Č. 12499.Vodní právo. — Řízení správní: I. Předpisu § 68 odst. 1 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. je vyhověno i tím, že rozhodnutí jest označeno jako výměr v právním poučení. — II. Právní účinnost vodoprávního konsensu proti interesentům není za všech okolností podmíněna doručením konsensního výměru každému účastníku.(Nález z 16. září 1936 č. 14679/36.)Věc: Vodní družstvo pro Přerov n. L. a okolí (adv. Dr. Oldřich Koblížek z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 16. prosince 1933 (vrch. min. komisař Dr. Karel Pesser) o vodoprávním konsensu k odběru vody.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Podáním z 4. října 1931, řízeným na zem. úřad v Praze, domáhalo se vodní družstvo pro Přerov n. L. a okolí toho, aby vodoprávní nález okr. správy pol. v Čes. Brodě z 2. února 1924, jímž bylo vodnímu družstvu v Šemících uděleno povolení k zavlažování pozemků vodou z odpadního náhonu vodního družstva pro Přerov n. L., byl zrušen a aby okr. úřadu v Čes. Brodě bylo uloženo znovu projednati projekt vodního družstva v Šemících, a odůvodňovalo petit tento tím, že k vodoprávnímu řízení na den 29. ledna 1924 nebylo vodní družstvo pro Přerov n. L. a okolí vůbec pozváno, že se ho tedy nemohlo zúčastniti a také se ho nezúčastnilo.Výměrem okr. úřadu v Čes. Brodě z 20. června 1933 bylo zmíněné podání vodního družstva v Přerově n. L. odmítnuto jako opožděné a tudíž nepřípustné v podstatě z toho důvodu, že vodoprávní nález z 2. února 1924 byl vydán a vodnímu družstvu doručen již v únoru 1924, což je zřejmo z okolnosti, že byla bezzávadně provedena i kolaudace, k níž se zástupce vodního družstva v Přerově n. L. nedostavil, kdežto stížnost byla podána teprve po téměř 8 letech.Další odvolání vodního družstva v Přerově n. L. bylo nař. rozhodnutím) zamítnuto a výměr I. stolice byli potvrzen v podstatě z důvodů v něm uvedených.O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:V první řadě musil se nss vypořádati s procesní námitkou stížnosti, že nař. rozhodnutí nebylo označeno jako výměr, což se příčí předpisu § 68 odst. 1 správ. řádu.Než poslední odstavec nař. rozhodnutí zní doslovně takto: »Z výměru tohoto není další odvolání přípustné.....«. Je tedy nař. rozhodnutí ve svém textu výslovně označeno jako výměr. Že by podle § 68 správ. řádu bylo nezbytno označiti rozhodnutí jako výměr i mimo jeho text, zejména v nadpise, nedá se z ustanovení § 68 správ, řádu vyvoditi, třebaže sluší připustiti, že takovéto nápadné označení jest účelné. Je-li však nař. rozhodnutí vskutku jako výměr označeno, neměl soud příčiny zabývati se otázkou, zda by nedostatek tohoto označení bylo lze vůbec a zejména vzhledem k okolnostem tohoto případu uznati za vadu tak podstatnou, že by mohla vésti ke zrušení nař. rozhodnutí podle § 6 zákona o ss.Ve věci samé namítá stížnost nejprve, že výměr z 2. února 1924, jímž byl družstvu semickému udělen sporný vodoprávní konsens, nebyl družstvu přerovskému doručen, ačkoli toto bylo na věci zúčastněno. Tato námitka mohla by však býti významná jenom tehdy, kdyby podle zákona právní účinnost vodoprávního konsensu proti interesentům byla za všedi okolností podmíněna doručením konsensního výměru každému účastníku. Než § 83 vod. zákona, který upravuje zkrácené řízení konsensní, o jaké tu nesporně šlo, takového ustanovení neobsahuje. Lze ovšem připustiti, že výměr konsensní má býti doručen účastníku, který proti projektu vznesl námitky, leč podle protokolu o komisionálním řízení z 29. ledna 1924 dnešní st-1, t. j. přerovské vodní družstvo, žádných námitek proti projektu nevznesl. Nebylo tedy příčiny, aby přerovskému družstvu výměr konsensní byl doručen, a soud neměl proto důvodu zkoumati, zda je správné tvrzení zástupce žal. úřadu, že výměr nesporně doručený předsedovi semického družstva, jenž byl té doby současně předsedou družstva přerovského, má právní účinnost i proti vodnímu družstvu přerovskému.Účinnost vodoprávního nálezu proti účastníku jest ovšem podle § 83 vod. zákona podmíněna tím, že komisionální řízení bylo náležitě veřejně vyhlášeno. Tato veřejná vyhláška má se podle § 83 vod. zákona státi v dotyčných obcích (»in den betreffenden Gemeinden«). Podle obsahu spisů bylo komisionální řízení zcela nepochybně vyhlášeno v obci semické. Vyhláška v obci přerovské, kde je sídlo přerovského družstva, není obsahem správních spisů prokázána. Je-li podmínkou pro účinnost vodoprávního nálezu proti stěžujícímu si družstvu, aby vyhláška byla uveřejněna v místě jeho sídla, což stížnost rovněž uplatňuje, záleželo by ovšem na tom, zda vyhláška stala se i v Přerově n. L. Než v administrativním řízení opravném stěžující si družstvo ani slovem nevytklo, že vyhláška v obci přerovské se nestala. St-1 přichází s touto námitkou teprve ve stížnosti k tomuto soudu podané, takže žal. úřad neměl příčiny otázkou touto se zabývati, kdežto v řízení před nss je námitka ta novotou podle § 5 zákona o ss nepřípustnou.Soud musil tedy dospěti k zamítnutí stížnosti pro bezdůvodnost. Domnívá-li se stěžující si družstvo, že sporným konsensem bylo zasaženo do jeho soukromých práv a že doručení pozvání ke komisionálnímu řízení, jež bylo provedeno do rukou předsedy družstva Josefa J., nemá proti družstvu přerovskému právních účinků, zůstává mu podle 2. odst. § 83 vod. zákona otevřena cesta k civilnímu soudu, jemuž by příslušelo posouditi, zda pozvání doručené Josefu J., jenž byl v kritické době současně předsedou družstva semického i družstva přerovského, lze pokládati za doručené s právním účinkem i proti družstvu přerovskému.