Č. 8898.

Stavební právo (Bratislava): I. V řízení parcelačním podle stavebního statutu města Bratislavy z r. 1872 jsou sousedé stranou. — II. Zruší-li nss pro nezákonnost povolení parcelační, nutno zrušiti také povolení stavební, udělené na základě onoho povolení parcelačního.
(Nález ze dne 20. listopadu 1930 č. 17964.)
Věc: Valerie D. a německá evangelická církevní obec v Bratislavě proti župnímu úřadu v Bratislavě o parcelační povolení a Valerie D., Jan K., německá evangelická církevní obec a Dr. Cyril B. v Bratislavě proti témuž úřadu o stavební povolení.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušují pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem měst. notářského úřadu v Bratislavě z 29. dubna 1927 bylo městu Bratislavě uděleno povolení k rozdělení pozemku č. kat. 4700/7 na stavební pozemek č. 4700/7 a cestu č. 4700/9 pod podmínkou, že stavební a regulační čáry a výška prahu bude odpovídati usnesení zastupitelského sboru města Bratislavy č. 392 z r. 1926, a že na stav. pozemku smějí býti vystavěny jen takové budovy, které jsou v souhlase s tímto usnesením.
Odvolání Valerie D. a něm. evangelické církevní obce v Bratislavě proti tomu podané zamítl župní úřad v Bratislavě nař. výměrem z 24. června 1927 z důvodů rozhodnutí I. stolice a prohlásil, že odvolání ono zamítá tím spíše, poněvadž sousedé nemají v parcelačním řízení aktivní legitimaci. Proti tomuto rozhodnutí směřuje stížnost Valerie D. a něm. evang. cirk. obce v Bratislavě. — Č. 8898 —
1300
Druhá stížnost podána byla Valerií D., Janem K., Drem Cyrilem B. a něm. evang. cirk. obcí v Bratislavě a směřuje proti staveb, povolení udělenému pro stavbu na pozemku č. 4700/7. Povolení to v prvé stolici bylo uděleno výměrem měst. notářského úřadu v Bratislavě z 20. května 1927 a bylo vázáno na podmínku, že stavebník Ing. Josef Z. zřídí v nové ulici při ulici K.-ově 3 m předzahrádku, při čemž stavebníku dovoleno, aby v ulici K.-ově přiblížil se jeden roh domu ulici na 1 m. Námitky, které st-lé v řízení přednesli, zamítl měst. not. úřad jako bezpodstatné a vyvrácené již v předchozím řízení a poznamenal, že rozhodnutím notářského úřadu z 29. dubna 1927 byl dotčený pozemek překlasifikován na pozemek stavební, a že toto rozhodnutí stalo se pravoplatným. Dále uvedl měst. notář, úřad, že při komisi byly předneseny námitky, které však byly vyvráceny ve spise notářského úřadu z 15. prosince 1926, a že jiné podstatné námitky předneseny nebyly.
Rozhodnutí to potvrdil také župní úřad v Bratislavě dalším nař. rozhodnutím z 24. června 1927, jímž prohlásil, že zamítá odvolání st-lů z důvodů uvedených v rozhodnutí I. stolice s tou podmínkou, že stavebník se zaváže platným reversem, že po amortisaci budovy odevzdá ji bezplatně městu za náhradu kupní ceny zaplacené za pozemek, kterážto podmínka musí býti v pozemkových knihách vtělena.
V důvodech uvedl župní úřad, že bylo nutno takto rozhodnouti, ježto město dotčený pozemek rozparcelovalo na podporování stav. ruchu, případně zažádalo o parcelaci tohoto pozemku přo účely stavební, a dodal, že za těchto okolností nemohly býti vzaty v úvahu vývody předložených odvolání.
Nss uvážil o stížnostech takto:
A) Povolení parcelační. Nař. rozhodnutí župního úřadu v této věci zamítlo rekurs st-lů ze správných důvodů rozhodnuti I. stolice a zamítlo je »tím spíše, poněvadž sousedé nemají v parcelačním řízení aktivní legitimací. Žal. úřad odvolává se tedy především na důvody rozhodnutí I. stolice. Poněvadž však rozhodnutí I. stolice není opatřeno důvody, proč námitky st-lů se zamítají, nutno vycházeti od toho, že jediným důvodem k zamítnutí rekursů st-lů, jenž v nař. rozhodnutí došel skutečně výrazu, jest, že st-lé nemají legitimace k námitkám a rekursům v parcelačním řízení, ježto v tomto řízení sousedé nejsou vůbec procesní stranou.
Na sporu jest tedy, pokud jde o parcelační řízení, jedině otázka, zda mohou sousedé již v tomto řízení vznášeti námitky a bráti instanční cestou v odpor rozhodnutí nižších stolic. Dlužno tedy jedině zkoumati, zda dle stav. statutu bratislavského jsou sousedé procesní stranou již v řízení parcelačním či teprve v řízení o povolení stavby. Žal. úřad upírá sousedům toto postavení v řízení parcelačním patrně z toho důvodu, poněvadž stav. statut města Bratislavy z roku 1872 ve svém oddílu prvém, jednajícím o rozdělení pozemku na staveniště a určení stav. čáry a výšky rovinné se nezmiňuje o přizvání sousedů k tomuto jednání, z čehož žal. úřad usuzuje, že sousedé v tomto řízení vůbec postavení strany nemají. — Č. 8898 —
1301
Nss nesdílí tento náhled. Jest sice pravda, že §§ 3 a násl. stav. statutu v odd. I. jednajícím o rozdělení pozemku na staveniště, regulaci ulic a určení stav. čáry a úrovně, neobsahují ustanovení, že k řízení o těchto věcech mají bytí přibráni také sousedé parcelovaného pozemku, ačkoliv v odd. II., jednajícím o povolení ke stavbě, stav. statut podobné ustanovení má, což skutečně zdálo by se nasvědčovati tomu, že sousedé přicházejí dle tohoto statutu ke slovu teprve v další fási stavebního řízení, jednající o povolení ke stavbě. Dlužno však uvážiti, že stav. statut bratislavský na rozdíl od některých jiných stav. statutů slovenských, vyhražuje rozdělení pozemků na místa stavební a určení stav. čáry zvláštním řízením, které musí býti provedeno dříve, než podá se žádost za povolení ke stavbě (§§ 3 až 8). Těmito řízeními má se dostati jednotlivým staveništím definitivního určení, mají býti zjištěny plochy, jež je nutno postoupiti pro zřízení a rozšíření veř. ulic a prostranství, a má býti úředně stanoveno, v jaké čáře a v jaké úrovni se má stavětí. Řešení všech těchto otázek děje se definitivně s účinkem i vůči sousedům, neboť stavební čáry a rovinné výšky tak, jak v tomto řízení byly ustanoveny, musí dle § 10 býti přesně dodrženy, takže sousedé je nemohou již v řízení o povolení ke stavbě bráti v odpor. Že sousedé definitivním řešením uvedených otázek mohou býti dotčeni ve svých zájmech a právech chráněných stav. statutem, je na bíle dni. Při možnosti takového zásahu nelze z pouhého mlčení oddílu I. statutu o ochraně sousedských práv a procesních zárukách této ochrany dovozovati, že sousedé jsou zbaveni jakékoliv obrany těchto svých zájmů v řízení o parcelaci okolních pozemků a o určení stav. čáry i rovinné výše; spíše jest míti za to, že nejsou-li ve stav. řádu výslovně z účasti na uvedených řízeních vyloučeni, nutno je k nim připustiti, aby své zájmy mohli hájiti. Proto, ustanovuje-li § 57, že stav. komise vykoná »při všech stavbách« místní ohledání a výslech sousedů, nelze předpis ten chápati jako normu čistě kompetenční, nýbrž dlužno míti za to, že obsahuje i předpis procesní a to nejen pro řízení stavební dle oddílu II., nýbrž i pro řízení parcelační a řízení o určení stav. čáry a výškové úrovně, a že tudíž i v těchto řízeních má komise provésti místní ohledání a výslech sousedů a teprve na základě tohoto šetření má v dorozumění s okrašlovacím spolkem podati stav. úřadu návrh podle § 63 na rozdělení pozemku na staveniště a na ustanovení stav. čáry a rovinné výše.
Náhled žal. úřadu, že sousedé nemají v parcelačním řízení vůbec slovo, odporuje tedy zákonu, pročež bylo nař. rozhodnutí, které následkem tohoto mylného právního názoru nedospělo k řešení věcných námitek st-lů proti parcelačnímu povolení, zrušiti podle § 7 zák. o ss.
B) Stavební povolení. Toto rozhodnutí jest nezákonné již proto, poněvadž stav. povolení lze uděliti teprve tehdy, bylo-li pravoplatně uděleno povolení parcelační. Poněvadž toto povolení parcelační, jak svrchu je dovoděno, je nezákonným a bylo nutno je zrušiti, nutno pro nezákonnost zrušiti také povolení ke stavbě, jemuž zrušením parcelačního povolení odňat byl potřebný základ.
Rozh. žalovaného úřadu jest však nezákonným resp. vadným i z jiných důvodů. Žal. úřad prohlásil v tomto rozhodnutí, že nemohl vžiti v úvahu vývody odvolání st-lů »při těchto daných okolnostech«. Okolnostmi těmi míní patrně úřad závazek stavebníka odevzdati budovu bezplatně městu po amortisaci stav. nákladu, a skutečnost, že obec se rozhodla rozparcelovati dotyčný pozemek na podporu stav. ruchu. Obě tyto okolnosti jsou však s hlediska ochrany sousedských práv irelevantní, což stížnost právem vytýká, a nelze proto o ně opírati zamítnutí námitek, jež proti projektu byly vzneseny. Nař. rozhodnutí ostatně ani se nepokouší, aby z uvedených skutečností dovozovalo bezdůvodnost námitek st-lů.
Rozhodnutí to ovšem odvolává se také na správné důvody rozhodnutí prvé stolice, které nehledíc k úplně nedostatečnému poukazu na to, že námitky st-lů byly vyvráceny už v předešlém řízení, zamítá námitky st-lů proto, že pozemek uznán byl pravoplatně za pozemek stavební, a že námitky st-lů jsou vyvráceny dobrozdáním notářského úřadu z 15. prosince 1926. Ani toto odůvodnění však nepostačuje, neboť st-lé popírali, že parcelační povolení vešlo vůči nim v moc práva a uváděli, že se tak nestalo proto, poněvadž proti němu byla podána odvolání. Žal. úřad s touto námitkou jejich vůbec se nevypořádal, což je vadou podstatnou. Pokud rozhodnutí to odvolává se na dobrozdání notářského úřadu z r. 1926, je obsah dobrozdání onoho pouhým interním sdělením notářského úřadu župnímu úřadu a nemohlo dobrozdání ono státi se součástí rozhodnutí prvé stolice již proto, poněvadž dle spisů nebyl obsah jeho stranám jako úřední rozhodnutí o jejich námitkách intimován. Evangelická náboženská obec sice uvádí, že obdržela opis dobrozdání notářského úřadu a obrací se proti němu zvláštním rekursem, ze spisů však není patrno, kterého dobrozdání tento rekurs se týče.

Citace:

č. 8898. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 551-554.