Č. 12284.Řízení správní. — Řízení před nss. — Pojištění nemocenské (Slovensko): I. * Byla-li obnova řízení povolena úřadem, z jehož rozhodnutí ve věci samé by nebyl přípustný opravný prostředek (čl. 8 org. zák. č. 125/1927 Sb.), není proti tomuto obnovu povolujícímu rozhodnutí přípustná samostatná stížnost na nss; nezákonnost nebo vadnost povolené obnovy řízení lze vytýkati teprve ve stížnosti, podané nss proti konečnému rozhodnutí ve věci, v obnoveném řízení vydanému. — II. Proti platebnímu rozkazu může ručitel namítati jen, že podmínky ručení uvedené v § 21 min. nař. č. 4790/1917 (R. T. 638) splněny nejsou.(Nález z 11. února 1936 č. 20336/35.)Věc: Okr. nem. pojišťovna v Chustu proti rozhodnutím zem. úřadu v Užhorodě z 1. února 1933, 12. června 1933 a 9. února 1934 (za zúč. Jolanu 1. adv. Dr. Bedřich Mautner z Prahy) o obnově řízení ve věci nem. pojištění.Výrok: Stížnosti do rozhodnutí ze dne 1. února 1933 a ze dne 12. června 1933 se odmítají pro nepřípustnost; naříkané rozhodnutí ze dne 9. února 1934 se zrušuje pro nezákonnost.Důvody: Ručebnim platebním příkazem z 13. února 1926 vyslovila okr. nem. pokladna v Chustu ručební závazek Jolany I. v Sevluši podle § 21 min. nař. č. 4790/1917 ME jakožto manželky za nedoplatek nemocenských pojistných příspěvků Juraje I. částkou 23.126 Kč a výměrem z 11. ledna 1927 nevyhovělo přestavenstvo okr. nem. pojišťovny v Chustu rozkladu Jolany I.Odvolání této nevyhověl zem. úřad v Užhorodě v pořadu instančním rozhodnutím z 1. prosince 1928 v podstatě z důvodu, že původní platební výměr proti manželu odvolatelky nabyl již moci práva a není tudíž přípustno činiti námitky proti správnosti předepsaného obnosu, nýbrž pouze co do solidární závaznosti manželky ve smyslu § 170 odst. 2 zák. č. 221/1924 Sb.Okr. úřad v Chustu výměrem z 20. dubna 1932 nevyhověl žádosti Jolany 1. o obnovu řízení, ukončeného pravoplatným rozhodnutím zem. úřadu v Užhorodě z 1. prosince 1928.I. Zem. úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím z 1. února 1933 vyhověl dalšímu odvolání Jolany 1., zrušil výměr okr. úřadu v Chustu pro nezákonnost, povolil ve smyslu ustanovení § 86 odst. 2 v souvislosti s § 88 odst. 4 vl. nař. č. 8/1928 Sb. obnovu řízení a uložil okr. úřadu, aby učinil opatření za účelem opětného projednání tohoto sporu a po řádném provedení důkazního řízení, zejména ohledně počtu v podniku zaměstnaných dělníků, pracovní doby, výše mzdy, počtu vyrobených pražců a jiných výrobků a přezkoušení správnosti vyměřených pojistných příspěvků, vydal nový výměr.V důsledku tohoto rozhodnutí zem. úřadu v Užhorodě vydal okr. úřad v Chustu výměr ze 4. dubna 1933, jímž zrušil platební výměr okr. nem. pojišťovny v Chustu, jímž byla Jolana I. zavázána k ručení za svého manžela, uváděje v důvodech, že zrušuje též původní výměr, vydaný pojišťovnou proti Jiřímu 1. z 29. října 1921, poněvadž není individualisován. Z tohoto výměru se okr. nem. pojišťovna v Chustu odvolala.II. Zem. úřad v Užhorodě nař. rozhodnutím z 12. června 1933 zrušil tento výměr a uložil okr. úřadu, aby po provedení důkazního řízení ve smyslu rozhodnutí zemi. úřadu z 1. února 1933 ve věci vydal nový, řádně odůvodněný výměr.Na to okr. úřad v Chustu výměrem ze 16. listopadu 1933 vyhověl stížnosti Jolany I. do výměru okr. nem. pojišťovny v Chustu z 13. února 1926, jímž byla zavázána k ručení za svého manžela částkou 23.126 Kč, a snížil tento obnos na 5.429 Kč 60 h se zákonnými úroky. V důvodech okr. úřad na podkladě provedeného šetření zjišťuje přibližný počet Jiřím I. zhotovených pražců a přibližné mzdy za tuto práci vyplacené a dospívá tak k výpočtu, že v téže době přináleželo okr. nem. pojišťovně na nemocenských příspěvcích asi 5.76% mzdy, t. j. 5.429 Kč 60 h.III. Zem. úřad v Užhorodě rozhodnutím z 9. února 1934 nevyhověl odvolání okr. nem. pojišťovny v Chustu a potvrdil výměr okr. úřadu podotknuv toto: »Ručební platební příkaz pojišťovny z 13. února 1926 nebyl individualisován. Též dodatečně během obnoveného řízení neodstranila pojišťovna tento nedostatek. Přes to dospěl okr. úřad v Chustu v odpor vzatém výměru na základě jemu předloženého skutkové/ho materiálu k závěru, že pojišťovně přináležel na pojistném obnos 5.429 Kč 60 h se zákonnými úroky ode dne vydání původního výměru proti Jiřímu I. Vzhledem k tomu, že Jolana I. a její právní zástupce při dalším šetření ve věci provedeném na příslušný dotaz zem. úřadu v Užhorodě z 11. ledna 1934 prohlásili, že předmětný závazek (Kč 5.429.60) z titulu ručení za příspěvky uznávají jako dluh Jolany I., nutno bylo tuto částku uznati za správnou. Pokud běží o námitku pojišťovny, že Jolana I. ručí na základě pravoplatného výměru vydaného proti Jiřímu I., nutno poukázati na to, že proti Jolaně I. byl vydán zvláštní platební příkaz a že proti tomuto platebnímu příkazu byl přípustný opravný prostředek a námitky co do výše příspěvků, zejména vzhledem k novým důkazům v základním řízení nepoužitým, na které se manžel Jolany I. jen z formálních důvodů již odvolati nemohl. Jinak poukazuje se na důvody výměrů v odpor vzatého.«O stížnostech uvažoval nss toto:I. Jak z právě vylíčeného děje se podává, byla prvním nař. rozhodnutím zem. úřadu v Užhorodě z 1. února 1933 povolena (k žádosti Jolany I.) podle § 86 odst. 2 v souvislosti s § 88 odst. 4 vl. nař. č. 8/1928 Sb. obnova řízení skončeného rozhodnutím téhož úřadu z 1. prosince 1928, jímž byl potvrzen ručební platební příkaz stěžující si pojišťovny vydaný proti Jolaně 1. a nařízeno okr. úřadu v Chustu, aby spor znovu projednal.Rozhoduje o stížnosti do tohoto rozhodnutí podané, musil se nss nejprve z moci úřední zabývati otázkou, je-li stížnost ta vůbec přípustnou.Podle § 88 odst. 4 správ. řádu č. 8/28 Sb. lze se z rozhodnutí, jímž se návrh na obnovu řízení zamítá, odvolati. Z toho plyne, že straně, žádavší za povolení obnovy řízení, je v případě zamítnutí této žádosti vyhrazeno právo odvolací, pokud ovšem o žádosti té nerozhodovala již ona stolice, která ve věci sarné je stolicí konečnou, v kterémžto případě by se pak mohla obrátiti toliko stížností na nss.Jinak jest tomu však tam, kde žádosti za obnovu řízení bylo vyhověno. Tu stanoví odst. 3 cit. § 88, že rozhodnutí, jímž se povoluje nebo nařizuje obnova řízení, lze bráti v odpor až v odvolání z rozhodnutí, jež bude ve věci vydáno v obnoveném řízení. Z povahy věci plyne, že se může jednati jen o odvolací právo protistrany, neboť strana proti vyhovění žádosti za obnovu řízení si přece stěžovati nemůže.Z toho se podává, že tam, kde obnovu povolil okr. úřad, neb zem. úřad, rozhodující jinak ve věci v prvé stolici, protistraně nějaký samostatný opravný prostředek v cestě instanční proti tomuto rozhodnutí vůbec nepřísluší, nýbrž naopak výslovným předpisem je vyloučen.Je-li pak positivním předpisem vyloučeno odvolání z rozhodnutí povolujícího obnovu řízení a vydaného úřadem, který v pořadu instančním je stolicí první, jest tím dáno zřetelně najevo, že otázka, byla-li obnova povolena právem, nemá býti v řízení správním řešena samostatně, nýbrž toliko v souvislosti s věcí samou, jíž se obnova týče, a že protistrana se proti povolení obnovy řízení může brániti teprve v odvolání z rozhodnutí, jež by v obnoveném řízení bylo v neprospěch této protistrany vydáno. Byť i povolením obnovy nastala možnost, že protistrana ztratí svoji právní posici vydobytou v původním skončeném řízení, nemá přece povolením obnovy ještě na jisto postaveno, že se tak skutečně stane, neboť rozhodnutí v obnoveném řízení může vyzněti opětně ve prospěch protistrany. Vyzní-li však toto rozhodnutí v její neprospěch, má protistrana v odvolání proti tomuto rozhodnutí podanému možnost, aby vytýkala i nezákonnost předcházejícího povolení obnovy řízení a jest pak věcí odvolacího, úřadu, aby nejprve posoudil, zda obnova řízení byla povolena právem, a v kladném případě pák rozhodl ve věci samé. Je-li toto rozhodnutí opětně v neprospěch protistrany, může tato ve stížnosti na nss vytýkati i nezákonnost povolení obnovy řízení.Z toho se podává, že tam, kde obnovu řízení povolil úřad první stolice, z jehož rozhodnutí by jinak bylo lze se zásadně podle čl. 8 odst. 1 org. zák. odvolati k vyšší stolici, je positivním předpisem samostatný opravný prostředek vyloučen a že tudíž otázka zákonitosti povolené obnovy řízení se sama pro sebe nemůže dostati před vyšší stolici a v důsledku toho ani před nss, nýbrž že zákonitost povolení obnovy může vyšší stolice přezkoumávati jen u příležitosti odvolání proti rozhodnutí vydanému v obnoveném řízení ve věci sarné a že i nss ji může učiniti předmětem své úvahy jen tehdy, když tímto postupem otázka ta na něho byla vznesena.Tato zásada upravená positivním předpisem, že totiž povolení obnovy řízení jest aktem, který jako takový samostatně nemůže býti přezkoumáván vyšším správním úřadem, nýbrž jen ve spojení s rozhodováním o odvolání do výměru vydaného ve věci samé v obnoveném řízení, a důsledek z ní plynoucí, že jen ve spojení s rozhodnutím ve věci samé může nss zákonitost povolené obnovy přezkoumávati, musí však platiti i tam, kde obnovu řízení povolil úřad, z jehož rozhodnutí by další instanční odvolání nebylo přípustno.Ustanovení § 88 odst. 3 spr. ř. je sice dáno jen pro řízení před správními úřady, avšak v předpisu tom došlo výrazu zásadní hledisko právního řádu, vyplývající již z povahy věci, že povolení obnovy řízení má povahu pouhého procesního opatření, kterým ještě do práv protistrany se definitivně nezasahuje, a proto nelze uznati přípustnost stížnosti podané přímo proti takovémuto rozhodnutí, nýbrž protistrana může toliko ve stížnosti proti věcnému rozhodnutí zároveň uplatňovati, že obnova byla neprávem povolena.Z těchto důvodů slušelo tuto stížnost pro nepřípustnost odmítnouti.II. Výměrem okr. úřadu v Chustu ze 4. dubna 1933 byl zrušen záruční platební výměr a v důvodech vysloveno, že se zrušuje též původní výměr, vydaný pojišťovnou proti Jiřímu I. z 29. října 1921. Tento výměr byl druhým nař. rozhodnutím zem. úřadu v Užhorodě z 12. června 1933 zrušen pro vady řízení a okr. úřadu nařízeno, aby vydal po konaném šetření nový řádně odůvodněný výměr ve věci ve smyslu rozhodnutí ze dne 1. února 1933 (prvého nař. rozhodnutí).Stížnost uznává správnost tohoto rozhodnutí, pokud jím byl výměr okr. úřadu zrušen, vytýká však jako nezákonnost, že se tak stalo jen pro vady řízení a bylo okr. úřadu nařízeno, aby provedl důkazní řízení a vydal rozhodnutí ve věci.Nss shledal i tuto stížnost nepřípustnou. Tímto nař. rozhodnutím byl zrušen a odstraněn výměr okr. úřadu a nastal tudíž právní stav, jáký tu byl před vydáním onoho výměru. Oním výměrem bylo ovšem zasaženo do práv stěžující si pojišťovny, avšak tento účinek zanikl právě tím, že výměr ten byl zrušen, i když se tak stalo jen pro vady řízení. Uložil-li zem. úřad okr. úřadu, aby postupoval nyní ták, jak bylo vysloveno již v rozhodnutí z 1. února 1933, jímž byla povolena obnova řízení, jedná se toliko o procesní opatření vybudované na povolení obnovy řízení a o důsledek tohoto rozhodnutí a platí zde to, co bylo shora ad I. řečeno. Brojí-li stížnost i proti povolení obnovy řízení, jeví se podle shora řečeného taktéž nepřípustnou, neboť toto nař. rozhodnutí svým obsahem i formou není meritorním rozhodnutím vydaným v obnoveném řízení.III. Jako meritorní rozhodnutí v obnoveném řízení jeví se třetí nař. rozhodnutí z 9. února 1934, jímž bylo v pořadu instančním potvrzeno částečné zrušení záručního platebního výměru a tento ponechán v platnosti jen, pokud se týče částky Kč 5429,60. Ve stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané nenamítá již pojišťovna — ačkoliv jen zde by takováto námitka mohla býti uplatňována—, že povolení obnovy řízení bylo nezákonné, a nemůže proto nss tuto otázku podrobí ti své kognici (§ 18 zák. o ss).Žalovaný úřad potvrdil prvostupňové rozhodnutí z důvodu, že ručební platební příkaz vydaný vůči Jolaně 1. nebyl individualisován, a vycházel z právního názoru, že i proti záručnímu platebnímu příkazu lze vznésti námitky do výše příspěvků, které shledal důvodnými.Nss nemohl shledati, že by naříkané rozhodnutí odpovídalo zákonu.Hlavním dlužníkem pojistného vůči pojišťovně je zaměstnavatel a ručební závazek manželky podle § 21 min. nař. č. 4790 z r. 1917 jest závazkem akcesorním, závislým na existenci závazku zaměstnavatelova. Existence tohoto závazku zaměstnavatelova, t. j. fakt, že zaměstnavatele stíhá vůči pojišťovně povinnost platiti pojistné, jest předpokladem ručebního závazku manželky. Ručiteli nelze odpírati práva, aby tento fakt, totiž existenci závazku hlavního dlužníka platiti pojistné, popíral, ježto tím popírá předpoklad vlastního závazku ručebniho, a vytýkal, že zaměstnavatel vůbec žádné pojistné nedluhuje, a bude v takovém případě věcí úřadu zkoumati existenci závazku hlavního dlužníka. Je-li však podán průkaz, že zaměstnavatel pojistné dluhuje, je splněn předpoklad citovaného § 21 odst. 1.Je nesporno, že platební výměr vydaný proti Jiřímu I. vešel v moc práva. Tím však byl zjednán podklad pro vydání záručního platebního rozkazu vůči Jolaně I. a mohla tato jedině vytýkati, že podmínky ručení v cit. § 21 uvedené splněny nejsou, nemohla však vytýkati materiální nesprávnost a nezákonnost pravoplatného platebního výměru, vydaného vůči manželu, ať již tento výměr z jakéhokoliv důvodu vešel v moc práva, neboť takovéto právo nepříslušelo již ani hlavnímu dlužníku. V důsledku toho nemohl ani žal. úřad na takovéto námitky vejíti.Že by záruční platební výměr musil býti také individualisován, zákon nikde nepředpisuje a plyne opak z povahy věci, neboť závazek ručitele abstrahuje již od příspěvků za jednotlivé zaměstnance předepsaných a vztahuje se na celkový pravoplatně stanovený závazek hlavního dlužníka.Je tudíž toto nař. rozhodnutí vybudováno na mylném právním názoru a slušelo je zrušiti podle § 7 zák. o ss, aniž bylo třeba zabývati se ostatními námitkami stížnosti.