Č. 12704.

Pojišťovací právo. — Řízení správní: * Zrušil-li správní úřad platební výměr pojišťovny pro nesprávné poučení o opravných prostředcích, v důsledku čehož bylo odvolání sice podáno podle daného nesprávného poučení včas, avšak opožděně vzhledem k zákonné lhůtě, neporušil postupem tím ustanovení § 189 odst. 4 zákona č. 221/24 Sb. ve znění zákona č. 184/28 Sb.
(Nález z 23. prosince 1936 č. 17350/36.)
Věc: Okr. nem. pojišťovna v Mladé Boleslavi proti rozh. zem. úřadu v Praze i 28. března 1934 o sociálním pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad v Mladé Boleslavi zrušil výměrem z 16. prosince 1933 u příležitosti odvolání zem. ústavu pro choromyslné v Kosmonosích platební výměry okr. není. pojišťovny v Mladé Boleslavi z 25. dubna 1932 pro nesprávné poučení o opravných prostředcích a to proto, že v obou výměrech jest uvedena 14denní lhůta odvolací a za místo podání jest označena okr. správa politická v Mladé Boleslavi, úřad takového označení však dnes neexistuje a dle § 239 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. má strana právo podati proti výměrům nositelů pojištění odvolání do 15 dnů u nositele pojištění.
Zem. úřad v Praze nevyhověl nař. rozhodnutím odvolání stěžující si pojišťovny z výměru I. stolice a potvrdil jej z důvodů v něm uvedených. K vývodům odvolání podotkl toto: Nesprávným poučením se stalo, že strana podala odvolání přímo u okr. úřadu v Mladé Boleslavi, odkud bylo postoupeno okr. nem. pojišťovně po uplynutí zákonité odvolací lhůty, tudíž opožděně. Byla proto strana zkrácena ve svých právech uvedeným nesprávným poučením o odvolacích prostředcích, což se příčí ustanovení § 189 odst. 4 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., dle kterého nesprávné poučení straně na újmu býti nesmí.
Stížnost podaná k nss napadá toto rozhodnutí pro nezákonnost z toho důvodu, že žal. úřad neuložil okr. úřadu, aby se zabýval věcným obsahem stížnosti zem. ústavu pro choromyslné v Kosmonosích. Stížnost se opírá o ustanovení § 189 odst. 4 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., kterémužto ustanovení je po názoru stížnosti rozuměti tak, že stížnost do výměru pojišťovny není vázána žádnou lhůtou a může býti podána kdykoliv, jestliže bylo dáno poučení o opravných prostředcích nesprávně. Jenom tehdy, kdyby poučení nebylo vůbec dáno, stal by se výměr pravoplatným, jestliže mu nebylo odporováno do 6 měsíců ode dne doručení. V dalším tvrdí stížnost, že nesprávným poučením o opravných prostředcích zaměstnavateli žádná újma nevznikla.
O stížnosti uvážil nss toto:
Podle všeobecných zásad řízení správního, které i judikaturou nss jsou uznávány, jest opravný prostředek považovati za podaný náležitě a včas toliko tehdy, došel-li na místo zákonem určené a ve lhůtě zákonem stanovené. Pouze tenkráte, došel-li rekurs na příslušné místo podací a včas, jest úřadu povolanému k rozhodování o rekursu uložena povinnost, aby o opravném prostředku jednal a meritorně se věcí zabýval (srov. nález z 2. října 1934 č. 20891/32, Boh. A 11457/34).
§ 189 odst. 4 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb., o jehož výklad v tomto sporu jde, zní: »Výměr obsahuje také poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do 6 měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatnýma Podle § 239 odst. 5 cit. zákona činí lhůta pro opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění 15 dní ode dne doručení výměru, ten den v to nečítajíc. Opravný prostředek je podati u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje.
V daném případě je nesporno, že platební výměry, jež byly nař. rozhodnutím zrušeny pro nesprávné právní poučení, byly opatřeny nesprávným poučením jak co do místa podacího, tak co do lhůty odvolací, a rovněž je nesporno, že v důsledku tohoto nesprávného poučení došly stížnosti zúčastněné strany na řečené platební výměry na místo podací zákonem stanovené až po zákonné lhůtě. Na sporu je toliko otázka, byly-li řečené platební výměry po právu zrušeny pro nesprávné poučení o opravných prostředcích či mělo-li býti rozhodováno hned o věcném obsahu stížností zúčastněné strany.
Žal. úřad potvrdil výměr I. instance, zrušující sporné platební výměry pro nesprávné poučení, opíraje se při tom o ustanovení, obsažené v 4. odst. § 189 poj. zákona, že nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Nss nemohl se přikloniti k vývodům stěžující si pojišťovny, že úřad byl povinen zabývati se meritem stížnosti.
Dojde-li stížnost opožděně na místo podací, je podle toho, co svrchu dovoženo, zásadně vyloučeno věcné rozhodování. V daném případě se tak stalo v důsledku nesprávného poučení a na ten případ dopadá speciální ustanovení 4. odst. § 189 poj. zákona, podle něhož nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu, to znamená, aplikuje-li se toto ustanovení na daný spor, že opravný prostředek, podaný opožděně v důsledku takového nesprávného poučení, nemůže býti odmítnut pro opoždění, avšak nelze z ustanovení toho dovoditi, že by ustanovení to ukládalo úřadu povinnost ihned věcně rozhodnouti. Odstranil-li tedy úřad újmu, hrozící straně z nesprávného poučení, t. j. odmítnutí stížnosti pro opoždění, tím, že zrušil sporné platební výměry pro nesprávné poučení o opravných prostředcích, a umožnil-li tak zúčastněné straně, aby podala opravný prostředek včas a na patřičné místo podací, nelze říci, že by se byl dopustil nezákonnosti. Stížnost se tu arci dovolává i ustanovení, obsaženého v 4. odst. § 189, kde se praví, že nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do 6 měsíců ode dne doručení, stává se výměr pravoplatným. Neprávem, neboť o takový případ tu nejde. V dnešním případě poučení bylo dáno, a to poučení nesprávné, i je právním pramenem pro posouzení tohoto sporu jediné ustanovení shora citované, že nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu.

Citace:

č. 12704. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1244-1246.