Č. 8885.Pojištění pensijní: Podléhal hospodářský dozorce na velkostatku za platnosti cís. nař. č. 138/1914 ř. z. pojistné povinnosti pensijní?Řízení správní. — Řízení před nss-em: Použil-li úřad normy, která v době rozhodné nebyla účinná, je rozhodnutí jeho stiženo nezákonností, ke které nss přihlíží i bez námitky strany.(Nález ze dne 13. listopadu 1930 č. 17466.) — Č. 8885 —1269Věc: Cisterciácký klášter v O. (adv. Dr. Zikmund Muller z Duchcova) proti ministerstvu sociální péče o pensijní pojištění.Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud bylo v něm vysloveno, že Josef K. ve svém zaměstnání u kláštera v O. byl povinen pensijním pojištěním v době od 11. července 1914 do 30. září 1914, zrušuje se pro nezákonnost; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.Důvody: Rozhodujíc o žádosti Josefa K. podle § 64 a) cis. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z. vyslovila zsp v Praze, že Josef K. ve svém zaměstnání u kláštera v O. od 11. července 1914 do 1. září 1919 byl povinným pojištěním podle tohoto cis. nař., poněvadž podle konaného šetření byl v uvedené době zaměstnán jako hospodářský dozorce, který sám fysicky pravidelně nepracoval, a jeho činnost se vyčerpávala dozorem k pracím obvyklým v hospodářském dvoře. Byl tedy činným převážně duševně (§ 1 zák. č. 1 ex 1907 a § 1 lit. e), a § 1 lit. a) cis. nař. č. 138 ex 1914). Odvolání, jež z rozhodnutí toho podal klášter v O., nevyhovělo min. soc. péče nař. rozhodnutím z důvodů uvedených v rozhodnutí zsp-é, neboť jejich správnost byla potvrzena i dalším šetřením, jmenovitě výpověďmi dělnic, které pracovaly pod dozorem Josefa K., a dále i výpovědi správce K. B., který byl nadřízeným K.-ovým. K vývodům kláštera, obsaženým v jeho vyjádření z 15. března 1927, podotklo min., že k podání žádosti o rozhodnutí podle § 64 a), odst. 2 příslušným úřadem není stanovena žádná lhůta, a pokud se týče otázky promlčení, poukázalo min. na nař. býv. min. vnitra ze 17. prosince 1915 č. 376 ř. z., podle něhož doba ode dne 1. srpna 1914 až do provedení demobilisace (t. j. do 28. února 1921) se nepočítá do lhůt, jež jsou stanoveny v předpisech o pensijním pojištění zřízenců pro promlčení prémiových pohledávek.O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto: Na sporu je otázka pensijní pojistné povinnosti Josefa K. v jeho zaměstnání u stěžujícího si kláštera v době od 11. července 1914 do 1. září 1919. Dobu tuto nutno rozděliti na dva časové úseky, a to na období od 11. července 1914 do 30. září 1914 a od 1. října 1914 do 1. září 1919 se zřetelem k tomu, že v ní platily různé normy o pensijní pojistné povinnosti, které stanovily různě její předpoklady, resp. vymezovaly různě okruh osob povinnosti této podléhajících. V období prvním byl to zákon ze 16. prosince 1906 č. 1 ř. z. z r. 1907, v období druhém pak cis. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z., které podle čl. V. nabylo účinnosti dnem 1. října 1914, takže pens. pojistnou povinnost Josefa K. sluší posuzovati podle obou těchto norem se zřetelem na dobu jejich platnosti, do níž zaměstnání jeho spadá. Okolnost tuto přehlédly však obě správní instance, jak jest zřejmo z toho, že první instance v enunciátu svého výměru praví doslova, že rozhoduje, »že Josef K. v zaměstnání svém u kláštera v O. byl povinným pojištěním dle cís. nař. z 25. června 1914 č. 138 ř. z.«, žal. úřad pak tím, že odvolání z výměru toho podanému nevyhověl, aniž v nař. rozhodnutí na výměru tom cokoli změnil, převzal tedy enunciát I. stolice za svůj. Z toho plyne, že pojistná povinnost Josefa K. byla žal. úřadem posuzována a — Č. 8885 —1270uznána, i pokud šlo o jeho zaměstnání v době od 11. července 1914 do 30. září 1914, podle cís. nař. č. 138/1914, ačkoli nařízení to nabylo účinnosti teprve 1. října 1914, takže až do té doby platil zákon č. 1/ 1907, podle něhož sporná otázka pensijní pojistné povinnosti v uvedeném prvním období K.-ova zaměstnání měla tedy býti posuzována a rozhodnuta. Je sice pravda, že první stolice citovala v důvodech svého rozhodnutí, žal. úřadem převzatých, vedle cís. nař. č. 138/1914 také § 1 zák. č. 1 ex 1907, ale citovala jej nikoli jako normu, podle níž uznala na pojistnou povinnost Josefa K., nýbrž, jak ze souvislosti, v níž se tak stalo, vysvítá, jen jako doklad zákonného ustanovení o pojmu převážně duševní jeho činnosti, který se vyskytuje již v § 1 zák. č. 1 ex 1907 a byl blíže vyložen, resp. jehož meze byly rozšířeny cis. nař. č. 138/1914.Ježto podle toho, co bylo řečeno, žal. úřad použil při řešení pojistné povinnosti v uvedené době normy, jež v této době ještě účinnosti neměla, nýbrž byla jen ve stadiu vacationis legis, dlužno v tom spatřovati nezákonnost, pro kterou nař. rozhodnutí v tomto bodě musilo býti zrušeno podle § 7 zák. o ss. Stížnost, napadající nař. rozhodnutí pro nezákonnost, nezákonnost jeho s uvedeného hlediska sice výslovně nevytýká, leč okolnost ta nemůže býti překážkou, aby se jí nss zabýval a důvodem, aby k ní nepřihlížel, neboť strana nemůže submitovati na použití normy, která v rozhodné době ještě neplatila, a vázati tak nss, aby ji v tom následoval, když přece jurisdikčním úkolem nss-u jest zkoumati zákonnost rozhodnutí a opatření úřadů správních a základním předpokladem pro splnění úkolu toho jest, že případ, o který jde, byl rozhodován podle zákona, který v rozhodné chvíli již platil.Pokud jde o zaměstnání Josefa K. v druhém období, vykonával Josef K. podle souhlasných výpovědí Josefa K., nadřízeného mu hospodářského správce B. a celé řady dělnic, samostatný dozor v létě nad 80—100, v zimě při mlácení asi nad 40 dělníky, který nespočíval jen v tom, aby dělníci pilně pracovali, nýbrž povinností Josefa K. bylo, aby určité práce přikazoval, rozděloval samostatně a dělníky také zaučoval. Při denních pracích měl také úplné disposiční právo. Josef K. byl také oprávněn dělníky přijímati a propouštěti, měl u sebe všechny klíče od hospodářských a pivovarských sýpek a přijímal také pivovarský ječmen při nákupu, vedl dozor nad hospodářstvím ve dvoře, při mléce a na sýpkách.Takto zjištěnou skutkovou podstatu, týkající se zaměstnání K., subsumoval žal. úřad v nař. rozhodnutí jako vyšší dozor pod pojem převážně duševních služeb ve smyslu cis. nař. č. 138/1914, které ustanovovalo v § 1 odst. 1, že za podmínek uvedených v bodě 1. a 2. jsou pojištěním povinni a podle dalších jeho ustanovení pojištěni zaměstnanci, kteří pravidelně vykonávají převážně duševní služby (bod 3). Převážně duševní službou jest podle 2. odst. téhož §, lit. e) zejména také vyšší dozor na práce jiných osob. Podle § 1 a), odst. 2, platí za orgány vyššího dozoru zaměstnanci všech povolání, kteří konají dozorčí nebo dohlédací činnost, spojenou s péčí o technicky nebo hospodářsky přiměřený výkon jiných zřízenců a jen mimochodem vykonávají —Č. 8885 —1271 fysické práce, z nichž někteří takoví zaměstnanci jsou tam příkladmo uvedeni, mezi nimi vyšší hospodářský, lesnický, myslivecký a zahradnický personál, jako hospodářští, lesničtí dozorci, revírní myslivci a vrchní zahradníci. Ve 3. odstavci téhož § jsou uvedeni, rovněž jen příkladmo, jako osoby, které neplatí za orgány vyššího dozoru, zaměstnanci, kteří sami konají fysické práce a jen mimochodem vykonávají dohled na jiné stejně zaměstnané dělníky, jako přední dělníci, dále osoby, které nemajíce disposiční moci nad cizími pracovními silami, mají na starosti v podstatě jen odpočítávání a zaznamenávání opakujících se úkonů stejného druhu. Se zřetelem na toto ustanovení dlužno vyšším dozorem rozuměti soubor funkcí, jejichž podstata záleží v tom, že orgán vyššího dozoru pozoruje činnost podřízených osob kriticky podle směrnic činnost tu určujících a vykonává na ně vliv, čelící k tomu, aby pozorovaná činnost byla konána ve shodě se směrnicemi pro ně danými, což zákon nazývá péčí o technicky nebo hospodářsky přiměřený pracovní výkon jiných osob. Hlavní a podstatné zaměstnání osoby vyššího dozoru vyčerpává se právě takovýmto dozorem nad pracemi jiných osob.Subsumoval-li žal. úřad zjištěnou skutkovou podstatu v příčině zaměstnání Josefa K. pod pojem činnosti převážně duševní, odpovídá tato subsumpce pojmu vyššího dozoru ve smyslu cis. nař. č. 138/1914, jak byl shora vymezen. Poukazuje-li stížnost, namítajíc nezákonnost této subsumpce, k tomu, že K. má jen vzdělání z obecné školy, nemá poukaz tento právního významu, ježto nějaké vyšší vzdělání není předpokladem pro kvalifikaci jeho služeb jako převážně duševních. Tvrdí-li dále, že K. měl týdenní mzdu jako přední dělník, ocitá se timto tvrzením v rozporu s obsahem jeho výpovědi, podle níž odměňován byl měsíčně. Ostatně podle § 1 bodu 2 cis. nař. č. 138/1914 nebyla již předpokladem pensijní pojistné povinnosti obvyklá měsíční nebo roční odměna, jak tomu bylo podle § 1 odst. 1 zák. č. 1 z r. 1907.Namítá-li stížnost dále, že zaznamenávání směn dělníků a počtu litrů nadojeného mléka v tiskopise nelze pokládati za duševní činnost, jest názor tento sice správný, leč tuto činnost, kterou sama stížnost uznává jen za vedlejší, žal. úřad nepokládá za rozhodnou pro posouzení pojistné povinnosti Josefa K. Dozoru, vykonávanému Josefem K., neodnímá charakter dozoru vyššího okolnost, že mu byly správcem B. udávány denně práce, jež měly býti vykonány, neboť tyto poukazy byly jen směrnicemi nadřízeného K.-ova, jimiž jako rozkazy vedoucího hospodářského činitele při výkonu své dozorčí funkce musil se K. říditi. Podřízenost orgánu vyššího dozoru jinému orgánu nevylučuje však ještě kvalifikaci jeho činnosti jako vyššího dozoru, jsou-li dány uvedené pojmové jeho znaky. Poukazuje-li stížnost konečně také k tomu, že podle vyjádření Všeob. pens. ústavu K. v rozhodné době pensijnímu pojištění nepodléhal, stačí k tomu podotknouti, že otázku pojistné povinnosti posuzuje úřad samostatně a že při tom míněním jmenovaného ústavu není nijak vázán.Podle těchto úvah nelze nař. rozhodnutí, pokud byla jím vyslovena pojistná povinnost K.-ova v době od 1. října 1914 do 1. září 1919, shledati nezákonným.