Č. 8873.

Učitelstvo: Kvalifikovaným výpomocným učitelem, zastupujícím vedlejšího učitele (§ 5, odstavec 2 zák. č. 104/26), jest jen ta osoba učitelská, která vykazuje způsobilost vyučovati tomu kterému nepovinnému předmětu.
(Nález ze dne 6. listopadu 1930 č. 16833.)
Prejudikatura: Boh. A 8458/30.
Věc: Emil E. v N. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o remuneraci vedlejšího učitele.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl výnosem ošv-u v B. z 25. září 1926 jmenován vedlejším učitelem pro nepovinné vyučování češtině na obecné škole v N. s tím, že bude vyučovati češtině také na školách v K. a M. a to v N. 6 hodin týdně, v K. a M. po 3 hodinách týdně, k tomu cesty do K. dvakráte týdně po 4 km a do M. dvakráte týdně po 2,6 km. Zšr v Opavě schválila výnosem z 2. října 1926 toto opatření a dalším výměrem z 16. října 1926 poukázala st-li od 1. října 1926 odměnu 100% ročně 9240 Kč. — Č. 8873 —
1241
St-1 má středoškolskou maturitu a zkoušku učitelské dospělosti, dále dvě vysvědčení státní o úspěšné zkoušce z čsl. jazyka.
Výnosem ze 4. prosince 1926 vyslovila zšr, že podle výnosu min. škol. z 5. prosince 1925 nestačí státní zkouška z čsl. jazyka ke kvalifikaci pro vyučování češtiny na německých školách obecných a že dle toho st-1 má nárok jen na 75%ní odměnu, která mu bude místo dosavadní odměny od 1. ledna 1927 vyplácena. Proti tomu podal st-1 námitky, kterým však zšr rozhodnutím z 12. února 1927 nevyhověla, poněvadž ustanovení § 5 odst. 1 zák. č. 104/26 o kvalifikaci vedlejšího učitele platí též pro výpomocného učitele, zastupujícího učitele vedlejšího. — St-lovo odvolání bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y s podotknutím, že kvalifikovanými výpomocnými učiteli, zastupujícími vedlejší učitele podle § 5 odst. 2 zák. č. 104/26 dlužno rozuměti pouze ony učitele, kteří vyhovují způsobilosti vyučovati nepovinným předmětům, jak je míněna odstavcem 1. cit. § 5, kteréžto způsobilosti však st-1 nemá.
Proti tomu směřuje stížnost, o níž nss takto uvážil:
Na sporu jest otázka, zda st-1, který je výpomocným učitelem zastupujícím vedlejšího učitele, je »kvalifikovaným« nebo »nekvaliíikovaným« ve smyslu § 5 odst. 2 zák. č. 104/26 a zda mu proto podle cit. předpisu náleží odměna rovnající se (plně) počátečnímu adjutu čekatelky na místo učitelky ručních prací, anebo zda mu náleží toliko odměna ve výši 75% této částky. Otázkou, která jest jádrem dnešního sporu, zabýval se nss již v nál. Boh. A 8458/30, kde dospěl k úsudku, že »kvalifikovaným výpomocným učitelem, zastupujícím vedlejšího učitele (§ 5 odst. 2 zák. č. 104/26), jest jen ta osoba učitelská, která vykazuje způsobilost vyučovati tomu kterému nepovinnému předmětu«. Na názoru tom setrvává nss přes opačné vývody stížnosti i v daném případě.
Pokud stížnost na oporu svého opačného názoru poukazuje na předpisy §§ 29 a 38 říš. zák. škol. z roku 1869, jest na to odpověděti, že předpisy ty určují jen předměty vyučované na učitelských ústavech resp. pojednávají o kvalifikaci pro ustanovení zatímním nebo definitivním učitelem literním, neřeší však otázku kvalifikace vedlejších učitelů. Stejně neupravuje ani článek II. bod 10 min. nař. z 31. července 1886 Věstník č. 52 kvalifikaci učitelů vedlejších, o níž je naopak řeč v předpisech jiných (srov. zejména výn. min. vyuč. z 1. května 1871 č. 593 Věstník č. 27).
Kvalifikaci předepsanou pro vedlejší učitele jazyka českého na školách německých neposkytuje tedy st-li ani jeho vysvědčení učitelské dospělosti pro školy německé přes to, že obsahuje známku z češtiny, ani jeho maturitní vysvědčení ze školy reálné, třebas obsahuje známku z češtiny. Tím méně pak poskytuje mu tuto kvalifikaci tvrzená zvláštní »státní zkouška« z češtiny, poněvadž veškeré známky a zkoušky ty nemohou nahraditi zkoušku podle min. výn. z 1. května 1871 Věstník č. 27 resp. podle čl. V č. 4 resp. doplňovací zkoušku způsobilosti podle čl. II č. 10 min. nař. z 31. července 1886 Věstník č. 52.
Žal. úřad neporušil tedy právo st-lovo, když mu nepřiznal kvalitu »kvalifikovaného« výpomocného učitele zastupujícího učitele vedlejšího -12
po rozumu § 5 odst. 2 zák. č. 104/26 a když mu důsledkem toho přiznal jenom odměnu ve výši 75% adjuta čekatelky na místo učitelky ručních prací.

Citace:

č. 8873. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 492-494.