Č. 12519.

Zaměstnanci veřejní. — Řízení správní: * Disciplinární komise není příslušná, aby, když disciplinární řízení pravoplatným odsuzujícím nálezem bylo ukončeno, rozhodovala podle § 98 odst. 1 sl. pragm. č. 15/1914 ř. z. o tom, zda jsou dány předpoklady pro další trvání nároku na stálý příspěvek na výživu, který oním nálezem byl úředníku podmínečně přiznán.
(Nález z 26. září 1936 č. 17564/34.)
Prejudikatura: Boh. A 11708/35.
Věc: Viola I. v St. Lubovni proti rozh. vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti z 19. dubna 1934 o příspěvku na výživu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Kárným nálezem disciplinární komise pro nesoudcovské úředníky a zřízence při vrch. soudě v Košicích z 19. března 1931, potvrzeným nálezem vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti z 12. října 1931, byla st-lka jako kancelářská oficiantka — pomocná kancelářská úřednice ve veřejnoprávním poměru ve smyslu vlád. nař. č. 113/1926 Sb. po provedeném kárném řízení uznána vinnou služebním přečinem podle § 87 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. a § 89 vlád. nař. č. 113/1926 Sb. a uložen jí podle §§ 93 lit. e) a 99 služ. pragm. disciplinární trest propuštění ze služby. Vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti zároveň vyslovila, že podle § 98 služ. pragm. přiznává st-lce vyživovací příspěvek 200 Kč měsíčně na dobu života nebo do dřívějšího provdání nebo zaopatření. V důvodech nálezu uvedeno, pokud jde o zmíněný vyživovací příspěvek, že »dosavadní jinak bezvadná služba obviněné byla odvolací stolici důvodem, aby učinila rozhodnutí o vyživovacím příspěvku tak, jak uvedeno v rozsudečném nálezu.«
Usnesením z 19. dubna 1934 pak vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti vyživovací příspěvek přiznaný st-lce nálezem vrch. disciplinární komise z 12. října 1931 na dobu života nebo do dřívějšího provdání nebo zaopatření zastavila z toho důvodu, že podle sdělení generál, íin. ředitelství pro Slovensko v Bratislavě z 16. března 1934 je st-lka od 1. června 1931 zaměstnána u Dra Arthura R., advokáta ve St. Lubovni, a má od 1. ledna 1933 plat ročních 3.600 Kč, a je tedy zaopatřena; tím nastala rozvazovací výminka, pod kterou jí vyživovací příspěvek byl přiznán.
Maje rozhodovati o stížnosti vznesené do tohoto rozhodnutí pro nezákonnost, musil se nss především z důvodu své vlastní příslušnosti zabývati podíle §§ 4 a 5 zákona o ss z moci úřední otázkou, je-li nař. rozhodnutí vydáno poslední v tomto případě věcně příslušnou instancí, jinými slovy řečeno, byla-li vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti v daném případě věcně příslušnou, aby o zastavení vyživovacího příspěvku st-lce rozhodovala s konečnou platností.
Podle ustanovení § 98 odst. 1 služ. pragm. č. 15/1914 ř. z. »při odsouzení k trestu propuštění může úředníku v případě prokázané potřeby výjimečně na dobu života nebo na omezený čas býti přiznán stálý příspěvek na výživu v nejvyšší výměře polovice částky, která by mu připadla jakožto pravidelné výslužné při přeložení jeho do výslužby.« — Ustanovení toto platí vzhledem k předpisu § 89 odst. 2 a 3 vlád. nař. č. 113/1926 Sb. i pro pomocné kancelářské úředníky (úřednice) ve veřejnoprávním poměru. Nemůže býti žádné pochybnosti, že k povolení tohoto stálého vyživovacího příspěvku, pokud jest obsažen v nálezu příslušné disciplinární komise, kterým se vyslovuje propuštění úředníka (úřednice) ze služby, je příslušná disciplinární komise, resp. vrch. disciplinární komise, vyslovující tento kárný trest, tedy v daném případě vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti. Jiná je však otázka, zda tato komise zůstává příslušnou i k výroku o zániku, resp. ztrátě tohoto příspěvku na výživu, který se vydává po pravoplatném skončení disciplinárního řízení, jak je tomu právě u st-lky.
Nss dovodil již v nálezu Boh. A 11708/35 právni názor, že pravoplatným nálezem disciplinárním je činnost disciplinární komise (resp. vrch. disciplinární komise) v řízení kárném skončena — pokud arci nejde o obnovu řízení ve smyslu §§ 137 a násl. služ. pragm. nebo o povolení navrácení k předešlému stavu pro zmeškání lhůty k podání opravného prostředku podle § 143 služ. pragm. — a že tedy disciplinární komisi nepřísluší již provádění pravoplatných kárných nálezů, k němuž je povolán jedině příslušný úřad správní. Na právním názoru v citovaném nálezu vysloveném setrvává nss i v případě daném, nemaje důvodu od něho se odchýliti, pročež podle § 44 jedn. ř. odkazuje na bližší odůvodnění onoho nálezu.
V daném případě není o tom sporu, že disciplinární řízení proti st-lce provedené skončilo pravoplatným potvrzujícím nálezem vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti, povolivším zároveň s výrokem o propuštění st-lky ze služby, podle § 98 odst. 1 služ. pragm. stálý vyživovací příspěvek na dobu života jejího s tou resolutivní výminkou, že příspěvek ten zanikne, resp. nastane ztráta další jeho výplaty při dřívějším provdání st-lky nebo jejím zaopatření. Založen tedy tímto nálezem st-lce právní nárok na stálý příspěvek na výživu měsíčních 200 Kč za podmínek v něm vytčených ex actu. Pozdější výrok o tom, zda v důsledku nově hastavších skutečností po pravoplatném skončení disciplinárního řízení nálezem (provdání, zaopatření) tento nárok na příspěvek ještě po právu trvá čili nic, a nastalo-li tudíž splnění rozvazovací výminky, na níž příspěvek učiněn v nálezu závislým, není již součástí disciplinárního řízení a tedy ani nálezu tam vydaného, nýbrž je předmětem provedení nálezu. Nespadá proto tento výrok už do věcné příslušnosti rozhodující disciplinární komise, nýbrž příslušného správního úřadu, který je podle § 135 služ. pragm. povolán kárný nález prováděti (srov. též výnos min. sprav, z 15. května 1914 č. 38 vest. min. sprav, bod 1 odst. 2).
Jestliže tedy vrch. disciplinární komise min. spravedlnosti na základě sdělení generál, fin. ředitelství pro Slovensko v Bratislavě z 16. března 1934 po pravoplatném skončení disciplinárního řízení pustila se do meritorniho rozhodování otázky, zda st-lka dosažením příjmu 3.600 Kč ročně v soukromé službě od 1. ledna 1933 stala se po rozumu kárného nálezu z 12. října 1931 zaopatřenou a zda její nárok na příspěvek na výživu tímto nálezem povolený dosud trvá, ač tu nejde ani o obnovu disciplinárního řízení podle § 137 služ. pragm., osobovala si věcnou příslušnost, která podle toho, co bylo shora uvedeno, jí nepřísilúšela, a zavinila tak absolutní zmatečnost dosavadního řízení, která tvoří podstatnou vadu, pro kterou bylo nař. rozhodnutí podle § 6 odst. 2 zákona o ss zrušiti, a to podle § 28 odst. 1 zákona o ss v zasedání neveřejném, aniž se mohl nss zabývati meritorními námitkami stížnosti.

Citace:

Č. 12519. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 800-802.