Č. 8672.
Učitelstvo (Slovensko): I. I když učitelka městské měšťanské školy na Slov. neuplatnila v disciplinárním řízení provedeném s ní podle zák. čl. XXVII : 1907 námitku, že norma ta na ni jako učitelku měšťanské školy neplatí, není námitka ta uplatňovaná ve stížnosti na nss nepřípustná podle § 5 zák. o ss. — II. * Návrh ministerstva školství, kterým tento úřad podle § 7 odst. 3. zák. čl. XXVIII : 1876 resp. § 22 bodu 2 zák. čl. XXVII : 1907 zakročil, aby proti učitelce zavedeno bylo kárné řízení, je kompetentním opatřením nebo rozhodnutím, kterým se přetrhuje promlčení dle § 5 nař. býv. uher. min. vyuč. č. 73776/07 (§ 44 nař. téhož min. č. 76000/07, R. T. 113/07). — III. Podléhá učitelka městské měšťanské školy na Slov. disciplinárním předpisům zák. čl. XXVII : 1907?
(Nález ze dne 11. června 1930 č. 5049.)
Věc: Margita S. v Bratislavě proti referátu ministerstva školství a národní osvěty v Bratislavě o disciplinární trest ztráty úřadu a nepovolení odkladu výkonu trestu.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.
Důvody: Podle zprávy presidia policejního ředitelství v Bratislavě z 23. ledna 1925 na referát min. v Bratislavě byla st-lka zatčena, poněvadž byla podezřelá ze styků s Jurajem T., maďarským vyzvědačem, a že mu při vyzvědačství napomáhala. Při domovní prohlídce vykonané u st-lky byly nalezeny písemnosti, obsahující dislokaci vojenských jednotek v Československu a dále dopisy psané st-lkou, z kterýchž soudilo policejní ředitelství na patrnou politickou nespolehlivost a maďarsko-iredentistické smýšlení jmenované.
Na to žádal referát min. škol. přípisem z 5. února 1925 župní úřad v Bratislavě, aby podle § 24 zák. čl. XXVII : 1907 proti st-Ice, odborné učitelce měšťanské školy dívčí v Bratislavě, bylo zahájeno disc. řízení a to způsobem a ve lhůtách předepsaných v § 22 cit. zák. článku, pokud se týče nař. býv. uher. min. vyuč. č. 73776/1907, resp. § 44 nař. č. 76000/1907, ježto skutková povaha dísc. přečinu proti předpisům bodu c) § 22 zák. čl. XXVII : 1907 jest dána tím, že dle listin dotyčnou učitelkou napsaných sledovala protistání směr, projevila nenávist proti státu a jeho ústavě a udržujíc styky s osobami, které prováděly špionáž ve prospěch cizího státu proti republice čsl., podněcovala ke skutkům, směřujícím proti jednotě čsl. republiky. Spolu žádal referát, aby st-lka byla na základě § 24 nař. č. 73776/1907, resp. § 44 nař. č. 76000/1907 suspendována. — Č. 8672 —
Župní úřad v Bratislavě odstoupil tento připiš státnímu zastupitelství v Bratislavě k vyjádření, kteréž připiš vrátilo s návrhem, aby disc. pokračování bylo přerušeno až do skončení trestního pokračování, zavedeného proti st-lce u státního zastupitelství.
Na to vydal župní úřad v Bratislavě rozhodnutí ze 3. června 1925, kterýmž podle § 6 zák. č. 126/20 a ve smyslu § 10 nař. býv. uher. min. vyuč. z 30. června 1907 č. 73776 a z nař. školského referátu v Bratislavě č. 7582 z 5. února 1925 nařizuje zavedení disc. pokračování proti st-lce a provedením tohože na základě § 32 shora cit. min. nař. pověřuje městský notářský úřad v Bratislavě. Poněvadž však proti jmenované je u státního zastupitelství v Bratislavě zavedeno trestní pokračování pro tytéž činy, přerušuje se disc. pokračování do skončení trestního řízení. Současně byla st-lka podle § 23 nař. býv. uher. min. vyuč. z 30. června 1907 č. 73776 počínajíc dnem 21. ledna 1925 suspendována z úřadu a požitků na čas trestního a disc. řízení.
Po delším řízení vydán byl župním úřadem v Bratislavě rozsudek z 10. června 1927, jímž byla st-lka uznána vinnou disciplinárním přečinem podle § 22 bodu 4. lit. c) zák. čl. XXVII : 1907 a odsouzena ke ztrátě úřadu bez jakýchkoli nároků vůči státu, pokud se týče jejímu zaměstnavateli s tím, že nemůže býti po 2 roky po pravoplatnosti rozsudku počítajíc ustanovena na žádné učitelské místo. — Z rozsudku toho podala st-lka odvolání, v němž uplatňovala jednak promlčení, jednak amnestii. Odvolání tomu nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z 15. září 1927.
Dále žádala st-lka podáním z 18. ledna 1928, aby jí byl povolen odklad výkonu disc. trestu a aby jí bylo povoleno vyučování až do vyřízení stížnosti, podané k nss. Žádosti této nevyhověl žal. úřad nař. rozh. z 29. února 1928 jednak proto, že v daném případě sama povaha disc. přečinu dokazuje náležitě veř. zájem, aby rozsudek byl vykonán, jednak proto, že ani případný odklad by neměl za následek výkon služby, kdyžtě se žádost týká stěžovaného rozhodnutí z 15. září 1927, kdežto výkonu služby brání pravoplatné konečné rozhodnutí župního úřadu ze 3. ledna 1925, kterým jmenovaná byla suspendována.
Nss uvážil o stížnostech takto:
I. St-lka spatřuje nezákonnost nař. rozhodnutí z 15. září 1927 především v tom, že byla jako trvale ustanovená odborná učitelka na měst., státem nepodporované měšťanské škole dívčí v Bratislavě odsouzena disciplinárně podle zák. čl. XXVII : 1907, kterýžto zák. článek prý se vztahuje jen na učitelské osoby, zaměstnané na ludových školách nestátních nebo obecních, případně církevních, nikoliv na učitelky měšťanských škol jako jest st-lka.
Žal. úřad ohražuje se v odv. spise proti této námitce jako nepřípustné z důvodu, že st-lka ani při veř. disc. líčení ani v podaném odvolání nečinila výtek proti tomu, aby její záležitost byla projednána ve smyslu § 22 zák. čl. XXVII: 1907, z čehož úřad dedukuje, že neměl příčiny, — Č. 8672 —
757
aby zkoumal napadený rozsudek župního úřadu po této stránce a že také nss nemůže se námitkou touto zabývati.
Toto stanovisko žal. úřadu nemohl nss shledati správným, ježto jde při námitce st-lčině očividně o námitku čistě právní, poněvadž skutková okolnost, že byla st-lka v době vydání napadeného rozhodnutí trvale ustanovenou odbornou učitelkou na městské státem nepodporované měšť. škole dívčí v Bratislavě, jest nesporná, a ježto jde o věc kárného řízení, blížícího se přes svou singularitu řízení trestnímu, jehož normy veřejnoprávní a nesoucí ráz juris cogentis vylučují, aby strany neb úřady mohly ohledně jejich platnosti disponovati a zejména na jejich platnost případně submitovati. Není proto důvodu, aby strana — jsou-li zde ostatní podmínky zákonem požadované, zejména skutková podstata po rozumu § 6 zák. o ss — nemohla dotčenou právní námitku uplatniti teprve ve stížnosti vznesené k nss, a nelze právem mluviti o preklusi námitky takové z důvodu, že nebyla uplatněna v řízení správním. Shledal tedy nss námitku tu procesně nepřípustnou.
Pokud jde o její důvodnost, uvážil nss takto:
Podle § 2 zák. o ss rozhoduje nss v případech, kde strana tvrdí, že nezákonitým rozhodnutím správního úřadu bylo vsaženo v její právo. Zrušení nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss předpokládá tedy dvě podmínky, jednak, aby rozhodnutí odporovalo zákonu, jednak pak, aby tento nezákonitý postup měl v zápětí porušení nějakého subj. práva strany, z čehož plyne, že není-li splněn tento druhý předpoklad, totiž porušení subj. práva strany, disposice nss-u podle § 7 zák. o ss nemá místa.
Posuzuje daný spor s tohoto hlediska, přihlédl nss k tomu, že 1. i kdyby pravdou bylo, že žal. úřad neprávem subsumoval daný případ pod normu zák. čl. XXVII: 1907, jednajícího o právních poměrech učitelů na nestátních elementárních lidových školách a nikoliv pod normu po názoru st-lky, jakožto učitelky na městské měšťanské škole na ni se vztahující, totiž § 7 č. 3 zák. čl. XXVI1I:1876, nebylo by lze dovozovati z toho zmatečnost nař. rozhodnutí, kdyžtě jak podle § 22 č. 3 zák. čl. XXVII: 1907, tak i podle bodu 4 § 7 zák. čl. XXVIII: 1876 jest povolán k rozhodování v I. instanci, jeden a týž úřad, totiž disc. komise správního výboru, jejížto kompetence přešla podle § 6 zák. č. 126/20 na župní úřad, v II. stolici pak min. škol. Nebylo by lze tudíž spatřovati překročení kompetence úřadů v daném případě vystoupivších, nechť základem k jejich rozhodnutí jest ta či ona z výše uvedených norem.
2. Dále uvážil nss, že, pokud jde o skutkovou podstatu deliktu st-lce za vinu daného, není rozdílu, nechť již hledí se k ustanovením § 22 bodu 1. lit. c) zák. čl. XXVII: 1907, o něž žal. úřad v souhlasu s I. instancí svůj výrok opřel, nebo k předpisu § 7 č. 3 zák. čl. XXVIII: 1876, jehož se st-lka dovolává, neboť nemůže býti pochybnosti, že protistátní jednání v § 22 bodu 1 lit. c) zák. čl. XXVII: 1907 karakterisované je rovnou měrou porušením úředních povinností učitele uložených po rozumu § 7 č. 3 zák. čl. XXVIII: 1876, jak patrno z ustanovení § 96 nař. býv. uh. min. vyuč. z 21. října 1902 č. 44246 — Č. 8672. —
a z ustanovení § 98 nař. býv. uh. min. vyuč. z 20. srpna 1905 č. 70000.
Míní-li st-lka zejména, že není zde skutkové podstaty deliktů jí za vinu kladených jednak proto, že prý schází zde moment veřejnosti (při zavřených dopisech), jednak pak, že při deliktu druhém šlo o materiál bezvýznamný a nezpůsobilý ohroziti veř. zájem a uschovaný toliko z piety k popravenému bratru, stačí uvésti, že ani § 7 zák. čl. XXVIII: 1876 ani § 22 zák. čl. XXVII: 1907 momentu veřejnosti ke skutkové podstatě deliktu nevyžaduje a pokud jde o zabavený materiál, že jeho závadnost jest dána již jeho obsahem, jak v rozsudku I. instance jest uvedeno.
3. Konečně jest uvésti, že ani ohledně trestů, jimiž jsou disc. delikty učitelských osob ohroženy, není rozdílu mezi svrchu cit. normami, jak patrno z porovnání § 7 č. 4 lit. d) zák. čl. XXVIII: 1876 s předpisem § 22 č. 4 d) zák. čl. XXVII: 1907, které rovnou měrou připouštějí trest ztráty úřadu, na nějž právě v daném případě žal. úřad v souhlasu s I. instancí uznal.
Z uvedeného jest patrno, že ani pokud jde o příslušnost kárných úřadů, ani pokud jde o skutkovou podstatu kárných deliktů, ani posléze pokud jde o trestní sankci mezi oběma normami zák. čl. XXVIII: 1876 s jedné a zák. čl. XXVII: 1907 s druhé strany není rozdílu, a že výrok žal. úřadu nalézal by oporu jak v této, tak v oné normě, že tudíž okolnost, zaa úřad položil za základ svému rozhodnutí zák. čl. XXVII: 1907 nebo XXVIII: 1876 sama o sobě nějaké porušení st-lčiných subj. práv nepřivodila a přivésti nemohla.
Jest tudíž stížnost v naznačených právě směrech bezdůvodná. Pokud jde o domnělé promlčení deliktů st-lce za vinu daných, opřel žal. úřad svůj výrok o předpis § 5 nař. býv. uh. min. vyuč. čís. 73776 /07 (R. T. 112/07), platícího o učitelích státních, jehož ustanovení však podle odst. 2. § 44 nař. téhož min. č. 76.000/07 (R. T. 113/07) použiti je zejména na učitele škol obecních, a vycházeje z právního základu, že podle cit. ustanovení kárný delikt, uvedený v § 3 pod lit. a) zák. čl. XXVIII: 1876, shodný s deliktem podle § 22 č. 1 bodu c) zák. čl. XXVII: 1907, pro který byla právě st-lka stíhána, promlčuje se v pěti letech od spáchání činu, že však promlčení se přetrhuje jakýmkoliv proti obžalovaným směřujícím kompetentním opatřením, neb rozhodnutím, uznal st-lkou vznesenou námitku promlčení ohledně dopisu ze 4. správně 3. dubna 1919, neuznal jí však ohledně dopisu ze 16. března 1920, jakož i ohledně závadného materiálu, jejž st-lka u sebe přechovávala.
Po názoru st-lky j-jst prý tento závěr žal. úřadu nezákonný, ježto prý neodpovídá předpisu, o nějž žal. úřad jej opřel, totiž o cit. § 5 min. nař. č. 73776/07. Leč nss nemohl těmto vývodům stížností dáti za pravdu, neboť přetrhuje-li se promlčecí lhůta jakýmkoli proti žalovanému směřujícím kompetentním opatřením nebo rozhodnutím, není vůbec pochybnosti, že takovéto kompetentní opatření jest spatřovati i v návrhu min. škol., kterým tento úřad podle § 7 odst. 3 zák. čl. XXVIII: 1876, resp. § 22 bodu 2 zák. čl. XXVII: 1907 zakročil, aby proti učitelce zavedeno bylo kárné řízení. To stalo se v daném případě jak nesporno výnosem min. škol. z 5. února 1925, kdy uplynula sice již promlčecí doba ohledně dopisu ze 4., resp. 3. dubna 1919, jak také žal. úřad skutečně uznal, nikoliv však promlčecí lhůta stran dopisu ze 16. března 1920, jakož i ohledně deliktu spáchaného přechováváním závadného materiálu, kterýžto delikt jest podle své povahy deliktem trvajícím a zjištěn byl podle správních spisů teprve při domovní prohlídce u st-lky dne 17. ledna 1925.
Pokud tedy st-lka popírá správnost stanoviska, jež žal. úřad podle § 5 min. nař. č. 73776/07 k její námitce promlčení zaujal, jsou její vývody bezdůvodný.
St-lka namítá však dále, že cit. nař. č. 73776 ohledně ní nelze vůbec použiti a rozvádí tuto svou námitku v ten rozum, že prý otázku promlčení jest řešiti podle zák. čl. XXVIII: 1876, jakož i podle všeobecných pravidel trestního zákona uherského.
V tom směru však jest uvážiti, že zák. čl. XXVIII:1876 stran promlčení kárného deliktu nemá vůbec ustanovení, pokud pak jde o předpisy trestního práva, že jich vzhledem ke zvláštní povaze řízení kárného bez specielní normy, jež by tak ustanovila, v řízení tom použiti nelze a že normy takové v systému uher. učitelského práva kárného není. Ale pak i kdyby žal. úřad byl na st-lčin případ neprávem použil předpisu min. nař. č. 73776/07, nelze právem dovoditi, že v základě norem st-lkou uvedených byl by úřad musel nebo mohl dojiti v otázce promlčení k jinému výsledku a nelze tedy ani v tomto bodu a s tohoto hlediska dovoditi porušení st-lčiných subj. práv z domnělého nesprávného použití normy, na její případ prý se nehodící. Jest tudíž stížnost i v tomto směru bezdůvodná.