Č. 8872.Řízení správní. — Učitelstvo: 1. Rozhodnutí min. škol. o rekursu učitele do výnosu zšr-y, vyslovujícího jeho pensionování, nabývá účinnosti teprve doručením. — II. Za platnosti mor. zák. z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. z r. 1906 nemá na Mor. odvolání z rozhodnutí zem. škol. rady o pensionování odkladný účinek. — III. Předpis § 82, odst. 3 služ. pragmatiky úřednické z r. 1914 neplatí pro učitele veř. školy nár. ani na základě ustanovení čl. II. odst. 3 zák. č. 274/19.(Nález ze dne 6. listopadu 1930 č. 16829.)Prejudikatura: Ad II: Boh. A 4900/25, ad III. Boh. A 2983/23. — Č. 8872 —1238Věc: Jindřich O. v T. (adv. Dr. Jeroným Kozák z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o výměru odpočivných požitků.Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.Důvody: St-1, správce jednotřídní obecné školy v H., byl rozhodnutím zšr-y mor. z 11. září 1918 z moci úřední dán na trvalý odpočinek, poněvadž z příčin zdravotních se stal další služby neschopným. O tomto rozhodnutí byl st-1 zpraven výnosem ošr-y v D. z 24. září 1918, při čemž ho ošr 31. října 1918 vyvázala ze služby. St-lův rekurs do tohoto rozhodnutí podaný byl rozhodnutím min. škol. z 24. července 1919 zamítnut. O tomto rozhodnutí byl st-1 zpraven v listopadu 1919; aktivní požitky však pobíral dále. Výnosem z 30. září 1919 zastavila zšr st-li služební příjmy koncem července 1919 a poukázala mu odpočivné požitky od 1. srpna 1919.Dalším výnosem zšr-y z 30. dubna 1920 byl výnos právě uvedený zrušen a bylo st-li od 1. srpna 1919 vyměřeno výslužné na základě zák. č. 274/19. Později bylo výslužné to upraveno podle zák. č. 99/21 výnosem zšr-y z 29. července 1921 a podle zák. č. 287/24 výnosem z 22. dubna 1925.Podáním z 20. září 1926 žádal st-1 o revisi pensijního řízení a o vyměření pense podle zák. 541/19, odvolávaje se na to, že byl sice v roce 1918 pensionován, pensionování to však nebylo provedeno, nýbrž st-1 dostal dovolenou a byl dále v aktivitě, zejména platil také až do konce října 1919 pensijní příspěvky. Zamítnutí st-lova odvolání min. bylo mu sděleno výnosem ošr-y z 31. října 1919 teprve v listopadu 1919.Rozhodnutím z 13. dubna 1928 nevyhověla zšr v Brně v dohodě s mor. zv této st-lově žádosti, poněvadž byl st-1 pensionován výnosem z 11. září 1918 a byly mu dalšim výnosem z 30. září 1919 pensijní požitky poukázány dodatečně s platností od 1. srpna 1919 a prvně zmíněný výnos, proti němuž podané odvolání bylo výnosem min. škol. z 24. července 1919 zamítnuto, nabyl právní moci ještě před účinností zák. č. 541/19. Při tom podotknuto, že odvolání podané proti rozhodnutí zšr-y nemá odkladného účinku a že v důsledku toho pensionování st-lovo nabylo právní moci již tenkráte, kdy byl poprvé o svém pensionování uvědoměn. Okolnosti, že st-1 po svém vyvázání ze školní služby dnem 31. října 1918 pobíral ještě do 31. července 1919 požitky jako učitel v aktivní službě — sporno, zda právem, či nikoli — a že intimát shora cit. zamítavého výnosu min. škol. mu byl doručen až v listopadu 1919, tudíž v době, kdy byl již v platnosti zák. č. 541/19, nepřicházejí pro posouzení tohoto případu v úvahu, zejména nikoli jeho názor, že dle nál. nss-u pensionování je účinné teprve od doby intimování dekretu nejnižší instance školských úřadů, t. j. ošv-u. Názor tento nemohl by zde přicházeti k platnosti, poněvadž, jak již shora uvedeno, odvolání st-lovo proti výnosu z 11. září 1918 bylo ministerstvem zamítnuto a pensionování jeho stalo se tak pravoplatným již od 1. listopadu 1918, kterýmžto dnem byl st-1 ze školní služby vyvázán.Proti tomu podal st-1 odvolání, které bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů rozhodnutí zšr-y s podotknutím, že st-lovo pensionování se stalo v důsledku výnosu min. škol. z 24. července 1919, zamítajícím — Č. 8872 —1239st-lovo odvolání, pravoplatným prvním dnem měsíce následujícího po cit. min. výnosu, tudíž dnem 1. srpna 1919 a tedy před účinností zák. č. 541/19, takže se st-1 výhod tohoto zákona dovolává neoprávněně, neboť 1. září 1919 nebyl již v aktivní službě.Proti tomuto rozhodnutí jest podána stížnost, o níž nss takto uvážil:Na sporu je otázka, zda st-1 vzhledem k tomu, že min. rozhodnutí z 24. července 1919, zamítající st-lův rekurs do jeho pensionování, vysloveného výnosem zšr-y z 11. září 1918, bylo st-li doručeno až v listopadu 1919, tedy již za účinnosti zák. č. 541/19, má nárok na to, aby jeho pense byla vyměřena z pensijní základny určené podle sazeb zák. č. 541/19. Žal. úřad — bera za své důvody rozhodnutí zšr-y, k nimž připojil doplněk shora uvedený, upírá st-li zmíněný nárok, a to v podstatě ze dvou důvodů: jednak a) že st-lovo pensionování se stalo v důsledku výnosu min. škol. z 24. července 1919, zamítajícího st-lovo odvolání, pravoplatným prvním dnem měsíce následujícího po cit. min. výnosu, tudíž dnem 1. srpna 1919, jednak b) že rekurs st-lův do pensionování neměl odkladný účinek.Pokud jde o důvod ad a), uvážil nss, že správní akt — pokud by snad singulérním předpisem nebyl opak výslovně stanoven — nabývá vůči straně působnosti teprve svým doručením, nikoliv dnem, kterým je datován. Proto stalo se také min. rozhodnutí z 24. července 1919 vůči st-li účinným teprve doručením, tedy teprve v listopadu 1919 a nikoliv dnem data ani prvním dnem měsíce po tom následujícího (1. srpna 1919). Teprve doručením (v listopadu 1919) rozhodnutí z 24. července 1919 bylo tedy pravoplatně vysloveno, že st-lův rekurs do jeho pensionování je bezdůvodný. Avšak žal. úřad resp. zšr b) správně uvedly, že st-lův rekurs do rozhodnutí zšr-y z 11. září 1918 neměl odkladný účinek. Mor. zákon o dozoru ke školám z 12. ledna 1870 č. 3 z. z. totiž v §§ 27 odst. 4 a 40 odst. 5 přiznával jak rekursům do rozhodnutí ošr-y, tak rekursům do rozhodnutí zšr-y (za podmínek tam uvedených) odkladný účinek; naproti tomu úprava provedená v textu tohoto zákona zákonem z 27. listopadu 1905 č. 4 z. z. ex 1906 přiznává odkladný účinek sice v § 40 předposledním odstavci nadále rekursům do rozhodnutí oš-ry, avšak při rekursech do rozhodnutí zšr-y (v novém znění § 40 poslední odstavec) se již o odkladném účinku nezmiňuje. Z toho nutno — jak ostatně nss vyslovil již v nál. Boh. A 4900/25 — souditi, že za platnosti zák. č. 4/1906 z. z. pro Mor. nemá rekurs do rozhodnutí zšr-y ex lege odkladného účinku. Ostatně uznávalo již st-lovo odvolání, o němž bylo rozhodnuto nař. výnosem, že st-lův rekurs do rozhodnutí zšr-y z 11. září 1918 odkladného účinku neměl.Je-li tomu však tak, pak bylo právě zmíněné rozhodnutí zšr-y z 11. září 1918 vykonatelné ihned svým doručením a byla pak předmětem rozhodování min. na základě st-lova rekursu do onoho rozhodnutí zšr-y jenom otázka, zda st-1 byl právem výnosem zšr-y z 11. září 1918 pensionován. Když tedy min. svým rozhodnutím z 24. července 1919, doručeným st-li v listopadu 1919, rekurs st-lův zamítlo, bylo tím pravoplatně — dnem doručení — vysloveno, že je po právu st-lovo pensionování provedené výnosem zšr-y z 11. září 1918 a exekvovatelné podle toho, co shora dovoděno, dnem doručení tohoto rozhodnutí zšr-y z 11. září 1918 (což se stalo výměrem ošr-y v D. z 24. září 1918). St-1 byl proto také citovaným právě výměrem ošr-y právem ze služby vyvázán koncem října 1918.Že st-li nebyly také aktivní požitky zastaveny hned koncem října 1918, nýbrž teprve později, na věci nic nemění, poněvadž tím byla st-li poskytnuta výhoda, na kterou právního nároku neměl. Když pak zšr st-li zastavila aktivní požitky koncem července 1919 místo — jak by se bylo mohlo státi — již koncem října 1918, nemohl st-1 tím býti dotčen ve svých právech. Ale pak nedočkal se také st-1 v aktivitě 1. září 1919 a neměl nároku, aby mu požitky pensijní byly vyměřeny podle pens. základny upravené dle zák. č. 541/19.Na tom nemění nic, že st-li byl přiznán drahotní přídavek jako definitivnímu správci školy v H. až do 15. října 1919, poněvadž i tu běží o poskytnutí výhody nad zákonné nároky st-lovy, z níž nelze vyvozovati závěr, jakoby st-1 byl do 15. října 1919 býval v akt. službě.Tvrdí-li konečně stížnost, že st-le bylo od konce října 1918 ve smyslu § 82 odst. 3 služ. pragmatiky úřednické z 15. ledna 1914 č. 15 ř. z. po celou dobu rekursního řízení pokládati za učitele na dovolené, stačí na to odpověděti, že uvedený předpis platí jenom pro státní úředníky, avšak nikoliv pro učitele národních škol, na které čl. II. odst. 3 zák. č. 274/19 vztáhl jenom ustanovení služ. pragmatiky úřednické, týkající se příjmů, t. j. ve smyslu právního názoru vysloveného v nál. Boh. A 2983/23, jenom předpisy týkající se hmotného postavení státních úředníků, nikoli úřednické předpisy o povaze služebního poměru, jeho založení, změně nebo rozvázání, do kteréžto druhé kategorie náležejí též předpisy o pensionování.