— Č. 8681—
777
Č. 8681.
Živnostenské právo: Podle § 36 odst. 2. živn. ř. není zemský úřad politický povolán určovati rozsah živnostenských oprávnění celých kategorií s platností všeobecnou. Jeho rozhodnutí má právní význam jen pro rozsah onoho oprávnění, jehož projednávání zavdalo podnět k jeho vydání.
(Nález ze dne 14. června 1930 č. 6761.) — Č. 8681—
Věc: Společenstvo obchodníků s uzeninami a masem v Brně proti ministerstvu obchodu o rozsah živnostenského oprávnění. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Trestním nálezem městské rady v Brně jako živn. úřadu I. stolice z 31. května 1926 byl Antonín B., mající tehdy oprávnění k provozování obchodu s uzeninami, jinými potravinami, sodovou vodou, ovocnými šťávami a lahvovým pivem, odsouzen dle § 132 a) živn. řádu pro přestupek § 16 a § 22 živn. řádu k pokutě 100 Kč. V odvolání namítal jmenovaný, dovolávaje se dosavadní prakse, že může na základě svého živn. oprávnění podávati uzené výrobky zákazníkům ke stolu.
Spatřujíc v této námitce vznesení pochybnosti o rozsahu práva živn. odvolateli náležejícího ve smyslu § 36 odst. 2 živn. řádu, a provedši o ní řízení, předepsané v tomto zákonném ustanovení, vydala zsp v Brně na základě něho rozhodnutí z 11. ledna 1928 tohoto znění: »Ježto vzešla pochybnost o rozsahu živn. oprávnění Antonína B., rozhoduje zsp na základě § 36 odst. 2 živn. řádu po slyšení korporací tam uvedených, že Antonín B., obchodník s uzeninami a jinými potravinami překročil rozsah svého živn. oprávnění tím, že podával v květnu 1926 ve svém obchodě hostům pokrmy ke stolům. Obchod s uzeninami obsahuje pouze právo uzeniny nakoupiti a v témž stavu, nanejvýše snad ohřáté neb zákazníkům jinak přizpůsobené, prodati, nikoli však zákazníka ještě jinak obsluhovati, to jest poskytovati mu příležitost k sezení, zapůjčiti příbor atd. Tato obsluha jest již součástí živnosti hostinské a obsažena v pojmu »podávání«.
Z rozhodnutí toho odvolalo se společenstvo obchodníků s uzeninami a masem v Brně a namítalo v souhlasu se svým vyjádřením, jež podalo již průběhem řízení provedeného zsp-ou, že živn. oprávnění jeho člena Antonína B. k provozování obchodu s uzeninami zahrnovalo v sobě také oprávnění podávati uzené výrobky zákazníkům ke stolu. Odvolání to žal. ministerstvo nař. rozhodnutím zamítlo.
Jednaje o stížnosti do rozhodnutí toho podané vycházel nss z těchto úvah:
Živn. řád obsahuje v § 36 toto ustanovení: »Rozsah práva živnostenského posuzovati sluší podle obsahu živn. listu nebo koncese. Vznikne-li při tom pochybnost o rozsahu práv živnostenských, rozhodne ji politický úřad zemský, vyslechna obch. komoru, která o věci té slyšeti má zřízenou snad odbornou jednotu společenstevní a příslušné společenstvo. K tomu stanoví § 116 a) živn. řádu v bodě 4., že společenstvům přísluší odvolací právo z rozhodnutí a opatření živn. úřadů, bylo-li rozhodnuto o rozsahu živn. oprávnění (§ 36), pokud se tak stalo proti dobrozdání vyslechnutého společenstva.
Z ustanovení těchto se předem podává, že zem. úřad politický, rozhoduje podle § 36 odst. 2 živn. řádu — a jen o takové rozhodování v daném případě šlo — není povolán řešiti abstraktní otázku rozsahu živn. oprávnění celé kategorie s platností všeobecnou, nýbrž jedině a výhradně otázku, zda konkrétní živn. oprávnění určité osoby, jejíž projednávaná záležitost zavdala podnět pro vznik uvedené pochybnosti, zahrnuje v sobě právo, provozovati živnost v rozsahu, jenž se stal sporným. Má tedy rozhodnutí podle § 36 odst. 2 živn. řádu povahu pouhého mezitímního výroku, annexního a závislého na řešení jiné právní záležitosti dotčeného živn. oprávněnce, tedy na příklad živnostensko-policejního zákazu, řízení trestního a pod. Že jen takto dlužno posuzovati rozhodování podle § 36 odst. 2 živn. řádu, podává se též z nemožnosti důsledků, k nimž vedl by názor opačný, neboť pak by se tu judikátem, schopným právní moci, určoval způsobem nezměnitelným rozsah živn. oprávnění závazně pro všechny, kdož již nyní oprávnění takového požívají nebo ho v budoucnosti teprve nabudou, přes to, že v řízení, výroku tomu předcházejícím stranou vůbec nebyli a neměli možnosti práv svých hájiti.
Z nerozlučné spojitosti a závislosti rozhodnutí, vydávaného podle § 36 odst. 2 živn. řádu na oné jiné, primérní záležitosti, se však zároveň podává, že rozhodnutí to může míti právní relevanci jen na tak dlouho, pokud výsledek jeho může pro rozhodnutí oné jiné primérní záležitosti míti význam.
V daném případě zavdalo podnět k vydáni nař. rozhodnutí o rozsahu živn. oprávnění Antonína B., projednávání trestní záležitosti, vedené proti posléze jmenovanému pro přestupek §§ 16 a 22 živn. řádu, jehož se prý dopustil tím, že překročil meze svého živn. oprávnění k provozování obchodu s uzeninami, jinými potravinami, sodovou vodou, ovoc. šťávami a lahvovým pivem, uděleného mu podle § 38 odst. 2 živn. řádu. Ze spisů však vychází, že Antonín B. zemřel dne 29. ledna 1928, tedy ještě před vydáním nař. rozhodnutí.
Pro trestní věc vedenou proti B., která následkem podaného a dosud nevyřízeného odvolání obviněného nebyla dosud pravoplatně skončena, mělo tedy úmrtí obviněného nutný důsledek zastavení dalšího jeho stíhání, což také měst. rada brněnská usnesením ze 6. října 1928 provedla tím, že spis dala uložiti. Z toho tedy plyne, že pro trestní věc, jež zavdala podnět k vydání nař. rozhodnutí, toto rozhodnutí pozbylo jakéhokoli významu. Ono však pozbylo významu i pro živn. oprávnění zemřelého Antonína B. vůbec, neboť oprávnění to, jež mu bylo uděleno v rozsahu obmezeném podle § 38 odst. 2 živn. řádu a nikoli snad v rozsahu odst. 1 tohoto zák. ustanovení, smrtí jmenovaného úplně zaniklo a nemohlo ani podle § 56 odst. 2 živn. řádu býti dále provozováno.
Tím však, že nař. rozhodnutí již v době svého vydání nemělo vůbec praktického významu, nestalo se nikdy rozhodnutím, jež bylo by způsobilým zasáhnouti do subj. práv kohokoli. Následkem toho ani stěžující si společenstvo nemůže důvodně tvrditi, že mu tímto rozhodnutím bylo v jeho subj. právech ublíženo (§ 2 zák. o ss).