Č. 8908.

Stavební právo (Praha): I. Za platnosti zákona o stavebním ruchu č. 44/27 mohl se stavebník dožadovati úlev v řízení podle hlasy sedmé tohoto zákona nejen pro stavby domů obytných, nýbrž i pro stavby k účelům jiným. — II. Má majitel domu, kterým je podle regulačního plánu projektována veř. pasáž, jež sousedním domem má vyústiti do ulice, nárok na to, aby toto pokračování pasáže sousedním domem bylo provedeno?
(Nález ze dne 26. listopadu 1930 č. 18270.)
Věc: Emil a Egon B. v Praze proti zemské správě politické v Praze o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním z 29. února 1928 požádala firma »Akciové továrny látek kobercových a nábytkových, dříve Ant. K.«, u magistrátu hl. m. Prahy, aby jí dle zák. o stav. ruchu byly povoleny na jejím domě stavební úpravy, jež podle předložených plánů měly záležeti: 1. v nástavbě III. patra na hlavní budovu k účelům bytovým, 2. ve zbourání dosavadních dvorních křídel pravého a příčního a postavení na jejich místě a s přibráním části zahrady nové budovy kancelářské a obchodní a konečně 3. v různých stavebních změnách jednak uvnitř budovy hlavní a jednak v levém křídle dvorním.
Při stavební komisi vznesl stavitel Robert P. v zastoupení st-lů jako majitelů sousedního domu především všeobecně požadavek, aby regulační plán bloku mezi Václavským náměstím, Příkopy a ulicemi Jindřišskou a Panskou byl jak v ulici Panské tak na vnitřních částech parcely domu firmy Ant. K. dodržen, načež prohlásil, že se zřetelem na právě dokončovaný projekt nového domu st-lů, který jeho mandanti provádějí přesně dle pravoplatně schválené regulace, trvá na otevření pasáže domem fy Ant. K. tak, jak regulace žádá a konečně protestoval proti povolení nástavby na hlavní budovu, protože by se — Č. 8908 —
1321
tírn oddálilo do nedozírna rozšíření této ulice, která právě u domu toho bude s ohledem na protějšek nejužší.
Magistrát hl. m. Prahy, vyžádav si ve smyslu § 125 stav. řádu schválení rady městské, vyhověl výměrem z 20. dubna 1928 žádosti firmy »Akciové továrny látek kobercových a nábytkových, dříve Ant. K.« a povolil jí zbourání a novostavbu pravého a příčního dvorního křídla a nástavbu ustupujícího III. patra na průčelní budově, na základě předložených a komisí místní dne 17. a 27. března 1928 zkoušených a opravených plánů stavebních. Námitky st-lů, že navrženou nástavbou na průčelní budově oddálí se regulace Panské ulice a pod., byly jako veřejnými ohledy neodůvodněné zamítnuty. K výměru připojeno poučení, že se lze z něho odvolati u magistrátu hl. m. Prahy ve lhůtě osmidenní k zsp v Praze.
Rozhodujíc podle zák. č. 44/27 nevyhověla zsp výnosem ze 6. června 1928 odvolání st-lů a potvrdila v odpor vzatý výměr, současně však udělené stavební povolení doplnila tou další podmínkou, že stavebník bude povinen na vyzvání magistrátu otevříti a k veř. užívání odevzdati pasáž svým domem podle schváleného a min. prací potvrzeného regulačního plánu, jakmile budou otevřeny ostatní pasáže, vedoucí na Příkopy, na Václavské náměstí a do ulice Jindřišské.
Uvažuje o stížnosti Emila a Egona B. na toto rozhodnutí, zabýval se nss nejprve výtkou zmatečnosti celého řízení, kterou st-lé vidí v tom, že pro sporný stavební projekt byly neprávem přiznány úlevy podle zák. o stav. ruchu, ježto nejde o stavbu obytného domu ve smyslu § 68 tohoto zák., nýbrž o stavbu kancelářskou a obchodní. Mělo tudíž po názoru stížnosti řízení býti provedeno normálním postupem instančním dle předpisů stav. řádu pro Prahu a magistrát a ve druhé instanci zsp nebyly vůbec úřady k rozhodování o projektu příslušnými. Proti této námitce obrací se zúčastněná strana v odv. spise, potírajíc ji jako nepřípustnou a to z té příčiny, že na tom, byly-li zúčastněné straně přiznány úlevy podle zák. o stav. ruchu, nemají prý st-lé interesu.
Nss nemohl však tomuto názoru zúčastněné strany přisvědčiti. 1 když není ze spisů patrno, jaké úlevy podle zák. o stav. ruchu byly zúčastněné straně přiznány, je přece jisto aspoň tolik, že se jí dostalo úlev po stránce procesní ve smyslu § 59 zák. č. 44/27. Poněvadž však tím nejen dle odstavce 4 tohoto § nastala — nehledě ke zkrácení lhůty odvolací — změna v kompetenci úřední, nýbrž byl ve smyslu § 69 odstavce 3 téhož zák. zkrácen také postup instanční, nelze st-lům, jimž jako sousedům ve stav. řízení, o něž jde, postavení strany nepochybně přísluší, upírati nárok na to, aby o věci rozhodovaly úřady podle zákona příslušné i aby st-lé nebyli ve své procesní obraně protizákonně obmezováni. Je tedy námitka ta přípustná, avšak nss neshledal ji důvodnou.
V § 68 sedmé hlavy (§§ 59—74) zák. č. 44/27, jehož se stížnost dovolává, stanoví se v odstavci 1 toto: »Ustanovení předchozích paragrafů této hlavy vztahují se jen na stavby obytných domů, které se provádějí s podporou podle ustanovení hlavy páté, a na stavby, pro které se stavebník dožaduje úlev podle této hlavy.« — Č. 8908 —
Z předpisu tohoto plyne, že ustanovení hlavy sedmé zák. č. 44/27 vztahují se na dva druhy staveb: jednak na stavby domů obytných, prováděné se státní podporou podle hlavy páté, jednak na stavby, pro které se dožaduje stavebník úlev podle hlavy sedmé. Pojem »stavby« v tomto druhém smyslu jest však, jak ukazuje stav. řád pro hlavní město Prahu na četných svých místech (srovn. na př. § 25 odst. 1, § 34 odst. 3, § 43, § 109 a j.), širší než pojem stavby domů obytných a sluší jím proto rozuměti každou stavbu bez rozdílu, má-li sloužiti účelům bytovým aneb jiným. Pro tento výklad, který se také jedině dá srovnati s textem zákona, svědčí i sám vývoj zákonodárství o podpoře ruchu stavebního. Kdežto totiž ještě zák. č. 100/21 výslovně vylučoval v § 59 z úlev jím poskytovaných stavby živnostenské a průmyslové, neobsahují již pozdější zákony č. 45/22 a 35/23 a také ani zák. č. 44/27, podle něhož jest sporný zde případ posouditi, ani tohoto ani jakéhokoliv jinakého obmezení v příčině povahy staveb, jimž úlevy lze poskytnouti.
Ježto pak zúčastněná strana, jak shora uvedeno, ve svém podání z 29. února 1928 výslovně žádala o udělení stavebního povolení dle zák. o stav. ruchu, čímž nepochybně dala na jevo, že se dožaduje úlevy, stanovené v § 59 zák. č. 44/27, nelze důvodně-tvrditi, že zsp nebyla kompetentní rozhodovati o odvolání st-lů.
Má-li pak stížnost za to, že o stav. projektu zúčastněné strany nebyl v I. instanci příslušný rozhodovati ani magistrát, je názor ten zřejmě nesprávný již proto, že magistrát je řádným stav. úřadem I. stolice i podle § 124 stav. řádu pro Prahu.
Ve věci samé vytýkají st-lé nař. rozhodnutí nezákonnost, kterou spatřují v tom, že — jak také zástupce regulačního úřadu města Prahy při komisi prohlásil — sporné stav. úpravy příčí se schválené regulaci bloku »Václavské náměstí — Příkopy — Panská a Jindřišská ulice«, a to jednak tím, že se povoluje v ulici Panské nástavba a ve dvoře přístavba, ač příští nová budova při Panské ulici musí značně ustoupiti, takže nezbude pro ni dostatečná stavební parcela, a jednak proto, že se dovoluje, aby loubí uvnitř zmíněného bloku, která podle regulačního plánu mají sloužiti jako veřejná pasáž, byla věnována účelům jiným.
O námitce této uvážil nss takto:
Podle ustálené judikatury (srovn. na př. Boh. A 53/19, 1204/22, 2450/23, 3505/24, 4157/24, 4811/25, 5745/26, 6817/27, 6905/27, 8513/30 a j.) mají ve stav. řízení interesenti postavení procesní strany jen v příčině svých práv sousedských, zejména mohou před úřady stavebními uplatňovati jen tolik, že navržená stavba se příčí předpisům stav. řádu, které dány jsou na ochranu zájmu veřejného se zřetelem na jejich sousední majetek. Tím jsou jejich práva vyčerpána a nemohou tedy ještě i nad to uplatňovati porušení veř. zájmů, jež nemá vztahu k jejich sousedským právům.
S tohoto hlediska nelze st-lům přiznati legitimaci k výtce, že povolením nástavby na hlavní budovu porušuje se regulační čára v ulici Panské, ani že povolením přístavby ve dvoře bude pro nedostatek místa znemožněno postaviti řádnou budovu při této ulici, zvláště když nijak neprokazují, ba ani netvrdí, že a jaké jejich právo sousedské bude tím dotčeno.
Ostatně v prvém směru st-lé svůj zájem na neprovedení nástavby v ulici Panské, kde ani nejsou sousedy, při stav. komisi blíže nijak nekonkretisovali, což je podle zásahy koncentrační, řízení stavební ovládající, předpokladem uplatňování i sousedských práv jak v dalším řízení stavebním, tak před nss (srovn. Boh. A 7747/29).
Jinak je tomu s další námitkou, kterou st-lé uplatňují, že jako majitelé sousedního domu, kterým jest projektována pasáž, jež má dále domem firmy K. vyústiti do ulice Panské, mají individuelní právní nárok, aby platná regulace byla dodržena. Lze snad připustiti, že st-lům, jimž se regul. plánem rovněž ukládá obmezení jejich vlastnictví ve prospěch úpravy vnitřního prostoru, stavebním blokem uzavřeného, t. j. 'zřízení veř. pasáže, přísluší právní nárok na to, aby bylo ve skutek uvedeno také pokračování pasáže té domem sousedním. Nicméně nelze říci, že toto právo st-lů bylo nař. rozhodnutím zkráceno, když žal. úřad nejen stavebníka této povinnosti nezprostil, nýbrž naopak mu výslovně uložil, že na vyzvání magistrátu bude povinen pasáž svým domem otevříti a k veř. užívání odevzdati, jakmile budou otevřeny ostatní pasáže projektovaného náměstí,, vedoucí na Příkopy, na Václavské náměstí a do ulice Jindřišské. Svůj požadavek však, aby pasáž domem firmy Ant. K. byla otevřena ihned bez ohledu na to, zda ostatní pasáže ve zmíněném bloku projektované jsou již zřízeny a zejména dříve, než byla obmezení jim samým uložená realisována, nemohou st-lé opírati o konkrétní své zájmy sousedské, stav. řádem chráněné. Nelze proto shledati nezákonným, když bylo , zúčastněné straně povoleno, aby prostoru určeného regulačním plánem na pasáž, dočasně, t. j. do té doby, než budou otevřeny i ostatní pasáže, použila k účelům jiným, a to tím méně, ježto by opatření st-li požadované samo o sobě nemělo žádného smyslu.
Pokud konečně stížnost vytýká, že otevření pasáže bylo učiněno závislým na vyzvání magistrátu, že nebyl přesně určen termín, kdy pasáž ta má býti otevřena, a že st-lé nemají prostředků, aby magistrát přiměli, by ono vyzvání skutečně učinil, dlužno na to odpověděti, že jednak nař. rozhodnutí vůbec neřeší otázku, bude-li magistrát povinen stavebníka k otevření pasáže vyzvati, ani z něho neplyne, že by st-lé nemohli nárok na řečenou výzvu vznésti a prosaditi, takže nař. rozhodnutí v těchto směrech stanovisku st-lů nikterak neprejudikuje. Termín pro otevření pasáže domem firmy Ant. K. je ostatně v nař. rozhodnutí určen souhlasně s petitem v odvolání st-lů formulovaným v ten způsob, že se tak má státi, jakmile budou otevřeny pasáže ostatní.
Jest tedy stížnost ve všech směrech bezdůvodná a slušelo ji zamítnouti.

Citace:

č. 8908. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 572-575.