Č. 12283.

Stavební právo (Slovensko): I. Ustanovení § 1 odst. 2 stav. statutu župy trenčínské nebrání obci, aby po uplynutí lhůty tu stanovené se usnesla na novém regulačním plánu, a to bez ohledu na to, zda v uvedené lhůtě nějaký regulační plán již k schválení předložila či nikoliv. — II. * Majitelé pozemků, dotčení regulačním plánem sdělaným podle § 1 stav. statutu župy trenčínské, jsou legitimováni namítati proti schválení tohoto plánu, že plán ten je vzhledem k hospodářským a finančním poměrům obce v dohledné době neproveditelný.
(Nález ze 7. února 1936 č. 10574/36.)
Věc: Komanditní společnost Julius R. v Moravské Ostravě a Žilinské akciové továrny na umělá hnojivá a chemické produkty v Žilině (adv. Dr. Pavel Stern z Žiliny) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 25. ledna 1933 (za zúč. město Žilinu adv. Dr. Vojtěch Tvrdý ze Žiliny) o regulačním plánu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje ke stížnosti firmy Julius R. pro nezákonnost, ke stížnosti firmy Žilinská akciová továrna pro vadnost řízení.
Důvody: Okr. úřad v Žilině výměrem z 5. prosince 1931 schválil v základě § 1 žup. statutu bývalé župy trenčínské nový městský regulační plán města Žiliny a zamítl námitky, které st-lky proti tomuto plánu vznesly. Odvolání st-lek proti tomuto rozhodnutí podaná zamítl zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím.
Ve stížnostech podaných proti tomuto rozhodnutí se především namítá, že nař. rozhodnutí je nezákonné již proto, že podle § 1 odst. 2 statutu býv. župy trenčínské, platného pro město Žilinu, mělo za schválení regulačního plánu býti zažádáno do dvou roků ode dne, kdy stavební statut vešel v platnost, t. j. nejdéle do 31. prosince 1907, a že po uplynutí této lhůty nebylo město oprávněno usnášeti se na novém regulačním plánu a žádati za jeho schválení, nýbrž že mohlo pouze usnášeti se na změnách a doplňcích regulačního plánu již schváleného.
Námitky ty jsou bezdůvodné, neboť spočívají na mylném výkladu cit. předpisu stavebního statutu. Předpis ten je předpisem pořádkovým; ukládá sice obci povinnost, aby během dvou roků předložila vyhotovené regulační plány okr. hlav. služnému ke schválení, avšak nesplní-li obec v uvedené lhůtě tuto svoji povinnost, nemá to za následek zánik jejího závazku a ovšem také ne zánik jejího oprávnění ke sdělání regulačního plánu, neboť v předpisu tom není obsažena na nedodržení uvedené lhůty sankce toho obsahu, že by obec, která ve stanovené lhůtě plány nepředloží, ztrácela vůbec možnost později tak učiniti; rovněž nelze z předpisu toho dovoditi, že by obec, která vymohla si schválení regulačního plánu, nesměla později plán ten nahraditi jiným a žádati o jeho schválení. Výklad, který dávají stížnosti cit. § 1, vedl by k dosažení účinku právě opačného, než ustanovení toto sleduje. Místo, aby včasně a vhodně vyhotoveným regulačním plánem byl stavební rozvoj města racionelně upraven, bylo by toho dosaženo, že opominutí obec. orgánů z doby od konce r. 1907 by založila nenapravitelný stav, stavebním statutem perhoreskovaný. Proto nelze pochýbovati o tom, že obec Žilina mohla i po 31. prosinci 1907 usnésti se na novém regulačním plánu a to bez ohledu na to, zda ve lhůtě § 1 odst. 2 staveb. statutu nějaký regulační plán již ke schválení předložila či nikoliv. Ve věci samé uvažoval nss takto:
Podle § 1 stavebních pravidel bývalé župy trenčínské platných pro město Žilinu mají určité obce povinnost stanovití předem regulační čáry a tyto zakresliti do katastrální nebo jiné mapy, kterou dlužno pak předložití k schválení okr. hlav. služnému. Stanovení regulačních čar má se podle statutu provésti »s ohledem na místní okolnosti«. To však neznamená, že úřad musí místní okolnosti v každém případě respektovati, jak domnívá se stížnost, nýbrž pouze, že úřad nemá řešiti regulaci města zcěla abstraktně bez zřetele na dosavadní vývoj města, ale má při tom přihlížeti k stávajícím poměrům, jak tyto během času se vyvinuly, ovšem jen potud, pokud právě účely, pro které regulace se provádí, nevyžadují toho, aby v těchto poměrech nastala změna. Které to účely jsou, stavební statut výslovně neuvádí, avšak z celé tendence jeho, zejména z předpisů §§ 7 a 9, jednajících o zřizování nolvých a odstranění vadných ulic, jakož i z oddílu IV., jednajícího o požadavcích veřejné bezpečnosti a zdravotnictví při udílení stavebního povolení a obsahujícího též normy, jimiž má se vyhověti požadavkům krasochuti (§ 34), je patrno, že podobně jako podle výslovných svých ustanovení staveb, řády v Čechách i na Moravě sleduje i tento stavební statut účel, aby stanovením regulačních čar dokonale bylo vyhověno potřebám zdravotním, bezpečnosti a snadnosti chůze a vozby, jakož i požadavkům v příčině okrašlování. Vyhovuje-li regulační plán těmto zájmům veřejným, pak musí majitelé pozemků plánem tím dotčených dáti si líbiti omezení, plynoucí pro ně z nových regulačních čar, a nemohou proti plánu naimítati, že stanovením těchto čar trpí újmu na svém soukromém majetku, leda by prokázali, že je možné řešení, jímž uvedeným požadavkům lze vyhověti bez újmy majitelů dotčených pozemků.
V případě, o který jde, namítaly st-lky v řízení správním, že úřady potvrdily předložený plán, aniž braly zřetel na hospodářskou a finanční schopnost města Žiliny uvésti tento plán ve skutek.
Žal. úřad v nař. rozhodnutí ani v odstavci III., v němž se vyřizuje odvolání Žilinské akciové továrny na umělé hnojivo a chemické produkty, na tuto námitku neodpověděl, a ani v odst. Ia, na který se tu odkazuje, tuto námitku neřešil. Podle toho zůstala tato námitka, pokud byla uplatněna jmenovanou právě st-lkou (Žilinskou akc. továrnou), bez odpovědi. Toto opominutí zakládá podstatnou vadu řízení.
Pokud jde o firmu Julius R., vyřídil žal. úřad uvedenou námitku tím, že ji odmítl z důvodu, že soukromá strana nemůže uplatňovati nárok na hájení finančních zájmů města. Žal. úřad však přehlíží, že tato st-lka, vznášejíc uvedenou námitku, hájila vlastně svůj vlastní zájem, totiž zájem, aby nebyla omezována ve svém vlastnictví takovými plány, které nejsou s to svrchu uvedeným veřejnoprávním požadavkům vyhověti proto, poněvadž jejich disposice přesahují finanční sílu obce a nemohou býti v dohledné době uskutečněny. Námitku tohoto obsahu byla uvedená st-lka oprávněna vznésti a povinností žal. úřadu bylo, aby k ní zaujal věcné stanovisko, neboť nebylo by ve shodě se zákonem, kdyby na soukromý majetek bylo uvalováno omezení ve prospěch zařízení, o němž možno předpokládati, že pro velký finanční náklad nebude je lze uskutečniti. Odmítl-li proto úřad uvedenou námitku st-lky, odporuje rozhodnutí jeho v tomto bodě, spočívajíc na nesprávném právním posouzení této st-lčiny námitky, zákonu. Bude proto na úřadu, aby zkoumal důvodnost uvedené námitky, při čemž arci musí uvážiti, že proposice plánu neuskuteční se najednou, nýbrž teprve postupným vývojem stavebního ruchu v budoucnosti. Za tohoto stavu netřeba zabývati se otázkou, zda st-lce příslušela legitimace k uplatnění uvedené námitky také z toho důvodu, že je poplatnicí v obci.

Citace:

Č. 12283. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 247-250.