Č. 8797.

Stavební právo (Praha): Přísluší zsp-é a min. prací rozhodovati o žádosti Národní banky čsl. o stav. povolení?
(Nález ze dne 8. října 1930 č. 15506.)
Věc: Viktorie K. v Praze proti ministerstvu veřejných prací o stavební povolení.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Při komisionelním řízení, prováděném zsp-ou v Praze dne 27. září 1927 o žádosti Národní banky čsl. o stav. povolení k provedení adaptačních prací v domě čp.. .., t. j. přeměny jednoho pokoje do ulice na obchodní místnost a garáží ve dvoře na byt, vznesl zástupce st-lky, jako vlastnice sousedního domu, námitky slovně tohoto znění: »Navrhované změny nevyhovují předpisům stav. řádu, odporuje tomu, aby změny byly povoleny jakožto provisorium, kterého zákon nezná. Formálně namítá, že zsp není legitimována, aby k žádosti Národní banky udělovala stav. povolení.«
Zsp udělila výměrem ze 7. října 1927 Národní bance žádané stavební povolení a zamítla námitky st-lčiny.
V odvolání z výměru toho podaném setrvala st-lka na svých námitkách, při čemž teprve nyní vytkla jednotlivé závady, jež se po jejím názoru příčí stav. řádu, a dodala, že zejména zřízení klosetu pod schodištěm bez větrání a bez osvětlení bude obtěžovati sousedstvo a nevyhovuje po stránce zdravotní. — Odvolání tomuto žal. ministerstvo nař. rozhodnutím nevyhovělo, pokud jde o otázku příslušnosti zsp-é, a zamítlo ostatní její přednesené námitky pro nedostatek legitimace.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto: — Č. 8797 —
1066
Námitku nepříslušnosti zsp-é k udělení stav. povolení, vznesenou st-lkou již při stav. komisi a opakovanou také v instančním odvolání, a opřenou o ustanovení § 127 praž. stav. ř., jakož i o tvrzení, že stavebníkem je v daném případě Národní banka, jež není ani státem ani fondem jím spravovaným, vyvrátilo žal. min. v nař. rozhodnutí poukazem na to, že v daném případě byl v rozhodné době podle knihovního stavu vlastníkem přestavovaného domu Bankovní úřad min. fin., který tou dobou ve smyslu vyhlášky č. 43/26 přestal již působiti a jehož likvidaci prováděla podle §§ 49 a 54 zák. č. 347/20 a čl. XII. zák. č. 102/25 Národní banka, takže stavebníkem byl stát a v řízení stavebním byl pouze zastupován Národní bankou, jež podle shora uvedených zákonných předpisů byla k tomu ex lege zmocněna.
Proti tomuto odůvodnění namítá st-lka, že Bankovní úřad přestal existovati, třebaže nedopatřením je dosud zapsán jako knihovní vlastník domu, jehož se stav. povolení týče. Námitka tato je zřejmě založena na názoru, že okamžikem, kdy Bankovní úřad min. fin. přestal existovati, přešel veškeren jeho majetek a zejména také vlastnictví ke shora uvedenému domu na Národní banku. Názor ten však je v rozporu se zákonem. Čl. XII. zák. č. 102/25, jímž dány byly předpisy, jak má býti upravena likvidace majetku Bankovního úřadu min. fin., až bude zřízena Národní banka, jež má na jeho místo nastoupiti, má v odst. 3 výslovné ustanovení, že se vláda zmocňuje prodati bance nemovitosti, které dosud drží Bankovní úřad min. fin. jako vlastnictví státu. Tím tedy bylo lege ipsa stanoveno, že zánikem Bankovního úřadu nepřejdou jím dosud držené nemovitosti státu na Národní banku automaticky, nýbrž že zůstanou nadále ve vlastnictví státu, až je vláda Národní bance prodá. Poněvadž však st-lka během celého řízení netvrdila a netvrdí ani ve stížnosti, že by tento prodej byl býval proveden před zahájením stav. řízení, resp. vydáním nař. rozhodnutí, nelze uznati, že by tvrzení stížnosti, že knihovní stav v rozhodné době pouze nedopatřením neodpovídal skutečným poměrům, měl oporu ve spisech.
Další námitky st-lčiny, že zamýšlené stav. poměry odporují předpisům stav. řádu, odmítl žal. úřad z důvodu prekluse podle § 33 stav. ř., poněvadž st-lka při stav. komisi vůbec netvrdila, že její dům a jeho obyvatelé budou navrženou stavbou nebo jejími účinky obtěžováni, k námitkám provedeným v tomto směru teprve v odvolání, nedostává se st-lce legitimace, poněvadž týkají se stav. změn ve dvoře, s nímž dům st-lčin vůbec nesousedí.
Proti tomuto vyřízení svých námitek vznáší st-lka jedinou námitku, že prý byl žal. úřad povinen přihlížeti k těmto závadám z moci úřední a neučinil-li tak, jest prý rozhodnutí jeho zmatečným. St-lce lze ovšem přisvědčiti potud, že stav. úřad je povinen chrániti z úřední povinnosti určité zájmy veřejné. Avšak soused může svůj právní nárok na to, aby úřad tyto veř. zájmy chránil, uplatňovati jen tehdy, jde-li o takové zájmy, jichž zanedbáním by mohl býti zkrácen ve svém právu sousedském, a i pak jen potud, jestliže již při stav. komisi námitku na ochranu svého práva sousedského byl vznesl. Jestliže však — jako v daném případě — svou námitku vznésti opomenul, pak nemůže s úspěchem vytýkati jako zkrácení svého práva, když úřad onen veř. zájem náležitě snad nechránil.

Citace:

č. 8797. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 317-319.