Č. 12290.

Řízení správní. — Samospráva obecní: * Politický úřad, jenž uznal obec povinnou k náhradě škody podle § 37 ob. zříz., je povinen o žádosti poškozeného na náhradu nákladů právního zastoupení (§ 128 vl. nař. č. 8/1928 Sb.) rozhodnouti nejen co do důvodu, nýbrž i co do výše.
(Nález ze 14. února 1936 č. 12674/34.) Věc: Elfrieda M. v Lanškroune proti rozh. zem. úřadu v Praze z 20. ledna 1934 o nákladech správního řízení.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Okr. úřad v Lanškroune výměrem z 13. září 1933 rozhodl k žádosti dnešní st-lky podle § 37 obecního zřízení, že obec lanškrounská jest povinna dáti st-lce náhradu za škodu, kterou tato utrpěla tím, že 10. dubna 1932 následkem zřícení schátralé obecní lávky spadla do Jánského potoka a přivodila si zranění, a že je také povinna nahraditi st-lce útraty právního zastoupení.
Další žádosti st-lčině, aby okr. úřad tyto útraty, jež st-fka již dříve byla účtovala, také číselně určil, okr. úřad výměrem ze 16. listopadu 1933 nevyhověl proto, že útraty právního zastoupení spadají do rámce náhrady škody jako její integrující část, a že politický úřad je podle § 37 posl. věty ob. zříz. oprávněn rozhodovati jen o prejudiciální otázce, t. j. o tom, zda obec je vůbec povinna náhradu dáti, kdežto výši její přísluší stanoviti řádnému soudu.
Odvolání, jež st-lka z výměru tohoto podala, zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů prvé stolice, k nimž ještě dodal, že nadto by žádané číselné určení útrat právního zastoupení před soudním určením výše náhrady ani provedeno býti nemohlo, jelikož výše těchto útrat se stanoví podle výše celkového materiálního nároku na náhradu, tato výše však dosud není známa, jelikož soud dosud nerozhodl.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Názor žal. úřadu, že náklady řízení tvoří integrující část škody, o jejíž náhradě bylo rozhodováno, je právně mylný. Otázka škody a povinnosti k její náhradě tvoří v řízení, jež zde bylo provedeno, předmět sporu, a důvodem povinnosti obce k náhradě škody je zavinění obce. Naproti tomu otázka povinnosti zaplatiti protistraně útraty řízení jest upravena normou procesní — § 128 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. — a rozhodnou pro povinnost tu není žádná skutečnost materiální, nýbrž čistě procesní, t. j. podlehnutí ve sporu. Proto byl v daném případě okr. úřad vzhledem k ustanovení § 69 odst. 1 cit. nař. povinen o nároku st-lčině na náhradu nákladů, které jí řízením vzešly, rozhodnouti.
Další důvod, připojený žal. úřadem, že takovéto rozhodnutí není dosud možné proto, že ještě nebylo soudem rozhodnuto o výši škody, kterou má obec st-lce nahraditi, spočívá rovněž na mylném právním názoru, že výše této soudně určené škody je pro otázku výše nároku st-lčina na útraty právního zastoupení rozhodnou. Právem poukazuje zde stížnost, že pro řízení správní není předpisu, jenž by výši těchto útrat činil závislou na výši soudně stanoveného odškodného.

Citace:

Č. 12290.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 264-265.