Č. 8850.

Váleční poškozenci: Má válečný poškozenec nárok na připuštění k nové lékařské prohlídce, které se domáhá za tím účelem, aby bylo prokázáno zhoršení jeho zdravotního stavu?
(Nález ze dne 25. října 1930 č. 14516.)
Věc: František W. v A. (adv. Dr. Ferd. Pfeifer z Liberce) proti ministerstvu sociální péče (odborový rada Dr. Vojtěch Elsnic) o připuštění k lékařské prohlídce.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem zemského úřadu pro péči o válečné poškozénce v Čechách z 10. června 1922 byl st-li přiznán invalidní důchod na jeden rok, od 1. května 1920 až na další na základě nálezu zem. sociální lékařské komise v Praze z 24. března 1922, dle něhož byla výdělečná schopnost uznána za sníženou pro neurastenii středního stupně o 30%.
Při dodatečné lékařské prohlídce, provedené dne 15. února 1924 na čsl. konsulátu v Norimberku, konstatoval lékař Dr. B. snížení výdělečné schopnosti o 10% a uvedl, že nervová choroba a případné zhoršení její nesouvisí vůbec nebo jen nepatrně se služebním poškozením; dle přesvědčení lékaře nejde tu o poškození ve službě, ježto jest rozhodná vrozená náklonnost.
Výměrem zemského úřadu pro vál. poškozence v Praze ze 16. května 1924 byl st-1 uznán válečným invalidou s 10% neschopností k výdělku a v důsledku toho od 1. června 1924 mu nepřiznán invalidní důchod; výměr tento byl potvrzen nálezem zem. odvolací komise pro vál. poškozence v Praze z 20. října 1924.
K žádosti za připuštění k nové lékařské prohlídce byl st-l zem. úřadem pro vál. poškozence z 15. října 1925 vyrozuměn, že jest nutno, aby prokázal lékařským vysvědčením, že choroba jeho se zhoršila. Dalším výměrem z 1. září 1927 sdělil týž zemský úřad st-li, že žádosti za přiznání invalidního důchodu nelze vyhověti, ježto ztráta výdělkové schopnosti byla stanovena 10% a nemá tudíž nároku na invalidní důchod. Dodáno, že v roce 1925 byl st-1 upozorněn, že nová prohlídka — Č. 8850 —
1195
může mu býti povolena pouze po předložení lékařského vysvědčení, že choroba, která jest podstatou invalidity, se zhoršila, takové zhoršení však neprokázal.
Na to žádal st-1 prostřednictvím čsl. konsulátu v Norimberku o novou lékařskou prohlídku na základě vysvědčení Dra H. ve W. tohoto znění: »Pokrývač František W. v R., čsl. válečný invalida, trpí všeobecnou nervovou slabostí, jež se projevuje obzvláště záchvaty závratě; mimo to trpí chronickou chorobou měchýře. Tyto choroby jsou důsledkem válečných útrap a podmiňují zmenšení výdělkové schopnosti o 50%«.
Rozhodnutím z 31. prosince 1927 nepovolil zemský úřad pro péči o vál. poškozence v Praze st-li novou prohlídku pro zhoršení stavu, ježto dle zjištění z voj. spisů nemoc jeho nevznikla vál. službou vojenskou. Při sociální lékařské prohlídce bylo připuštěno částečné zhoršení nemoci vál. službou voj. a proto byl uznán vál. invalidou s 10% ztrátou výdělečné schopnosti. Odvolání st-lovo bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti nss uvážil:
Jest nesporno, že st-1 byl uznán válečným poškozencem, avšak se zmenšením výdělkové schopnosti pouze o 10%, takže mu invalidní důchod od 1. června 1924 přiznán nebyl. Předmětem dnešního sporu jest pak jen otázka, zda st-1 měl býti připuštěn k nové sociálně-lékařské prohlídce, o niž žádal z důvodu, že se jeho zdravotní stav následkem události, zakládající jeho nárok na důchod invalidní, podstatně zhoršil (§ 29 odst. 3 zák. č. 142/20).
VI. nař. ze 7. prosince 1922 č. 363 Sb. stanoví k § 29 cit. zák. toto: Zhorší-li se podstatně zdravotní stav válečného invalidy následkem události, zakládající jeho nárok na důchod invalidní (§ 11 odst. 1 tohoto nař.), může invalida požadovati u příslušného zem. úřadu pro péči o vál. poškozence přiměřené zvýšení svého důchodu, nejdéle však v době 10 let od přiznání prvotního důchodu. Zem. úřad zjistí způsobem obdobným jako u prvotní přihlášky, zda jest žádost invalidova oprávněna.
Nemůže býti sporu o tom, že toto ustanovení, které se v prvé části doslovně přimyká k textaci zákona, nezakládá pouze nárok na zvýšení již přiznaného důchodu, nýbrž i nárok na přiznání důchodu vůbec, nebyl-li tento z důvodu, že výdělková schopnost nebyla aspoň o 20% snížena, ještě přiznán, za předpokladu ovšem, že dotyčná osoba byla uznána za vál. invalidu. Způsob, jakým zemský úřad oprávněnost žádosti zjistí, jest upraven ve vl. nař. č. 181/22 o lékařských prohlídkách vál. poškozenců v §§ 1—5. § 10 tohoto nař. pak stanoví, že domnívá-li se válečný poškozenec, že jeho zdravotní stav se zhoršil v důsledku voj. služby konané za světové války v době po vykonané lékařské prohlídce, může žádati u příslušné okr. úřadovny pro péči o vál. poškozence o opětné provedení lékařské prohlídky podle předchozích předpisů (§ 29 odst. 3 zák.).
Z ustanovení § 29 odst. 3 zák., resp. vl. nař. č. 363/22 k § 29 plyne, že vál. poškozenec, nastal-li případ tam normovaný, má nárok na zvýšení důchodu, resp. nepožíval-li dosud důchodu, na přiznání jeho. Zvýšení resp. přiznání jest však, jak uvedeno, podmíněno tím, že zhoršení zdravotního stavu jest prokázáno a to způsobem obdobným jako u prvotní přihlášky, totiž lékařskou prohlídkou ve smyslu vl. nař. č. 181/22. Je-li však normou stanoven nárok na zvýšení resp. přiznání důchodu za určitých okolností, nutno bezesporně uznati též nárok vál. invalidy na to, aby okolnosti, podmiňující tento efekt, byly také úřadem předepsaným způsobem zjištěny, čili aby byl připuštěn k opětné lékařské prohlídce, na jejímž základě se pak vydává posudek tvořící podklad pro rozhodování úřadu o uplatněném nároku na zvýšení resp. přiznání důchodu.
V daném případě byl st-1 pro nervovou chorobu vojenskou službou zhoršenou uznán válečným invalidou ovšem jen 10% a tvrdil, že v jeho zdravotním stavu nastalo další zhoršení; tvrdil a dokazoval, že i toto další zhoršení jeho nervové choroby je v souvislosti s vál. službou voj. Zda jde o zhoršení choroby, pro kterou byl uznán vál. invalidou, a zda i toto další zhoršení je či není v souvislosti s vál. službou, to mělo býti zjištěno novou lékařskou prohlídkou. Žal. úřad sám však nebyl oprávněn zamítnouti žádost o novou lékařskou prohlídku z důvodu, že novou prohlídku pokládá za zbytečnou, kdyžtě je tu procesní nárok strany, aby v její záležitosti bylo provedeno řízení zákonem předepsané a právě lékařskou prohlídkou bylo zjištěno, jsou-li dány podmínky pro přiznání důchodu.
Odporuje tudíž nař. rozhodnutí — nehledě ani k tomu, že připuštění k nové lékařské prohlídce bylo v řízení činěno závislým na předložení lékařského vysvědčení a že st-1 této podmínce vyhověl — zákonu.

Citace:

č. 8850. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 446-448.