Č. 8817.

Samospráva obecní: K praxi instančního rozhodování o obecním rozpočtu.
(Nález ze dne 15. října 1930 č. 15851.) — Č. 8817 —
1112
Věc: Antonín F. a spol. v N. (adv. Dr. Frt. Krása z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec N. adv. Dr. Jos. Eckstein z Prahy) o rozpočet obce N. na rok 1926.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud obsahuje výrok o domku pro stříkačku, zrušuje se pro vady řízení; jinak se stížnost odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Do řádného rozpočtu obce N. na r. 1926 bylo zařazeno v hlavě I. vydání na ústřední správu částkou 10920 Kč, v níž bylo obsaženo také vydání na zřízení veř. elektrického osvětlení a na spotřebu elektrického proudu 5000 Kč. Celá položka na ústřední správu měla býti podle rozpočtu uhražena rustikalisty. Dále v hlavě II. (obecní jmění) zařazeno pod pol. 2 na stavbu domku pro stříkačku 8203 Kč, a v hlavě VII. (zdravotnictví) na opatřování vody a různá vydání 6000 Kč, úhrada těchto položek taktéž měla býti opatřena rustikalisty; v hlavě XII. řád. rozpočtu (obec. dluhy) na úrokování a splácení dluhů preliminováno 1919 Kč, z kteréžto položky měli uhraditi rustikalisté částku 1819 Kč. Úhrada zmíněných rozpočtových položek uložena rustikalistům se zřetelem k rozhodnutí okr. výboru v T. z 2. července 1876, potvrzeného instančně zv-em výnosem z 19. srpna 1876, podle něhož rustikalisté, kteří podle zvyklosti, prokázané od r. 1864, uhražovali dosud všechna vydání jen z výtěžku t. zv. obecního jmění, nyní jmění rustikálního, jsou povinni platiti všechna jakkoli pojmenovaná vydání pro účely obecní ze svého, až na vydání na stavbu cest a mostů, na hasicí nářadí a na hlídače, k nimž mají přispívati také domkáři, a na vydání na zřizování cest, noční hlídky a okres, přípřež, k nimž je povinen přispívati také velkostatek.
Proti svrchu uvedeným rozpočtovým položkám vznesli dnešní st-lé odvolání, v němž namítali, že úhradu zmíněných výdajových položek rozpočtu nelze ukládati pouze rustikalistům, nýbrž že ona vydání mají hraditi všichni poplatníci v obci. Osk v T. vyslovila výnosem z 8. února 1927, rozhodujíc o tomto odvolání, že sporné rozpočtové položky jsou výdaji obecními, a podotkla, že domek pro stříkačku slouží k účelům hašení ohně v obci a jest jej proto počítati k hasícímu nářadí obce; pokud pak se odvolání obrací proti tomu, že samojediným rustikalistům se ukládá povinnost nésti obecní vydání, odmítla odvolání pro svou nepříslušnost, poněvadž jde o otázku rozsahu soukromoprávního nároku obce vůči rustikalistům, o níž nepřísluší rozhodovati úřadům autonomním. V odůvodnění pak zdůraznila, že není třeba šíře dokazovati, že náklady na veř. osvětlení, na opatření hasícího nářadí, na úrokování obecních dluhů a na opatřování vody jsou výlohami pro veř. účely obecní.
Z tohoto rozhodnutí podali odvolání jednak dnešní st-lé, jednak obec N. a společníci. Zsv v Praze nař. výnosem zamítl odvolání dnešních st-lů jako bezdůvodné, vyhověl mu však, pokud osk odmítla rozhodnouti o výroku obce, že určité potřeby obecní přísluší hraditi rustikalistům, zrušil rozhodnutí pro nezákonnost a uložil osk-i, aby rozhodla ve věci. Odvolání obce N. a společníků vyhověl zsv, pokud rozhodnutím osk byl náklad na zřízeftí domku pro stříkačku uznán za součást nářadí hasičského, a vyslovil, že náklad ten není nákladem na nářadí — Č. 8817 —
1113
hasičské. V důvodech uvedeno, že pro otázku, zda obec je dostatečně zásobena vodou, není rozhodným jedině počet obyvatelstva, nýbrž při systému studnicovém místní dislokace studní v obci. Odvolatelé nevytýkají neúčelnost pořízení studní nových z toho důvodu, že dosavadní studně stačí se zřetelem ke své dislokaci, není tedy podnětu, aby v tom směru bylo zaváděno šetření. Opatřování vody je podle obecního zřízení i vodního zákona věcí obce tam, kde by zaopatření vody jednotlivci přesahovalo jejich síly hospodářské. Nelze tedy nákladu na zřízení studní oduznati charakter obecní potřeby. Zdali i tuto potřebu hraditi jest ve smyslu pravoplatného rozhodnutí okr. výboru v T. z 2. července 1876, je již otázkou jinou. Rovněž osvětlení obce je povinností obce a není ta okolnost, že obcí nevede okresní silnice, nijak rozhodnou. Řádné osvětlení obce je opatřením směřujícím k usnadnění místní policie, jím se zmenšuje risiko obce, které jí hrozí v případě všelikých nehod a úrazů ze zákonného ručení podle § 37 ob. zř., takže nelze shledati, že by náklad na veř. osvětlení nebyl potřebou obce a dále, že by byly ony výdaje neúčelny. Náklad obci vzniklý lombardními dluhy za účelem úpisu vál. půjček rak. jeví se rovněž potřebou obce, ježto svého času byly válečné půjčky upisovány k tomu cíli, aby bylo rozmnoženo kmenové peněžní jmění. Kdyby se tento předpoklad byl náležitě splnil a obec ve vál. půjčkách získala trvalý důchod, který by přesahoval nutný náklad k získání titrů, byli by z toho starousedlí měli jako všichni poplatníci nepřímý prospěch, poněvadž by se o to poměrně snížil schodek obecních potřeb. Není tedy vůbec žádného důvodu, aby potřeba na likvidaci vál. půjček byla z obecního rozpočtu vylučována. — Pokud se osk vyslovila nepříslušnou rozhodnouti o tom, zdali rustikalisté jsou povinni hraditi sami příslušné obecní potřeby, u kterých je v rozpočtu předepsána úhrada příspěvky rustikalistů, jest odvolání dáti za pravdu. Povinnost rustikalistů k hrazení potřeb obecních není obcí odvozována ani z výroku řádného soudu, ani z nějakého jiného titulu soukromoprávního, případně knihovního závazku, nýbrž z výroku okr. výboru z r. 1876, tedy z výroku úřadu samosprávného. Jest tedy jen vyšší úřad samosprávný povolán, aby v dané věci rozhodoval autoritativně, jak tomu bylo již r. 1905, kdy veden spor o hražení potřeb školských, který byl ukončen rozhodnutím ss-u ze 7. dubna 1909 č. 12.845 ex 1908. Prohlásila se tedy osk neprávem nepříslušnou, aby rozhodovala o tom, zda obecní zastupitelsvo v rozpočtu pro určité druhy obecních potřeb právem stanovilo a předepsalo úhradu příspěvky starousedlých. Pokud jde o výrok, že výdaj na zbudování úschovny pro stříkačku je nákladem na opatření hasičského nářadí, bylo uznati správným opačný názor obce, že pod pojem hasičského nářadí lze zahrnouti jen movité věci, kterých je bezprostředně potřebí, aby hasičstvo mohlo plniti své úkoly.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
St-lé podali z rozpočtu obce N. na r. 1926 k osk. odvolání, jímž vzali v odpor rozpočtové položky na osvětlení obce, na domek pro stříkačku, na úroky ze zápůjčky, kontrahované pro úpis válečných půjček a na opatření vody. V odvolání tom uplatňováno, že jde ve všech těchto případech o vydání všeobecná, která nemají hraditi rustikalisté sami, — Č. 8817 —
nýbrž všichni poplatníci v obci. Odvolání tedy směřovalo toliko proti položkám úhrady do rozpočtu zařazeným, podle nichž měla úhrada uvedených položek býti opatřena rustikalisty (až na 100 Kč z úroků válečných výpůjček). Proti vložení preliminované potřeby do rozpočtu, která měla býti zmíněnou úhradou kryta, nebylo v odvolání nic namítáno. Osk ve svém rozhodnutí vyslovila, že výdajové položky v rozpočtu obce N. na r. 1926 jsou výdaji obecními s podotknutím, že domek pro stříkačku slouží samozřejmě účelům hašení ohně a proto jest jej počítati k hasícímu nářadí obce, a pokud se odvolání obrací proti povinnosti rustikalistů nésti obecní vydání, že se pro nepřípustnost odmítá. V důvodech pak uvedeno, že náklady na veř. osvětlení, na opatření hasícího nářadí, na úrokování obecních dluhů a na opatřování vody jsou nepochybně výlohami pro veř. obecní účely.
Z toho je patrno, že osk o vlastním petitu st-lů věcně nerozhodla, nýbrž odkázala st-le na pořad práva a zabývala se otázkou, která na sporu vůbec nebyla, t. j. zda korespondující položky potřeby v rozpočtu jsou oprávněny. Týž charakter má také výrok o domku pro stříkačku, byť i bylo připustiti, že se zřetelem na rozhodnutí z r. 1876 mohl by býti vyložen i tak, že jím mělo býti vysloveno, že na zřízení domku pro stříkačku mají přispěti všichni poplatníci. Naproti tomu však pro výklad, že osk chtěla rozhodnouti jen o tom, zda je přípustno zařaditi vydání na zřízení domku pro stříkačku jako potřebu do obecního rozpočtu, mluví jednak odůvodnění onoho rozhodnutí, kde se praví pouze tolik, že náklady na hasící nářadí (k němuž osk počítá i domek pro stříkačku) patří k výlohám obecním, jednak také úvaha, že odkázala-li osk řešení otázky, koho stíhá povinnost úhrady sporných vydání, na pořad práva z důvodu své nepříslušnosti, nelze míti za to, že by byla v jediné otázce úhrady vydání na stavbu domku pro stříkačku chtěla zaujati stanovisko odchylné a rozhodnouti meritorně, neboť při výkladu jiném by se v rozhodnutí osk musela vidčti těžko vysvětlitelná nesrovnalost.
Žal. úřad zrušil výrok osk, jímž tato odmítla věcně rozhodnouti o otázce povinnosti rustikalistů nésti obecní vydání, a uložil osk-i, aby rozhodla meritorně o tom, zda jest přípustno uložiti rustikalistům, aby hradili ona vydání. Není tu tedy meritorního výroku poslední stolice o této otázce a snaží-li se stížnost dovoditi, že rustikalistům nenáleží povinnost ony výdajové položky hraditi, tedy obrací se proti něčemu, o čem tu ještě není konečného rozhodnutí. Ježto však nss je podle § 5 zák. o ss povolán rozhodovati teprve tenkrát, byla-li věc poslední stolicí správní již rozhodnuta, slušelo stížnost v tomto bodu odmítnouti jako nepřípustnou.
V dalším vyslovil zsv, že se rozpočtové položky potřeby na osvětlení, na zaplacení úroků a na opatření vody týkají úkolů obce a že jest vložení jich do rozpočtu odůvodněno. St-lé obracejí se sice ve stížnosti proti tomuto výroku, ale vycházejí při tom ze stanoviska, že rozhodnutím z r. 1876 byla jim uložena jen povinnost, uhražovati — mimo vydání, k nimž dle tohoto rozhodnutí mají přispívati i domkáři a velkostatek — veškerá nutná vydání obecní, dovozujíce, že při posouzení této nutnosti jest přihlížeti k tehdejším poměrům, a že s tohoto hlediska nemohou být zmíněné položky uznány za nutná vydání. Z toho je patrno, že těmito námitkami čelí st-lé zas jen k tomu, že jim nemůže býti ukládána povinnost, aby hradili náklad oněch položek. Než o této otázce má býti rozhodnuto teprve ve druhé stolici. V podstatě stejné stanovisko zaujali st-lé také již v řízení správním, tvrdíce, že jde o výdaje, sloužící všeobecnosti, jež náleží uhraditi všem poplatníkům, z čehož je vidno, že úřadům, na něž se obrátili, nepředkládali k rozhodnutí otázku, zda přípustno je vůbec do rozpočtu vkládati položky, o něž jde, jako položky potřeby. V pořadu instančním také st-lé vystupovali vždy jen jako rustikalisté na ochranu svých práv tangovaných právě jen položkami úhradovými, a v této vlastnosti by ani nebyli mohli bráti v odpor usnesení ob. zastupitelstva, pokud jím byla stanovena obecní potřeba.
Vyslovil-li tedy žal. úřad, že tato potřeba je odůvodněna, nemohl se tím dotknouti práv, uplatňovaných st-li jak v řízení správním, tak ve stížnosti k nss, a je tedy stížnost podle § 2 resp. § 5 zák. o ss nepřípustná.
Pokud jde o domek pro stříkačku, zsv ovšem vyhověl rekursu obce N. a domkářů, v němž bylo uplatňováno, že domek nelze čítati k nářadí hasičskému a že proto jsou rustikalisté povinni nésti sami náklad na jeho zřízení, a tudíž rozhodoval i o otázce úhrady této položky. Žal. úřad vycházel tu zřejmě z mylného skutkového předpokladu, že také osk. rozhodla o této otázce věcně v ten smysl, že náklady na zřízeni domku pro stříkačku mají hraditi všichni poplatníci, přezkoumával tento výrok a změnil jej. Takového rozhodnutí osk — jak již nahoře bylo vyloženo — tu však nebylo a scházel tudíž podklad pro meritorní rozhodování zsv-u. Nemá tedy nař. rozhodnutí v tomto bodu opory ve správních spisech a bylo je z toho důvodu zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 8817. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 363-367.