— Č. 8733 —
928
Č. 8733.
Samospráva obecní: I. Usneslo-li se obecní zastupitelstvo na prodeji obecních nemovitostí, a bylo-li usnesení to schváleno nadřízeným úřadem dohlédacím, není k platnosti písemně vyhotovené smlouvy o tomto prodeji třeba již dalšího schválení jejího dohlédacím úřadem. — II. Žádá-li obec, aby dohlédací úřad připojil na tuto smlouvu »schvalovací doložku«, má tato doložka povahu pouhého osvědčení, že usnesení o prodeji bylo již schváleno. — III. Vzejde-li při tom pochybnost, zda podle předloženého písemného vyhotovení se prodávají tytéž nemovitosti, v téže výměře a těmže nabyvatelům, nesmí dohlédací úřad žádost o připojení doložky zamítnouti z toho důvodu, že okolnosti právě uvedené nejsou ze spisů jasně patrny, nýbrž je povinen provésti o tom šetření. Rovněž nesmí klausulování smlouvy odepříti z toho důvodu, že písemná smlouva není za obec podepsána orgánem, po zákonu k tomu povolaným.
(Nález ze dne 9. září 1930 č. 14032). — Č. 8733 —
929
Věc: František a Magdalena K. a spol. v K. (adv. Dr Kar. Langer z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o zcizení pozemků.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Majitelé usedlostí č. p v K. oznámili podáním z 15. července 1910 okresnímu zastupitelstvu v Č., že obci K. jsou v pozemkové knize kat. obce K. připsány pozemky v celkové výměře 175 ha 71 a 49 m2, že však tyto pozemky ve skutečnosti byly před nepamětnou dobou rozděleny mezi majitele uvedených usedlostí v K., v jichž držení a správě od té doby zůstaly, že v držení a správě obce K. zůstala jen stav. pare. č. kat. —, zahrada č. kat. —, pastviště č. kat. —, neplodná půda č. kat. —, cesta č. kat. —, role č. kat. —, pastvina č. kat. —, celkem pozemnosti ve výměře 47 a 12 m2, a že se vzhledem k tomu obecní výbor v K. ve schůzi konané dne 13. července 1910 usnesl na tom, aby veškeré pozemnosti připsané obci K. v poz. knize kat. obce K., které mezi vlastníky usedlostí svrchu jmenovaných jsou rozděleny, podle tohoto rozdělení jednotlivým podílníkům v poz. knize byly připsány proti tomu, že jednotliví podílníci za pozemky, které jim tímto způsobem mají býti připsány, mají složití do obecní pokladny za jedno jitro pastvin 10 K, za 1 jitro ostatních pozemků 40 K. V konečné prosbě žádali, aby toto usnesení bylo schváleno.
Usnesením z 19. července 1910 ustanovil okr. výbor v Č. za účelem provedení knihovního pořádku stran zmíněných pozemků člena okr. výboru Jana E. kurátorem obce K., aby věc tu na místě řádně vyšetřil, usnesení obecního výboru ze 13. července 1910 veřejně vyhlásil a vše učinil, co je k provedení knihovního pořádku zapotřebí.
Po projednání věci jmenovaným kurátorem usneslo se okr. zastupitelstvo ve schůzi z 2. března 1911, aby bylo schváleno usnesení obecního výboru k-ského ze 13. července 1910 v příčině zavedení knihovního pořádku ohledně obecních pozemků v K. ve výměře 175 ha 71 a 49 m2 s podotknutím, že ohledně lesů sluší si především opatřiti povolení místodržitelství. Usnesení to bylo sděleno obecnímu úřadu v K. přípisem z 15. března 1911. Místodržitelství v Praze výnosem z 20. května 1913 povolilo na základě § 21 les. zák. rozdělení obec. lesů v K. na majitele usedlosti čp podle příslušného rozdělovacího plánu.
Na to sepsány 2 trhové smlouvy dtto v K. dne 17. a dne 18. února 1915, podepsané za obec K. jako prodávající kurátorem Janem E., a jako kupujícími všemi rustikalisty, kteří podali svrchu cit. žádost z 15. července 1910. Podle obsahu těchto trhových smluv prodává obec K. majitelům jmenovaných usedlostí pozemky jednotlivě ve smlouvě uvedené, zapsané v knih. vložce č. 5 pozem. knihy obce -K. za trhovou cenu 10 K za každé jitro pastviny a 40 K za každé jitro ostatních pozemků 3 výhradou schválení listiny okr. výborem s tím, že držení a vlastnictví koupených pozemků přejde na kupující dnem schválení trhové smlouvy. Smlouva z 17. února 1915, která se týkala také lesů, předložena místodržitelství v Praze za účelem schválení a klausulování ve smyslu výn. z 20. května 1913. Na základě zmocnění zsp-é v Praze z 24. června 1924 — Č. 8733 —
připojila pak osp v Č. dne 7. července 1924 schvalovací klausuli ke zmíněné trhové smlouvě.
Když pak podáním obce a starousedlých z 22. dubna 1925 byly ony trhové smlouvy předloženy osk-i se žádostí, aby ve smyslu schvalovacího usnesení okr. zastupitelstva 2. března 1911 byly opatřeny schvalovací doložkou, nevyhověla osk rozhodnutím z 28. května 1925 žádosti té, poukázavši na změněný právní stav, nastalý zákonem o zrušení obecního statku č. 421/19.
Z tohoto rozhodnutí podali st-lé odvolání.
Zsv v Praze nař. výnosem odvolání zamítl.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Nař. rozhodnutím došla distančního vyřízení žádost obce a starousedlých z 22. dubna 1925, aby osk ve smyslu schvalovacího usnesení okr. zastupitelstva z 2. března 1911 opatřila schvalovací doložkou trhové smlouvy ze 17. a 18. února 1915, uzavřené mezi obcí a starousedlými o prodej pozemků svrchu uvedených. Ze znění této žádosti dlužno hned z předu konstatovati, že podatelé její nežádali tu o schválení prodeje obecních nemovitostí ve smyslu tou dobou již platného ustanovení § 23 ob. fin. novely, nýbrž právě tím, že žádali o opatření smluv schvalovací doložkou ve smyslu schvalovacího usnesení okr. zastupitelstva 2. března 1911, tedy aktu, jímž svého času došlo schválení usnesení obecního výboru ze 13. července 1910, tvrdili, že trhové smlouvy, jež osk-i předkládají, obsahují pouhé písemné provedení usnesení obecního výboru z 13. července 1910, kterým bylo již usneseno obecní nemovitosti, ve smlouvách těch uvedené, na jednotlivé kompaciscenty těchto smluv převésti a které bylo již usnesením okr. zastupitelstva z 2. března 1911 dle tehdy platného předpisu § 97 bodu 1 ob. zříz. čes. schváleno, a že se domáhají za účelem knihovního převodu pouhého osvědčení, že prodej ve smlouvách těch stipulovaný byl již usnesením okr. zastupitelstva z 2. března 1911 schválen.
Osk usnesením z 28. května 1925 žádosti této nevyhověla a žal. úřad nař. rozhodnutím potvrdil toto její zamítavé usnesení z těchto důvodů: 1. Smlouvy z roku 1915 nebyly dosud ani osk-í ani býv. okr. zastupitelstvem schváleny; 2. nárok na připojení schvalovací doložky nelze dovozovati z usnesení okr. zastupitelstva z 2. března 1911, neboť a) smlouvy ty se na usnesení to neodvolávají, a b) z obsahu jejich nelze čerpati bezpečný podklad pro úsudek, že projev vůle obce, těmito smlouvami formulovaný, je totožný s projevem vůle, obsaženým v usnesen, obecního výboru z 13. července 1910, a to proto, že protokol o tomto usnesení se ztratil a nelze jej nalézti, a dále proto, že podle podání starousedlých z 15. července 1910 usneseno tehdy pouze prodati starousedlým pozemky, jež tito od nepaměti užívali, takže z usnesení toho nebylo patrno, které pozemky, v jaké výměře a kterému uchazeči se prodávají, a to tím méně, kdyžtě se v usnesení tom mluví o 12 starousedlých, kdežto v trhových smlouvách z roku 1915 se pozemky ty prodávají pouze 11 starousedlým; a 3. smlouvy z roku 1915 byly uzavřeny za obec kurátorem, což je podle obecního zřízení nepřípustno; následkem — Č. 8733 —
931
toho jsou smlouvy ty neplatný a nemohly by nikdy býti schváleny.
Pokud jde o důvod, uvedený na prvém místě, stačí poukázati na to, co bylo řečeno již shora, že totiž obec a starousedlí žádali na osk-i, aby jim ve formě schvalovací doložky na předložených smlouvách dala osvědčení o tom, že prodej obecních pozemků, ve smlouvách těch uvedený, byl schválen již usnesením okr. zastupitelstva z 2. března 1911, kterýmžto bylo schváleno usnesení obecního výboru z 13. července 1910 o prodeji těchže obecních pozemků týmž uchazečům. Pro nárok žadatelů na vydání tohoto osvědčení nemohla ovšem okolnost, že předkládané písemné smlouvy z roku 1915 nebyly dosud nadřízeným úřadem schváleny, míti žádného významu, neboť jak podle právního stavu, platného v době vyhotovení těchto smluv, tak i v době, kdy o žádosti za klausulování jich bylo žádáno, podléhalo schválení okr. zastupitelstva resp. osk jen usnesení obecního zastupitelstva o převodu resp. prodeji obecního majetku, nikoli však také vyhotovení písemných smluv, jež se o této transakci zřídily. Na tomto právním stavu pak nemohla nic změniti ani výhrada, pojatá do těchto trhových smluv, že tyto listiny podléhají schválení okr. výboru, neboť kompetence ke schvalování projevů vůle obce může býti založena jen platnou normou a nikoli souhlasnou vůlí stran. Nesměla tedy osk z tohoto důvodu žádané osvědčení odpírati, a jest odůvodnění žal. úřadu v tomto směru tak, jak je v nař. rozhodnutí formulováno, v rozporu se zákonem.
Žal. úřad ovšem měl zde již na mysli a jaksi anticipoval důvod, jejž uvedl na místě druhém, že totiž nárok na připojení schvalovací doložky nelze dovozovati z usnesení obecního výboru z 13. července 1910, a chtěl tedy patrně vyjádřiti, že by za tohoto stavu byla osk mohla vyhověti podané žádosti jen tenkráte, kdyby písemné smlouvy z roku 1915 jako nová disposice byly bývaly již schváleny dohlédacím úřadem. Měl-li vskutku na mysli takovéto odůvodnění, pak ovšem závisí zákonnost jeho na tom, zda jeho druhý důvod obstojí.
V tom směru dlužno předem připustiti, že povinností úřadu, na němž bylo žádáno osvědčení o tom, že prodej obecních nemovitostí, stipulovaný v trhových smlouvách, předkládaných mu ke klausulování, je kryt jeho schválením, jehož se dostalo usnesení obecního zastupitelstva o prodeji nemovitostí těch, bylo zkoumati, zda v těchto písemných trhových smlouvách se prodávají skutečně tytéž nemovitosti, v těchže výměrách a týmž nabyvatelům, a že směl dáti žádané osvědčení jen tenkráte, jestliže byl skutečně v tomto směru plný soulad. Ovšem dlužno hned zde připomenouti, že nemohla býti důvodem pro odepření žádaného osvědčení pouhá okolnost sama o sobě, že se usnesené zcizení obecních nemovitostí neprovádělo v celém rozsahu, jak se na něm obecní zastupitelstvo usneslo, nýbrž jen část jeho. Pokud tedy v daném případě žal. úřad jako překážku vydání požadovaného osvědčení uvedl, že podle usnesení z 13. července 1910 prodány byly obecní pozemky 12 uchazečům, kdežto trhové smlouvy z roku 1915 byly uzavřeny jen s 11 starousedlými, nemohl by tento důvod sám o sobě býti dostatečným podkladem pro jeho rozhodnutí. — Č. 8733 —
Žal. úřad ovšem jako hlavní důvod, proč nemůže s dostatečnou bezpečností posouditi, zda podle trhových smluv z roku 1915 prodávají se tytéž pozemky, v téže výměře a těmže uchazečům, jak se na tom usnesl obecní výbor v roce 1910, uvedl jednak, že protokol o usnesení tomto nelze nalézti, jednak že i podle podání starousedlých z 15. července 1910 usnesl se obecní výbor dne 13. července 1910 pouze všeobecně prodati starousedlým pozemky, jež tito od nepaměti užívali. K tomu dlužno předem ze spisů konstatovati, že podle podání starousedlých z 15. července 1910, v němž obsah usnesení obecního výboru ze 13. července 1910 byl reprodukován, a jehož správnost v tomto směru jest podepřena jednak vyhláškou ze 6. srpna 1910, o tomto usnesení vydanou, jednak zprávou, již o celém jednání podal okr. výboru dne 4. prosince 1910 kurátor Jan E., usnesl se obecní výbor dne 13. července 1910 na tom, aby veškeré pozemky, připsané obci v knih. vložce č. 5 v celkové výměře 175 ha 24 a 37. m2 byly připsány vlastníkům usedlosti č. p , mezi něž pozemky ty již od nepaměti rozděleny jsou, dle tohoto rozdělení proti tomu, že jednotliví podílníci za pozemky, kteréž jim způsobem tím připsány býti mají, podle výměry, a to za 1 jitro pastvin 10 K a za 1 jitro ostatních pozemků částku 40 K do obecní kasy složití mají. Z těchto dokladů je tedy obsah zmíněného usnesení s dostatečnou jasností patrný a nelze uznati, že by ztráta protokolu o tomto usnesení sama o sobě byla vážnou překážkou pro vydání požadovaného osvědčení.
Leč v usnesení tomto bylo již také s dostatečnou jasností vyjádřeno, nejen které pozemky a ve které výměře mají starousedlým býti připsány a kteří uchazeči je mají dostati, nýbrž také které jednotlivé části jejich na které jednotlivé majitele usedlosti mají býti převedeny. Vždyť praví se tu výslovně, že se na shora uvedené majitele usedlosti mají přepsali pozemky, jež mezi ně jsou již rozděleny, dle tohoto rozdělení. Tato pomůcka k identifikaci jednotlivých pozemků byla v tehdejší době jistě dostatečně vymezena, což plyne zřejmě také z toho, že se s ní i okr. zastupitelstvo v tehdejší době spokojilo a svým usnesením z 2. března 1911 ji schválilo. Jest ovšem přirozeno, že do písemného vyhotovení trhových smluv, určených pro zápis do knih pozemkových, tato identifikace pojata býti nemohla, a že vzhledem k předpisům knih. zákona bylo třeba uvésti v nich přesně každý jednotlivý pozemek, který na každého jednotlivého nabyvatele má přejíti, podle pomůcek knihovním zákonem předepsaných. Podle toho, co bylo shora řečeno, bylo pak ovšem také povinností osk, než udělila požadované osvědčení, zkontrolovat), zda skutečně převody vyznačené v písemných smlouvách odpovídají převodu, jak se na něm v roce 1910 usnesl obecní výbor. Leč kontrola tato nebyla nemožná již proto, že v usnesení obecního výboru bylo k identifikaci pozemků těch použito jiného prostředku než v písemných smlouvách z roku 1915. Bylo věcí osk, pojala-li pochybnosti o správnosti tvrzení žadatelů, že skutečně převádějí se na každého jednotlivého nabyvatele tytéž pozemky, jež mu obecní výbor usnesením z roku 1910 postoupil, provésti o tom za účasti stran vhodné šetření a teprve na základě výsledků jeho o podané žádosti rozhodnouti. Podle toho byla by pak teprve také mohla posouditi, zda padá na váhu okolnost, že smlouvy z roku 1915 byly uzavřeny pouze s 11 uchazeči, ač původně byly odstoupeny uvedené pozemky 12 starousedlým. Tím, že žal. úřad rozhodl bez provedení tohoto šetření, vycházeje zřejmě z právního názoru, že k šetření tomu není povinen, dopustil se nezákonnosti.
Zbývá tedy jen zkoumati, zda za zákonnou překážku pro vydání požadovaného osvědčení lze uznati okolnost, že trhové smlouvy z roku 1915 byly za obec podepsány kurátorem. Bylo již shora dovoděno, že ani za právního stavu dřívějšího ani nynějšího nebylo resp. není k písemnému vyhotovení trhových smluv o prodeji obecních nemovitostí, na němž se usneslo obecní zastupitelstvo se schválením úřadu dohlédacího, třeba dalšího schválení. Právem proto domáhali se i v daném případě žadatelé na osk-i jen doložky obsahující osvědčení, že obsah předložených smluv kryje se se schválením, daným již v roce 1911. V rámci tohoto osvědčení nebylo však místa pro zkoumání, zda předkládaná písemná vyhotovení smluv odpovídají po stránce formální všem zákonným náležitostem, tím méně ovšem prohlašovati smlouvy ty za neplatné. Tyto náležitosti nebyl žal. úřad oprávněn zkoumati a nemohly mu proto býti ani zákonným důvodem pro odepření požadovaného osvědčení. Jest tedy rozhodnutí i v tomto směru nezákonné.