Č. 8935.

Samospráva obecní. — Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: I. Pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci obce charakter obecního úředníka ve smyslu zák. č. 443/19, je rozhodnou jedině vůle obecního zastupitelstva projevená při jeho přijetí do služby nebo později, ustanoviti zaměstnance toho obecním úředníkem. — II. Definitivní ustanovení neprokazuje, že zaměstnanec obecní jest úředníkem ve smyslu zák. č. 443/19. — III. Výpověďmi svědeckými nelze prokázati, že usnesení učiněné obecním zastupitelstvem, reprodukované správně v protokole o sezení zastupitelstva, má jiný smysl, než který plyne podle pravidel interpretačních z jeho znění. — IV. Svoji kompetenci, ustanoviti obecního úředníka, nemůže obecní zastupitelstvo platně přenésti na jiný orgán obce.
(Nález ze dne 9. prosince 1930 č. 17333.)
Přejudikatura: Boh. A 119/19, 699/21, 701/21, 1884/23, 4750/25, 5145/25.
Věc: Václav J. v K. (adv. Dr. Vladimír Říha z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze (za zúč. obec K. adv. Dr. Oskar Taussig z Prahy) o právní povahu služebního poměru.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Na základě usnesení elektrárenské komise při obecní elektrárně v K. ze 16. září 1926 a usnesení obecního zastupitelstva v K. z 29. září 1926 byla st-li, správci elektrárny, dána dopisem obecního úřadu z 30. září 1926 výpověď ze služeb elektrických podniků a současně z bytu ke dni 31. prosince 1926. Z tohoto usnesení podal st-1 odvolání k osk-i v N., v němž namítal, že výpověď je nepřípustná, ježto st-1 je obecním úředníkem podle zák. č. 35/1908 z. z. čes. a — Č. 8935 —
1383
č. 443/1919. Toto své tvrzení prokazoval st-1 mezi jiným také dekretem z 1. dubna 1914, jejž k odvolání v opisu přiložil.
Osk v N. po konaném šetření rozhodnutím z 12. února 1927 zrušila usnesení obecního zastupitelstva v K. z 29. září 1926 stran výpovědi st-le ze služebního místa správce elektrárny a současně z bytu. Z tohoto rozhodnutí podala odvolání obec K., jemuž zsv v Praze nař. rozhodnutím vyhověl, rozhodnutí osk zrušil pro nezákonnost a odvolání st-lovo z usnesení obecního zastupitelstva z 29. září 1926 zamítl pro bezdůvodnost, pokud se týče odmítl pro nepřípustnost.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss takto:
Na sporu je otázka, byl-li služební poměr st-le jako správce obecní elektrárny v K. služebním poměrem obecního úředníka ve smyslu zák. o obecních úřednících z r. 1908 ve znění zák. č. 443/19, což žal. úřad v nař. rozhodnutí popírá.
Své tvrzení, že obecním úředníkem ve smyslu cit. zák. jest, vyvozuje st-1 především z usnesení obecního zastupitelstva ze 3. dubna 1914. Podle tohoto usnesení předložil starosta obce při bodu programu »Volné návrhy« usnesení elektrárenské komise o udělení definitivy st-li spolu s návrhem úpravy jeho platu, jehož složky ciferně vyznačeny. Návrh ten jednomyslně schválen. Kromě toho dovolává se st-1 také usnesení téhož obecního zastupitelstva z 27. února 1913. Podle protokolárního zápisu o tomto usnesení předložil při 5. bodu programu schůze, označeném »Zpráva elektrické komise«, starosta usnesení elektrárenské komise o výpovědi správce J. D., který však výpovědi předešel tím, že dal výpověď sám, a o tom, že byl přijat nový správce Václ. J. provisorně na 1 rok za měsíční služné 160 K, byt a světlo a zvláštní, v usnesení uvedenou akvisiční odměnu. Usnesení to jednomyslně schváleno.
Nss nemohl uznati, že by obsah těchto usnesení nasvědčoval tomu,
že jimi bylo st-li přiznáno služební postavení definitivního obecního
úředníka ve smyslu cit. zák.
Nss ve své ustálené judikatuře (srovn. Boh. A 699/21, 701/21, 1884/23, 4750/25, 5145/25) zastává právní názor, že pro rozhodnutí otázky, přísluší-li zaměstnanci charakter obecního úředníka ve smyslu cit. zák., je rozhodnou jedině vůle obecního zastupitelstva, projevená při jeho přijetí do služby nebo později, ustanoviti zaměstnance toho obecním úředníkem. Že obecní zastupitelstvo mělo takovou vůli, lze však souditi jedině tehdy, když obecní zastupitelstvo bud’to jej přímo a výslovně jako »obecního úředníka« označilo, v čemž dlužno spatřovati implicite zřízení místa pro funkci zaměstnanci tomu svěřenou, buďto jej ustanovilo na místo, které v organismu obecní služby bylo ať již dříve ať současně nebo později obecním zastupitelstvem systemisováno a které podle povahy a obsahu funkcí s ním spojených jako místo úřednické se jeví.
Ani v usnesení obecního zastupitelstva ze 27. února 1913, ani v usnesení ze 3. dubna 1914 není st-1 označen výslovně jako obecní úředník. I kdyby tedy bylo možno připustiti, že usnesení obec. zastupitelstva, kterým se schvaluje usnesení elektrárenské rady o přijetí nějakého zaměstnance do služeb, může — jak za to má stížnost — suplovati — Č. 8935 —
1384
usnesení obecního zastupitelstva, potřebné podle § 7 zák. o obecních úřednících pro ustanovení obecního úředníka, nebylo by možno z obou shora cit. usnesení obecního zastupitelstva podle jejich obsahu a vzhledem k tomu, co shora řečeno, vyvozovati, že st-1 byl jimi ustanoven obecním úředníkem ve smyslu zák. o obecních úřednicích.
Ze spisů není dále patrno a stížnost také neuvádí žádné usnesení obecního zastupitelstva, kterým by místo správce elektrárny bylo bývalo systemisováno jako trvalé místo úřednické v organismu služby obecní, takže v usneseních obecního zastupitelstva z 27. února 1913 a z 3. dubna 1914 — i kdyby bylo lze přiznati jim povahu usnesení jmenovacích — nelze shledávati akty, jimiž st-1 byl dosazen na takové místo již dříve systemisované. Obě usnesení právě citovaná sama rovněž žádného ustanovení o systemisaci místa správce elektrárny jako místa úřednického neobsahují, a ani z pozdější doby takového usnesení tu není.
Dovozujíc, že obecní zastupitelstvo mělo úmysl st-le ustanoviti obecním úředníkem, klade stížnost váhu na okolnost, že st-li bylo přiznáno def. služební postavení jako správce obecní elektrárny. Tím není však ještě prokázáno, že obecní zastupitelstvo mělo vůli zříditi místo správce obecní elektrárny jako trvalé místo úřednické ve smyslu zák. o obecních úřednících, kdyžtě definitivní ustanovení vyskytuje se i v soukromoprávních poměrech služebních, takže z udělení definitivy nelze ani přímo ani nepřímo usuzovati nic o tom, jde-li o služ. poměr veřejnoprávní či soukromoprávní.
Stejně bez významu pro posouzení sporné otázky je okolnost, že st-li byly usnesením z 23. března 1923 upraveny požitky podle analogie státních úředníků, ježto ze způsobu honorování služby nelze nic usuzovati co do právní povahy služebního poměru. Okolnost, že obec byla podle koncesní listiny povinna zříditi pro obecní elektrárnu řádného správce, rovněž nic neprokazuje pro stanovisko st-lovo, neboť z toho ještě neplyne, že obec byla povinna ustanoviti správce jako obecního úředníka ve smyslu zák. o obecních úřednících.
St-1 snaží se dále opříti své stanovisko také výpověďmi svědku o tom, jaký smysl mělo usnesení obecního zastupitelstva ze 3. dubna 1914, jimž bylo schváleno udělení definitivy st-li, a vytýká, že stanovisko žal. úřadu je s provedenými svědeckými důkazy v rozporu a že žal. úřad nebyl vůbec oprávněn samostatně výsledky důkazního řízení hodnotiti. Pokud stížnost upírá zsv-u oprávnění hodnotiti samostatně výpovědi slyšených svědků, je bezdůvodná, neboť postaveni III. stolice je stejné jako postavení stolice II. a není ani předpisů ani vnitrního důvodu, který by bránil III. stolici hodnotiti skutkovou podstatu, zejména provedené důkazy, samostatně a po případě odchylně od stolice nižší. Ani ve věci nemá však shora uvedená námitka pravdu.
Vůle obce se tvoří a projevuje usnesením obecního zastupitelstva. Vůlí obce je to, co zastupitelstvo jako celek projevilo svým usnesením, a co se z tohoto usnesení gramatickým a logickým výkladem jeho znění podává. Obsah usnesení obecního zastupitelstva se zjišťuje dle § 50 obec. zříz. protokolem. Protokol sepsaný o schůzi obecního zastupitelstva — Č. 8935 —
1385
tvoří jako veřejná listina důkaz o existenci a obsahu usnesení ve schůzi učiněných, pokud se neprokáže jeho nesprávnost.
Výpovědi svědecké mohou míti tedy ovšem význam, tvrdí-li se, ze obecní zastupitelstvo učinilo usnesení jiného obsahu, nežli jak v protokolu je reprodukováno, nebo že zjištění protokolu jsou neúplná. Naproti tomu nelze slyšením svědků zjišťovati, jaký smysl mělo usnesení zastupitelstva v protokolu správně reprodukované. Neboť při tom nejde již o zjištění fakt, nýbrž o to, aby z fakt již zjištěných — t. j. ze zněni usnesení tak, jak se stalo — podle pravidel interpretačních byly vyvozeny závěry o tom, co zastupitelstvo svým usnesením zamýšlelo a chtělo. Tento výklad spadá již do kogniční činnosti úřadu a nepodléhá tedy součinnosti stran. Podkladem jeho může pak býti jenom usnesení, jak obecním zastupitelstvem bylo učiněno; názory a úmysly jednotlivých členů zastupitelstva, pokud ve znění usnesení výrazu nedošly, jsou pro výklad usnesení bez významu.
St-1 se dovolává výpovědí slyšených svědků nikoli na důkaz toho, že usnesení obecního zastupitelstva z 3. dubna 1914 mělo jiný obsah, nežli jak protokolem zjištěno, nýbrž chce jimi dovoditi, že mělo býti jinak vykládáno nežli jak je vyložil žal. úřad. Poněvadž však posouzení, jak vykládati smysl usnesení obecního zastupitelstva, vybočuje již z rámce zjišťování skutkové podstaty, nemají výpovědí slyšených svědků o tom, jaký smysl usnesení obecního zastupitelstva po jejich názoru mělo, významu, a není tedy vadou řízení, jestliže žal. úřad, ať již z jakéhokoli důvodu, nebral k nim zřetele.
St-1 dovolává se v písemné stížnosti také dekretu z 1. dubna 1914 jako důkazního prostředku o tom, že bylo vůlí obecního zastupitelstva ustanoviti jej obecním úředníkem ve smyslu zák. o obecních úřednících. V úvodu tohoto dekretu, jejž st-1 v opisu předložil ke svému odvolání k osk, se praví, že na základě usnesení obecním zastupitelstvem zplnomocněné správní rady elektr. podniků mčstyse K. ze 6. února 1913, jímž byl st-1 ustanoven prozatímním, a z 23. března 1914, kterým byl ustanoven def. úředníkem obce K., vydává se mu dekret, jímž se potvrzuje, že byl ustanoven def. úředníkem obce K. podle zák. z 29. května 1908 č. 35 z. z. Tento dekret není však pro posouzení právní povahy st-lova služebního poměru směrodatným, neboť k ustanovení obecního úředníka podle zák. o obecních úřednících bylo by ve smyslu § 7 cit. zák. příslušno jedině obecní zastupitelstvo, a — jak nss vyslovil v nál. Boh. A 119/19 — nemohla kompetence ta býti delegována jinému orgánu. Nemohlo tedy obecní zastupitelstvo účinně zmocniti správní radu elektrických podniků, aby st-le obecním úředníkem jmenovala. Cit. dekret neodvolává se však na usnesení obecního zastupitelstva, kterým st-1 byl jmenován, nýbrž pouze na usnesení obecního zastupitelstva, ostatně nijak přesně neuvedené, kterým správní rada elektrických podniků byla zmocněna st-le jmenovati a je tedy z něho patrno, že se jmenování st-le stalo usnesením správní radv elektr. podniků. Poněvadž pak správní rada k tomu kompetentní nebyla, nelze dekret ten považovati za ustanovovací listinu ve smyslu § 9 zák. o obecních úřednících, která by osvědčovala ustanovení st-le obecním úředníkem ve smyslu cit. zák. Pro výklad usnesení obecního zastupitelstva ze 3. dubna 1914 nelze pak z onoho dekretu nic těžiti, neboť dekret byl podle svého data vydán před tímto usnesením, takže za provedení tohoto usnesení považován bytí nemůže.

Citace:

č. 8935. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 634-638.