Č. 12370.

Pojišťovací právo: Pojišťovna jest oprávněna předepsati úrazové příspěvky z úřední moci a s účinkem podle § 1 odst. 7 zákona č. 29/1909 ř. z., jestliže mimo jiné prokáže, že nedostatečné vedení mzdových záznamů lze přičísti podnikatelovu úmyslu nebo hrubé nedbalosti.
(Nález ze 16. dubna 1936 č. 12102/36.)
Věc: Josef M. v Hanušovicích (adv. Dr. Karel Losert z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Brně ze 14. července 1932 ve znění výměru z 10. října 1933 o úrazovém pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 23. května 1931 předepsala úrazová pojišťovna dělnická v Brně st-li doplatek k úrazovým pojistným příspěvkům za léta 1924—1929 úhrnnou částkou 11749 Kč 85 h, odůvodnivši předpis ten v podstatě tím, že šetřením, provedeným zmocněnci pojišťovny podle § 23 úrazového zákona, bylo zjištěno, že výpočty příspěvků, předložené st-lem za dobu od 1. ledna 1924 do 31. prosince 1929, byly pořízeny na základě nesprávných mzdových záznamů, v nichž nebyly zapsány všechny výdělky dělnictva jako na př. práce přes čas, úkolové práce, což bylo zjištěno protokolárním výslechem jednotlivých dělníků, takže st-lovy mzdové záznamy, podle nichž byly podány příspěvkové výpočty, obsahují nižší mzdové částky než skutečně započitatelné.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad st-lovo odvolání z důvodů výměru 1. stolice, které doplnil v podstatě tím, že revisí ústavní bylo zjištěno, že st-l nevedl úplných mzdových záznamů, které by stačily k přesnému započtení mezd, takže právo pojišťovny předepsati pojistné příspěvky z moci úřední je proto dostatečně prokázáno
— — K obsahu stížnosti jest uvésti:
Podle § 21 úrazového zákona jsou podnikatelé povinni zaplatiti u úrazové pojišťovny do 14 dnů po uplynutí každého statutárního období tarifní pojistné příspěvky a připojiti výpočet o výši pojistného příspěvku. K tomu stanoví § 23, že pojišťovna přezkoumá, zda výpočty, předložené podnikatelem o výši pojistných příspěvků, jsou správné, a že k tomu cíli jst oprávněna dáti svými zmocněnci prohlédnouti na místě samém ony záznamy podnikatelovy, jichž je třeba ke zjištění požitků pojištěnců. Dodává se pak v 3. odst., že na základě provedeného zkoumání určí se pojistné příspěvky za uplynulé příspěvkové období. Doplňkem k těmto předpisům jest ustanovením § 1 zákona z 8. února 1909 č. 29 ř. z. určeno v odst. 1, že podnikatelé závodů, podléhajících úrazovému pojištění, jsou povinni vésti a po 5 let uschovávati záznamy, jichž je třeba, aby mohly býti zjištěny započitatelné požitky jednotlivých pojištěnců. V odst. 7 je pak dodáno, že jestliže podnikatel povinnosti, věsti a uschovávati záznamy, uložené mu podle odst. 1, úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nevyhoví nebo vyhoví jen tak nedostatečně, že započitatelné požitky nemohou býti bezpečně zjištěny . . ., je pojišťovna oprávněna předepsati příspěvky z moci úřední na základě dat předcházejících příspěvkových období nebo na základě jinakých vyšetřování. Takovému předpisu pak může býti jen potud odporováno, pokud může býti dokázáno, že předpis spočívá na nešetřeni nebo nesprávném použití zákona nebo na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech nebo že řízení trpí podstatnými vadami.
Z těchto ustanovení jde, že úrazový zákon dává pojišťovně právo přesvědčiti se, zda výpočet o výši úrazových příspěvků, předložený jí podnikatelem, je skutečně správný, to jest, odpovídá-li výši započitatelných požitků jednotlivých pojištěnců. K tomu cíli je pojišťovna oprávněna nahlédnouti do oněch záznamů podnikatelových, jichž je třeba, aby požitky ty mohly býti zjištěny, a může pak odchylně od výpočtu podnikatelova určiti pojistné příspěvky na základě výsledků, k nimž dospěla zkoumáním podnikatelových záznamů. Uloživ podnikateli povinnost vésti a po 5 let uschovávati ony záznamy, jež mají sloužiti ke kontrole podnikatelových výpočtů o výši pojistného, musil ovšem zákonodárce počítati s možností, že ve skutečnosti nebudou ony záznamy vždy vedeny nebo uschovávány, nebo nebudou vedeny tak, aby odpovídaly skutečnosti. Pro tento případ je dáno ustanovení 7. odst. § 1 zákona č. 29/1909 ř. z., jež za předpokladů zde blíže uvedených dává pojišťovně právo předepsati příspěvky k úrazovému pojištění též na jiném základě než na základě vlastních podnikatelových záznamů, a to současně s účinkem, že takovému předpisu z moci úřední může býti odporováno jen v omezené míře a způsobem, jehož smyslem jest, že důkaz nesprávnosti předpisu jest uložen podnikateli.
Jedním z předpokladů, za nichž s uvedeným účinkem může pojišťovna předepsati příspěvky na jiném základě než na základě vlastních podnikatelových záznamů, je pak podle 7. odst. § 1 zákona č. 29/1909 ř. z., že podnikatel vyhověl své povinnosti vésti záznamy o započitatelných požitcích jednotlivých pojištěnců jen tak nedostatečně, že požitky ty nemohou z nich býti bezpečně zjištěny. Průkaz o takovém nedostatečném vedení záznamů náleží ovšem úrazové pojišťovně, leč nemusí a pravidelně ani nebude moci býti proveden jen údaji oněch záznamů, když přece právě o nich má býti prokázáno, že nejsou vedeny tak, aby započitatelné požitky mohly býti bezpečně zjištěny. Jestliže proto úrazová pojišťovna výslechem st-lových zaměstnanců zjistila, že st-lovy záznamy, jež byly základem jeho výpočtů o výši pojistných příspěvků, nejsou vedeny správně, a tímto zjištěním prokazovala, že st-l své povinnosti vésti záznamy vyhověl jen tak nedostatečně, že započitatelné požitky pojištěnců nemohou býti bezpečně zjištěny, nelze právem tvrditi, že tímto postupem překročila hranice svého oprávnění a že provedená revise neodpovídala ustanovením úrazového zákona.
Že st-lovy mzdové záznamy nebyly úplné, doznává stížnost sama a je to patrno i z provedeného řízení, v němž st-l sám připustil, že ve mzdových záznamech nebyla uvedena mzda šoféra, kterého zaměstnával od února 1926 do listopadu 1928, a zálohy v částce 150 Kč. Ve stížnosti pak také praví, že uvádí-li pojišťovna, že z předložených jí záznamů nemohla svá zjištění činiti s nutnou bezpečností a přesností, stalo se to tím, že st-l, nebyv o revisi uvědoměn, nebyl přítomen a jeho manželka nemohla dáti potřebného vysvětlení. Ale tím již sám uznává, že z jeho záznamů nemohly býti započitatelné požitky bezpečně zjištěny. Pokud tedy stížnost v tomto směru popírá právo pojišťovny předepsati podle 7. odst. § 1 zákona č. 29/1909 ř. z. úrazové příspěvky z moci úřední na jiném základě než na základě mzdových záznamů, a to s účinkem nahoře vytčeným, nemohla býti shledána důvodnou.
Přisvědčiti však bylo její obraně v jiném směru. Žal. úřad praví v nař. rozhodnutí, že revisí ústavní bylo zjištěno, že st-l nevedl úplných mzdových záznamů, které by stačily k přesnému započtení mezd, což bylo zjištěno výslechem některých st-lových zaměstnanců a ostatně také doznáním st-lovým, že ve mzdových zápiskách nevykázal šoféra a zálohy pro dehtování, načež pokračuje větou, že právo pojišťovny předepsati příspěvky z moci úřední je proto dostatečně prokázáno. Z tohoto obsahu nař. rozhodnutí jde, že žal. úřad vychází z názoru, že právo pojišťovny předepsati úrazové příspěvky z moci úřední a s účinkem podle 7. odst. § 1 zákona č. 29/1909 ř. z. je pojišťovně založeno prostou skutečností, že mzdové záznamy byly podnikatelem vedeny tak nedostatečně, že z nich započitatelné požitky nemohly býti bezpečně zjištěny.
V tom je však žal. úřad na omylu. Neboť praví-li uvedené místo zákona, že pojišťovna jest oprávněna předepsati příspěvky z moci úřední atd., jestliže podnikatel povinnosti vésti a uschovávati záznamy, uložené mu podle odst. 1, úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nevyhoví nebo vyhoví jen tak nedostatečně, že započitatelné požitky nemohou býti bezpečně zjištěny, jest jasno, že podmínka úmyslnosti nebo hrubé nedbalosti je připjata nejen k nevyhovění povinnosti vésti a uschovávati záznamy, nýbrž i k nedostatečnému jejímu vyhovění. Podle toho není právo pojišťovny předepsati příspěvky podle cit. 7. odst. § 1 zákona č. 29/1909 ř. z. z moci úřední a s účinkem tu označeným založeno již skutečností, že záznamy byly vedeny tak nedostatečně, že z nich započitatelné požitky nemohly býti bezpečně zjištěny, nýbrž musí býti prokázáno, že uvedené nedostatečné vedení záznamů lze přičísti podnikatelovu úmyslu nebo jeho hrubé nedbalosti. Žal. úřad vycházel z názoru opačného a nezkoumal proto ani v nař. rozhodnutí, zda nedostatky, v nichž shledal nedostatečné vedení st-lových záznamů, lze mu přičísti k vině nebo hrubé nedbalosti. Vada ta způsobena byla shora zmíněným mylným názorem žal. úřadu, pročež bylo jeho rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost podle § 7 zákona o ss.

Citace:

č. 12370. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 437-440.