Č. 12254.

Samospráva obecní. — Řízení správní. — Řízení před nss: I. * O odvolání proti platebnímu rozkazu starosty, jímž podle § 41 zák. č. 329/1921 Sb. byly předepsány příspěvky ve smyslu § 26 cit. zák., rozhoduje obec. zastupitelstvo a v dalším pořadu okres, úřad, nikoli okres, výbor. — II. * Rozhodnutí okres, úřadu o předpisu příspěvku podle § 41 zák. č. 329/1921 Sb. není konečné, nýbrž podléhá dalšímu opravnému prostředku na zem. úřad; ustanovení § 44 cit. zák. tu neplatí. — III. * Námitku, že okres, úřad (ve věci obecní) neprávem rozhodl meritorně na základě odvolání pozdě podaného, nemůže strana uplatňovati ve stížnosti na nss proti meritornímu rozhodnutí zem. úřadu, neuplatnila-li ji v řízení správním; okolnost, že meritorní rozhodnutí okres, úřadu vyznělo v její prospěch, nebrání tomu, aby ho nenapadla rekursem z důvodu, že okresní úřad vůbec nebyl oprávněn rozhodovati meritorně. — IV. Zák. předpokladem pro zavedení příspěvků podle § 26 odst. 1 zák. č. 329/1921 Sb. v cestě dohody (odst. 3) jest, aby obec se dohodla s jednotlivými majiteli pozemků, domů nebo živností, které zamýšlí postihnouti příspěvkovou povinností.
(Nález z 9. ledna 1936 č. 20522/35.)
Věc: Obec Vráble (adv. Dr. L. Langer z Prahy) proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě ze 4. února 1933, ze 16. února 1933 a ze 17. února 1933 (za zúč. firmu »Parný mlýn Arpád« ve Vráblech adv. Dr. Tomáš Hegner z Prahy) o příspěvku podle § 26 obec. fin. nov.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: Platebními rozkazy z 26. října 1931 předepsala městská rada ve Vráblech pro léta 1929, 1930 a 1931 Zlatomoravské agrární bance, filiálce ve Vráblech, Maxmiliánu F., Dru Juliu D., Vilému S., Slovenské bance, firmě Zikmund Peto a syn, firmě Parný mlýn Arpád, Tekovské Ludové bance, Dru Arnoldu S., Dru Juliu K. a Dru Karlu G., vesměs ve Vráblech, příspěvky ve smyslu § 26 obec. fin. nov. k úhradě úroků a úmoru ze zápůčky, kterou v částce 500.000 Kč poskytli občané obci, aby mohla postaviti 12 rodinných domků pro státní zaměstnance a tím zabezpečiti pro Vráble sídlo okres, úřadu.
Odvolání z těchto předpisů podaná a namítající, že pn> vyměření příspěvku podle § 26 obec. fin. novely nejsou dány zákonné předpoklady, zamítlo obec. zastupitelstvo usnesením z 5. března 1932, poukázavši jednak k tomu, že zavedení zvláštního příspěvku stalo se v dohodě s nejvíce zainteresovanými občany, s nimiž obec — nemohouc pro technické příčiny jednati přímo — jednala v rámci shromažďovacích předpisů — prostřednictvím zvolené komise zájemníků —, jednak k tomu, že usnesení zastupitelstva z 30. června 1925 o přijetí závazné nabídky zainteresovaných ze 7. června 1925 o přispívání na úrok a úmor zápůjčky nabylo právní moci, jednak konečně k tomu, že někteří odvolatelé předepsané příspěvky za r. 1927 a 1928 bez námitek zaplatili, čímž jednání komise zájemníků mlčky schválili.
Strany podaly další odvolání. Zlatomoravská agrární banka, jíž bylo nař. usnesení zastupitelstva doručeno dne 21. března 1932, podala odvolání přímo u okres, úřadu ve Vráblech dne 5. dubna 1932; odvolání, tímto úřadem postoupeno, došlo na obvodní notariát ve Vráblech dne 9. srpna 1932.
Okres. úřad ve Vráblech všechna odvolání meritorně vyřídil, zamítnuv je rozhodnutím ze 7. května 1932 z důvodů nař. usnesení obec. zastupitelstva z 5. března 1932, k nimž dodal, že zavedení příspěvku stalo se v dohodě se zájemníky a tedy v mezích zákona.
Dalším odvoláním zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutími vyhověl a platební rozkazy, jakož i potvrzující je usnesení obec. zastupitelstva a výměry okres, úřadu zrušil. Svá rozhodnutí odůvodnil v podstatě tím, že stavbu domků pro státní zaměstnance nelze pokládati za takové zařízení, které svojí věcnou substancí trvalé povahy slouží obecnému zájmu a zároveň i zvláštnímu prospěchu jednotlivců; ze stavby domků, jakožto opatření, které mělo udržeti ve Vráblech okres, úřad, mohli rníti prospěch nejen všichni obyvatelé města Vrábel, nýbrž i obyvatelé jiných obcí okresu. O zvláštním hospodářském zisku některých majitelů domů, pozemků nebo živností mluviti nelze. Předpoklady § 26 ob. fin. nov., kteréžto ustanovení jedině je tu rozhodným, dány nejsou. Než i kdyby tomu tak bylo, je zavedení příspěvků vadné po stránce formální, neboť obec ve smyslu odst. 3 a 4 § 26 cit. zák., resp. bodu 3—6 nař. č. 143/1922, se zájemníky, jakožto subjekty poplatné povinnosti, individuálně se nedohodla a ani jich o usnesení svého zastupitelstva, jímž zvláštní příspěvek zaveden, nevyrozuměla.
K rozhodnutím o odvoláních Dra Jul. D., Viléma S., Slovenské banky, firmy Zikmund Peto a syn, firmy Parný mlýn Arpád, Dra Jul. K. dodáno ještě, že před řádné soudy náleží řešení otázky, jaká práva vznikla obci z toho, že se odvolatelé vlastnoručně podepsanými ujednáními ze 16. února 1927 a 7. června 1925 zavázali plniti vůči obci určité závazky.
O stížnostech obce Vráble, podaných do všech rozhodnutí zem. úřadu, bylo uváženo:
Při veřejném ústním líčení vznesl zástupce stížností námitku nekompetence žal. úřadu k rozhodování jednak z důvodu, že šlo o usnesení rozpočtové, o němž rozhoduje v pořadu instancí okres, a zem. výbor, jednak z důvodu, že — i kdyby rozhodovaly okres, a zem. úřady — distanční postup končil podle § 44 ob. fin. nov. č. 329/1921 Sb. u úřadu okresního.
Námitka prvá, která sice v písemné stížnosti není obsažena, k níž však, poněvadž vytýká nekompetenci úřadu žal., musel soud přihlédnout!, neshledána důvodnou. V daném případě nebylo totiž na sporu usnesení obec. zastupitelstva o zavedení příspěvků po rozumu § 26 odst. 3 cit. zák., nýbrž individuální předpis těchto příspěvků podle § 41. Neplatí tu tedy výjimečný instanční postup na okres, a zem. výbor, nýbrž instanční postup normální.
Ve směru druhém opírá se stížnost o § 44. Neprávem. V § 40, jímž oddíl o všeobecných ustanoveních počíná, uvádějí se předpisy pro všechny druhy obec. příjmů, k nimž obec podle zásadního zmocnění § 24 může sáhnouti, čili, jak zákon sám vypočítává, nejen pro příspěvky, nýbrž také pro poplatky, dávky a naturální plnění. V dalších paragrafech pojednává zákon již o jednotlivých druzích obec. příjmů: v § 41 mluví o příspěvcích »po rozumu §§ 26 a 27«, v § 42 o obec. přirážkách a v § 43 o poplatcích a dávkách »podle §§ 28, 35, 37 a 38«. Zákon výslovně tu cituje ze speciální části příslušné paragrafy nepochybně za tím účelem, aby naznačil, že dlužno mezi jednotlivými druhy příjmů náležitě rozlišovati. Než i tam, kde tuto citaci vynechává, nepochybně používá výrazů »příspěvky«, »poplatky«, »dávky« v stejném smyslu, jako kde oné citace používá, t. j. opětně v pojmenovaném obsahu, jaký je vymezen předpisy zákona uvedenými ve speciální jeho části. V tomto smyslu dlužno proto rozuměti jak ustanovení cit. § 40, tak i § 44. Mluví-li § 44 výslovně jen o poplatcích a dávkách, tedy o příjmech obecních ve smyslu §§ 28, 35, 37 a 38, nelze jeho ustanovení vztahovati též na příspěvky podle § 26. Při přesném pojmovém rozlišování, jaké tu zákon dodržuje, jistě by byl v § 44 uvedl také příspěvky, kdyby byl chtěl, aby se na ně vztahovala ustanovení tohoto paragrafu. Neučinil-li tak a nestanovil-li žádného zvláštního instančniho postupu při předpisování příspěvků, nutno míti za to, že platí tu postup normální, jaký platí všeobecně v záležitostech obecních: Z platebního výměru obec. starosty (§ 41 o. f. n.) jde odvolání k obec. zastupitelstvu. Z rozhodnutí obec. zastupitelstva pak podle § 25 zák. čl. XXII: 1886 ve spojení s § 1 zák. č. 241/1921 Sb. a §§ 4 a 99 zák. organ, k úřadu okresnímu. Ježto opravný prostředek proti rozhodnutí okres, úřadu vyloučen není — ustanovení § 44 zák. č. 329/21 Sb. na příspěvky neplatí —, lze podle ustanovení čl. 8 odst. 1 zák. č. 125/1927 Sb. podati další odvolání k úřadu zemskému. Stěžující si obec je na omylu, tvrdí-li, že rozhodným je tu ustanovení §§ 2—5 zák. čl. XX:1901, neboť i pro Slovensko platí zákon č. 125/1927 Sb., který ve zmíněném již článku 8 nově normuje instanční pořad před úřady politickými.
Za tohoto zákonného stavu nelze říci, že nař. rozhodnutí byla vydána úřadem nepříslušným.
V ohledu formálním vytýká dále stěžující si obec, že odvolání Zlatomoravské banky proti usnesení obec. zastupitelstva bylo podáno přímo okres, úřadu, a tímto úřadem postoupeno, došlb k obec. radě po lhůtě rekursní. Nebylo-li proto odvolání toto podle § 5 zák. čl. XX: 1901, resp. § 5 nař. č. 4600:1901 pro opožděnost odmítnuto, jeví se zmatečným jak rozhodnutí okres, úřadu, tak i nař. rozhodnutí úřadu zem. — Pokud především stížnost brojí proti rozhodnutí úřadu okres., bylo poukázati k tomu, že předmětem kognice nss jest konečné rozhodnutí úřadu správního — a tím, jak bylo dovoženo, jest rozhodnutí úřadu zem. Než ani toto rozhodnutí netrpí vytýkanou zmatečností, neboť rozhodování o opožděném rekursu zmatečnost nezakládá. Pokud pak byla by v této námitce obsažena výtka nezákonnosti, nemohl se jí soud věcně zabývati, ježto v administrativním řízení uplatňována nebyla (§ 5 zák. o ss). Stěžující si obec totiž, třeba rozhodnutí okres, úřadu v meritu vyznělo v její prospěch, domnívala-li se, že úřad o odvolání neprávem rozhodl věcně, měla se proti tomuto nezákonnému zásahu do svých procesních práv brániti odvoláním k žal. úřadu (srov. Boh. A 11781/35). Neučinila-li toho, nemůže námitku tohoto obsahu uplatňovati teprve ve stížnosti soudní.
Ve věci bylo uváženo:
Nař. rozhodnutí opírají se o dva důvody: nebyly splněny věcné předpoklady v § 26 ob. fin. nov. stanovené a nebyla ani zachována tímto ustanovením předepsaná forma, t. j. obec se zájemníky ani individuálně se nedohodla, ani poplatné subjekty o usnesení obec. zastupitelstva z 30. června 1925 individuálně nevyrozuměla. Stížnosti brojí proti oběma důvodům. Nss zabýval se předem důvodem formálním. Námitkám proti němu vzneseným však přisvědčiti nemohl.
Podle § 26 odst. 3 mají býti příspěvky se zájemníky smluveny, nebo, nedojde-li k dohodě, se schválením vyššího dohlédacího úřadu stanoveny. Podotknouti ihned dlužno, že jen toto ustanovení může tu býti rozhodující normou, neboť v únoru a červnu 1925, t. i. v době, kdy k jednání a usnesení o příspěvku došlo, byl v platnosti toliko zákon č. 329/1921 Sb., kdežto zákon č. 77/27 Sb., na jehož § 16, pozměňující odstavec 3 § 26 zák. č. 329/21, stížnosti poukazují, nabyl účinnosti teprve 1. ledna 1928. — Ustanovení cit. § 16 zák. č. 77/27 Sb. nelze však použiti ani pro výklad původního znění § 26 odst. 3, neboť, neobsahuje-Ii původní znění žádného dispositivního ustanovení o tom, že příspěvek jest dohodou určen již tehdy, souhlasí-li s ním 2/3 zájmníků, není dán podklad ani pro úsudek, že odst. 3 § 26 ve znění zák. č. 329/21 nežádá, aby jednáno bylo individuálně s jednotlivými zájmníky, a že stačí dohodování s jednotlivými vrstvami. Vykládá-li se pak ustanovení § 26, jak je nutno, bez zřetele na pozdější jeho změny, dojde se k těmto závěrům:
V odst. 1 zmocňuje se obec k vybírání příspěvků, jde-li o zřízení všeobecně prospěšných zařízení, »ze kterých však někteří majitelé pozemků nebo domů nebo živností budou míti zvláštní hospodářský prospěch«; »od takových osob« může býti žádáno, aby ke zřízení, resp. udržování zařízení přispěly. V tomto odstavci vymezen okruh zájemníků a poplatných subjektů. Mluví-li tu zákon o některých majitelích a osobách, zřejmě tím míní jednotlivce a contr. vrstev, jež tito jednotlivci tvoří. V témže smyslu sluší rozuměti i slovu »zájemník«, použitému v odst. 3. Praví-li se tu totiž, že příspěvky mohou býti s těmito zájemníky smluveny, plyne z toho, že zákonným přepokladem pro zavedení příspěvků cestou dohody jest, aby se obec dohodla s jednotlivými majiteli pozemků, domů néb živností, kteří ze zařízení budou míti zvláštní prospěch, a které obec zamýšlí postihnouti příspěvkovou povinností. Nečiní-li pak zákon žádné presumpce o docílení dohody v tom směru, jak to učinil v § 16 zák. č. 77/27 Sb., zřejmě vyžaduje docílení dohody se všemi zájemníky. Nestačí tedy, aby se obec dohodovala toliko s výborem, který k jednání s obcí nezmocnili jednotliví zájemníci, budoucí poplatné subjekty, nýbrž jen několik členů z kruhů obchodních a průmyslových na věci interesovaných. Nepopírá-li obec ani v soudní stížnosti, že se jednání dálo jen se zmíněným výborem, a netvrdí-li, že tento výbor byl zmocněncem všech jednotlivých interesentů, je ve shodě se zákonem výrok žal1, úřadu, že formální náležitosti pro zavedení příspěvků splněny nebyly.
Pokud stížnosti na doklad toho, že splněn byl předpis odst. 3 § 26, poukazují k výměru okres, úřadu z 21. července 1927, podle něhož tento úřad shledal zavedení příspěvků po stránce formální bezvadným, bylo k tomu odpověděti: Zákon v § 26 normujícím způsob, jakým k zavedení příspěvků dochází, okr. úřadu nedává žádné příležitosti k součinnosti. Stanovisko tímto úřadem — ať správně, ať v rozporu se zákonem — zaujaté jeví se proto pro otázku, byly-li splněny zákonné předpoklady formální, zcela bez právní relevance. Stížnosti v této souvislosti odkazují také na podrobné důvody usnesení obec. zastupitelstva z 5. března 1932, jímž odvolání z platebních rozkazů byla zamítnuta, aniž však opisy tohoto usnesení připojují a aniž z řady důvodů v usneseních uvedených označují ony, které uplatňují nyní jako námitky. Než takto formulujíce své námitky neoznačují přesně stižních bodů, jak to vyžaduje § 18 zák. o ss, pročež je bylo v těchto částech odmítnouti pro nepřípustnost (srov. Boh. A CLXI/23).
Formální důvod, o nějž žal. úřad nař. rozhodnuli opřel, stížnostmi ani otřesen ani vyvrácen nebyl. K podepření nař. rozhodnuti stačil, a nebylo proto třeba v rámci dalších stižních námitek zkoumati, zda zákonu odpovídá i důvod druhý, důvod věcný.

Citace:

Č. 12254. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 168-173.