— Č. 8696 —
812
Č. 8696.
Váleční poškozenci: Ustanovení § 32 zák. č. 142/20 neposkytuje právního nároku na kapitalisaci důchodu.
(Nález ze dne 20. června 1930 č. 10321.)
Věc: Františka P. z Ch. (adv. Dr. Jiří Friedlánder z Prahy) proti ministerstvu sociální péče o kapitalisaci důchodu předků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zemský úřad pro péči o vál. poškozence odepřel výnosem z 20. února 1926 předložití min. soc. péče žádost st-lky o kapitalisaci důchodu předků z důvodu, že kapitalisace důchodu předků se neprovádí. Zároveň vyřkl zemský úřad, že toto rozhodnutí jest konečné. Nálezem Boh. A 6849/27 zrušil nss toto rozhodnutí pro nezákonnost, naleznuv za právo, že zem. úřad vál. poškozence není oprávněn odepříti předložení této žádosti min. soc. péče. Na to zamítlo min. soc. péče nař. rozhodnutím žádost st-lčinu z důvodu, že vl. nař. č. 436/20 k opatření takovému nedává zmocnění.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost uvádí výslovně, že st-Ika svojí žádost opírala nikoli o cit. nařízení, nýbrž o zákon a tvrdí, že dle § 32 zák. č. 142/22 přísluší st-lce právo, žádati kapitalisaci svého důchodu. Nss-u bylo se tudíž zabývati otázkou, zda cit. zákon přiznává poživatelům důchodu vůbec právní nárok na kapitalisaci přiznaného důchodu.
Při zásadním řešení této otázky nepadá na váhu, o které požitky v § 6 cit. zák. uvedené běží, poněvadž § 32 mluví všeobecně o kapitalisaci důchodu. Zákon v § 32 stanoví, že min. soc. péče může k návrhu zem. úřadu pro vál. poškozence povoliti částečnou neb úplnou kapitalisaci důchodu, svolí-li k tomu dočasný nositel chudinského zaopatření a — jde-li o nezletilce — příslušný soud poručenský. Přihlíží-li se k různým ustanovením tohoto zákona, nutno konstatovati, že zákon tam, kde chtěl vál. poškozencům nebo jejich příslušníkům přiznati nějaký nárok, užívá přesně a jasně dikce neponechávající nižádné pochybnosti o tom, že se nárok přiznává. V § 8 jasně několikrát praví, »že vzniká nárok«, v § 10 »invalidu přísluší příplatek«, v § 11 stanoví, že invalida může vyžadovati lékařskou pomoc a léky, když onemocní následkem události zakládající nárok na důchod invalidní a v dalších ustanoveních tohoto § taktéž mluví zákon přesně o nárocích a právech určitým osobám příslušejících. Stejně je tomu v §§ 14, 15, 19, 20, 21, 25, 28 a 29 cit. zák. Naproti tomu jinde na př. v ustanoveních §§ 9, 14 poslední odstavec, 16, 20, 2. odst., také v § 32 zákon zmocňuje jen min. soc. péče k určitým opatřením ve prospěch vál. poškozenců neb jejich příslušníků. Dává tedy zákon v § 32, o jehož výklad tu běží, min. jen možnost za určitých podmínek povoliti částečnou neb úplnou kapitalisaci důchodu.
Ze srovnání slovního znění předpisů svrchu cit., z nichž některé výslovně určitý nárok přiznávají, jiné však dávají úřadu jen možnost určité výhody přiznati, dlužno usuzovati, že zákonodárce vědomě v případech, v nichž udělil min. soc. péče zmocnění nebo možnost k určitému opatření ve prospěch určitých osob, nechtěl přiznati subj. právní nárok, nýbrž že zamýšlel dáti min. možnost a právo, aby v jednotlivých případech dle volného uvážení postupovalo. Takovým ustanovením je i ustanovení § 32.
Z uvedeného se tudíž podává, že v ustanovení § 32 nelze spatřovati přiznání subj. právních nároků oprávněné osobě na to, aby její důchod byl kapitalisován. Není-li tu však takovéhoto právního nároku, nebylo nař. rozhodnutím porušeno žádné subj. právo st-lčino, stihatelné podle § 2 zák. o ss. stížností na nss.