Č. 12391.

Pojišťovací právo. — Řízení správní: * Druhá věta třetího odstavce § 189 zákona č. 221/24 (184/28) Sb., nařizující užiti obdobně předpisů c. s. ř. o doručováni žalob, nevztahuje se na platební výměry nemocenských pojišťoven o pojistném.
(Nález z 3. května 1936 č. 13696/36.)
Věc: Nem. pojišťovna živn. pomocníků při společenstvu obchodníků uhlím a dřívím v Praze-Smíchově proti rozhodnutí zem. úřadu v Praze z 3. března 1934 o sociálním pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Platebními výměry z 28. června 1932 uložila nem. pojišťovna živn. pomocníků při společenstvu obchodníků uhlím a dřívím v Praze Tomáši Š., aby jí zaplatil dlužné pojistné za roky 1928, 1929, 1930 a 1931 úhrnnou částkou 6530 Kč 85 h s úrokem z prodlení 780 Kč 40 h a 163 Kč 25 h, celkem 7474 Kč 50 h.
Stížnost podanou Tomášem Š. odmítl magistrát hl. města Prahy výměrem z 6. května 1933 jako opožděně podanou.
Nař. rozhodnutím vyhověl zem. úřad v Praze odvolání Tomáše Š. a zrušil výměr magistrátu hl. města Prahy, a to v podstatě proto, že platební výměr pojišťovny nebyl doručen adresátu do vlastních rukou, nýbrž jeho manželce, která nebyla zmocněna přijímati jeho poštu.
O stížnosti nem. pojišťovny živn. pomocníků při společenstvu obchodníků uhlím a dřívím v Praze uvážil nss toto:
Na sporu jest otázka, zdali odstavec 3 § 189 zákona č. 221/1924 Sb. ve znění zákona č. 184/1928 Sb. obsahuje ustanovení, dle něhož je platební výměry pojišťoven o pojistném doručiti k vlastním rukám zaměstnavatelovým podle obdoby předpisů civilního řízení soudního o doručování žalob. Žal. úřad zodpověděl otázku tu kladně, stížnost naproti tomu hájí názor, že na doručení prostých výměrů platebních obdoba doručování žalob neplatí. Nss musil stížnosti, přisvědčiti.
Citovaný § 189 stanoví v odstavci třetím: »Na doručování výměrů jest užiti obdobně předpisů o doručování v civilním řízení soudním. Jde-Ii o výměry, kterými je rozhodováno o nárocích na pojistné dávky nebo o pojistné povinnosti, jest užiti obdobně předpisů o doručování žalob.« Doručování v civilním řízení soudním upravuje všeobecně § 87 až 105 civ. soudního řádu, doručování žalob pak speciálně §§ 106 a násl. Ve všeobecné části o doručování stanoví §§ 102 až 105 modality náhradního doručení; tak zejména ustanovuje § 102, že, nebyla-li osoba, jíž má býti doručeno, zastižena ve svém bytě, může se doručení státi účinně každé dorostlé domácí osobě, jež patří k rodině . . . V § 106 a násl. pod nápisem »O doručování žalob« jest obsaženo ustanovení, že žaloby mohou býti doručovány jen k vlastním rukám žalovaného, a následují další přísnější ustanovení o tom, jak je postupovali, jestliže takovéto doručení nemohlo býti vykonáno. Stejné rozlišování případů převzal shora citovaný 3. odstavec § 189 zákona o sociálním pojištění, když předem vyslovuje všeobecné pravidlo, že na doručování výměrů jest užiti obdobně předpisů o doručování v civilním řízení soudním, a ohledně dvou druhů výměrů, jež výslovně a taxativně uvádí, nařizuje užiti obdobně speciálních předpisů o doručování žalob. Vykládati toto ustanovení tak, jak činí žal. úřad, že jest užiti předpisů civ. soudního řádu o doručování žalob obdobně na prosté platební výměry nem. pojišťoven, příčí se jasnému znění tohoto ustanovení. Toto ustanovení nejen že neobsahuje předpisu, který do něho vkládá žal. úřad, naopak výslovně omezuje takovýto způsob doručování na dva druhy výměrů: výměry o pojistných dávkách a výměry o pojistné povinnosti. Prvá věta citovaného 3. odstavce § 189 byla by zbytečná, kdyby zákonodárce byl nechtěl nic jiného říci, nežli že všechny výměry je doručovati po způsobu doručování žalob. Tato prvá věta obsahuje všeobecnou normu a druhá věta speciální předpis, výjimku z všeobecného pravidla věty prvé, což jakýkoliv extensivní výklad a přenášení této speciální normy na jiné případy než zde uvedené již podle obecných zásad interpretačních vylučuje. Vše, co nař. rozhodnutí vykládá o stejném významu výměru pojišťovny a žaloby v řízení soudním pro stranu, nemohlo by — i kdyby bylo správné — zdůvodniti výklad, který dává citované normě § 189. Řešení otázky, má-li se státi doručení výměru k vlastním rukám po způsobu doručování žalob, nelze připínati na podobu nebo obdobu výměru se žalobou, a to již proto ne, poněvadž zákon sám určuje způsob doručování, vypočítává sám případy ty, čímž použití analogie co do případů, ve kterých jest obdobně použiti předpisů o doručování žalob, přímo vylučuje.
Nař. rozhodnutí, jež vycházelo z nesprávného výkladu citované normy, je proto v rozporu s platným právem.

Citace:

Č. 12391. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 499-501.