— Č. 8756 —
Č. 8756.
Učitelstvo: Zápočet určité služební doby pro postup platový neznamená, že doba ta je započtena také pro zaopatřovací požitky.
(Nález ze dne 23. září 1930 č. 14474.) — Č. 8756—
937
Věc: Leopold B. v Ch. (adv. Dr. Bedř. Mautner z Prahy) proti školskému odboru Civilní správy Podkarpatské Rusi v Užhorodě o placení pensijních příspěvků.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl od 1. září 1891 ve školní službě v Haliči; od 15. března 1920 je ve školských službách čsl. republiky a byl výnosem min. škol. ze 13. dubna 1927 ustanoven definitivním ředitelem státní měšťanské školy v Ch. Výnosem z 23. srpna 1926 převedl žal. úřad st-le do platů podle zák. č. 104/26 a vyslovil při tom, že st-lova započítatelná (započtěná) služební doba k 1. lednu 1926 činí 32 roků 10 měsíců a 13 dnů, čili okrouhle podle § 38 odst. 2 zák. č. 104/26 33 roky; st-li bylo poukázáno služné 11. stupně. Výnosem ze 7. února 1928 pozměnil žal. úřad výnos z 23. srpna 1926 potud, že st-lova započítatelná (započtěná) služ. doba činí k 1. lednu 1926 32 roky, 11 měsíců, 13 dnů, okrouhle 33 roky.
Podáním ze 14. února 1928 uvedl st-1, že důsledkem onoho započtění má ke dni 31. prosince 1927 34 roky, 11 měsíců, 13 dnů, čili okrouhle 35 roků služby a žádal proto, aby bylo upuštěno od dalších srážek pensijního příspěvku a aby mu byly vráceny sražené pensijní příspěvky za dobu od 1. ledna 1928. — Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad, že o této žádosti nelze rozhodnouti, poněvadž st-1 dosud se neucházel o započítání služ. let, ztrávených ve službách cizího státu, do výslužby cestou milosti; při tom poznamenal žal. úřad, že výnosy z 29. dubna 1926, 23. srpna 1926 a 7. února 1928 byla st-li započítána služ. léta pouze pro postup do vyšších platů, že cizozemská služba není započítatelna ani pro nárok ani pro výměru výslužného a že se st-1 o její započtění může ucházeti, aniž by z této možnosti bylo lze prejudikovati pro budoucnost; nelze tudíž u st-le uvažovati o výhodách, které se vztahují pouze na ty zaměstnance, kteří nabyli nárok na plnou pensi.
Proti tomuto rozhodnutí je podána stížnost, o níž nss takto uvážil:
Jako definitivní ředitel státní měšťanské školy v Ch. podléhá st-1 předpisům zák. č. 104/26 (arg. § 1 odst. 1 cit. zák.). Proto platí pro st-le podle § 32 cit. zák. v příčině pensijního příspěvku předpisy platné pro státní učitele, na něž se vztahuje služební pragmatika č. 319/17 ř. z., tedy zejména také předpisy § 165 zák. č. 103/26, podle jehož odstavce (3) neplatí pensijní příspěvek za podmínek a výhrad tam blíže uvedených ti zaměstnanci, kteří dosáhli nároku na plné výslužné. St-1 tvrdí, že tohoto nároku již dosáhl, žal. úřad zastává stanovisko opačné.
Zápočet určité doby pro výměru aktivních požitků, pro zařádění platové nebo pro postup platový (a před zákonem č. 104/26 též pro postup časový), není totožný se zápočtem doby pro nárok na odpočivné požitky a pro vyměření těchto požitků, naopak řídí se každý z těchto druhů zápočtu předpisy jinými. Že tomu tak je, plyne již z odchylných ustanovení jednak § 23, jednak § 33 zák. č. 104/26, kde se upravuje různě jednak zápočet doby pro zvýšení služného, jednak zápočet doby pro nárok na výslužné. Stejně i před zák. č. 104/26, tedy před 1. lednem 1926, upravoval zák. č. 274/19 (tak zvaný zákon paritní), který podle vl. nař. č. 25/23 platil také pro učitelstvo státních škol obecných — Č. 8756 —
a občanských na Podk. Rusi a to zpětně od 1. září 1919 — různě zápočet doby jednak pro postup platový a časový (zejména §§ 4 a 5), jednak pro výslužné (§§ 27, 28, 29). Z toho, že učiteli byla určitá doba započtena pro postup platový (resp. časový), neplyne tedy nic pro otázku, kolik činí jeho služební doba, započítatelná pro nárok na odpočivné požitky a pro vyměření těchto požitků.
Proto nemá pro spornou otázku významu, že st-li byla pro platové jeho zařazení ve výnosu škol. odboru civ. správy z 25. září 1922 započtena doba celkem 33 roků 9 měsíců, při čemž ostatně bylo také ještě výslovně uvedeno, že st-li z tohoto započtění neplynou žádné nároky na případné zaopatřovací požitky. Stejně tu je bez významu zápočet provedený výnosem téhož úřadu z 19. října 1922, poněvadž tu šlo o propočtění služební doby podle zák. č. 222/20, která však má podle § 1 cit. zák. a podle § 1 vl. nař. č. 666/20 význam jenom pro zařazení a postup (platový a časový), nikoliv pro pensi, resp. pro zařazení platové podle zák. č. 251/22. Totéž platí o započtění služby, provedeném výnosem žal. úřadu z 29. dubna 1926 opět jen podle zák. č. 222/20 a 251/22 pro postup platový a časový. Konečně byla i výnosy žal. úřadu z 23. srpna 1926, resp. ze 7. února 1928 st-li určena započítatelná (započtěná) doba jenom za účelem jeho převodu do platů podle zák. č. 104/26 (§§ 37 a násl. zák. č. 104/26), nikoliv pro nárok na pensi a pro vyměření její (§ 33 cit. zák.).
Právem tudíž postavil se žal. úřad na stanovisko, že není dosud rozhodnuto o zápočtu pro pensi doby, kterou st-1 odsloužil mimo čsl. republiku.
Stížnost ovšem tvrdí také, že st-lova služ. doba ztrávená v Haliči před převratem je eo ipso započítatelná pro st-lův nárok na pensi a pro vyčíslení její, a to prý jednak na základě vl. nař. č. 165/22, jednak podle výnosu min. škol. z 29. června 1922 č. 6710 pres. Věstník IV. č. 127; avšak činí tak rovněž neprávem.
Také vl. nař. č. 165/22 týká se již podle svého nadpisu a podle výslovného ustanovení § 1 jenom započtění pro postup do vyšších požitků, nikoliv pro nárok na pensi ani pro vyměření její; totéž plyne ostatně z toho, že cit. vl. nař. je vydáno na základě § 4 zák. č. 222/20, kterýžto zákon však nejedná vůbec o započtění doby pro pensi. Proto jedná také cit. shora výnos min. škol., vydaný k provedení vl. nař. č. 165/22, a jak zjevno také z jeho nadpisu i obsahu — jenom o započtění pro postup do vyšších požitků a má tudíž také stížností dovolávané ustanovení tohoto výnosu k § 4 cit. vl. nař., odstavec druhý, rovněž jenom význam pro zmíněný postup, nikoliv pro pensi.
Že by st-1 měl nárok na započtění své služ. doby ztrávené v Haliči pro pensi z jiného titulu, resp. na základě jiného předpisu právního, stížnost netvrdí.
Za tohoto stavu však žal. úřad právem zaujal stanovisko, že st-1 nedosáhl ještě nároku na plné odpočivné a že proto nemůže důvodně tvrditi nárok na sproštění od dalšího placení pensijních příspěvků na základě § 165 zák. č. 103/26.