Č. 12349.

Legionáři. — Řízení správní: I. Na řízení o přiznání charakteru legionáře podle zákona č. 462/1919 Sb. se nevztahují předpisy vlád. nař. č. 8/1928 Sb; nelze jich použíti ani analogicky. — II. Není zákonné normy, která by vylučovala obnovu řízení před vojenskými úřady po uplynutí určité lhůty nebo omezovala její přípustnost na určitý důvod.
(Nález z 28. března 1936 č. 11916/36.)
Věc: Antonín L. v Kamenném Újezdě u Čes. Budějovic proti rozh. min. nár. obrany z 29. ledna 1934 o obnově řízení a přiznání charakteru legionáře.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Kancelář československých legií výnosem z 25. září 1920 přiznala st-li charakter legionáře ve smyslu zákona č. 462/1919 Sb. Nař. rozhodnutím vyslovil žal. úřad v podstatě, že
1. povoluje z moci úřadu obnovu řízení, ve kterém byl st-li výnosem z 25. září 1920 pravoplatně přiznán charakter legionáře, a v důsledku toho zrušuje tento svůj pravoplatný výnos, prohlašuje zároveň legionářský průkaz vydaný st-li za neplatný, a
2. v obnoveném řízení odpírá st-li nárok na přiznání charakteru legionáře ve smyslu zákona č. 462/1919 Sb.
Stížnost čelí proti oběma těmto judikátním výrokům vytýkajíc jednak jich nezákonnost, jednak vadnost řízení jim předcházejícího.
Tyto nedostatky spatřuje st-l u prvého výroku v tom, že nebylo u něho zákonných podmínek obnovy řízení. Žal. úřad zahájil obnovu řízení zřejmě podle vlád. nař. č. 8/1928 Sb., protože naše správní právo nemá prý jiných ustanovení o obnově řízení než onoho vlád. nařízení a žal. úřad jako úřad ústřední je nepochybně úřadem ve smyslu § 1 cit. vlád. nař., které tudíž platí i pro řízení ve věci st-lově, ale předpoklady jeho (§§ 86—89) nejsou prý u st-le splněny a důvod, o který se nař. rozhodnutí opírá, že totiž bylo zjištěno, že st-lova výpověď, na níž založeno původní přiznání charakteru legionáře, byla křivá, a že vyšly najevo okolnosti při původním řízení st-lům utajené a zamlčené, nemůže býti důvodem k obnově z úřední moci podle § 86 odst. 1 č. 1 a § 87 odst. 2 cit. vlád. nařízení. Tyto výtky jsou však liché.
Podle čl. 10 odst. 1 zákona č. 125/1927 Sb. o organisaci politické správy byla vláda zmocněna, aby vládním nařízením sjednotila a upravila předpisy o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů. Řídíc se tímto zmocněním vydala vláda nařízení z 13. ledna 1928 č. 8 Sb. o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správní řád), které v § 1 odst. 1 stanovilo, že »toto nařízení upravuje s výjimkami v něm stanovenými řízení, které provádějí ve věcech náležejících do působnosti politických (státních policejních) úřadů: 1. okresní úřady, státní policejní úřady, v městech se zvláštním statutem magistráty (městské, obecní rady), v městech se zřízeným magistrátem městské notářské úřady, 2. zemské úřady a 3. ústřední úřady.«
Potvrzení o tom, kdo jest legionářem, tedy rozhodnutí o nároku na přiznání charakteru legionáře ve smyslu zákona č. 462/1919 Sb. spadá do oboru působnosti min. nár. obrany — kanceláře československých legií (§ 2 odst. 5 cit. zákona, čl. 6 odst. 1, čl. 8 a 10 prov. nař. č. 151/1920 Sb.) jakožto nejvyššího úřadu vojenského, nikoli však jako ústředního úřadu ve věcech politických (§ 2 posl. věta zákona č. 218/1920 Sb. a § 5 vlád. nař. č. 353/1920 Sb. a contrario). Nespadá-li řízení o přiznání charakteru legionáře podle zákona č. 462/1919 Sb. do oboru působnosti úřadů politických, nevztahují se na ně předpisy správního řádu č. 8/1928 Sb. vůbec, a nelze tedy ani min. nár. obrany, třeba bylo úřadem ústředním, považovati za úřad politický ve smyslu § 1 odst. 1 cit. vlád. nař. — — — —
Neplatí-li však správní řád pro obnovu řízení o vydání průkazu legionářského z důvodu, že nejde o věc spadající do oboru působnosti úřadů politických, nelze ho z téhož důvodu použíti ani pro obnovené řízeni, prováděné v této věci před úřadem vojenským (min. nár. obrany — kanceláří československých legií). Je proto i další výtka stížnosti, vytýkající výroku zmíněnému shora pod č. 2. vadnost proto, že nebylo žal. úřadem dbáno ustanovení §§ 41 až 65 cit. vlád. nařízení, že totiž st-l nebyl vzhledem k ustanovení § 42 uvědoměn o zahájení řízení a nebyla mu tak poskytnuta příležitost, aby uplatňoval svá práva a své zájmy, a že ve smyslu § 48 nebyla mu dána vědomost o výsledku provedených důkazů, aby se o nich vyjádřil, stejně bezdůvodnou.
Stížnost jde však ještě dále a namítá i pro případ, že by úřad nebyl povinen říditi se předpisy vlád. nař. č. 8/1928 Sb., že měl předpisů těch použíti aspoň analogicky a že by pak výtky shora zmíněné byly důvodnými. Ostatně odpovídají prý předpisy onoho vládního nařízení dosavadní praxi a judikatuře nss a bylo by tedy možno žal. úřadu vytknouti aspoň jako vadu porušení zásady slyšení strany, i kdyby nebylo konkrétních předpisů správního řádu. Ani těmto výtkám nemohl nss dáti za pravdu.
O tom, jaké jsou podmínky pro povoleni obnovy řízení z moci úřadu, není v administrativním řízení — jak nesporno — všeobecných ustanovení. Pro analogické použití správního řádu č. 8/1928 Sb. i na řízení ve věcech spadajících do oboru působnosti úřadů vojenských, specielně v řízení o nároku na přiznání charakteru legionáře a vydání příslušného průkazu, nedostává se zákonného podkladu. Z povahy obnovy řízení jakožto výjimečného právního prostředku, majícího umožniti opravu skutkového zjištění a na něm spočívajícího rozhodnutí, nabyvšího právní moci, a ze všeobecných zásad správního řízení, jak došly výrazu v konstantní judikatuře nss (srov. Boh. A 4006/24, 4122/24, 4210/24, 7300/28, 7936/29, 9596/32) vyplývá, že podmínkou obnovy řízení z moci úřadu jest:
a) že po právní moci rozhodnutí vyšly najevo nové skutečnosti nebo průvody, které v dřívějším řízení nebyly úřadu bez jeho viny známy nebo nemohly jím býti použity, a
b) že tyto nové skutečnosti jsou takové váhy, že by jich použití v dřívějším řízení bylo přivodilo v podstatě jiné věcné rozhodnutí.
Že by tyto podmínky v daném případě nebyly splněny, stížnost sama netvrdí. Nějaké časové omezení pro nařízení obnovy z moci úřadu ani z povahy obnovy ani ze všeobecných zásad správního řízení nevyplývá; naopak, jak nss v nálezech Boh. A 1794/22 a 7936/29 (srov. též Boh. A 10764/33 a contr.) vyslovil, může úřad kdykoli se ukáže, že skutkové předpoklady, na nichž založil své rozhodnutí, nejsou dány, z moci úřadu řízení obnoviti a uznati na základě pravého skutkového stavu. Na názoru v těchto nálezech vysloveném setrvává nss i v daném případě, nemaje důvodu od něho se uchýliti. Není-li tedy žádné zákonné normy, která by nařízení obnovy v řízení před úřady vojenskými vylučovala po uplynutí určité lhůty nebo omezovala její přípustnost na určitý důvod podobně, jak je to stanoveno v § 87 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. pro řízení ve věcech spadajících do oboru působnosti úřadů politických, nelze v postupu žal. úřadu shledati nezákonnost. — — —

Citace:

č. 12349. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 391-393.