Č. 8832.

Pojištění nemocenské: I. Člen představenstva společenstva podle zák. č. 70/1873 ř. z., jenž ustanoven jest zároveň za úředníka s pevným platem, jest podroben pojistné povinnosti nemocenské podle zák. č. 33/1888 ř. z. — II. O právní povaze smlouvy služební jakožto předpokladu pojistné povinnosti. — III. Úplata není pojmovým znakem smlouvy služební.
(Nález ze dne 20. října 1930 č. 9354.)
Prejudikatura: Boh. A 2198/23, 4330/25, 8172/29.
Věc: Spořitelní a záložní spolek, zaps. společ. s r. o. v P. proti ministerstvu sociální péče o nemocenské pojištění. — Č. 8832—
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Okr. nemoc, pokladna v Č. prohlásila výměrem z 24. října 1924 Bohdana S., pokladníka stěžujícího si spolku, za povinného nemocenským pojištěním. Odvolání, jež spolek z výměru toho podal, politická expositura v Č. vyhověla a vyslovila, že S. nepodléhá nemocenské pojistné povinnosti, poněvadž své práce a služby nevykonává na základě pracovního nebo služebního poměru, nýbrž ve své vlastnosti jako člen představenstva spolku. Zsp v Praze odvolání pokladny z výměru toho nevyhověla. Dalšímu jejímu odvolání min. soc. péče nař. rozhodnutím vyhovělo, napadené rozhodnutí zrušilo a vyslovilo, že S. ve svém zaměstnání jako pokladník stěžujícího si spolku podle § 1 zák. č. 33/1888 nemoc, pojistné povinnosti podléhá, a to z těchto důvodů: »Konaným šetřením, zejména nahlédnutím do spisů a usnesení spolkových orgánů bylo zjištěno, že S. byl ustanoven pokladníkem spolku a za výkon prací s touto funkcí spojených byl ročně, později měsíčně, honorován. Zaměstnání jeho bylo jeho jediným, pravidelným a hlavním zaměstnáním, kterému se jedině věnoval, a příjem z něho plynoucí byl hlavním pramenem jeho výživy. Podléhal proto S. na základě tohoto zaměstnání pojistné povinnosti ve smyslu § 1 nemoc. zák. Na tom nemění nic okolnost, že na místo pokladníka byl zvolen podle statutárních předpisů valnou hromadou spolku a že vykonával tytéž práce jako funkcionář spolku (člen výboru), ježto práce s touto funkcí spojené byl povinen vykonávati jako ustanovený úředník a jako takový byl za ně pravidelně honorován, čemuž nasvědčuje i výše požitků, vyplácených mu spolkem (od 1. ledna 1922 měsíčně 1800 Kč). Rovněž nesejde na tom, že z tohoto příjmu jest povinen hraditi některé běžné výdaje s tímto zaměstnáním spojené.«
Tomuto rozhodnutí vytýká stížnost nezákonnost. Leč činí tak neprávem, jak vyplývá z těchto úvah:
Stížnost namítá, že B. S. jest zvoleným členem výboru stěžujícího si spolku a jako takový povolán k jeho zastupování. Z toho dovozuje, že jako člen představenstva spolku jest zaměstnavatelem a že proto nemůže býti zároveň pokládán za jeho zaměstnance. Právní názor, na němž námitka tato spočívá, jest však mylný, neboť vychází z nesprávného pojetí právní povahy společenstva ve smyslu zák. z 9. dubna 1873 č. 70 ř. z., jakým stěžující si spolek podle svých stanov nesporně jest.
Podle § 12 cit. zák. může společenstvo pod svou firmou nabývati práv a vcházeti v závazky, může nabýti práva vlastnického a jiných věcných práv také v příčině pozemků a může před soudem žalovati a býti žalováno. Z toho plyne, že každé společenstvo, zřízené podle cit. zák., jest samostatným subjektem práv a závazků, osobou právnickou, kterou zastupuje před soudem i mimo soud představenstvo (§ 15 cit. zák. a § 13 a) stanov), jež způsobem ustanoveným ve smlouvě společenské (stanovách) projevuje vůli a jménem společenstva se podepisuje (§ 17 zák. a § 13 lit. b) stanov). Společenstvo nabývá práv právními jednáními, jež představenstvo jeho jménem uzavírá a zavazuje se jimi (§ 18 zák. a § 13 lit. c) stanov). To však stížnost přehlíží, nečiníc přesného rozdílu mezi společenstvem jako samostatným právním subjektem — Č. 8832—
1151
a jeho představenstvem jako zákonem ustanoveným jeho representantem, ačkoli tuto jeho funkci výslovně sama uznává. Při uzavírání smluv představenstvem společenstva — při čemž podle § 18 zák. o společ. a § 13 lit. c) stanov nesejde ani na tom, zda jednání bylo výslovně uzavřeno jménem společenstva, nebo vychází-li z okolností na jevo, že podle vůle smlouvců mělo býti uzavřeno za společenstvo — vznikají práva a závazky společenstvu, jež jest vlastním kontrahentem, a nikoliv představenstvu, resp. členům jeho, kteří byli při tom činni, neboť jednali v takovém případě jen jako zástupci společenstva. Sjedná-li tedy představenstvo společenstva s někým služební smlouvu za společenstvo, není podle toho, co bylo právě řečeno, zaměstnavatelem představenstvo, resp. jeho členové, jak stížnost se mylně domnívá, nýbrž vždy jediné a výhradně společenstvo, jako samostatný právní subjekt, představenstvem toliko zastoupený. S hlediska právního není ani překážky, aby mezi společenstvem se strany jedné a členem jeho představenstva se strany druhé, jako samostatnými právními subjekty, k právním činům způsobilými, byla sjednána služební smlouva. O neslučitelnosti funkce člena představenstva s funkcí úředníka společenstva nemůže býti proto řeči, zejména pak ani v daném případě nikoliv, kde samy stanovy pamatují na uzavření smluv stěžujícího si spolku s členem jeho představenstva, ustanovujíce v § 15, stejně jako zákon č. 70/1873, že byl-li člen představenstva valnou hromadou zbaven svého úřadu, má toliko nárok na odškodnění jen podle smluv, jež spolek s ním sjednal, z čehož vysvítá, že jak zákon tak i stanovy s možností takového smluvního poměru počítají. Obě funkce jsou tedy právně slučitelné (srov. také Budw. 6602/A). Pro svůj opačný názor nemůže se stížnost do volatí s úspěchem ani nál. Budw. 8094/A, v němž bylo vysloveno jen, že členové představenstva zapsaného společenstva nejsou podrobeni v příčině jednání a služeb, které vykonávají jako členové představenstva podle stanov pro společenstvo, pensijní pojistné povinnosti, neboť v daném případě neuznal ani žal. úřad na pojistnou povinnost S.-ovu z toho důvodu, že koná spolku služby jako zvolený, placený člen (pokladník) představenstva stěžujícího si spolku, nýbrž proto, že koná práce pro spolek také jako jeho ustanovený úředník, tedy na základě smluveného služebního poměru.
Stížnosti dlužno přisvědčiti, že z okolnosti, že někdo byl zvolen za člena představenstva výrobního a hospodářského společenstva, a že se mu dostává za výkon této funkce odměny, jak to zákon o společenstvech v § 15 také připouští, nelze ještě usuzovati, že by byl zaměstnancem společenstva, nýbrž že musí tu býti jiné momenty jako podklad pro takový úsudek a pro závěr, že proto jest podroben nemocenské pojistné povinnosti.
V daném případě jde nesporně a vzhledem k ustanovení § 282 odst. 2 zák. č. 221/24 také nepochybně o posouzení nemoc, pojistné povinnosti B. S. podle zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. Zákon tento podrobuje nemoc, pojištění — jak nss dovodil již v nál. Boh. A 2198/23 — osoby, jež vykonávají práce a služby na základě poměru pracovního, služebního neb učňovského, míní tím osoby, které jako své povolání nesamostatně na základě dohody výslovně nebo mlčky — Č. 8832 —
jakkoli učiněné věnují zaměstnavateli trvale a pravidelně svou práci, nebo se na tuto práci teprve připravují a pro ni zaučují. Proti poměru pracovnímu, pojistnou povinnost zakládajícímu, klade zákon poměry tuto povinnost nezakládající a to poměr, v kterém práce nebo služby jsou konány jako vedlejší zaměstnání nebo příležitostně. Povinnost k nemoc, pojištění založena jest tedy u osob, které v určitém podniku nebo hospodářství jsou nesamostatně zaměstnány způsobem, který jejich pracovní sílu — ne-li výhradně, alespoň po způsobu výhradných zaměstnání — z největší části zabírá, v kterém pracují pravidelně a trvale s úmyslem, aby jim tato práce byla normálním a trvalým zdrojem výživy, tedy jejich povoláním. Při tom nesejde na tom, jak poměr pracovní nebo služební podle úmluvy nebo podle zákona může býti zrušen, neboť rozhodným jest toliko, zda tu objektivně takový poměr jest, a pojistná povinnost trvá podle § 31 nemoc. zák. až do ukončení pracovního poměru. Smluvený pracovní (služební) poměr tu jest, byla-li mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem uzavřena smlouva služební, t. j. smlouva, která podle § 1151 o. z. o. vzniká, zaváže-li se někdo na nějaký čas konati jinému služby. Podstatným znakem takové smlouvy a tedy i poměru služebního, jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (srov. Boh. A 4330/25, 8172/29 a jiné).
Z tohoto předpokladu pojistné povinnosti vycházejí, jak z odůvodnění nař. rozhodnutí a z vývodů stížnosti jest zřejmo, také obě strany. Stížnost popírá jen, že uzavření služ. smlouvy mezi stěžujícím si spolkem a S. bylo zjištěno, a namítá, že jest nepřípustné, aby z výše a platebních lhůt částek vyplacených jemu na základě usnesení představenstva a dále z okolnosti, odkud S. uhrazuje svou výživu, bylo usuzováno, že jde o smlouvu služební. Námitkou touto brojí tedy stížnost proti tomu, že žal. úřad ve výsledcích vykonaného šetření měl postačitelný podklad pro svůj úsudek, že k řečené služební smlouvě a tím k založení pracovního (služebního) poměru, pojistnou povinnost zakládajícího, došlo.
Smlouva služební může býti sjednána buď výslovně nebo mlčky takovými činy konkludentními, které, uváží-li se všechny okolnosti, nedávají rozumné příčiny, pochybovati o projevu smluvní vůle (§ 863 o. z. o.). Žal. úřad měl pro svůj úsudek, že v daném případě došlo k uzavření smlouvy služební mezi stěžujícím si spolkem a S., dostatečný podklad ve výsledcích konaného šetření a ve spisech, jichž se dovolává, a to v usnesení valné hromady stěžujícího si spolku z 27. září 1915, jímž B. S. jako nově zvolený spolkový pokladník byl zároveň ustanoven úředníkem spolku s povinností, aby veškeré práce s činností spolkovou spojené obstarával za roční plat 1800 Kč, pozadu splatný, kterýžto plat byl pozdějšími usneseními valných hromad spolku po válce, když S. se vrátil ze služby vojenské na své pokladnické místo, postupně zvyšován, také týdenními a měsíčními drahotními přídavky, až od 1. ledna 1922 dosáhl měsíční výše 1800 Kč, čili 21600 Kč ročně. Předseda spolku Fr. G. při svém výslechu tvrdil, že B. S. má skutečně povinnost obstarávati trvale veškeré písemné — Č. 8833 —
1153
agendy spolkové, veškeré účetnické práce, denní výkazy, měsíční a roční účty, práce bilanční atd., jak to okr. nemoc, pokladna ve svém min. odvolání uváděla, a jak to dále také spolek ve svém vyjádření z ledna 1928 uvedl, že totiž S. obstarává sám účetnictví a vyřizuje korespondenci. Rovněž tak uznal předseda spolku jako správné, že S. nemá jiného zaměstnání kromě pokladnictví u stěžujícího si spolku, a že zaměstnání toto jest hlavním zdrojem jeho výživy, což potvrzeno bylo i zprávou četnické stanice v Č.
Dospěl-li žal. úřad na základě tohoto skutkového materiálu k úsudku, že mezi stranami došlo k ujednání pracovního poměru, t. j. ke smlouvě služební, podle níž měl S. povinnost konati spolku jako jeho úředník mlčky smluvené povinnosti pokladnické, oběma stranám z činnosti dřívějšího pokladníka, otce to S.-ova, známé, na podkladě jeho podřízenosti v této jeho smluvní úřednické vlastnosti, nelze shledati, že by úsudek ten neodpovídal spisům, nebo byl logicky nesprávný nebo nemožný.
Pokud stížnost poukazuje na ustanovení § 15 stanov, podle něhož má společenstvo právo, aby kdykoliv zbavilo B. S. úřadu pokladníka, a na to, že by takovéto zbavení úřadu bylo nemožné, kdyby byl spolkovým zaměstnancem, ježto by mu příslušely výpovědní lhůty jako každému jinému obchodnímu pomocníku, dlužno proti tomu uvésti, že právě cit. statutární ustanovení pamatuje na dvojí postavení členů představenstva spolku, a vyhrazuje výslovně členu takovému, který jest ve smluvním poměru ke spolku, odškodňovací nároky, příslušející mu podle smluv se spolkem uzavřených, a že právo společenstva, zbaviti zvoleného člena představenstva této jeho funkce, není tím dotčeno.
Namítá-li stížnost dále, že v odměně, kterou S. od spolku dostává, jest zahrnuto také odškodnění za pracovní místnost, již on dává k disposici spolku, za otop, osvětlení a čištění její, takže částka jemu vyplacená jest z největšího dílu ekvivalentem za tato plnění, stačí k této námitce podotknouti, že úplata není nutným pojmovým znakem smlouvy služební, jak nss v cit. svých nálezech opětně vyslovil, a že proto na výši odměny za konané práce vůbec nesejde. Zákon o nemoc, pojištění neváže také povinnost pojistnou na nějakou nejmenší mzdu, ano podrobuje jí v § 1 odst. 3 i učně, volontéry, praktikanty a jiné osoby, které nemají často žádné mzdy nebo jen malou. Poukazuje-li konečně stížnost k tomu, že zákon o společenstvech připouští v § 15, aby členové představenstva byli placeni, aniž takový člen přestává býti jeho členem, dostává-li se mu za zvýšenou jeho činnost odškodnění nebo remunerace, jest poukaz tento správný, pro daný případ nemá však právního významu, když stížnost sama uznává, že člen představenstva může býti také zaměstnancem společenstva na základě služební smlouvy, a žal. úřad v té příčině pro svůj úsudek, že mezi S. a stěžujícím si spolkem k takové smlouvě došlo, měl náležitý skutkový podklad.

Citace:

č. 8832. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 401-405.