Č. 8816.

Občanství státní (Slovensko): I. K vyloučení z nároku na udělení čsl. státního občanství podle lit. b) odst. 3 § 1 úst. zák. č. 152/26 stačí i přechodné opuštění území čsl. republiky.
II. Ve skutečnosti, že osoba, domáhající se udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 na Slov. kandidovala do dělnickovojenské rady v době bolševického vpádu, je spatřovati projev nepřátelského smýšlení vůči Čsl. republice ve smyslu cit. ustanovení.
III. Projev nepřátelského smýšlení vůči Čsl. republice je důvodem vyloučení z nároku na udělení čsl. státního občanství podle cit. ustanovení, nechť se stal na území čsl. republiky nebo v cizině.
IV. Ustanovení shora uvedené vylučuje z nároku na udělení čsl. státního občanství, je-li dobrovolné opuštění území čsl. republiky v příčinné souvislosti s projevem nepřátelského smýšlení vůči ní.
(Nález ze dne 15. října 1930 č. 14510.)
Věc: Ludevít M. v K. proti ministerstvu vnitra o udělení čsl. státního občanství.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Nař. rozhodnutím nevyhovělo min. vnitra žádosti st-lově za udělení čsl. státního občanství podle úst. zák. č. 152/26 z těchto důvodů: »Podle § 1 cit. zák. mají při splnění ostatních zákonných podmínek nárok na udělení čsl. státního občanství občané býv. Uherska, kteří před 1. lednem 1910 aspoň čtyři roky měli nepřetržitě bydliště v některé obci Slov. nebo Podk. Rusi, když od uplynutí uvedených čtyř roků do podání žádosti nepřetržitě bydlí na území náležejícím dnes Čsl. republice a nejsou podle § 1 odst. 3 z nároku vyloučeni. Žadatel, jak to sám doznává v protokole, sepsaném dne 24. března 1927 u měst. notářského úřadu v K., opustil v srpnu 1919 dobrovolně území Čsl. republiky a projevil nepřátelské smýšlení vůči ní tím, že byl na kandidátní listině Košické dělnicko-vojenské rady v době bolševického vpádu na Slov., takže je ve smyslu ustanovení § 1 odst. 3 lit. b) cit. zák. z nároku na udělení čsl. státního občanství vyloučen.«
O stížnosti nss uvážil:
Ježto žal. úřad zamítl nárok st-lův na udělení čsl. státního občanství dle úst. zák. č. 152/26 z jediného důvodu, že totiž jest st-1 z nároku toho vyloučen dle ustanovení § 1 odst. 3 bodu b), je spor v daném případě výlučně o to, aplikoval-li žal. úřad právem toto ustanovení na st-le. Dle cit. ustanovení jsou z nároku na udělení čsl. stát. občanství dle úst. zák. č. 152/26 vyloučeni ti, kdo dobrovolně opustili území Čsl. republiky a projevili nepřátelské smýšlení vůči ní.
Stížnost vykládá si výraz »opustili« v tom smyslu, že tu musí býti trvalé vystěhování s úmyslem již nikdy, anebo při nejmenším po dlouhý čas se nevrátiti do Čsl. republiky, kdežto při vzdálení pouze přechodném, jak tomu bylo i u st-le, předpoklad zákona splněn není. V tomto směru nelze dáti stížnosti za pravdu. — Č. 8816 —
Dle § 1 odst. 1 uved. úst. zák. jest jedním z předpokladů pro nárok na udělení čsl. státního občanství, že žadatel bydlí od uplynutí kvadrienia před 1. lednem 1910 až do podání žádosti nepřetržitě na území náležejícím dnes Čsl. republice. Z toho plyne, že každé trvalé opuštění tohoto území již samo o sobě znemožňuje vznik nároku na udělení čsl. státního občanství dle cit. úst. zákona. Nelze proto výraz »opustili« v odst. 3 bodu b), pokud jde o dobu do podání žádosti, a jen o tuto dobu zde jde, vykládati ve smyslu, jejž mu dává stížnost, neboť pak by bylo toto ustanovení nejen zcela zbytečné, nýbrž i přímo v rozporu s ustanovením § 1 odst. 1, kdyby opuštění čsl. území bylo získání nároku na závadu jen tehdy, je-li ve spojení s projevem nepřátelského smýšlení, kdyžtě dle § 1 odst. 1 nedává již samo o sobě vůbec vzniknouti nároku.
Jak by tomu bylo, kdyby šlo o »opuštění« zdejšího území po podání žádosti, nemusil nss zde zkoumati, poněvadž nejde zde o takový případ. Vzhledem k tomu nutno výklad hledati jinde, a to ve spojení s předpisem odstavce 2. § 1. Dle tohoto předpisu neruší nepřetržitost bydlení každé vzdálení se z území nynější Čsl. republiky a zákonodárce výslovně v 2. odst. § 1 pod body a)—d) uvedl, kdy pobyt mimo toto území nelze pokládati za přerušení bydlení ve smyslu odst. 1. Je-li pak v odst. 3. bodě b) uvedeno, že dobrovolné opuštění území Čsl. republiky — je-li, jak níže bude dovoženo, splněn i druhý předpoklad — jest důvodem vylučujícím z nároku, lze tento předpis vzhledem k shora řečenému vyložiti jen tak, že zákonodárce za určitých předpokladů chtěl vyloučiti účinnost předpisu odst. 2, totiž chtěl zameziti, aby zdržování se mimo zdejší území, které by dle odst. 2 nerušilo samo o sobě nepřetržitost pobytu, mělo in concreto tento efekt. Ježto pak dle případů vypočtených v odst. 2 takovéto zdržování se mohlo svojí povahou býti jen dočasné, přechodné, nemůže býti pochybnosti o tom, že zákonodárce i v odst. 3 bodu b), pokud jde o dobu až do podání žádosti, má na mysli zásadně jen dobrovolné opuštění povahy přechodné a nikoliv opuštění definitivní nebo časově neomezené.
Zákon pojí vyloučení z nároku dle odstavce 3 bodu b) na dobrovolné opuštění území Čsl. republiky jen ve spojení s další skutečností, totiž s projevením nepřátelského smýšlení vůči Čsl. republice a nemůže býti pochybnosti o tom, že oba tyto předpoklady musí býti splněny.
Stížnost vykládá si toto ustanovení tak, že nepřátelské smýšlení musí býti projeveno v cizině. Původní znění iniciativního návrhu poslanců Dra Dérera a soudr. (Tisk č, 225) by ovšem nasvědčovalo tomuto výkladu, neboť se pravilo v tomto návrhu, že podmínka nepřetržitého pobytu není splněna též u osob, které po 28. říjnu 1928 opustily území Čsl. republiky, byvše vykázány, anebo dobrovolně, abv projevily nepřátelské smýšlení vůči Čsl. republice. Tato textace nebyla však pojata do zákona, nýbrž byla změněna. Definitivní znění nedává však podnět k tak úzkému výkladu, že totiž nepřátelské smýšlení musí býti projeveno po opuštění republiky, tedy v cizině, nýbrž nutno odstavec 3 bod b) vykládati v širším smyslu, že totiž projev nepřátelského smýšlení i tam, kde se stal na území Čsl. republiky, může býti důvodem vylučujícím z nároku, ovšem jen tehdy, přistoupí-li k tomu i opuštění území Čsl. republiky.
Stížnost vytýká, že jeden ze zákonných předpokladů splněn není, totiž projev nepřátelského smýšlení, poněvadž jednak skutečnost, že někdo byl uveden na kandidátní listině dělnicko-vojenské rady, není vůbec projevem nepřátelského smýšlení, jednak že st-1 byl na ní uveden bez svého souhlasu.
Co se první výtky týče, není důvodnou, neboť nss nemohl shledati závěr žal. úřadu, že kandidování pro volbu dělnicko-vojenské rady v době bolševického vpádu na Slov. se jeví jako projev nepřátelského smýšlení vůči Čsl. republice, nelogickým, kdyžtě dělnicko-vojenské rady jsou institucí neznámou ústavě Čsl. republiky a přímo institucí této ústavě se protivící a zavedení jich na území Čsl. republiky právě u příležitosti vpádu vojsk bolševického režimu v Maďarsku, jehož esentielním základem tyto rady byly, znamenalo změnu ústavních zařízení Čsl. republiky bez součinnosti a proti vůli orgánů ke změně ústavy jedině povolaných; proto také mohl žal. úřad účast na takovémto podniku, jakou jest nesporně kandidování pro volbu zmíněné rady, právem hodnotiti jako projev nepřátelského smýšlení vůči Čsl. republice. Tvrdí-li dále stížnost, že st-1 byl kandidován bez svého souhlasu, jde o novou skutečnost, poněvadž ji st-1, ač k tomu měl při svém výslechu ve správním řízení možnost, neuplatnil.
Z toho, že zákon staví oba uvedené předpoklady vedle sebe, nutno souditi, že mezi oběma předpoklady musí býti kausální spojitost, takže projevení nepřátelského smýšlení musí býti důvodem pro opuštění Čsl. republiky, čili že vylučovací důvod tu není, když mezi projevem nepřátelského smýšlení na zdejším území a opuštěním území není vůbec žádné spojitosti.
Stížnost popírá, že tu jest kausální spojitost mezi opuštěním republiky a oním projevem nepřátelského smýšlení, uvádějíc, že st-1 se v srpnu 1919, tedy v době, kdy již na Slov. byla svrchovanost Čsl. republiky obnovena, odebral pouze na 2—3 týdny do Maďarska za výdělkem, totiž aby se svojí mlátičkou prováděl výmlat obilí.
Z nař. rozhodnutí není však zjevno, zdali žal. úřad vůbec pokládal kausální nexus za nutný, nebo snad byl názoru, že stačí již splnění obou předpokladů odst. 3 bodu b) bez takovéto spojitosti, nebo — vycházel-li snad z nutnosti příčinné souvislosti — v čem spatřoval tuto souvislost mezi projevem nepřátelského smýšlení a opuštěním území Čsl. republiky, když st-1 při svém výslechu výslovně tvrdil, že opustil území Čsl. republiky z důvodu jím udávaného, ale žal. úřad na tuto skutečnost vůbec nereagoval.

Citace:

č. 8816. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 361-363.