— Č. 8748 —
Č. 8748.
Vyvlastnění. — Stavební právo: I. Povinnost, uložená vyvlastniteli v § 4, odst. 1 zák. č. 44/27, podati průkaz, že dobrovolný výkup se nezdařil, týká se toliko pozemku, o jehož vyvlastnění se žádá. — II. Předpisu § 3, odst. 6 zák. č. 44/27 vyhoví expropriát i tím, že nabídne vyvlastňovateli náhradou za pozemek žádaný jiný způsobilý pozemek, s nímž může expropriát ihned právně a fakticky disponovati, třebas pozemek ten není přímo v jeho vlastnictví. — III. Zákon č. 44/27 nezakazuje vyvlastňování pozemků, ohledně nichž není pravoplatně určena stavební čára a úroveň. — IV. Expropriát není legitimován k námitce, že vyvlastňovaný pozemek není způsobilý pro zamýšlenou stavbu.
(Nález ze dne 19. září 1930 č. 14414.)
Prejudikatura: Boh. A 1212/22, 2648/23, 2687/23.
Věc: Městská obec H. proti zemské správě politické v Praze o vyvlastnční pozemku podle zákona o stavebním ruchu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. — Č. 8748 —
971
Důvody: Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad odvolání stěžující si obce z výměru osp-é v M. ze 16. srpna 1927, jímž k žádosti Jana K., horníka v H., byl na základě § 5 odst. 4 zák. č. 44/27 vyvlastněn pro stavbu obytného domku pozemek č. kat. . . ., náležející obci.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvažoval nss takto:
Obec vznesla při komis, řízení nejprve námitku, že žádost uchazečova jest neúplná a má býti proto odmítnuta, poněvadž uchazeč prokázal sice, že se mu nepodařil dobrovolný výkup pozemku vyvlastňovaného, nikoli však také, že se mu nezdařil dobrovolný výkup pozemků jiných, jak předpisuje § 4 odst. 1 cit. zák. Námitku tuto zamítl žal. úřad proto, že názor stěžující si obce, jako by uchazeč o vyvlastnění musil v žádosti prokazovati, že se mu nezdařil dobrovolný výkup také pozemků jiných, nemá v cit. zák. ustanovení opory. Obec opakuje námitku tu ve své stížnosti, precisuje ji však v ten smysl, že podle cit. předpisu jest povinností uchazeče o vyvlastnění prokázati také, že se mu nepodařil dobrovolný výkup všech pozemků v obci, hodících se k zamýšlené stavbě, pokud požadovanému pozemku předcházejí v pořadí, stanoveném v cit. zákoně. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Povinnost prokázati, že se dobrovolný výkup nezdařil, uložena jest v § 4 odst. 1 cit. zák. uchazeči jako formální podmínka žádosti, jejíž splněni má vyvlastňovací úřad zkoumati dříve, než vyvlastňovací řízem o žádosti vůbec zavede. V tomto stadiu není tedy ještě zjištěno, zda jsou tu vůbec nějaké přednostní pozemky, hodící se pro zamýšlenou stavbu, a není v tomto stadiu také místa pro nějaké šetření v tomto směru. Již z toho vyplývá, že zákon mohl zde míti na mysli jen průkaz o nezdařeném výkupu pozemku vyvlastňovaného. Šetření o tom, zda jsou v obci přednostní pozemky hodící se ke stavbě, náleží teprve do řízení prováděného podle § 5 cit. zák. Zjistí-li se v tomto dalším stadiu, že v obci jsou přednostní pozemky hodící se k zamýšlené stavbě, pak arci úřad již pro tuto jejich existenci zamítne žádost o vyvlastnění a to bez ohledu na to, zda žadatel prokázal, že se mu dobrovolný výkup těchto pozemků nezdařil, či nikoli.
Bezdůvodnou shledal nss také námitku, že neprávem odmítl žal. úřad vžiti zřetel na náhradní pozemek obcí uchazeči nabídnutý. Námitku tohoto obsahu, vznesenou obcí již v jejím instančním odvolání, zamítl žal. úřad poukazem na to, že pozemek, jejž obec uchazeči v náhradu nabídla, není ani v jejím vlastnictví, ani není o něm prokázáno, že jej obec bude moci do svého vlastnictví získati. Pokud snad žal. úřad vychází při tom z právního názoru, že expropriát může vyvlastnění svého pozemku s účinkem odvrátiti od sebe jen nabídnutím takového náhradního pozemku, jejž má sám ve vlastnictví, nebyl by názor ten ve shodě se zákonem, neboť ustanovení § 3 odst. 6 cit. zák. vyhoví zajisté i takový expropriát, jenž nabídne vyvlastňovateli v náhradu jiný způsobilý pozemek, s nímž může ihned právně i fakticky disponovati, třebas pozemek ten nebyl přímo již v jeho vlastnictví (sr. Boh. A 2687/23). Žal. úřad chtěl však zřejmě říci, že obec s nabídnutým pozemkem nemohla ihned právně a fakticky disponovati. V tom směru mělo ovšem toto jeho zjištění dostatečnou oporu ve spisech, když vlastník náhradního pozemku při komisi ze 3. února 1928 u přítomnosti zástupce obce prohlásil pouze, že jest ochoten pozemek ten obci za přiměřenou náhradu postoupiti, aniž výši této náhrady blíže precisoval, takže učinil jen ofertu zcela neurčitou, o níž se nad to obec ani nevyjádřila, zda ji přijímá.
Ve stížnosti namítá se dále, že pro požadovaný pozemek nebyla dosud pravoplatně určena stav. čára a úroveň, resp. že okolnost ta, ač byla st-lkou namítána, nebyla řádně zjištěna. Leč vytýkaný zde nedostatek skutkového zjištění mohl by zakládati podstatnou vadu řízení jen tenkráte, kdyby tvrzená zde skutečnost byla pro posouzení přípustnosti vyvlastnění relevantní. Zákon č. 44/27 nezakazuje vyvlastňování pozemků, ohledně nichž dosud nebyla pravoplatně určena stav. čára a úroveň, vůbec. V § 3. odst. 2 se tu jen praví, že z pozemků, uvedených v odst. 1 jest vyvlastňovati především příhodné pozemky parcelované, nebo pozemky neparcelované, pro které byly čára stavební a úroveň pravoplatně určeny. Tím tedy zákon stanovil pořadí, v jakém jest pozemky vyvlastňovat, a prohlásil vyvlastňování pozemků neparcelovaných a nemajících dosud pravoplatně určenou stav. čáru a úroveň za přípustné jen v tom případě, jestliže v obci nejsou příhodné pozemky parcelované nebo neparcelované, pro něž však byla pravoplatně určena stav. čára a úroveň. St-lka však během celého řízení nikdy netvrdila, že v obci jsou příhodné pozemky, vykazující tuto kvalifikaci. Byla proto v daném řízení otázka, zda pro požadovaný pozemek byla již pravoplatně určena stavební čára a niveau, irelevantní a nelze proto shledati podstatnou vadu řízení v tom, jestliže snad žal. úřad skutečnost tuto řádně nevyšetřil.
Konečně uznal nss bezdůvodnou i poslední námitku stížnosti, spatřující nezákonost v tom, že žal. úřad námitku obce, vytýkající nezpůsobilost požadovaného pozemku pro zamýšlenou stavbu, odmítl jako nepřípustnou pro nedostatek legitimace obce k uplatňování této námitky. V tomto směru jest rozhodnutí žal. úřadu ve shodě se stálou judikaturou tohoto soudu (sr. na př. nál. Boh. 1212/22, 2648/23 a 2687/23), při níž setrval nss i v daném případě.