Č. 12382.

Četnictvo. — Řízení správní. —Řízení před nss: I. * Výnosy ministerstva vnitra ze dne 11. listopadu 1920 č. 57181/20-13 a ze dne 4. května 1932 č. j. 33283/32-13 o disciplinárním řízení proti četníkům jsou platnou normou, třeba ustanovení v nich obsažená nebyla vydána ve formě vládních nařízení a nebyla uveřejněna ve sbírce z. a n. — II. * Disciplinární nález v disciplinárním řízení proti četnictvu ve smyslu výnosů ministerstva vnitra sub I. citovaných vzniká teprve úhrnným aktem disciplinární komise a generálního velitele četnictva. — III. Jestliže stížnost vytýká nař. rozhodnutí jen nedostatek odůvodnění a žal. úřad odstraní tuto vadu ještě dříve, než nss o této stížnosti rozhodne, je na odstranění této vady pohlížeti jako na uspokojení st-le podle § 44 zákona o ss.
(Nález z 25. dubna 1936 č. 10473/36.)
Věc: Jan H. v Kefečíně proti rozh. disciplinární komise pro gážisty mimo služební třídy zem. četnického velitelství v Užhorodě z 1. prosince 1932, schválenému generálním velitelem četnictva v Praze výnosem z 31. prosince 1932, o kárném potrestání.
Výrok: Usnesení disciplinární komise pro gážisty mimo služební třídy zem. četnického velitelství v Užhorodě ze dne 1. prosince 193 2, pokud jím byl st -li uznán vinným, že poškodil dobré jméno četnictva také dne 8. května 1931 (správně 8. srpna 1931) tím, že ve svém prohlášení, sepsaném na rozkaz velitele četnického oddělení v Chustu, obvinil vrchního strážmistra M. z neloyálního smýšlení vůči vládě, vyslovil proti němu podezření ze styků s komunistickou stranou a obvinil jej, že celou událost s letákem sám nastrojil, aby se pomstil svým podřízeným a poštval na ně představené, — a pokud jím byl st-l potrestán přeložením do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů o 2%, jakož i dále potvrzující je výnos generál. velitele četnictva ze dne 31. prosince 1932 v této své části — zrušují se pro vadnost řízení. Jinak se stížnosti zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Disciplinární komise pro gážisty mimo služební třídy zem. četnického velitelství v Užhorodě usnesla se 1. prosince 1932, že st-l —, který byl odsouzen divisním soudem v Užhorodě pro zločin utrhání na cti a pro přečin porušení subordinace proto, že 1. srpna 1931 zaslal zem. četnickému velitelství v Užhorodě podvržený komunistický leták, který úmyslně tak složil, aby vzniklo podezření proti tehdejšímu představenému vrchnímu strážmistru M., vedoucímu pátrací stanice v Chustu ze zločinu vzpoury podle § 159 v. tr. z., dále, že 8. května 1931 ve svém prohlášení, sepsaném na rozkaz velitele četnického oddělení v Chustu, obvinil vrchního strážmistra M. z neloyálního smýšlení vůči vládě a vyslovil proti němu podezření ze styků s komunistickou stranou, jakož i že ho obvinil, že celou událost s letákem sám nastrojil, aby se pomstil svým podřízeným a poštval na ně představené, pročež byl soudně označen za pisatele anonymního dopisu a letáku, — poškodil dobré jméno četnictva, a potrestala ho přeložením do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů o 2%. Důvody: — —
Toto usnesení disciplinární komise z 1. prosince 1932 bylo generál, velitelem četnictva v Praze výnosem z 31. prosince 1932 potvrzeno.
I. Zem. četnické velitelství v Užhorodě pak na základě potvrzeného usnesení toho sdělilo st-li výnosem z 19. ledna 1933, že z usnesení disciplinární komise pro gážisty mimo služební třídy zem. četnického velitelství v Užhorodě z 1. prosince 1932, jež bylo schváleno výnosem generál, velitele četnictva z 31. prosince 1932, se st-l podle ustanovení odst. e) výnosu min. vnitra ze 4. května 1932 č. 33283/32-13 dnem doručení tohoto dekretu dává do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů o 2%, a že se aktivní platy st-li zastavují podlé ustanovení § 139 odst. 3 platového zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb. posledním dnem měsíce, v němž st-li bude doručen pensijní dekret. Tento dekret doručen st-li 24. ledna 1933.
Dalším výměrem z téhož dne (19. ledna 1933), doručeným st-li rovněž 24. ledna 1933, oznámilo zem. četnické velitelství v Užhorodě st-li, že vzhledem k citovanému usnesení disciplinární komise, schválenému generál, velitelem četnictva, o němž se st-l současně zpravuje dekretem z 19. ledna 1933, vyměřilo mu v dohodě s hlav. fin. ředitelstvím v Užhorodě podle zákona č. 153/1923 Sb. a č. 103/1926 Sb. výslužné.
Proti dekretům zem. četnického velitelství v Užhorodě z 19. ledna 1933 směřuje I. stížnost k nss.
II. Po podání stížnosti uvedené právě v odst. I. nařídil gen. velitel četnictva výnosem z 13. června 1933 zem. četnickému velitelství v Užhorodě, aby neprodleně zrušilo oba nař. dekrety z 19. ledna 1933, a aby st-li byly vydány dekrety nové, v nichž třeba uvésti potvrzené usnesení disciplinární komise v plném znění i s důvody a přeloženi do trvalé výslužby stanovití dnem doručení těchto nových dekretů.
Na základě tohoto poukazu vydalo zem. četnické velitelství v Užhorodě výměrem z 19. června 1933 nový dekret, v němž uvedlo nejprve v plném znění nález disciplinární komise z 1. prosince 1932 i s důvody a připojilo tento dodatek: »Toto usneseni disciplinární komise bylo schváleno výnosem generál, velitele četnictva z 31. prosince 1932 a dávám Vás proto podle ustanovení odst. e) výnosu min. vnitra ze 4. května 1932 č. 33283/32-13 dnem doručení tohoto dekretu do trvalé výslužby se snížením odpočivných příjmů o 2 (dvě) procenta a týmž dnem Vás zároveň zprošťuji činné služby. Aktivní platy zastavuji Vám podle ustanovení § 139 odst. 3 platového zákona z 24. června 1926 č. 103 Sb. posledním dnem měsíce, v němž Vám bude doručen pensijní dekret. Zdejší dekret z 19. ledna 1933 se tímto novým dekretem zrušuje.«
Proti tomuto dekretu směřuje II. stížnost st-lova k nss.
Rozhoduje o obou stížnostech, řídil se nss těmito úvahami:
Poukazuje-li žal. úřad v odvodním spisu k tomu, že generál, velitel četnictva jest ustanovením výnosu min. vnitra z 11. listopadu 1920 č. 57181-13 pod č. 11) zmocněn toliko k tomu, aby usnesení disciplinární komise schválil, nebo vrátil četou záležitost k provedení disciplinárního řízení před novou disciplinární komisí, po případě, není-li ani s návrhem nové disciplinární komise srozuměn, aby předložil spisy s patřičnou zprávou min. vnitra k rozhodnutí, že tedy není oprávněn v disciplinární věci judikovati, takže jeho potvrzující výrok doplňuje jen rozhodnutí disciplinární komise, která vykonává vlastní judikující moc, a že tedy nelze v něm spatřovati správní rozhodnutí, a dovolává se v tom směru nálezu nss Boh. A 2593/23 a vznáší tím nepochybně námitku, že je stížnost proti schvalujícímu výroku generál, velitele četnictva vzhledem k ustanovení § 2 zákona o ss nepřípustnou, nemohl nss toto stanovisko sdíleti. jak bylo již v nálezu Boh. A 8715/30 v odst. IV. pod č. 1) podrobněji dovoženo v příčině obdobného schvalovacího aktu ministra nár. obrany v kárných věcech vojenských, nezáleží funkce disciplinární komise ve skutečném a samostatném disciplinárním decernátu, jak tomu jest u disciplinárních komisí a senátů z nich utvořených podle služební pragmatiky úřednické a učitelské, a není usnesení kárné komise správním aktem, který by sám o sobě mohl míti účinky proti obviněnému, nýbrž potřebuje naopak k své právní účinnosti potvrzení generál, velitele četnictva, jemuž podle ustanovení bodu 11) výnosu min. vnitra z 11. listopadu 1920 č. j. 57181/1920-13 nutno veškeré spisy po skončení disciplinárního řízení s návrhem disciplinární komise předložiti a který může návrh tento buď schváliti nebo s udáním důvodů vrátiti celou záležitost k provedení disciplinárního řízení před novou disciplinární komisí (po případě disciplinární komisí jiného zem. četnického velitelství), a není-li ani s návrhem nové disciplinární komise srozuměn, předloží spisy s příslušnou zprávou min. vnitra k rozhodnutí.
Vzniká tedy disciplinární nález teprve úhrnným aktem obou činitelů, kteří jsou na tvoření jeho zúčastněni, nález disciplinární není právně hotov, dokud tu není projevu souhlasné vůle obou činitelů. Je tedy výrok generálního velitele četnictva pouze součástí rozhodnutí neb opatření« ve smyslu § 2 zákona o ss a může proto býti stížností k nss napadán stejně jako výrok druhého činitele, který tvoří druhou část téhož rozhodnutí neb opatření. Že tomu tak, potvrzuje sano ustanovení bodu 12. cit. výnosu min. vnitra, které právě »proti rozhodnutí generál. velitele četnictva, znějícímu na propuštění, přiznává obviněnému odvolání k min. vnitra.
Stížnost 1. vytýká nálezu disciplinární komise, intimovanému st-li výměry zem. četnického velitelství v Užhorodě z 19. ledna 1933, mimo jiné nedostatek odůvodnění, ježto prý obsahuje pouze výrok o trestu, ale nezmiňuje se vůbec o otázce viny, ani neuvádí žádných rozhodovacích důvodů, z nichž by bylo patrno, co vlastně žal. úřad a na základě jakých skutečností vzal za prokázáno.
Nedostatek odůvodnění rozhodnutí jest ovšem podle stálé judikatury nss podstatnou vadou řízení, pokud znemožňuje nebo podstatně ztěžuje straně brániti se proti rozhodnutí nebo překáží nss, aby rozhodnutí to přezkoumal v mezích věcných námitek stížnosti. Zruší-li nss rozhodnutí u něho naříkané pro vadnost řízení, záležející v nedostatku odůvodnění, je žal. úřad povinen vadu tu odstraniti a rozhodnutí své náležitě odůvodniti, resp. pokud by vada ta byla způsobena kusou intimací rozhodnutí, dáti toto znovu intimovati v plném jeho znění. Žal. úřadu, resp. úřadu intimaci provedšímu, nemůže býti ovšem bráněno, aby, zjistiv vadu svého rozhodnutí, nevyčkával, až nss ke stížnosti strany zruší rozhodnutí nedostatečně odůvodněné, resp. kuse intimované, nýbrž může odstraniti vadu tu sám tím, že vydá nové rozhodnutí, pokud se týče nový intimát, v němž stanovisko své řádně odůvodní nebo intimát doplní, a tím poskytne straně možnost brániti se proti rozhodnutí věcně. Učiní-li tak úřad, dosáhne strana účelu, jejž sledovala svou stížností k nss, pokud v ní vytýkala nedostatek odůvodnění jako vadu řízení, tudíž odstranění vady té. Na toto odstranění vady řízení žal. úřadem, resp. úřadem intimujícím samým po podání stížnosti k nss, a to ještě dříve, než nss o stížnosti rozhodl, je pohlížeti jako na uspokojení zmíněného procesního nároku strany uplatňovaného stížností, pro které by bylo řízení před nss za podmínek § 44 zákona o ss o stížnosti v tomto jejím bodu zastaviti, čímž se stížnost stane — jak nss vyslovil již v nálezech Boh. F 7145/34 a Boh. F 7618/35 — bezpředmětnou.
V případě st-lově zrušilo zem. četnické velitelství v Užhorodě výměry z 19. června 1933 intimaci kárného nálezu disciplinární komise pro gážisty mimo služební třídy, provedenou dřívějšími výměry téhož velitelství z 19. ledna 1933, která neobsahovala plného znění kárného nálezu z 1. prosince 1932 s důvody, a nahradilo ji intimaci novou, ve které onu vadu kusé intimace odstranilo. Tím stala se sice podle toho, co bylo shora uvedeno, stížnost na rozhodnutí ve znění odvolaných intimačních výměrů, pokud vytýkala vadnost řízeni pro nedostatek odůvodnění kárného nálezu a nedostatek výroku o vině, bezpředmětnou. Ale zrušením vadných intimujících výměrů dostalo se st-li uspokojení jen po stránce formální, v meritu věci však uspokojen nebyl, protože odsuzující kárný nález disciplinární komise a potvrzující jej výrok generál. velitele četnictva nebyl tím odstraněn. Nutno tedy projednati po stránce věcné i tuto prvou stížnost.
Pokud tedy stížnost ta napadá dále kárný nález také pro nezákonnost z důvodu, že je založen na nezákonných výnosech min. vnitra z 11. listopadu 1920 č. j. 57181/20-13 ve znění ostatních výnosů téhož min., zejména výnosu ze 4. května 1932 č. j. 33283/32-13, jsou její námitky shodný s námitkami, jež st-l uplatňuje i stížností druhou vzhledem k nově provedené intimaci téhož kárného nálezu, a možno proto jednati v této části o obou stížnostech současně. Obě stížnosti vytýkají totiž, že o právě citované výnosy min. vnitra, upravující propouštění četnických osob mužstva cestou disciplinární, jakož i zřízení disciplinárních komisí, a stanovící disciplinární tresty, které lze četnickým gážistům (důstojníkům a gážistům mimo služební třídy) uložiti v cestě disciplinární, nemohla se nař. rozhodnutí opříti, ježto jsou podle svého obsahu nikoli jen interní instrukcí, nýbrž všeobecnou normou, právním nařízením, upravujícím právní posici četnických gážistů po všech stránkách jejich disciplinárních poměrů; takové nařízení že však může vydávati podle §§ 81 č. 1 a) a 84 ústavní listiny pouze celá vláda jako sbor ve formě vládních nařízení řádně publikovaných podle zákona č. 139/1919 Sb. ve znění zákona č. 500/1921 Sb. (cit. Hoetzel »Nařízení« ve Slovníku čs. práva veřejného a nálezy Boh. A 3353, 3974, 8698 a 8999). Prve citované výnosy min. vnitra nevyhovují však svou formou těmto předpokladům vládních nařízení, jsou proto nezákonné a v důsledku toho je nezákonným i kárný nález na nich založený. Po názoru stížnosti možno zmocnění dané v § 12 zákona č. 299/1920 Sb. chápati jen jako příkaz daný min. vnitra, aby podal návrh vládního nařízení. Námitku tuto neshledal nss důvodnou.
Podle zákona č. 299/1920 Sb. je četnictvo vojensky organisovaný sbor strážný, určený k tomu, aby podle daných předpisů udržoval veřejný pořádek a veřejnou bezpečnost. Četnictvo podléhá podle § 12 cit. zákona vojenským trestním zákonům a soudům a platí pro ně vojenský služební řád. Zákon stanoví dále v § 12, že disciplinární předpisy pro četnictvo stanoví min. vnitra. V § 22 pak stanoví zákon, ve kterých případech mohou příslušníci četnictva býti propuštěni ze sboru, a uvádí mezi případy těmi, že propuštění ze sboru má nastati cestou disciplinární, když spáchali takový čin, pro který sice nebylo soudním rozsudkem uznáno na jejich propuštění, pro který by však vzhledem k dobrému jménu četnictva ve sboru trpěni býti neměli. Jiných ustanovení o disciplinárním právu ve příčině příslušníků četnictva zákon nemá.
Disciplinární předpisy pro příslušníky četnictva upravují určitý výsek právního poměru příslušníků četnictva, týkající se jejich disciplinární zodpovědnosti za porušení povinností jim uložených. Disciplinární zodpovědnost je výronem služební moci úřadů, jimž četnictvo je podřízeno, a tedy výronem mocenského poměru těchto úřadů k příslušníkům četnictva. Zmocnil-li tedy zákon č. 299/1920 Sb. v § 12 min. vnitra, aby pro četnictvo stanovilo disciplinární předpisy, ponechal tím tomuto min. jakožto úřadu, jemuž je četnictvo ve příčině vykonávání bezpečnostní služby podřízeno a jemuž i co do kázně a co do věcí správních a hospodářských podléhá (§ 2 cit. zákona), aby úpravu služebního poměru příslušníků četnictva co do disciplinární jeho zodpovědnosti provedlo samo. Při tom neuložil zákon min. vnitra v tomto směru žádných omezení, jak již v nálezu Boh. A 1648/22 bylo vysloveno, dostalo se tedy min. vnitra zákonem samým plné moci, aby disciplinární zodpovědnost upravilo způsobem, jaký vzhledem k povaze služby četnické a vzhledem k povaze celého služebního poměru příslušníků četnictva se mu jeví účelným. Bylo by tedy případné meze disciplinární pravomoci min. vnitra vzhledem k příslušníkům četnictva hledati pouze v účelu a smyslu úpravy služebního poměru četnictva vůbec, a je proto v trestu propuštění četníka ze sboru cestou disciplinární, jak se o něm zmiňuje § 22 č. 6 cit. zákona, shledávati toliko nejpřísnější, nikoli však jediný trest disciplinární. Jestliže tedy zákon sám zmocnil min. vnitra jako úřad, jemuž četnictvo je podřízeno, aby pro ně vydalo předpisy disciplinární, pak nelze důvodně tvrditi, že úprava taková mohla býti provedena jen ve formě vládního nařízení ve smyslu § 55 a celou vládou jako sborem ve smyslu § 81 a že by potřebovala podpisů členů vlády ve smyslu § 84 ústavní listiny.
Z předeslaných úvah plyne dále, že ze zákonného zmocnění stanovití předpisy disciplinární vyplývá i zmocnění stanoviti disciplinární tresty, ježto tyto jsou nezbytnou součástkou úpravy práva disciplinárního. Není tedy disciplinární předpis pro četnictvo ani v rozporu s § 111 ústavní listiny, ježto byl vydán na základě zákonného zmocnění.
Trest přeložení na odpočinek se snížením výslužného, jaký byl st-li vyměřen, nevybočuje také z mezí vytčených obsahem a rozsahem služebního poměru st-lova, a nelze tvrditi, že citované výnosy min. vnitra odporují předpisům zákona o odpočivných požitcích četnictva č. 153/1923 Sb. a zákona platového č. 103/1926 Sb., jak stížnost dále vytýká, ježto úprava otázky disciplinární zodpovědnosti týká se zcela jiné stránky služebního poměru, než nároků na normální aktivní nebo odpočivné požitky, a nemůže tedy v různé úpravě té či oné stránky býti shledáván nějaký rozpor. Ostatně § 19 sub lit. f) zákona č. 153/1923 Sb. předpokládá již trest přeložení na odpočinek, resp. trest zbavení výslužného vůbec, a tedy tím spíše pouhé snížení výslužného.
Jsou tedy všechny opačné vývody stížnosti bezdůvodné, a mohly se žal. úřady o zmíněné výnosy min. vnitra jakožto platné normy opříti, třeba nebyly vydány ve formě vládních nařízení a nebyly uveřejněny ve sbírce zákonů a nařízení. Výnosy ty byly sděleny zem. čet. velitelstvím a st-l netvrdí, že mu nebyly známy.
Bylo již v předu zmíněno, že nedostatek odůvodnění rozhodnutí jak po stránce skutkové, tak právní, tvoří podstatnou vadu řízení ve smyslu § 6 zákona o ss, byla-li jí odňata straně možnost řádné obrany nebo nss zabráněno věcné přezkoumání nař. rozhodnutí.
V daném případě byl st-l podle enunciátu kárného nálezu uznán vinným poškozením dobrého jména četnictva dvěma činy, pro něž byl také soudem trestním vinným uznán, t. j. činem z 1. srpna 1931 až 8. srpna 1931 a pro oba tyto činy, resp. poškození dobrého jména četnictva v obojím tomto směru byl mu uložen jednotný kárný trest, jak v nálezu uveden. Důvody kárného nálezu obírají se však toliko činem prvním (z 1. srpna 1931). Proti poškození dobrého jména tímto činem nemá také stížnost — nehledíc k všeobecným námitkám nezákonnosti podkladu kárného nálezu — žádných stižných bodů. Naproti tomu pomíjejí však důvody nálezu zcela disciplinární čin z 8. srpna 1931, neuvádějíce žádných skutečností, ze kterých disciplinární komise dospěla k závěru, že i tímto činem bylo dobré jméno četnictva poškozeno, resp. na základě jakých skutečností vzala za prokázáno, že se u st-le jedná o trvalou vadu charakteru. Nedostatek důvodů v uvedených směrech znemožňuje však st-li řádnou obranu a nss přezkoumání rozhodnutí, jde proto o podstatnou vadu řízení, pro niž bylo nař. rozhodnutí v tomto bodu podle § 6 zákona o ss zrušiti. Tento nedostatek nemohl býti odstraněn ani tím, že žal. úřad v odvodním spisu tyto důvody uvádí, protože nss může přezkoumati nař. rozhodnutí toliko podle jeho obsahu, a důvody zmíněné v odvodním spisu v něm obsaženy nejsou, nehledíc ani k tomu, že tím nebyla odčiněna závada spočívající v tom, že st-l nemohl již ve stížnosti náležitě formulovali své stižné body, jak mu to předpis § 18 zákona o ss ukládá.
Za tohoto stavu věci nemusit se pak nss ani dále zabývati výtkou nezákonnosti, uplatňovanou st-lem co do výroku o poškození dobrého jména četnictva, pokud se výrok ten vztahoval na onen čin z 8. srpna 1931.
Byl-li pak zrušen výrok o vině st-lově ve příčině jednoho ze dvou deliktů, jimiž shledán vinným poškozením dobrého jména četnictva, bylo nutno zrušiti i výrok o trestu, který nemůže obstáti, jakmile jedna ze součástí jeho podkladu odpadla.

Citace:

Č. 12382. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 468-474.