Č. 8793.

Učitelstvo: Nárok na zápočet služebních období podle předpisů platných před 1. lednem 1926 poskytuje § 42 zák. č. 104/26 jen takovým učitelům, kteří byli dne 1. ledna 1926 ve veř. službě školském
(Nález ze dne 4. října 1930 č. 15156.) — Č. 8793 —
1059
Věc: Alžběta F. v B. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o zápočet soukromé služby.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zšr mor. výnosem z 23. srpna 1927 nevyhověla žádostem st-lky, zatímní učitelky obecné školy v B. z 9. dubna a z 12. června 1927 o započtení doby od 1. září 1920 do 15. března 1921, od 1. září 1921 do 31. března 1922, od 1. září 1922 do 28. června 1923 a od 1. září 1924 do 28. června 1925, ztrávené na soukr. školách obecných s právem veřejnosti do čekatelské doby, a to na základě ustanovení § 23 zák. č. 104/26, kterýmžto ustanovením byly předpisy, jimiž se přiznává nárok na započtení určité doby pro postup do vyšších požitků s výjimkou předpisů o započtení služby v čsl. legiích, tedy též § 16 odst. 2 zák. č. 274/19, jehož se st-lka dovolává, od 1. ledna 1926 zrušeny. Pokud se st-lka dovolávala ustanovení § 2 zák. č. 104/26, podotkla zšr, že cit. ustanovení upravuje započtení doby, konané ve vlastnosti výpomocného učitele ode dne nabytí kvalifikace pro zatímní ustanovení, tedy doby, ztrávené na veř. obecných a občanských školách národních a nikoliv též na soukr. školách.
Odvolání st-lčino zamítlo min. škol. nař. rozhodnutím z důvodů výnosu zšr-y, podotýkajíc vzhledem k námitkám stížnosti, že jmenovaná sice učila na veř. školách od 1. dubna 1922, ale pouze do 28. června 1922. Vystoupením ze služby dnem právě uvedeným zanikly všechny nároky, kterých snad v odsloužené době nabyla na započítání soukr. služby pro postup do vyšších požitků. Poněvadž pak byla opět ustanovena již za účinnosti zák. č. 104/26, nemohla od posledního svého ustanovení na veř. školách takového nároku nabýti vzhledem k předpisu prvního odstavce § 23 cit. zák.
O stížnosti nss uvážil:
V řízení správním byla na sporu otázka, měla-li st-lka i za účinnosti zák. č. 104/26 stíhatelný nárok na zápočet služby ztrávené na soukr. školách či nikoliv. Žal. úřad zodpověděl otázku tu záporně, a to v podstatě v úvaze, že přiznání nároku brání předpis § 23 učitel, zák., v důsledku něhož sluší považovati za zrušený i předpis § 16 zák. č. 274/19, o nějž st-lka svůj nárok opírala. Vystoupením ze školské služby dne 28. června 1922 pozbyla st-lka nároku na zápočet soukr. služby a nároku nenabyla ani opětovným ustanovením ve veř. školní službě dne 1. května 1926.
Stížnost naproti tomu hájí názor, že st-lčin petit sluší posuzovati podle § 42 zák. učit., jehož oba předpoklady jsou v osobě st-lčině dány. St-lka byla ve veř. službě školské již v r. 1922, tedy před účinností zák. č. 104/26 a také její opětovné ustanovení ve službě té dnem 1. května 1926 stalo se ještě před 7. červencem 1926, tedy před vyhlášením cit. zák. V době té platil ještě předpis § 16 zák. č. 274/19 a vznikl tedy nárok st-lčin před zák. č. 104/26. Měl proto býti proveden zápočet její soukr. služby ve smyslu § 42 učitel, zák. a porušil prý žal. úřad zákon, odepřel-li zápočet ten přiznati.
Nss neuznal stížnost důvodnou.
Podle § 42 učitel. zák. jest provésti zápočet určité doby pro postup do vyšších požitků ve služebním poměru, ve kterém se učitel převádí, podle dosavadních ustanovení tehdy, vznikl-li právní nárok před účinností tohoto zák. učiteli již ustanovenému. Ze slov »ve služebním poměru, ve kterém se učitel převádí«, jakož i »učiteli již ustanovenému« vysvítá, že chce zákon výhodu zápočtu služ. období podle dřívějších předpisů zaručiti toliko učitelským osobám, které byly ve služ. poměru ke školské správě v den, kdy učitelský zákon nabyl účinnosti. Podle § 47 odst. 1 cit. zák. nabyl tento zákon účinnosti dnem 1. ledna 1926 a nemohou se proto dovolávati výhody § 42 cit. zák. ti učitelé, kteří byli sice ustanoveni ve školské službě před 1. lednem 1926, avšak v poměru tom nesetrvali až do 1. ledna 1926. Je tudíž pro sporný případ bez právního významu skutečnost, že st-lka byla ve veř. školské službě v r. 1922, kdyžtě z veřejnoprávního poměru toho vystoupila — jak nesporno — koncem června 1922.
Pokud stížnost tvrdí, že sluší na st-lku pozírati jako na učitelku ustanovenou ve veř. školské službě před zák. č. 104/26 proto, že byla znovu ustanovena učitelkou dne 1. května 1926, tedy před vyhlášením učitelského zákona, přezírá, že učitelský zákon nabyl účinnosti podle § 47 cit. zák. dnem 1. ledna 1926 a že právní význam této retroaktivity zákona toho spočívá právě v tom, že sluší posuzovati veškeré poměry, jež vznikly v době od zpětné účinnosti až do doby vyhlášení jeho, již podle norem zákona tohoto. Sluší proto posuzovati i ustanovení st-lky ve veř. školské službě dne 1. května 1926 za ustanovení, jež bylo provedeno již za účinnosti zák. č. 104/26, a nemá stížnost pravdu, tvrdí-li, že byla st-lka ustanovena ještě před účinností zákona učitelského.
Jak dolíčeno, nebyla st-lka učitelkou veř. školy národní v den 1. ledna 1926 a nemohla se proto dovolávati výhod § 42 učit. zák. Postupoval-li žal. úřad podle předpisu § 23 cit. zák., neporušil zákon.

Citace:

č. 8793. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 310-312.