Č. 12693.

Vodní právo: I. Zvláštní titul právní k udržování vodního díla a zařízení lze uplatňovati proti zavázanému jen tehdy, je-li jeho povinnost i co do své existence i co do svého obsahu nezvratně na jisto postavena (likvidní). — II. Vlastníkem vodního díla ve smyslu § 44 vod. zákona sluší rozuměti majitele vodoprávní koncese, jenž zřídil dílo pro svoje účely, a jeho právní nástupce, resp. majitele vodních práv užívacích, nabytých podle starších zákonů.
(Nález z 16. prosince 1936 č. 17157/36.)
Prejudikatura: Boh. A 9437/31.
Věc: Obec Rychnov n. Kn. (adv. Dr. Miroslav Frauenberg z Rychnova n. Kn.) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 29. října 1934 (za zúč. Hospodářké družstvo v Rychnově n. Kn. adv. Dr. Vlastimil Maroušek z Prahy) o udržování vodního náhonu.
Výrok: Nař. rozhodnutí, pokud se jím st-lce ukládá povinnost vyklizovati náhon a udržovati na pravém břehu náhonu břehové zídky, se zrušuje pro vadnost řízení. Jinak se stížnost odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: Výměrem okr. úřadu v Rychnově n. Kn. ze 4. srpna 1934 bylo mimo jiné vysloveno, že podle §§ 44 a 45 vod. zákona povinnost vyklizovati náhon č. k. 2085/2 v úseku od mostu okr. silnice Rychnov n. Kn. — Solnice až k vodnímu dílu Hospodářského družstva v Rychnově n. Kn. č. p. 258 stíhá z polovice Hospodářské družstvo v Rychnově n. Kn. a z polovice město Rychnov n. Kn., a to v podstatě proto, že náplavy na dně náhonu toho mají původ jednak v povaze náhonu jako umělého díla vodního, jednak jsou sem zaneseny kanalisací zastavěného území městského a nelze bezpečně určití poměr mezi náplavy původu říčního a náplavy z kanalisace, ač se zdá, že posléz uvedené náplavy převládají značně, jak co do množství, tak co do obtížnosti. Povinnost udržovati břehové zídky na levém břehu byla zmíněným výměrem okr. úřadu uložena majitelům jednotlivých nemovitostí. Konečně bylo cit. výměrem okr. úřadu vysloveno jednak, že na pravém břehu přísluší udržovati máchadla a schůdky, jakož i břehové zídky v délce po jednom metru před a za těmito objekty do povinnosti obce, a to proto, že obec sama tyto objekty před časem (r. 1908) zřizovala, jednak že na pravém břehu, kde břehové zídky tvoří opevnění náhonu vůči obecní cestě č. k. 2066, stíhá povinnost udržovati břeh náhonu město Rychnov n. Kn. V připojeném protokolu pak jest uvedeno, že břehové zídky na pravém břehu, pokud tvoří opevnění náhonu vůči obecní cestě, tedy zabezpečení jak náhonu tak i obecní komunikace, nutno udržovati společným nákladem jak Hospodářského družstva, tak i obce Rychnova n. Kn., neboť poruchy zídek mají původ jednak v používání obecní cesty, jednak vznikají účinkem vody pohonné náhonem protékající; nelze přesně stanoviti poměr příčin poruch těchto břehových zídek, ale z té okolnosti, že zídky jsou rozbořeny většinou při povrchu, tedy nikoliv u dna, nutno usuzovati, že poruchy mají příčinu ve větší míře v používání cesty obecní. Nicméně povinnost udržovací v tomto směru navržená zdá se velmi spravedlivou pro obě strany, nehledíc k té okolnosti, že původním stavebníkem neb aspoň obnovovatelem těchto pravobřežních zídek byla v roce 1908 obec.
Odvolání města Rychnova n. Kn. bylo nař. rozhodnutím zamítnuto a výměr I. stolice byl potvrzen z důvodů v něm uvedených, k čemuž žal. úřad ještě podotkl, že úřad I. stolice správně rozlišoval v tomto případě:
a) vyklizení náhonu od nánosů (náplavů) a
b) udržování břehových staveb.
O stížnosti uvažoval nss takto:
Jak z obsahu výměru okr. úřadu v Rychnově n. Kn. z 4. srpna 1934, jenž nař. rozhodnutím byl potvrzen, je patrno, byly st-lce uloženy tyto povinnosti: 1. udržovati na pravém břehu náhonu máchadla a schůdky, jakož i břehové zídky v délce po 1 m před a za těmito objekty,
2. povinnost vyklizovati z polovice náhon v naznačené trati,
3. udržovati břehy náhonu na pravém břehu, kde břehové zídky tvoří opevnění náhonu oproti obecní cestě.
Povinnost na prvním místě uvedená (ad 1) uložena byla okr. úřadem st-lce z toho důvodu, že obec sama tyto objekty před časem (r. 190 8) zřizovala. Z výsledku komisionálního řízení a zejména z protokolu z 22. června 1934, jenž k výměru okr. úřadu byl připojen a na jehož odůvodnění úřad prostě odkázal, je patrno, že ke zřízení pravého břehu bylo st-lce uděleno vodoprávní povolení výměrem býv. okr. hejtmanství z 8. srpna 1908 a že při této příležitosti byla zřízena máchadla a schůdky k přístupu k vodě za účelem umožnění obecného užívání. Byla tedy povinnost udržovati na pravém břehu máchadla a schůdky, jakož i břehové zídky v délce 1 m před a za těmito objekty uložena st-lce, jako subjektu, jemuž ke zřízení těchto objektů byl dán vodoprávní konsens, tedy jako majitelce těchto vodních zařízení ve smyslu § 44 vod. zákona. St-lka však ve svém odvolání proti tomuto odůvodnění příkazu jí daného vůbec nebrojila, nýbrž omezila se na pouhé povšechné popírání povinnosti k udržování břehů a čištění náhonu, dovozujíc, že povinnost ta stíhá majitele vodního díla, t. j. Hospodářské družstvo v Rychnově n. Kn., které prý také dosud břehy na svůj náklad udržovalo. Nechala tedy st-lka ve svém odvolání výrok, že povinnost udržovati zmíněné objekty ji stíhá právě jako adresáta vodoprávního konsensu, bez odezvy, a neměl proto žal. úřad příčiny zkoumati, zdali povinnost obci uložená udržovati na pravém břehu náhonu máchadla a schůdky, jakož i břehové zídky v délce 1 m před a za těmito objekty, byla st-lce právem uložena na základě § 44 vod. zákona jako vlastníku tohoto zařízení z té příčiny, že toto zařízení bylo obci vodoprávním konsensem povoleno. Teprve ve stížnosti k nss podané namítá st-lka, že máchadla a schůdky nebyly při opravě v r. 1908 teprve zřizovány, nýbrž pouze opravovány a že obec v r. 1908 na opravu povodní poškozeného náhonu ničím nepřispěla, ježto ředitel T. vymohl prostřednictvím obce subvenci na opravu tohoto náhonu. Tímto stižným bodem chce st-lka patrně dovoditi, že není vlastnicí řečeného zařízení ve smyslu § 44 vod. zákona. Tento stižný bod je tedy podle § 5 zákona o ss nepřípustnou novotou.
Pokud pak jde o příkazy sub 2 a 3 uvedené, uvážil nss o stížnosti toto:
Povinnost udržovati povolená a zřízená vodní díla je stanovena předpisem §§ 21 a 44 vod. zákona. Podle § 21 má povolená vodní díla a zařízení udržovati v neškodném stavu jejich »majitel«. Podle § 44 je k udržování a vyklizování kanálů a umělých náhonů, jakož i k udržování vodních děl sloužících k užívání vody zavázán vlastník díla s výhradou pravoplatných závazků jiných osob. Jen nemůže-li vlastník vodního díla býti vypátrán, stíhá udržovací povinnost osoby, které vodního díla používají. Ustanovení tato stanoví pořadí, ve kterém udržovací povinnost jednotlivé subjekty postihuje. V pořadí tom prvé místo zaujímají osoby, které k udržování vodního díla jsou zavázány na základě pravoplatného titulu právního, po nich teprve povinnost ta stíhá vlastníka vodního díla a v poslední řadě osoby, které vodního díla používají.
Stížnost namítá, že obci Rychnovu n. Kn. nemohla povinnost vyklizovati náhon a udržovati břehové zídky na pravém břehu bytí ukládána proto, že je tu v tomto směru závazek Hospodářského družstva v Rychnově n. Kn., které břehy podél náhonu na jejich vodní dílo vždy udržovalo, této povinnosti si bylo vědomo a tuto také přípisem z 28. dubna 1901 výslovně uznalo. Stížnost uznává sice, že třetí osoby stíhá povinnost udržovací v tom případě, je-li jim závazek takový pravoplatně uložen, neprokazuje však, že závazek ten byl pravoplatně uložen Hospodářskému družstvu v Rychnově n. Kn. Jak judikaturou jest uznáváno (srov. Boh. A 9437/31 a judikáty tam uvedené), lze zvláštní tituly právní uplatňovati jenom tehdy, je-li povinnost třetí osoby i co do své existence i co do svého obsahu nezvratně, zejména soudním rozsudkem nebo jiným rovnocenným způsobem na jisto postavena, čili jen tehdy, když povinnost ta je »likvidní«. Takový pravoplatný závazek nelze však spatřovali v tom, jestliže Hospodářské družstvo, jak tvrdí stížnost, břehy náhonu dosud vždy udržovalo nebo povinnosti udržovací si bylo vědomo, ježto z faktického udržování náhonu nelze ještě dovoditi likvidní povinnost k jeho udržování, ani nelze závazek takový dovozovati z přípisu Hospodářského družstva z 28. dubna 1901, ježto připiš tento, jak jeho obsah byl v řízení správním uveden, je jen žádostí zmíněného družstva, aby mu k opravě břehů v náhoně k obilnímu skladišti byla prodloužena lhůta, není však likvidním, t. j. pravoplatně formalisovaným průkazem o řečené povinnosti družstva.
Stížnost jde však dále a dovozuje, že i kdyby tu nebylo zvláštního pravoplatného závazku osob třetích, nemůže povinnost vyklizovati náhon a udržovati břehové zídky na pravém jeho břehu býti ukládána obci, ježto povinnost taková v druhé řadě stíhá vlastníka vodního díla, a za vlastníka ve smyslu § 44 vod. zákona nelze považovati toho, komu náhon soukromoprávně náleží (t. j. obci), nýbrž toho, komu nad náhonem patří vodoprávní disposice. Stíhá tedy udržovací povinnost po názoru stížnosti Hospodářské družstvo v Rychnově n. Kn. a nikoli pouhé uživatele náhonu, kteří by přišli na řadu až na místě posledním. V cit. již nálezu Boh. A 9437/31 dovodil nss, že vlastníkem vodního díla ve smyslu § 44 vod. zákona rozuměti sluší majitele vodoprávního oprávnění, tedy majitele vodoprávní koncese, jenž dílo pro své účely zřídil, a jeho právní zástupce, resp. majitele vodních práv užívacích, nabytých podle starších zákonů (§ 102 vod. zákona). Při tom je pro otázku povinnosti »vlastníkovy« a tím méně pro otázku »vlastnictví« vodního díla zcela bez významu okolnost, zdali vodní dílo stále ještě zájmům vlastníka nebo jeho právního nástupce fakticky slouží, či slouží snad též anebo výlučně jen zájmům jiných uživatelů vody. Má tedy stížnost pravdu potud, pokud tvrdí, že v druhé řadě stíhá udržovací povinnost vlastníka vodního díla a že vlastníkem dlužno rozuměti toho, komu nad náhonem patří vodoprávní disposice. Jde tedy jen o to, zda takový »vlastník« vodního díla, t. j. náhonu byl zjištěn, a zejména, je-li jím Hospodářské družstvo v Rychnově n. Kn., jak tvrdí stížnost. Pokud jde o povinnost vyklizovati z polovice náhon v naznačené trati, jež byla obci uložena, brání se obec v podstatě námitkou, že povinnost tato postihuje podle zákona vlastníka náhonu, jímž je Hospodářské družstvo v Rychnově n. Kn., pro jehož vodní dílo byl náhon zřízen. Žal. úřad stejnou námitku, vznesenou již v odvolání sice zamítl, ale z odůvodnění, jež záleží jen v poukaze na normu §§ 44 a 45 vod. zákona (z nichž tento poslední předpis se však na daný případ nehodí, ježto jedná o stavbách na obranu proti přirozeným tokům), není možno poznati, jak se žal. úřad s touto námitkou obce vypořádal, zejména zda snad pokládá také obec za vlastnici náhonu ve smyslu § 44 vod. zákona a zda snad má za to, že povinnost udržovací lze pak na oba vlastníky podle § 44 vod. zákona rozvrhnouti podle poměru užitku, či zda snad vidí právní důvod povinnosti, jež obci byla uložena, v tom, že obec zaústila do náhonu bez vodoprávního povolení kanalisaci městského za- stavěného území (§ 72 v. z.), či o který jiný právní předpis žalovaný úřad svůj výrok opírá. Tento nedostatek nař. rozhodnutí zakládá podstatnou vadu řízení, která brání soudu nař. rozhodnutí věcně přezkoumati.
Než i výrok, jímž se st-lce ukládá povinnost udržovati břehy náhonu na pravém břehu, kde břehové zídky tvoří opevnění náhonu oproti obecní cestě (svrchu sub 3), je stižen podstatnou vadou řízení, která záleží nejprve již v rozporu výroku s jeho odůvodněním, neboť ve výroku se ukládá obci udržování břehů těchto in toto, kdežto v odůvodnění, na něž žal. úřad odkazuje, se tvrdí, že břehová zeď slouží dvěma účelům, tvoříc jednak zabezpečení náhonu, jednak zabezpečení obecní komunikace. Tím méně je z nař. rozhodnutí možno poznati, zdali žal. úřad uvaluje tuto povinnost na obec proto, že považuje — pokud jde o břehovou zeď — obec za vlastnici ve smyslu § 44 vod. zákona, či o který jiný právní předpis řečenou povinnost obec opírá.
Bylo proto nař. rozhodnutí, pokud jde o povinnosti sub 2 a 3 uvedené, zrušiti podle § 6 zákona o ss.
Útraty řízení před nss nebyly zúč. straně přiznány, kterýžto výrok se opírá o předpis § 40 zákona o ss.

Citace:

č. 12693. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1216-1220.