Č. 8956.

Školství: Lze průkaz způsobilosti požadovaný na správci soukromé školy hudební provésti i jinak než složením zkoušky podle min. nař. z 21. srpna 1871 č. 107 ř. z.?
(Nález ze dne 19. prosince 1930 č. 19522.)
Věc: František K. v P. (adv. Dr. Lad. Polák z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zřízení soukromé školy hudebni.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Podáním ze 16. prosince 1926 žádal st-1 o povolení, vyučovati hře na housle s prominutím požadavku předložití průkaz o státní zkoušce z hudby. Zsp v Praze předložila podání to min. škol., které výnosem z 27. dubna 1927 prohlásilo, že žádosti Františka K. o prominutí povinnosti předložití průkaz způsobilosti, nutný pro povolení soukromé hudební školy, nebylo možno vyhověti. Zsp nevzala na to výnosem ze 7. května 1927 na vědomí oznámení st-lovo o zřízení soukromé hudební školy ze 16. prosince 1926 a zakázala mu ve smyslu § 10 nař. z 27. června 1850 č. 309 ř. z. zřízení školy takové, poněvadž žadatel neprokázal k tomu náležité způsobilosti dle § 3 uvedeného nař. Z tohoto výnosu podal st-1 odvolání, které však bylo nař. rozhodnutím zamítnuto s podrobným odůvodněním st-li sděleným.
Proti tomu je podána stížnost, o které nss uvážil takto:
Především nutno konstatovati, že st-1 — ač svojí žádostí ze 16. prosince 1926 žádal »o povolení vyučovati hře na housle«, vysvětlil svoje žádání při výslechu u magistrátu hl. m. Prahy dne 17. února 1928 tím způsobem, že zamýšlí vyučovati po školsku (houslovou školu). Nešlo tedy v daném případě o pouhé domácí vyučování, které by podle § 16 cis. nař. č. 309 ř. z. z r. 1850 nebylo vázáno na splnění podmínek stanovených pro soukromé školy, nýbrž šlo o zřízení soukromé školy.
Stížnost nebrojí proti zásadnímu stanovisku žal. úřadu, že správce soukromé školy hudební musí vykázati ve smyslu §§ 18 a 3 cit. cis. nař. stejnou způsobilost, jaká se požaduje od učitele státní školy stejného druhu a že zásadně tu nutno žádati státní zkoušku z hudby podle min. nař. z 21. srpna 1871 č. 107 ř. z.; stížnost vytýká jenom, že předpisy cit. cis. nař. nutno vykládati extensivně a že doklady st-lem předložené mohl úřad pokládati za dostatečný průkaz způsobilosti.
Námitky tyto nejsou důvodné, neboť předpis § 3 bodu 3 cis. nař. č. 309/1850, který podle § 18 platí také pro hudební školy, zní zcela striktně, nepřipouští tedy výkladu extensivního. Jelikož pak stížnost — jak již řečeno — nenamítá nic proti zásadnímu stanovisku žal. úřadu, že pravidelným průkazem způsobilosti jest státní zkouška z hudby, kterou st-1 nemá, je posouzení, zda konkrétní jinaké doklady způsobilosti st-lem uváděné možno výjimečně pokládati za náhradu této zásadně požadované kvalifikace, věcí hodnocení úřadu, které nss může přezkoumati jenom s hlediska § 6 o ss. Poněvadž pak stížnost nevytýká a nss neshledal, že by závěr úřadu spočíval na neúplném zjištění skutkové podstaty, odporoval spisům, nebo že by úřad nebyl dbal podstatných forem řízení ve smyslu § 6 odst. 2 zák. o ss, je nss podle zásady vyslovené v 1. odst. § 6 svého zák. vázán na závěr úřadu, že st-1 průkaz způsobilosti nepodal.
Pokud stížnost po té stránce vytýká, že »úřad neměl z nepovolení dispense usuzovati na nemožnost, povoliti vyučování hře na housle«, míjí se cíle, neboť jednak úřad st-li nezakázal vyučování hře na housle vůbec, nýbrž zakázal mu jen zřízení školy hudební, jednak nelze ze znění nař. rozhodnutí vyčisti, že by úřad byl z »nepovolení dispense od požadavku státní zkoušky z hudby« usuzoval na nemožnost schváliti zřízení soukromé školy hudební, naopak jde ze znění nař. rozhodnutí, resp. rozhodnutí zsp-é, že úřady hodnotily doklady st-lem předložené, avšak neuznaly je právě za dostatečný průkaz způsobilosti.

Citace:

č. 8956. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 684-685.