Č. 12373.

Cesty. — Řízení správní: I. V řízení podle § 41 zák. čl. I:1890 není místo pro revisi příspěvkového klíče, který byl pravoplatně stanoven podle § 36 tohoto zákona. — II. * Neúčast zástupce pozvaného interesenta na schůzi silniční vicinální komise podle § 41 zák. čl. I:1890 nezbavuje dotyčného interesenta práva odvolacího proti rozhodnutí o výši příspěvku na silnici.
(Nález ze 17. dubna 1936 č. 12353/36.) Věc: Viniční obec »Lovačka« v Mukačevě proti rozh. zem. úřadu v Užhorodě ze 6. listopadu 1933 o příspěvku k udržování vicinální cesty.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud odepřelo věcně vyříditi odvolání st-lčin o co do výše a detailování rozpočtu na výstavbu a udržování vicinální silnice pro rok 1933, se zrušuje pro vadnost řízení; jinak se stížnost zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: V zasedání vicinální silniční komise silnice Rozvegovo — Lávky 24. listopadu 1932, jehož se zástupce st-lky, která byla k zasedání pozvána, nezúčastnil, stanovena byla potřeba řádná i mimořádná na zmíněnou silnici pro rok 1933. Ohradu řádnou tvoří příspěvky obcí a zájemníků podle pravoplatného příspěvkového klíče, úhradu mimořádnou pak nedoplatky z minulých let. O tomto usnesení byla st-lka zpravena výměrem okr. náčelníka v Mukačevě, jakožto předsedy vicinální silniční komise, při čemž byl její příspěvek na řádnou úhradu ve výši 3% určen částkou 855 Kč.
Odvolání st-lčino bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti na toto rozhodnutí podané uvažoval nss takto:
St-lka v odvolání k zem. úřadu bránila se proti usnesení silniční komise z 24. listopadu 1932 jednak námitkami, kterými obracela se proti výši rozpočtu na rok 1933 a proti jeho nedostatečnému detailování, jednak námitkami, jimiž ze základu popírala možnost, aby jí jakožto právnické osobě, utvořené podle zák. čl. XII:1894, byla ukládána povinnost na vicinální silnici přispívati.
Námitky naposled uvedené označil žal. úřad ve svém rozhodnutí za právně nerozhodné, ježto směřují proti výši dosavadního příspěvkového klíče, který může však býti změněn jedině ve zvláštním řízení. Stížnost vytýká, že bylo povinností žal. úřadu zabývati se meritorně odvoláním, a dovozuje pak blíže, z jakého důvodu nemůže býti st-lce vůbec uložena povinnost přispívati na silnici. Než soud musil uznati, že žal. úřad právem odmítl se zabývati oněmi námitkami odvolání, jež dovozovaly, že st-lka není povinna vůbec na silnici přispívati. V daném případě je podle obsahu správních spisů nepochybné, že usnesení silniční komise, proti němuž se st-lka odvolala, učiněno bylo podle § 41 lit. b) a c) zák. čl. I:1890, kteréžto zákonné ustanovení povolává silniční komisi, aby stanovila roční rozpočet o stavbě, správě a udržování silnice a rozvrhla plnění, která připadají podle stanoveného příspěvkového klíče na jednotlivé obce a jiné interesenty, kteří jsou k příspěvku povinni. V řízení podle § 41 cit. zák. článku není však místo pro revisi příspěvkového klíče, který byl pravoplatně stanoven podle § 36 zák. čl. I:1890. Stížnost nepopírá, že st-lka je podle dosavadního příspěvkového klíče, podle kterého žal. úřad rozvrh nákladu na udržování silnice, o kterou jde, pro rok 1933 provedl, interesentem. Ale pak je její námitka, že žal. úřad měl se zabývati odvoláním, pokud obracelo se proti příspěvkové povinnosti st-lčině vůbec, bezdůvodná, a vývody stížnosti, jež dovozují, že st-lka příspěvkové povinnosti nepodléhá, jeví se nepřípustnými, ježto nesměřují proti vlastnímu obsahu nař. rozhodnutí. Onu část odvolání st-lčina. jíž brojeno bylo proti výši rozpočtu na r. 1933 a proti nedostatečnému detailování rozpočtu, zamítl žal. úřad poukazem na to, že rozpočet byl stanoven v mezích nejnutnější potřeby a že zástupce st-lky, který se zasedání silniční komise, ač k němu byl pozván, nezúčastnil, znemožnil si sám, aby mohl jménem st-lky podati proti rozpočtu námitky a připomínky. Stížnost tu namítá, že okolnost, že zástupce st-lčin se zasedání komise nezúčastnil, neopravňovala žal. úřad k zamítnutí odvolání a že bylo povinností úřadu obsahem odvoláni se zabývati. V tomto bodu musil soud dáti stížnosti za pravdu.
Podle předposledního odstavce § 41 zák. čl. I:1890 lze se proti rozhodnutím silniční komise odvolati k vyššímu úřadu, tudíž také proti rozhodnutí, jímž stanoven byl roční rozpočet na stavbu, správu a udržování silnice. Zákon neomezuje možnost odvolání pro interesenta a nevylučuje ji zejména ani tehdy, jestliže se jeho zástupce schůze silniční komise zúčastnil; tím méně lze souditi, že by interesent nemohl brániti se proti obsahu usnesení silniční komise, jejíhož zasedání se zástupce interesentův, ač byl k němu pozván, nezúčastnil. Ze složení silniční komise, jak jest upraveno v § 38 zák. čl. I:1890, pak vyplývá, že všichni interesenti kromě obcí, kteří na silnici přispívají, jsou v pravidelném případě zastoupeni v silniční komisi jediným zástupcem (§ 38 lit. d), takže jednotlivý interesent často nemá ani vliv na to, aby se člen komise, který je zástupcem interesentů, zasedání komise zúčastnil. Nelze tedy odvolací právo interesentům zákonem přiznané zúžovati podle toho, zda zástupce interesenta se zasedání komise zúčastnil či nikoli.
Vzhledem k tomu, co bylo uvedeno, bylo tedy v konkrétním případě povinností žal. úřadu, aby k vývodům odvolání st-lčina, pokud týkalo se rozpočtu na rok 1933, zaujal meritorní stanovisko, jak mu to ukládal předpis § 69 odst. 1 ve spojení s § 82 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. Neučinil-li tak, dopustil se porušení procesního předpisu a tím i podstatné vady řízení, pro kterou slušelo naříkané rozhodnutí v tomto bodu podle § 6 zákona o ss zrušiti.

Citace:

č. 12373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 443-445.