Č. 12682.

Zaměstnanci veřejní: I. Ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních jsou kryta zmocňovacím zákonem č. 95/1933 Sb. nov. zákonem č. 206/1933 Sb. — II. * Veřejnou zaměstnankyní ve smyslu § 8 odst. 1 písm. c) vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních, jejímuž manželu jako státnímu zaměstnanci snižuje se podle tohoto předpisu činovné, rozumí se i literní učitelka veřejné školy národní ve výslužbě, požívající odpočivných platů.
(Nález z 5. prosince 1936 č. 16847/36.)
Prejudikatura: Boh. A 12530/36.
Věc: Ladislav D. v Kutné Hoře proti rozh. min. fin. ze 6. září 1934 o snížení činovného podle §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l, berní tajemník v Kutné Hoře, pobíral podle stavu z 1. ledna 1934 služné 6. platové stupnice, stupně f) ročních 23400 Kč, dále činovné ročních 3360 Kč a manželka jeho, s níž uzavřel sňatek 12. října 1920, jako literní učitelka ve výslužbě měla v roce 1932 odpočivné platy ročních 10632 Kč.
Výměrem zem. fin. ředitelství v Praze z 26. února 1934 sníženo bylo podle ustanovení § 9 odst. 1 v souvislosti s § 8 vlád. nař. z 22. prosince 1933 č. 252 Sb. činovné st-lovo od 1. ledna 1934 o 40%, t. j. o 1344 Kč ročně, poněvadž jeho plat přesahuje hranici ročních 6300 Kč, stanovenou v odst. 6 § 8 cit. vlád. nař., a jeho manželka má odpočivný plat rovněž převyšující 6300 Kč ročně.
Z tohoto výměru podal st-l námitky, jež zem. fin. ředitelství v Praze výměrem z 18. května 1934 zamítlo s odůvodněním, že srážka z činovného je předpisem § 9 odst. 1 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. náležitě odůvodněna, ježto podle tohoto zákonného ustanovení snižuje se státnímu zaměstnanci v činné službě činovné podle ustanovení § 8 cit. vlád. nař. i tehdy, je-li jeho manželka, resp. manžel poživatelem odpočivných (zaopatřovacích) platů. Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost dovozuje po stránce formální, že vlád. nař. z 22. prosince 1933 č. 252 Sb., vydané na základě zákona o mimořádné moci nařizovací z 9. června 1933 č. 95 Sb. novelisovaného zákonem z 15. listopadu 1933 č. 206/Sb., nebylo podle § 5 zmocňovacího zákona č. 95/1933 Sb. předloženo do 14 dnů oběma sněmovnám Národního shromáždění ke schválení, že nemohlo proto vůbec nabýti účinnosti a že jsou proto opatření provedená na základě cit. vlád. nař. v odporu se zákonem a tudíž bezúčinnými. Námitka tato je bezdůvodná.
Podle § 5 zákona č. 95/1933 Sb. je vláda povinna nařízení vydaná podle tohoto zákona předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášeni oběma sněmovnám Národního shromáždění. Odepřou-li obě sněmovny hlasováním podle § 48 odst. 1 ústavní listiny je schváliti, pozbývají platnosti ode dne tohoto usnesení. Vláda je povinna vyhlásiti bez odkladu ve Sbírce zákonů a nařízení, že a od kdy nařízení pozbylo platnosti. Tomuto předpisu bylo v daném případě učiněno zadost, neboť vlád. nař. č. 252/1933 Sb. bylo publikováno v částce 86 Sb. z. a nař. vydané 30. prosince 1933. Podle přípisu kanceláře poslanecké sněmovny Národního shromáždění republiky československé z 26. ledna 1935 č. 9344-III — řízeného na ministerstvo financí — došlo vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních kanceláři poslanecké sněmovny 10. ledna 1934, pokud se týče podle přípisu kanceláře senátu Národního shromáždění republiky Československé z 26. ledna 1935 č. 13167 — řízeného na ministerstvo financí — došlo vlád. nař. č. 252/1933 Sb. kanceláři senátu 11. ledna 1934 a tudíž do 14 dnů po vyhlášení citovaného vlád. nař. ve Sbírce zákonů a nařízení, jež stalo se 30. prosince 1933. Aby vlád. nař. vydaná podle zmocňovacího zákona č. 95/1933 Sb. byla také sněmovnami Národního shromáždění výslovně schválena, toho není podle cit. zákona k platnosti oněch vlád. nařízení zapotřebí. Je tedy námitka vytýkaného nedostatku s hlediska § 5 zákona č. 95/1933 Sb. bezdůvodnou.
Avšak ani s hlediska materiálně-právního obsahu ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb., podle nichž bylo provedeno snížení st-lova činovného, nemohl nss uznati, že by ustanovení tato vybočovala z rámce zmocnění, daného vládě v zákoně č. 95/1933 Sb. Nss již v nálezu ze 16. května 1936 č. 10235/36, Boh. A 12405/36, vyslovil právní názor, že vlád. nař. č. 252/1933 Sb., nadepsané »O úsporných opatřeních personálních«, dlužno zařaditi mezi ona opatření, k nimž byla vláda zmocněna v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. za účelem zachování rovnováhy v hospodářství státním a v hospodářství ostatních tam uvedených útvarů. Po rozumní § 44 jedu. řádu pro ss odkazuje se co do bližšího odůvodnění tohoto právního názoru na zevrubné důvody cit. nálezu.
Stížnost dovozuje dále, že zmocňovací zákon č. 95/1933 Sb. je zákonem rámcovým, a že plyne z ustanovení §§ 1 a 5 tohoto zákona, že úmysl zákonodárce směřoval k tomu, aby byla zachována základní právní zásada, že zákon může býti měněn opět jenom zákonem'. Stanoví proto § 1 zákona č. 95/1933 Sb., že zmocnění dává se vládě jen potud, pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny. Jestliže však st-li bylo zákonem plat. č. 103/1926 Sb. zaručeno určité služné, může toto služné býti změněno jen zákonem a nikoli pouhým vlád. nař. Stížnost stojí tedy na stanovisku, že zmocnění vlády podle § 1 zákona č. 95/1933 Sb. se nevztahuje na opatření, která by se dotýkala takových poměrů, jichž úprava byla dříve provedena zákonem. V nálezu shora uvedeném Boh. A 12405/36 dospěl nss k právnímu názoru, že ježto úprava právních a zejména platových poměrů zaměstnanců (s výjimkou soudců) ve veřejných službách není v ústavní listině vyhrazena zákonu, mohla býti v mezích zmocnění daného vládě v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. provedena vlád. nař. také úsporná opatřeni v oboru personálním u těchto zaměstnanců, a to i změnou dosavadních předpisů zákonných, upravujících služební poměry těchto zaměstnanců. K právnímu názoru tomuto dospěl nss v cit. nálezu s hlediska učitelského zákona č. 104/1926 Sb. Než právní názor v nálezu tom vyslovený platí zcela obdobně i s hlediska plat. zákona č. 103/1926 Sb., ježto ústavní listina neobsahuje ustanovení, že by služební poměry úředníků fin. správy a tedy i jejich poměry platové mohly býti upraveny jen zákonem (§ 44 jedn. ř. pro ss). Je tedy zmíněná námitka stížnosti bezdůvodná.
Stížnost namítá dále, že snížení činovného provedeno bylo bez časového omezení pro dobu budoucí od 1. ledna 1934 počínajíc a že postup ten nelze srovnati se zákonem č. 206/1933 Sb., ježto zákonem tímto byla doba mimořádné moci nařizovací prodloužena do 30. června 1934 a zákonem č. 109/1934 Sb. nejdéle do 30. června 1935. Byl-li proto výměr vydán bez tohoto časového omezení pro celou budoucí dobu, vybočuje z mezí zmocňovacího zákona platného jen pro omezenou dobu a nelze jej po názoru stížnosti uznati správným a zákonu odpovídajícím. Ani v tom nelze stížnosti přisvědčiti.
Zákonem č. 95/1933 Sb. v souvislosti se zákonem č. 206/1933 Sb. bylo sice zmocnění dané vládě v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. stejně jako zmocnění dané vládě zákonem č. 109/1934 Sb. omezeno časově, žádný z těchto předpisů však nestanoví, že účinnost vlád. nař. vydaných podle onoho zmocnění je rovněž omezena jen na dobu, po kterou trvá zmocnění. Naopak z ustanovení § 5 zákona č. 95/1933 Sb., jehož platnost trvá i za účinnosti zákonů č. 206/1933 a č. 109/1934 Sb., nutno usuzovati, že zákon ten předpokládá, že platnost nař. vydaných na základě zmocnění v něm vládě daného nezanikne již dnem, kdy končí zmocnění vlády, neboť stanoví-li se v § 5 zákona č. 95/1933 Sb., že vláda je povinna nař. vydaná podle tohoto zákona, resp. podle dalších zmocňovacích zákonů č. 206/1933 a č. 109/1934 Sb. předložiti do 14 dnů ode dne vyhlášení oběma sněmovnám Národního shromáždění, týká se toto ustanovení zřejmě i takových vlád. nař., která vláda vydá v posledních dnech doby, na niž je zmocnění omezeno, a i o těchto nařízeních platí ustanovení zákona, že pozbudou platnosti teprve, odepřou-li obě sněmovny je schváliti. Ostatně zmocňovací zákon č. 95/1933 Sb. mluví v tomto směru zcela všeobecně o zmocnění k opatřením pro dobu mimořádných poměrů hospodářských domácích i zahraničních, neomezuje však opatření ta na dobu účinnosti zmocňovacího zákona. Z vývodů těchto plyne, že ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. jsou kryta zákonem zmocňovacím.
Stížnost uvádí konečně že žal. úřad přehlíží ustanovení § 8 odst. 1 lit. c) vlád. nař. č. 252/1933 Sb., podle něhož se snižuje činovné o 40%, resp. o 50% ženatému státnímu zaměstnanci, jehož manželka je veřejnou zaměstnankyní nebo má stálé výdělečné povolání, žádný z těchto předpokladů však u st-le není dán, ježto manželka st-lova není vůbec veřejnou zaměstnankyní a nemá stálého výdělečného povolání. V § 9 odst. 1 vlád. nař. je prý výslovně uvedeno, že služební platy státního zaměstnance v činné službě se krátí podle příslušných ustanovení § 8, takže, vezme-li se v úvahu přicházející ustanovení § 8 odst. 1 lit. c) vlád. nař., dlužno dojíti k závěru, že podle tohoto ustanovení nelze činovné st-li snižovati, leč by dány a zjištěny byly předpoklady v § 8 odst. 1 písm. c) naznačené, kteréž, jak uvedeno, nejsou dány. 1 tuto námitku musil soud shledati bezdůvodnou.
Z obsahu § 8 cit. nař. je patrno, že předpis tento má na mysli snížení činovného o 40%, pokud se týče o 50%, jsou-li jak manžel tak i manželka státními zaměstnanci v činné službě (odst. 1 lit. a) a b) § 8 vlád. nař.), resp. je-li jeden manžel (manželka) státním zaměstnancem (státní zaměstnankyní) a druhý manžel (manželka) buď veřejným zaměstnancem (veřejnou zaměstnankyní) nebo má stálé výdělečné povolání (odst. 1 lit. c) § 8 vlád. nař.). Nss vyslovil v nálezu z 3. října 1936 č. 13914/34 Boh. A 12530/36 právní názor, že veřejnou zaměstnankyní (veřejným zaměstnancem) ve smyslu § 8 písm. c) vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních, jejímuž manželu (manželce) jako státnímu zaměstnanci (státní zaměstnankyni) snižuje se podle tohoto předpisu činovné, rozumí se i státní zaměstnankyně (státní zaměstnanec) ve výslužbě, požívající odpočivných platů (§ 44 jedn. řádu pro ss). Právní názor ten platí však obdobně i v případech, kde na straně jedné je státní zaměstnanec ve službě činné a na druhé straně veřejná zaměstnankyně, jakouž jest i učitelka ve výslužbě, ježto podle §§ 21 a 22 zákona č. 204/1932 Sb. platí ustanovení zákona toho i na učitele a § 16 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. platnost §§ 21 až 23 zákona č. 204/1932 Sb. rozšířil na oblast tohoto vlád. nař. Nss dospívá proto k právnímu názoru, že veřejnou: zaměstnankyní ve smyslu § 8 odst. 1 lit. c) vlád. nař. č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních, jejímuž manželu jako státnímu zaměstnanci v činné službě snižuje se podle tohoto předpisu činovné, rozumí se i literní učitelka veřejné školy národní ve výslužbě, požívající odpočivných platů.
V konretním případě je st-l berním tajemníkem v činné službě s činovným a jeho manželka požívá jako literní učitelka ve výslužbě odpočivné platy ve výši přes 6300 Kč ročně. Ale pak jde v daném sporu o střetnutí se služebních platů st-le jako státního úředníka v činné službě s odpočivnými platy jeho manželky jako veřejné zaměstnankyně, s níž uzavřel sňatek 12. října 1920, tedy před účinností vlád. nař. č. 252/1933 Sb., a jsou tedy splněny předpoklady § 8 odst. 1 lit. c) vlád. nař. č. 252/1933 Sb. pro krácení st-lova činovného, ježto k služebnímu platu státního zaměstnance patří po rozumu §§ 10 a 12 plat. zákona č. 103/1926 Sb. i činovné.

Citace:

č. 12682. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1189-1193.