Č. 12348.

Cesty: I. Vybírání mýta na veřejných silnicích, postavených, udržovaných a spravovaných státem, jakož i na státních zařízeních, určených k veřejné dopravě (§ 81 zák. čl. I:1890), nemusí býti svěřeno jedině zaměstnancům ministerstva veřejných prací. — II. Také úřední průkaz pro
osvobození od placení mýta podle § 99 odst. 1 bodu 4 zák. čl. I:1890
náleží vydávati úřadům vykonávajícím vnitřní správu státní v I. stolici.
(Nález z 27. března 1936 č. 11931/36.)
Věc: Arnošt R. v Bratislavě proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 26. května 1933 o přestupku silničního zákona a ze 6. listopadu 1933 o odložení výkonu trestu.
Výrok: Stížnosti se zamítají pro bezdůvodnost.
Důvody: I. Rozsudkem policejního trestního soudce při policejním ředitelství v Bratislavě z 21. prosince 1932 byl st-l uznán vinným přestupku § 143 zák. čl. I:1890, který spáchal tím, že jel několikráte osobním automobilem přes Dunajský most a odepřel zaplatiti mýto, a byl podle § 143 cit. zák. článku za použití § 21 přestupkového zákona odsouzen k pokutě 1300 Kč. Odvolání, jež podal st-l proti tomuto rozsudku, bylo rozhodnutím zem. úřadu v Bratislavě z 26. května 1933 zamítnuto.
II. Po vydání tohoto rozhodnutí zem. úřadu, proti němuž směřuje prvá stížnost vznesená k nss, podal st-l u téhož úřadu — dovolávaje se § 17 zákona o ss — žádost o povolení odkladu výkonu trestu. Rozhodnutím zem. úřadu v Bratislavě z 6. listopadu 1933, jež napadá druhá stížnost k nss podaná, byla tato žádost zamítnuta.
Ad I. Jednaje o stížnosti na rozhodnutí zem. úřadu z 26. května 1933, musil soud ze svého zkoumání vyloučiti ony námitky stížnosti, které st-l ve správním řízení neuplatnit a jež nově vznáší teprve ve stížnosti k tomuto soudu. — — Ze zbývajících přípustných námitek stížnosti musil se soud na prvém místě zabývati výtkou, že min. veř. prací, na které přešla působnost určená v zák. čl. I:1890 pro min. obchodu, pověřilo na Dunajském mostě vybíráním mýta orgány finanční stráže, nikoli tedy vlastní orgány, jak to předpisuje § 89 cit. zák. článku. Touto námitkou popírá totiž stížnost příslušnost orgánů, kteří mýto vybírají, takže ovšem — kdyby byla důvodná — podvrátila by zcela zákonnost policejního trestního rozsudku, kterým st-l byl odsouzen právě proto, že orgánům, kteří vybíráním mýta býlí pověřeni, mýtné poplatky nezapravil.
Žal. úřad zamítl obranu st-lovu stejného obsahu, uplatněnou v odvolání, poukazem na to, že jde tu o úřední opatření interního rázu a že st-l není oprávněn vytýkati, že ten, koho úřad vybíráním mýta pověřil, není k vybírání mýta oprávněn. Soud nemohl přisvědčiti stanovisku stížnosti, ve které je při opakování námitky vznesené v odvolání zastáváno mínění, že vybírání mýta na veřejných silnicích státem postavených, udržovaných a spravovaných, jakož i na státních zařízeních k veřejné dopravě určených, o nichž se jedná v § 81 zák. čl. I:1890, tudíž také na mostech, může se díti jedině resortními orgány příslušného min. a nikoliv orgány jiného státního resortu (finanční stráže). Stížnost opírá se při svém stanovisku o slovní text § 89 zák. čl. I:1890, který arci mluví o tom, že vybírání mýta může ministr obchodu (dnes vzhledem k zákonu č. 85/1926 Sb. veřejných prací) vykonávati vlastními svými orgány (saját közegei által). Než váhu nelze klásti na slova »saját közegek« (vlastní orgánové) v tom smyslu, že vybírání mýta musilo býti svěřeno jedině zaměstnancům resortu min. obchodu (dnes veř. prací). Vybírání mýta vlastními orgány může znamenati jedině tolik, že se děje na účet min. bez jakéhokoli dalšího prostředníka, při čemž služební kvalifikace osob, vybíráním mýta pověřených, je zcela nerozhodná. Při tomto výkladu zákona jest ovšem také správný názor žal. úřadu, že jde tu o interní opatření úřadu, na které st-li žádný vliv nepřísluší. Je tedy námitka stížnosti bezdůvodná.
Zbývá konečně námitka, jíž st-l dovozuje, že jest od placení mýta osvobozen na základě § 99 odst. 1 bod 4 zák. čl. I:1890, jakožto vojenský dodavatel, kteroužto okolnost prokázal listinou v řízení správním předloženou. Žal. úřad zamítl stejnou námitku st-lova odvolání poukazem na ustanovení § 16 části II. nař. býv. uh. min. obchodu z 11. července 1892 č. 45380 a oběžníku téhož ministra z 12. července 1891 č. 35329, jejichž předpisy nebyly v případě st-lově dodrženy, a dodal, že potvrzení divisního proviantního skladu v Bratislavě, které st-l v řízení správním předložil, na průkaz od osvobození od mýta nestačí. Stížnost nezabývá se sice vůbec poukazem nař. rozhodnutí na citovaná nařízení býv. uh. ministerstva obchodu, avšak tvrdí, že st-l prokázal osvobození od mýta tím, že předložil vojenskou legitimaci. Než soud nemohl stížnosti dáti za pravdu. Podle § 99 odst. 1 bod 4 zák. čl. I:1890 jsou od placení mýtných poplatků osvobozeny osoby příslušející k ozbrojené moci nebo stojící v jejích službách, dále potahy a zvířata, kterých se užívá k dopravě potřeb ozbrojené moci. Není-li vojenská vlastnost osob nebo dopravních prostředků zevně patrná, pak má se jim dostati úředního průkazu. St-l tvrdil ve správním řízení a tvrdí i ve stížnosti, že je vojenským dodavatelem. Patří tedy k osobám, u nichž zevně vojenská vlastnost není patrná, a mohl by býti osvobozen od placení mýta jedině tehdy, měl-li předepsaný úřední průkaz. O vydávání úředních průkazů předpisuje pak oběžník býv. uh. min. obchodu z 12. června 1891 č. 35329 (Rendeletek tára č. 113/1891), že vystavuje je hlavný služný, v městech pak policejní kapitán nebo úředník radou města tím pověřený; vystavovati průkazy o osvobození od mýta náleží tudíž státním úřadům správním, kterým přísluší vykonávati vnitřní správu, a to na žádost přednostů příslušných úřadů. Tento postup při vydávání průkazů úředních zachovalo v platnosti výslovně i nařízení býv. uh. min. obchodu z 11. července 1892 č. 45380 (Rendeletek tára č. 144/1892) v části II. § 16 odst. 2 (Rendeletek tára str. 1461/1892). Citovaná nařízení býv. uh. min. obchodu nemluví arci výslovně o úředních průkazech, vydávaných podle § 99 odst. 1 bod 4 zák. čl. I:1890, než vzhledem k tomu, že jde o průkaz stejný jako v jiných bodech odst. 1 § 99 cit. zák. článku, není možno pochybovati o tom, že i úřední průkaz pro osvobození od placení mýta podle § 99 odst. 1 bod 4 náleží vystavovati úřadům, které jsou příslušné vydávati úřední průkazy o osvobození od placení mýta i v případech jiných. Tomu nasvědčuje i odst. 4 oběžníku č. 35329/1891, podle něhož nutno průkaz vystaviti od případu k případu ve všech ostatních případech zákonného osvobození od placení mýta, které spadají pod jiné body § 99 odst. 1 zák. čl. I:1890, nežli ty, jež jsou v oběžníku výslovně vypočteny. Takovým jiným bodem je pak i bod 4, ve kterém je vystavení úředního průkazu (nikoliv tedy vojenského) zvláště předvídáno. Ježto pak st-l nevykázal se úředním průkazem vystaveným od úřadu uvedeného v oběžníku býv. uh. min. obchodu z 12. června 1891 č. 35329, nýbrž od orgánu vojenského, je jeho námitka, že nebyl vzat zřetel na legitimaci předloženou ve správním procesu, bezdůvodnou, kdyžtě důvodně by se mohl st-l dovolávati osvobození od placení mýta jen tehdy, kdyby se mohl vykázati úředním průkazem úřadu, který k vystavování průkazů je právními předpisy povolán. — — —

Citace:

č. 12348. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 388-391.