Č. 8854.

Pojištění nemocenské: Pouhá okolnost, že pokladniční lékař poukázal onemocnělého pojištěnce k léčení do veřejné nemocnice, nezakládá pro nemocenskou pokladnu povinnost hraditi nemocniční ošetřovně za dobu delší čtyř týdnů.
(Nález ze dne 27. října 1930 č. 20941/28.)
Věc: Okresní nemocenská pojišťovna v H. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění. — Č. 8854—
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Zsp v Brně vyslovila rozhodnutím z 12. srpna 1927 na základě § 66 nemoc. zák. z r. 1888, že okr. nemoc, pojišťovna v H. není povinna nahraditi mor. zemským ústavům v O. útraty v obnosu 672 Kč, které povstaly ošetřováním Jana H. v době od 7. ledna do 27. února 1925.
Min. soc. péče vyhovělo nař. rozhodnutím odvolání mor. zv-u a zrušilo napadené rozhodnutí vyslovivši, že okr. nemoc, pojišťovna v H. jest povinna nahraditi ředitelství mor. zem. ústavů v O. útraty ty.
O stížnosti nss uvážil:
Žal. úřad přezkoumal nař. rozhodnutím instančně rozhodnutí zsp-é, jež řešilo sporný případ na základě § 66 nemoc. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z., stanovícího v rámci nemoc, zákona příslušnost správních úřadů pro spory mezi nemocenskými pokladnami a nemocnicemi. Nutno proto míti za to, že i žal. úřad řešil daný spor s hlediska této kompetenční normy a tudíž podle nemocenského zákona. Žal. úřad neuvádí zákonného předpisu materielně-právního, na němž svůj výrok založil.
Měl-li na mysli § 8 odst. 3 nemoc, zák., o který je opřeno také rozhodnutí II. instance, třeba přisvědčiti stížnosti, že z normy té nelze dovoditi právní názor, vyslovený v nař. rozhodnutí, že pokladnu zavazuje k náhradě ošetřovného v nemocnici již sama okolnost, že její pokladniční lékař pojištěnce do nemocnice poukázal.
Dle § 8 odst. 1 cit. zák. je nemoc, pokladna oprávněna místo lékařské pomoci, potřebných léčiv a nemocenského poskytnouti léčení a ošetření v nemocnici dle poslední třídy na svůj náklad. Normální případ výkonu disposičního práva § 8 odst. 1 je zajisté ten, že nemoc, pokladna nebo její orgán (pokladniční lékař) onemocnělého člena poukáže do nemocnice. Touto disposicí béře ovšem nemoc, pokladna na se závazek hraditi nemocnici ošetřovně (arg. § 8 odst. 1 »na její náklad«). Tento závazek jest však modifikován v § 8 odst. 3, pokud jde o nemocnice veřejné, ustanovením, dle něhož při ošetření ve veř. nemocnici pokladna je zavázána ze svého hraditi ošetřovně dle poslední třídy jen až do 4 neděl, další ošetřovně jen tenkráte, vzala-li na sebe dobrovolně takovýto další závazek.
Pak ovšem poukázka pojištěnce do veř. nemocnice zavazuje nemoc. pokladnu jedině k náhradě ošetřovného v míře stanovené v odstavci 3 § 8 cit. zák. a nelze proto přisvědčiti názoru žal. úřadu, že poukázka taková sama o sobě zavazuje pokladnu také k plnění ošetřovného nad tuto mez. Tomu by tak bylo jen, kdyby pokladna podle § 8 odst. 3 vzala na sebe dobrovolně takovýto další závazek. Že by se tak bylo stalo, nebylo během řízení uplatňováno, a žal. úřad toho nezjistil. Poukázka sama o sobě, byť i byla podnětem nemocničního ošetřování, zakládá — jak shora uvedeno — právě jen závazek pokladny hraditi ošetřovně za 4 neděle a nelze ji už proto hodnotiti jako dobrovolné převzetí závazku dalšího ve smyslu § 8 odst. 3. Nemá proto výrok žal. úřadu opory v této normě. Že by nař. rozhodnutí mělo na mysli jiný předpis nemoc, zákona nebo snad jinou normu práva veřejného, z jeho obsahu seznati nelze. Bylo je proto zrušiti podle § 7 zák. o ss.

Citace:

č. 8854. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 455-457.