Č. 12413.

Pojišťovací právo: I. Sklad barev bronzových, kniha kamenotiskařských není podnikem skladišfovým nebo skladním podle titulu 36 druhé přílohy min. nařízení č. 143/1914 ř. z. — II. Při zařazení podniku (sklad barev bronzových, kniha kamenotiskařských) do nebezpečenské třídy podle § 5 min. nařízení č. 143/1914 ř. z. je v prvé řadě použiti analogie; kdyby tato selhala, má úřad určití třídu, která náleží podniku podle jeho způsobu a úrazového nebezpečenství.
(Nález z 22. května 1936 č. 15319/35.)
Věc: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 11. července 1934 o zařazení podniku.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Úrazová pojišťovna dělnická pro Čechy v Praze vyslovila výměrem z 10. března 1928, že podnik »sklad barev bronzových, knih- a kamenotiskařských« v Praze I. firmy Auerbach, Weisberger a spol. podléhá úrazovému pojištění, protože jde o živnostenský podnik motorový, a zařadila jej od 26. listopadu 1927 podle titulu 36 (»podniky skladištní a skladnice) do nebezpečenské třídy VI. a nebezpečenského procenta 25.
Námitkám vyhověl žal. úřad nař. rozhodnutím a změniv napadený výměr zařadil podnik, o nějž jde, ve smyslu ustanovení § 5 min. nař. ze dne 6. července 1914 do nebezpečenské třídy I. a do procenta nebezpečenského 8. —
O stížnosti Úrazové pojišťovny dělnické pro Čechy v Praze uvážil nss toto:
Ve věci samé brojí stížnost proti předpokladu žal. úřadu, že v zařaďovacím schématu není uveden titul, pod který by bylo možno podnik, o který jde, přímo zařaditi, a to po stránce formální výtkou, že tvrzení toto není odůvodněno, a po stránce právní námitkou, že takovým titulem je titul 36 a že použití § 5 min. nař. č. 143/1914 ř. z. zde nemělo místa.
Co se formální námitky týče, jest ovšem pravda, že žal. úřad onen svůj výrok blíže neodůvodnil, avšak z toho, že neuznal zařádění podniku pod titul 36 za správné, je zřejmo, že byl názoru, že tento titul na zmíněný podnik vůbec nedopadá; nedostatek bližšího odůvodnění nezakládá však v tomto případě po názoru nss podstatnou vadu, neboť nedostatkem tím nebyla st-lce ztížena obrana, jak se podává z vývodů stížnosti, ani nss znemožněno přezkoumání zákonitosti nař. rozhodnutí.
Po stránce právní dovozuje stížnost, že titul 36 »Podniky skladišťové a skladnk (německý výstižnější text »Lagerhausunternehmungen und Warenlageruintenieihmungen«) zahrnuje v sobě nejen skladiště, u nichž uskladňování za úplatu je vlastním předmětem živnosti, nýbrž vůbec i podniky, jichž podstata záleží v pracích skladištních, tedy především t. zv. obchodní sklady.
Názoru tomu nelze přisvědčiti. § 1 min. nař. č. 143/1914 ř. z. ustanovuje, že jednotlivé podniky úrazovému pojištění podrobeně mají býti zařazeny do nebezpečenských tříd podle jejich roztřídění v 2. příloze uvedeného. Přímo pod tento titul lze tedy podle názoru nss zařaditi jen takové podniky skladišťové a skladní, které jako takové úrazovému pojištění podléhají. Zákon č. 168/1894 ř. z. však pod č. 5 podrobuje povinnosti pojistné jen podniky skladišť zboží po živnostensku provozované včetně skladnic a skladišť dříví a uhlí ve velkém provozovaných. Poněvadž, jak zřejmo, nejde tu o skladiště dříví a uhlí vůbec a nikdy nebylo tvrzeno, že zúčastněná firma provozuje po živnostensku nějaký podnik skladní, nýbrž je nesporno, že ve svém skladišti má jen zboží jí prodávané, nelze ani při určení nebezpečenšké třídy přímo použiti titulu 36. Lze ovšem připuštítí, jak tvrdí stížnost, že nebude podniků pod titul 36 přímo spadajících mnoho, ale to nemůže býti důvodem, aby titulu toho při zařazování jiných podniků než právě těch, jež v čl. I. bodě 5 zákona č. 168/1894 ř. z. jsou uvedeny, bylo přímo použito, když pro to není v zákoně opory. Podnik, o který jde, podléhá úrazovému pojištění, jak ze spisů patrno, proto, že se v něm užívá zdviže motoricky poháněné a nákladního automobilu, tedy nikoli vzhledem k ustanovení zákona č. 168/1894 ř. z. bod 5, nýbrž vzhledem k ustanovení § 1 odst. 4 bodu 2 úraz. zákona, a jeví se proto shora uvedená námitka bezdůvodnou (sr. nález Boh. A 5904/26).
Stížnost netvrdí, že by, když přímé použití titulu 36 bylo, jak dovoženo, právem žal. úřadem uznáno za nepřípustné, tu byl jiný titul v zařaďovacím schématu přímo na sporný podnik dopadající, a netvrdí také, že by byla k určení nebezpečenské třídy stačila ustanovení §§ 1 až 4 cit. nař. č. 143/1914 ř. z. Pak ovšem nastupuje ustanovení § 5 cit. nař., jehož žal. úřad také použil. Ustanovení to zní: »Podniky, u kterých předcházející předpisy nestačí, aby nebezpečenská třída byla určena, nebo které nemohou býti vřaděny pod určitý titul v roztřídění nebezpečenských tříd, leč by tím postaveny byly do jedné řady s podniky zcela různého způsobu a podstatně rozdílného nebezpečenství úrazového, buďte zařáděny do nebezpečenské třídy, která jim náleží podle jejich způsobu a úrazového nebezpečenství.« Ze znění tohoto ustanovení jde, že nelze-li třídu nebezpečenskou určití podle §§ 1 až 4 cit. nař., a není-li ten který podnik pod určitým titulem zařaďovacího schématu výslovně uveden, jest v prvé řadě užiti analogie, to jest zařaditi jej přece pod určitý titul v roztřídění nebezpečenských tříd uvedený, nesmí se ovšem zařaditi pod titul mající na mysli podnik zcela různého způsobu a podstatně rozdílného nebezpečenství úrazového. Teprve i kdyby tato analogie selhala, tedy kdyby v roztřídění onom nebylo podniku podstatně stejného způsobu a nebezpečenství úrazového, nemá býti zařazen pod určitý titul zařazovacího schématu, nýbrž úřad má určití třídu, která mu podle jeho způsobu a úrazového nebezpečenství náleží.
Není-li však určitého titulu, pod který by ten který podnik měl se přímo zařaditi, a má-li úřad postupovati podle analogie, nutno dospěti k tomu, že při takovémto zařádění per analogiam nebude možno, aby všechny znaky použitého titulu se přesně shodovaly s dotyčným podnikem, nýbrž že úřadu bude stačiti větší neb menší podobnost, při čemž úřad se toliko musí vystříhali toho, aby nestavěl do jedné řady podniky zcela různého způsobu a podstatně rozdílného nebezpečenství úrazového.
V tomto rámci může pak i nss jedině přezkoumávati výrok úřadu. V tomto případě užil žal. úřad analogicky titul 37a) (»Sklady textilního, konfekčního, koloniálního a pod. zboží ve spojení s drobným obchodem«), který jest obsažen ve skupině II. (Doprava a skladiště zboží) pod bodem d) (Podniky k uskladňování zboží a sklady zboží, čítajíc v to i povozy) zařaďovacího schématu. Stížnost poukazuje hlavně k tomu, že sklad firmy jest určen téměř výhradně pro velkoobchod, a uvádí, že i prodej krabic o váze do 5 kg nutno označiti jako velkoobchod, takže znak titulu 37a), »ve spojení s drobným obchodem, zde dán není, a že manipulační práce skladištní tvoří podstatu podniku a tato manipulační práce se koná stále a to s. předměty až 2 q těžkými. Stížnosti jest ovšem přisvědčili, že cit. titul 37a) mluví o skladech ve spojení s drobným obchodem, avšak stížnost sama nepopírá, že zúčastněná firma provozuje i obchod v drobném, při čemž jest k námitce stížnosti podotknouti, že není nejmenšího důvodu, proč by se toliko prodej v sáčcích na způsob drogistů mohl kvalifikovati jako prodej v drobném a proč by prodej pětikilových krabic byl již velkoobchodem, neboť pro takovéto tvrzení není nejmenšího podkladu. Nss nemohl1 však také shledati, že by sklad zboží, určený pro velkoobchod, ať se tento děje již ve větším neb menším měřítku, již tím se stal podnikem zcela různého způsobu, a již proto také podstatně rozdílného nebezpečenství úrazového, neboť podstata podniku zcela zřejmě zůstává tatáž a ani nebezpečí úrazu se tím podstatně nemění, poněvadž při titulu 37a) mohou býti uskladňovány i těžké předměty. Není-li pak v schématu žádného zvláštního titulu pro sklady pro velkoobchod a zúčastněná firma nesporně provozuje i obchod v drobném, nelze uznati, že by žah úřad, použiv analogicky tituliu 37a), překročil nieze, dané mu § 5 cit. min. nař. K tomu, že jde o uskladňování těžkých předmětů, a že se k rozvážení používá automobilu, vzal pak úřad zřetel, stanoviv nebezpečenské procento nejvyšší.

Citace:

Č. 12413. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 545-548.