Č. 8927.

Zaměstnanci veřejní. — Samospráva obecní: I. Schvalovací pravomoc dohlédacího úřadu podle ustanovení § 212 odst. 4 zák. č. 103/26 jest omezena pouze na zkoumání, zda úprava platových a služebních práv zaměstnanců veřejnoprávních korporací, jemu ke schválení předložená, neodporuje předpisům obsaženým v odst. 1—3 cit. paragrafu. — II. Těmto předpisům neodporuje usnesení osk, aby okresní úředník restringovaný podle zák. č. 286/24 až po 1. lednu 1926 byl účasten plat. úpravy podle zák. č. 103/26.
(Nález ze dne 4. prosince 1930 č. 18898.)
Věc: Alfred H. v B. (adv. Dr. Em. Patz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o převod do platů podle zák. č. 103/26.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Dekretem osk v B. ze 17. září 1921 byl st-1 ustanoven okresním zvěrolékařem a jeho služební poměr byl upraven podle zákona o okr. úřednících č. 444/19. Dekretem z 21. prosince 1923 bylo st-li oznámeno, že osk ve své schůzi z 19. prosince 1923, vyhovujíc st-Iově žádosti z 10. listopadu a 7. prosince 1923, aby jeho služební požitky byly upraveny vždy podle požitků úředníků státních — bez přídavků — se usnesla upraviti jeho služební požitky od 1. ledna 1923 podle zák. č. 394/22. Na základě toho přiznán st-li ke dni 1. ledna 1923 základní plat IX. hodn. třídy 2. stupně s 75% zvýšením a místní přídavek; jiné přídavky st-li nepříslušejí. Dekretem z 29. května 1925 přiznány st-li k jeho žádosti od 1. dubna 1925 požitky VIII. hodn. třídy 1. stupně státního platového schématu, ale bez přídavků.
Zsv v Praze uznal výměrem z 28. ledna 1927 se zřetelem na rozsah agendy okresu b.-ckého podle § 28 odst. 2 zák. č. 286/24, že osk v B. je povinna užiti zmocnění daného jí § 28 odst. 1 cit. zák. a provésti úsporná opatření podle obdoby tohoto zákona ohledně svých zaměstnanců, a to v oboru služby zvěrolékařské, ježto úřední agenda tohoto oboru není ani toho rozsahu, ani té povahy, aby musila býti vykonávána úředníkem definitivně ustanoveným, nýbrž agenda ta může způsobem úplně vyhovujícím býti obstarávána kvalifikovanou silou za remuneraci, čímž docílí se značné úspory v nákladech osobních jak v době přítomné, tak i v budoucnosti. Provádějíc tento výnos a zároveň na žádost st-lovu propustila osk v B. výměrem z 28. února 1927 podle § 9 cit. zák. st-le ze služeb okresu s platností ode dne 31. prosince 1927 a poskytla mu odbytné ve výši sedminásobného měsíčního služebního příjmu, zároveň vydala st-li dekret ze 4. února 1927 o převodu st-le do 6. plat. stupnice plat. zák. č. 103/1926 s účinností ode dne 1. ledna 1926. Toto usnesení bylo oznámeno zs-u, který však nař. výnosem převod st-le do platů podle zák. č. 103/26 schváliti odepřel, —Č. 8927 —
poněvadž st-1 byl podle zák. č. 286/24 restringován a není proto důvodu, aby byl převeden podle ustanovení zák. č. 103/26.
Stížnost podaná do tohoto rozhodnutí vychází z názoru, že zákon o okresních úřednících č. 444/19 vyslovil zcela všeobecně zásadu, že plat okr. úředníků nesmí nikdy býti nižší, než plat úředníků státních, a činí z této zásady, jež po názoru stížnosti nebyla dotčena ani pozdějším zákonodárstvím, závěr, že st-1 nabyl ze zákona nároku na úpravu svého platu podle zák. plat. č. 103/26. Nárok stejného obsahu plyne prý st-li také z dekretu osk z 21. prosince 1923, jímž po názoru st-lově bylo vysloveno, že plat st-lův má se říditi vždy podle služ. požitků úředníků státních. Toto zásadní st-lovo stanovisko nemohl nss uznati správným.
Je ovšem pravda, že zákon č. 444/19 zaručil okresním úředníkům určité minimum služebních požitků. Toto minimum není však určeno tím způsobem, že okresní úředníci nesmějí nikdy býti postaveni hůře než obdobní úředníci státní, nýbrž jen v ten smysl, že — pokud jde o úředníky konceptní, jimž jsou zvěrolékaři postaveni na roven — plat konceptního úředníka musí se rovnati nejméně základnímu služnému IX. hodn. třídy 2. plat. stupně, pokud se týče základnímu služnému VIII. hodn. třídy 1. plat. stupně systému hodnostních tříd úředníků státních. Platový nárok okr. úředníků jest tedy stanoven částkou, jíž je určen plat té které hodn. třídy a plat. stupně systému hodn. tříd úředníků státních. Tím, že zákon č. 103/26 odstranil platový systém státních zaměstnanců, zbudovaný na hodn. třídách, odpadl také podklad pro srovnávání platů okresních a státních úředníků, a nemůže proto úprava platů státních zaměstnanců, vybudovaná na zcela novém platovém systému, míti vlivu na platové minimum, zajištěné okresním úředníkům zákonem č. 444/19, které je naopak ustáleno — s omezeními vyplývajícími z ustanovení § 212/1 zák. č. 103/26 — na oné částce, jíž byl za platnosti systému hodn. tříd posledně (t. j. zákonem č. 394/22) určen plat té které hodn. třídy a plat. stupně. Opak nelze dovozovati ani z § 152 plat. zák., jenž určuje poměr nových platových stupnic a dosavadních hodn. tříd jen pro obor předpisů, týkajících se zaměstnanců státních. Možno tu poukázali již na zdejší nál. Boh. A 7926/29, v němž bylo vysloveno, že obecní úředník ze zák. č. 443/19 nemůže dovozovati nároku na úpravu služ. požitků podle zák. č. 103/26.
Nárok na tuto úpravu nemůže však st-1 opírati ani o dekret z 21. prosince 1923, neboť tento dekret neobsahuje přípověď st-lem do něho vkládanou, nýbrž zní, že osk, vyhovujíc st-lově žádosti, aby jeho služební požitky byly upraveny vždy podle požitků úředníků státních, usnesla se ve své schůzi z 19. prosince 1923 upraviti jeho služ. požitky od 1. ledna 1923 podle zák. č. 394/22.
Také není správný další st-lem uplatňovaný názor, že osk mohla požitky svých úředníků zvýšiti přes míru platů obdobných úředníků státních a že byla v této své volnosti omezena jen schvalovacím oprávněním dozorčího úřadu, zavedeným zákonem č. 103/26. Tato volnost, která tu ovšem byla podle zák. č. 444/19, byla omezena již prosincovými zákony č. 495/21 a 394/22 a nově ustanovením § 212 odst. I zák. č. 103/26, že služební požitky a právní nároky okresních úředníku — Č. 8927 —
1367
nesmějí přesahovati míru jednotlivých druhů platových a služebních práv a nároků úředníků státních stejné neb rovnocenné kategorie. Takto byla pro úpravu služ. platů okr. úředníků zákonem samým stanovena nepřekročitelná horní hranice, která — nehledě k předpisu odst. 2 ve spojení s odst. 3 § 212 plat. zák. — ani se schválením dozorčího úřadu nesmí býti překročena. Plat, stanovený pro tu kterou hodn. třídu a plat. stupeň podle starého platového systému úředníků státních, značí tedy podle zák. č. 444/19 — s omezením plynoucím z § 212. odst. 1 plat. zák. — minimum, a míra platových nároků dosažitelná pro státního úředníka stejné nebo rovnocenné kategorie časovým postupem — s výhradou podávající se z odst. 2 a 3 § 212 plat. zák. — maximum služ. požitků okr. úředníka.
Na úpravu služ. požitků podle zák. č. 103/26 — jak řečeno — nemá okresní úředník právního nároku. Osk může mu ovšem v právě uvedených hranicích — a v rámci ustanovení odst. 2 a 3 § 212 zák. č. 103/26 i nad ně — platovou úpravu podle zák. č. 103/26 poskytnout/ je však při takové úpravě podle § 212 odst. 4 tohoto zák. vázána schválením dozorčího úřadu. Až potud jsou tedy námitky stížnosti bezdůvodné.
Právě zmíněné schvalovací oprávnění dozorčího úřadu je však omezeno jenom na přezkoumání, zda úprava služ. požitků, provedená osk-í, nepřekročuje hranice dané takové úpravě v předpisech odst. 1 až 3 § 212 cit. zák. K názoru tomu dospěl nss úvahou, že zákon o okr. zastupitelstvech stejně jako obecní zřízení, vycházejíce ze zásady samosprávy okresů, resp. obcí, k níž patří zejména i úprava služ. poměrů zaměstnanců těchto korporací, pokládají všeliký zásah vyšších úřadů do samosprávy jejich za průlom oné stěžejní zásady, který je přípustný jenom potud, pokud zákon jej výslovně dovoluje. Poněvadž i ustanovení § 212 odst. 4 plat. zák. obsahuje omezení samosprávy okresů a obcí, dlužno pokládati je za předpis výjimečný, který podle všeobecných zásad interpretačních sluší vykládati restriktivně. Poněvadž paic předchozí ustanovení odst. 1—3 § 212 neomezují samosprávné korporace v tom, zda chtějí svým zaměstnancům poskytnouti platovou úpravu podle vzoru platové úpravy zaměstnanců státních, nýbrž jen v tom směru, jak úprava taková má se provésti, nutno také schvalovací pravomoc dozorčích úřadů, danou jim v odst. 4 cit. paragrafu a omezenou na »provedení opatření podle předchozích odstavců, omeziti na přezkoumání způsobu, jak úprava provedena, čili na přezkoumání, zda ke schválení předložená úprava služebních poměrů zaměstnanců obcí neb okresů nepřekročuje mezí stanovených v § 212 odst. 1—3 plat. zák.
Správnosti tohoto výkladu ustanovení odst. 4 § 212 plat. zák. nasvědčuje také důvodová zpráva k vládní osnově plat. zák., kde se při § 212 praví, že platová úprava a vůbec jakákoli změna dosavadní úpravy platových a služebních poměrů zaměstnanců veřejnoprávních korporací a ústavů nesmí býti v žádném směru příznivější pro tyto zaměstnance než úprava platná pro zaměstnance státní, a výslovně se dodává: »aby tohoto cíle bylo dosaženo, stanoví se ve čtvrtém odstavci příslušné garancie«. V daném případě přiznala osk st-li úpravu služ. požitků podle plat. zák. č. 103/26. Žal. úřad měl se tedy podle toho, co právě uvedeno, omeziti pouze na zkoumání, zda tato úprava neodporuje ustanovením odst. 1 až 3 § 212 cit. zák. Žal. úřad odepřel schváliti dekret ze 4. února 1927 proto, že st-1 byl podle zák. č. 286/24 restringován. Dlužno se tedy ve smyslu § 212 odst. 1 plat. zák. tázati, zda okolnost, že zaměstnanec byl podle zák. č. 286/24 restringován, je u státního zaměstnance důvodem, který ho vylučuje z úpravy platové podle zák. č. 103/26, které — nebýt oné okolnosti — by byl účasten.
Ovšem má zákon č. 103/26 v § 215/4 ustanovení, že se předpisy tohoto zákona nevztahují na takové státní zaměstnance, kteří byli podle zák. č. 286/24 restringováni, jestliže nejpozději do vyhlášení plat. zákona ve smyslu § 13 odst. 3 zák. č. 286/24 o zamýšleném dání do výslužby byli vyrozuměni. Netřeba řešiti otázku, zda vůbec a eventuelně za jakých předpokladů bylo by lze onoho ustanovení použiti také na úředníky autonomní, neboť žal. úřad své rozhodnutí o tento předpis neopírá a vzhledem k obsahu výměru osk z 28. února 1927 ani opírati by nemohl, nýbrž založil je jedině na tom, že u okr. úředníka, který byl podle analogie zák. č. 286/24 restringován, není k převodu podle zák. č. 103/26 vůbec důvodu. Nehledíc k ustanovení § 215 odst. 4 nemá však zák. č. 103/26 předpisu, že státní úředník, který byl restringován teprve po dni 1. ledna 1926, nemá býti účasten převodu do platového systému zák. č. 103/26. Jestliže tedy osk poskytla st-li úpravu dle vzoru zák. č. 103/26, ač byl dle zák. č. 286/24 restringován, nepřekročila tím o sobě ještě hranice stanovené v odst. 1 §212 plat. zák. Ježto se však zsv měl omeziti na zkoumání, zda osk při platové úpravě st-lově zachovala meze stanovené v § 212 odst. 1—3 zák. č. 103/26, není jeho výrok, odpírající schválení oné úpravě z důvodu, ležícího mimo tento zákon, ve shodě se zákonem.

Citace:

č. 8927. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 617-620.