Č. 8834.

Domovské právo. — Chudinství: Jsou chudinským zaopatřením ve smyslu § 2, posledního odstavce zákona č. 222/1896 ř. z. podpory na výchovu dětí, třeba pravidelně poskytované, které však v poměru k výdělku osoby podporované jsou nepatrné?
(Nález ze dne 20. října 1930 č. 13680.)
Prejudikatura: Boh. A 3473/23.
Věc: Obec B. proti zemské správě politické v Opavě o domovskou příslušnost Anny G.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.

Důvody: Obec D. požádala přípisem z 10. října 1926 stěžující si obec o přijetí vdovy Anny G., narozené 1. dubna 1877 v Č., do dom. svazku stěžující si obce na základě vydržení. Obecní zastupitelstvo stěžující si obce usnesením z 22. listopadu 1926 žádost tu zamítlo proto, poněvadž Anna G. až dosud požívá od domovské obce chudinské podpory a tudíž připadá veřejnému chudinskému zaopatření na obtíž. Usnesení to bylo obci D. oznámeno přípisem obecní rady v B. z 26. listopadu 1926. — Č. 8834 —
Proti tomuto usnesení odvolala se obec D. k osp ve F., jež výměrem z 5. března 1928 rozhodla ve smyslu § 2 zák. § 222/1896 ř. z., že obec B. jest povinna přijmouti Annu G. do dom. svazku, poněvadž podmínky uvedené v § 2 odst. 1—4 cit. zákona pro přijetí do dom. svazku B. nejsou touto obcí popírány, a také úřední cestou bylo zjištěno, že podmínky jsou dány. Co se týče námitky uvedené obcí B., že Anna G. od roku 1908 až do 1926 brala od její dom. obce chůd. podporu a tím připadla na obtíž veř. chůd. zaopatření, nemůže býti tato námitka označena za správnou, jelikož chudinská podpora obcí poskytnutá nemůže býti považována za chudinské zaopatření ve smyslu § 2 odst. 5 cit. zák. Anna G. obdržela totiž na základě usnesení obecního zastupitelstva v D. z 21. května 1908 na dobu onemocnění jejího muže jako příspěvek na výchovu dětí měsíční podporu K 8. Po smrti jejího muže byl jí tento příspěvek zvýšen na 12 K a sice dle usnesení z 21. června 1909. V době úmrtí muže měla Anna G. z tohoto manželství 3 děti ve stáří 7, 6 a 1 roku. V roce 1910 a v roce 1913 měla mimo tyto ještě 2 nemanželské děti. Anna G. musila se tedy v době těchto deseti let, kdy dostávala podporu, starati stále o 3 až 4 děti, jelikož pro své nemanželské děti nedostávala od jejich otce alimentů. Po tuto dobu byla zaměstnána jako tovární dělnice a měla týdně 60—100 Kč. Když i obdržela až do konce roku 1926 od své dom. obce pravidelnou měsíční podporu 12 K jako příspěvek na výchovné dětí, nemůže tento obnos vzhledem na nepatrnou výšku (asi 3 Kč týdně) nikterak býti považován za chudinské zaopatření ve smyslu cit. zák. a §u, nýbrž jenom za chudinskou podporu, která jí byla její dom. obcí poskytnuta k zlepšení jejích hospodářských poměrů, která však zřetelem k jejím jiným příjmům byla příliš malá a i když byla udělována pravidelně, může býti pouze označena jako přechodně poskytnutá podpora ve smyslu cit. zák.
Odvolání stěžující si obce nevyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů v napadeném rozhodnutí uvedených a v dalším uvážení, že chudinské podpory, k nimž podnět leží pouze ve zvýšených výdajích v době výchovy dětí a nikoliv ve zmenšené schopnosti neb úplné neschopnosti k výdělku na nutné životní potřeby, pokládají se pouze za přechodné podpory se zřetelem na jejich dočasnost.
O stížnosti na toto rozhodnutí nss uvážil:
Dovolávajíc se znění ustanovení § 2 cit. zák. vytýká stížnost jen, že na podporu v daném případě poskytovanou nelze pohlížeti jako na přechodně poskytovanou, poněvadž touto sluší prý rozuměti jen takovou, která napomáhá k překonání poruch nastalých ve výdělkových poměrech a ulehčuje návrat k spořádaným poměrům bez ohledu na její výši, neboť rozhoduje prý jedině, zda podpora jest pravidelná či nikoliv.
Zákon z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. stanoví v posledním odstavci § 2, že ten, kdo se uchází o přijetí do dom. svazku z důvodu desetiletého pobytu v obci, nesmí po tuto dobu připadnouti na obtíž veř. zaopatření chudinskému; zákon prohlašuje však zároveň, že za chudinské zaopatření se nepokládá, jestliže někdo byl osvobozen od školného vzhledem k dítkám do školy chodícím, jakož i požívání nadace, a konečně podpora toliko přechodně poskytnutá. Jak nss dovodil v nál. Boh. A 3473/24, zákon tu rozlišuje zřetelně dvě skupiny osob, a sice jednak osoby, které podle osobních a hospodářských poměrů trvale nejsou s to, aby pro sebe nebo pro členy rodiny, o něž jsou povinny se starati, obživu zaopatřily, takže potřebují také trvalé výpomoci z veřejných prostředků. Na druhé straně označuje však jinou skupinu osob, u nichž poskytovaná podpora jest pouze výpomocí přiznanou v úmyslu, aby překonána byla mimochodem nastalá překážka ve výdělečném životě, a aby jim ulehčen byl návrat k řádným poměrům.
Podle § 24 zák. z 3. prosince 1863 č. 103 ř. z. omezuje se povinnost obce zaopatřiti chudé na závazek, dávati jim potřebnou výživu a poskytovati jim opatření v nemoci. Podle § 672 o. z. o. znamená výživa potravu, oděv, obydlí a jiné potřeby. Ovšem v případě zaopatřování chudých může jíti také pouze o poskytnutí prostředků k zachování života bezpodmínečně nutných, a proto omezuje cit. § 24 i povinnost obce na poskytnutí potřebné výživy. Jestliže domovská obec neposkytuje svému příslušníku prostředků k výživě nutných, nýbrž pouze nepatrnou podporu, která v porovnání k ostatním pramenům příjmů nestojí v žádném poměru, nemůže býti řeči o tom, že by tu bylo veřejné zaopatření chudinské, nýbrž jde pouze o podporu přechodně poskytovanou.
Zda v konkrétním případě jde o takovou podporu pouze přechodně poskytovanou, jest otázkou skutkovou.

Citace:

č. 8834. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství, JUDr. V. Tomsa, 1930, svazek/ročník 12/2, s. 409-411.