— Č. 8723 —
905
Č. 8723.
Učitelé: Učiteli s percentuálními platy ve smyslu § 37 odst. 3 učit. zák. č. 104/26 sluší rozuměti učitele v § 12 cit. zák. jmenované i tehdy, když byli dne 1. ledna 1926 plně zaměstnáni.
(Nález ze dne 8. září 1930 č. 14636/28.)
Prejudikatura: Boh. A 8356/30.
Věc: Emilie V. ve Z. proti ministerstvu školství a národní osvěty o převod do nových platů.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Výnosem z 10. června 1927 propočítala zšr mor. st-lce, učitelce ručních prací, její služ. dobu jako učitelce s percentuelními platy a převedla ji podle výsledku tohoto propočtu do platů podle zák. č. 104/26. Námitky, které st-lka proti výnosu tomu podala, byly rozhodnutím téhož úřadu z 22. září 1927 zamítnuty s odůvodněním, že převodové ustanovení § 37 odst. 3 učit. zák. č. 104/26 se výslovně dovolává ustanovení § 12 téhož zák., v němž se uvádí, které učitelské osoby jest považovati za učitele s percentuelními platy, a dále že § 12 nevylučuje, naopak nařizuje snížení služebních příjmů učitelek ručních prací při event. snížení vyučovací povinnosti, a že tedy dosažením 100% požitků nemění se charakter těchto učitelek jako učitelek s percentuelními platy. Odvolání st-lčinu, v němž st-lka v podstatě dovozovala, že učiteli s procentuelními platy (§ 12 učitel, zák.) rozuměti jest jen ty, kteří dne 1. ledna 1926 mají menší vyučovací povinnost než 18 hodin týdně, kdežto st-lka měla k 1. lednu 1926 týdně 18 hodin vyučovací povinnosti a tedy není učitelkou s procentuelními platy, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí jím napadeného.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
Stížnost namítá, že zák. č. 104/26 v § 37 odst. 3 rozumí učiteli s percentuelními platy jen ty, kdo skutečně za jeho účinnosti mají percentuelní platy. Dovozuje to následujícími úvahami: 1. Zákon č. 104/26 sice v § 37 odst. 3 odkazuje, pokud jde o pojem »učitelů s percentuelními platy«, na § 12, leč název »učitelé s percentuelními platy« se v § 12 nevyskytuje a z nadpisu tohoto §u se nedá pro výklad žal. úřadu nic dovoditi. 2. Zákon č. 104/26 činí v § 12 odst. 1 rozdíl mezi učiteli s platem v plné výměře a mezi učiteli s percentuelním služ. platem a do druhé skupiny zařazuje výslovně jen ty, jejichž řádná učební povinnost nedosahuje 18 hodin týdně. 3. Plný plat není 18násobkem platu za 1 hodinu (18 X 5.6% = 100.8%); učitelky s plným platem nemají tedy 100% plat, poněvadž plat nepočítá se násobkem nejmenšího platu, nýbrž dělením platu plného. 4. Není logickým, nazývati učiteli s percentuelními platy osoby, které plat v procentech vyměřen nemají; resoluce Nár. shromáždění ukládá vládě, »aby byl co nejmenší počet učitelů s percentuelní výměrou služ. platu«, a bylo by nerozumné domnívati — Č. 8723 —
906
se, že tím bylo vládě uloženo pečovati o to, aby byl co nejmenší počet zvláštních učitelů náboženství, učitelek ručních prací a vedlejších učitelů; jestliže tedy zákonodárce v resoluci užívá téhož výrazu, jako v § 37 odst. 3, musí výrazem »učitelé s percentuelními platy« rozuměti totéž, t. j. jen ty, kteří mají skutečně platy nižší než plné z důvodu, že mají menší počet hodin než 18. Zákon č. 104/26 snížil minimum povinnosti učitelek ženských ručních prací s 21 na 18 hodin týdně právě proto, aby každá mohla býti plně zaměstnána a nemusila býti učitelkou s percentuelní výměrou. 5. V zákoně č. 251/22 upravena byla odměna učitelek ručních prací jinou percentuelní výší než v zák. č. 104/26 a kdyby byl tedy zákon č. 104/26 zamýšlel všem učitelkám ručních prací přepočítávati dobu přede dnem 1. ledna 1926, byl by musil upraviti také otázku, která procentová výměra platu je rozhodná, tedy v případě st-lčině, zda poměrem z 25% do 90% při přechodu ze 4 hodin do 18 hodin podle zák. č. 251/22 či poměrem 22.4% do 100% podle zák. č. 104/26.
Žádnou z těchto námitek neshledal nss důvodnou:
Paragraf 37 učit. zák., jednající o převodu definitivních učitelů do nových platů, stanoví ve svém odst. 3, že »učitelům s percentuelními platy (§ 12) se započítá pro platový postup doba před 1. červnem 1922 plně; od tohoto dne pak že se přepočítá doba odsloužená s nižším procentem služ. platu podle § 12 odst. 2.« V § 12, jenž v § 37 odst. 3 jest výslovně citován, jest stanoveno, že zvláštním učitelům náboženství, učitelkám ručních prací (domácích nauk) náleží služ. plat (§ 6) v plné výměře jen, mají-li nejméně osmnáct hodin týdně řádné výměry učební povinnosti; nedosahuje-li jejich řádná učební povinnost osmnácti hodin týdně, činí jejich služ. plat za každou vyučovací hodinu 5.6% služ. platu, který by jim náležel, kdyby měli aspoň osmnáct hodin týdně řádné výměry učební povinnosti.
Podle tohoto znění vyřešena byla předpisem § 12 cit. zák. otázka, jaké platové nároky mají učitelské osoby kategorií tam uvedených a vytvořena byla s hlediska požitkového práva zvláštní kategorie učitelstva, která na rozdíl od ostatních učitelů veř. škol národních má nárok na plné služ. platy jen tehdy, vyučuje-li minimální počet hodin zákonem předem určený. Okolnost, zda se i název »učitelé s percentuelními platy« v § 12 učitel, zák. vyskytuje či nikoli, jest pro posouzení věci zcela irelevantní. Stejně nerozhodnou jest i okolnost, že plný plat není 18násobkem platu za 1 hodinu, ježto v § 12 nejde o určení plného platu, nýbrž o výměru platu při zmenšeném počtu vyučovacích hodin.
Leč potom nelze rozuměti pojmu »učitelé s percentuelními platy (§ 12)« v § 37 odst. 3 učitel, zák. jinak, nežli že jím jsou míněni zvláštní učitelé náboženství, učitelky ručních prací a vedlejší učitelé na školách obecných a občanských bez ohledu na to, jak vyměřena jest jejich týdenní povinnost učební a tím ovšem i jejich služební plat. Jak již řečeno, jde tu o celou kategorii učitelstva a ne snad jen o některé příslušníky kategorie té a to ty, jejichž služ. plat jest v konkrétním případě skutečně vyměřen v procentech.
V tomto rozsahu užíval zmíněného pojmu i zákon č. 251/22, který určil v §§ 5—7 požitky těchto učitelských osob podle počtu týdenních hodin vyučovacích a v § 8 mluví výslovně o učitelích s percentuelními platy a contrario učitelů literních. Sluší proto pojem ten v uvedeném rozsahu pokládati za běžný v terminologii požitkového práva učitelstva veř. škol národních. Zák. č. 104/26 navazuje také přímo na poměry zákonem č. 251/22 vytvořené a právě proto v § 37 odst. 3 při převodu do nových platů započítává dobu před 1. červnem 1922, kdy vešel zák. č. 251/22 v účinnost (arg. čl. XIV), plně, od tohoto dne pak přepočítává dobu odslouženou s nižším procentem služebního platu v relaci stanovené §em 12 odst. 2.
Není také rozumného důvodu, proč by zákonodárce při převodu do nových platů chtěl činiti rozdíl mezi zvláštními učiteli náboženství, učitelkami ručních prací a vedlejšími učiteli a sice na jedné straně těmi, kteří dne 1. ledna 1926 měli plné platy, a na druhé straně těmi, kteří v ten den měli platy percentuelní, když přece se u všech jedná o zhodnocení doby, která byla odsloužena před 1. lednem 1926.
V tomto právním názoru nemohl nss zviklati ani poukaz stížnosti na resoluci Nár. shromáždění, v níž se vládě ukládá, aby působila k tomu, aby školní úřady pečovaly o to, aby byl co nejmenší počet učitelů s percentuální výměrou služebního platu, ježto v resoluci této nešlo o vymezení pojmu »učitelů s percentuálními platy«, nýbrž o to, aby bylo co nejméně osob, kterým služ. plat byl konkrétně vyměřen jen procentuelní výměrou, tedy nižší než plat plný.
Poukazuje-li konečně stížnost na to, že by zákonodárce byl musil také upraviti otázku, která procentová výměra platu jest rozhodná (námitka ad 5), přehlíží, že zákon v § 37 odst. 3 tuto relaci skutečně stanovil nařídiv, aby se doba po 1. červnu 1922 s nižším procentem služ. platu odsloužená přepočítala podle § 12 odst. 2. Že by snad přepočtení služ. doby po 1. lednu 1922 odsloužené bylo i podle § 12 odst. 2 učitel, zák. bývalo provedeno nesprávně, to st-lka v min. rekurse netvrdila a netvrdí ani ve stížnosti.
Z předeslaných úvah plyne, že učiteli s percentuálními platy ve smyslu § 37 odst. 3 učitel, zák. č. 104/26 sluší rozuměti učitele v § 12 cit. zák. jmenované i tehdy, když jsou dne 1. ledna 1926 plně zaměstnáni. K obdobnému výsledku dospěl ostatně nss také již v nál. Boh. A 8356/30 při výkladu pojmu »učitelé s percentuálními platy« uvedeného v § 34 zák. č. 104/26.
Citace:
č. 8723. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 157-159.