Č. 12347.

Cesty: * Opatření ministerstva veřejných prací, kterým se zavádí vybírání mýta na státních silnicích a objektech podle § 89 zák. čl. I:1890, vyžaduje k své účinnosti řádného vyhlášení.
(Nález z 27. března 1936 č. 11930/36.)
Věc: Josef Š. v Bratislavě proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 24. dubna 1933 o přestupku silničního zákona.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Rozsudkem policejního trestního soudu u policejního ředitelství v Bratislavě z 28. prosince 1932 byl st-l uznán vinným přestupkem § 143 zák. čl. I:1890, který spáchal tím, že jel automobilem po Dunajském mostě v Bratislavě a odepřel platiti mýto, a byl odsouzen, k peněžitému trestu 300 Kč. Odvolání, které st-l podal k zem. úřadu v Bratislavě, bylo nař. rozhodnutím odmítnuto a prvostupňový rozsudek potvrzen. — — —
Ve věci vytýká stížnost, že žal. úřad námitku odvolání, že právní základ vybírání mostného nebyl zákonem předepsaným způsobem uveřejněn, že není všeobecně dostupný a že ani v konkrétním případě nebyl st-li učiněn přístupným, vyřídil tím způsobem, že st-l má přímou vědomost o tom, že vybírání mýta se zakládá na ministerských výnosech, které samozřejmě byly vydány na základě zák. čl. I:1890. Při této námitce slušelo stížnosti dáti za pravdu.
St-l byl potrestán proto, že odepřel zaplacení mýtného na Dunajském mostě v Bratislavě. Mezi stranami je nesporné, že Dunajský most je mostem státním, takže vybírání mýta na něm mohlo býti min. obchodu (dnes podle zákona č. 85/1926 Sb. veř. prací) zavedeno způsobem upraveným v § 89 zák. čl. I:1890. Podle tohoto zákonného ustanovení může ministr zavésti vybírání mýta bez předchozího koncesního řízení nebo bez vystavení příslušné listiny. Tím je stanovena výjimka ze všeobecné zásady, vyslovené v § 81 cit. zák. čl. a rozvedené v následujících paragrafech téhož zákona, podle níž je třeba k vybírání mýta zvláštního povolení, které uděluje ministr po předchozím předepsaném řízení. Avšak tato výjimka týká se právě jen způsobu, jakým se dospěje k rozhodnutí o vybírání mýta, nikoli však jiných okolností, jež s vybíráním mýta souvisejí. Výjimka je vysvětlitelná tím, že je připuštěna jen na silnicích a objektech ve státní správě, takže zákonodárce důvodně mohl očekávati, že otázka, zda v konkrétním případě má dojíti k vybírání mýta, bude příslušnými státními orgány dostatečně uvážena, že nebude třeba zachování zvláštních kautel, jež jinak pro povolení k vybírání mýta zákon předpisuje. Z předpisu § 89 zák. čl. I:1890 nelze však nijak vyvoditi, že by situace těch, kdož silnice nebo jiného objektu používají a mýtné poplatky jsou povinni platiti, měla býti jiná tehdy, jestliže jde o silnice neb objekty ve správě státní, nežli ve všech jiných případech. Ježto pak pro vybírání mýta koncesionářem předpisuje § 86 odst. 2 zák. čl. I:1890, že příslušné dokumenty mají býti vyhlášeny v úředním listě státním a rozhlášeny pokud možná nejvíce na území příslušného municipia, čímž zřejmě má býti dosaženo toho, aby uživatelé silnic a objektů byli autenticky informováni o zavedení mýta a jeho modalitách, je nutno této zásady o vyhlášení vybírání mýta použíti i na případy, kdy vybírání neděje se koncesionářem, nýbrž způsobem uvedeným v § 89 zák. čl. I:1890. Musí tedy býti uživatelům silnic a objektů umožněno nabýti vědomosti o tom, zda skutečně bylo příslušnými úřadem rozhodnuto o vybírání mýta, a kterým z obou způsobů, zmíněných v § 89 zák. čl. I:1890, se má vybírání díti. Vzhledem k tomu ovšem, že podle § 89 zák. čl. I:1890 může býti vybírání mýta zavedeno na silnicích a objektech ve státní správě bez vystavení příslušné listiny, je zásady o vyhlášení vybírání mýta v těchto případech užíti tak, že bude vyhlášeno rozhodnutí ministra o tom, že vybírání mýta bylo na určité silnici neb objektu zavedeno. Nař. rozhodnutí vychází zřejmě z toho hlediska, že při vybírání mýta vlastními orgány, tudíž jedním ze způsobů, uvedených v § 89 zák. čl. I:1890, není třeba vyhlásiti rozhodnutí o vybírání mýta, nýbrž že dostačí interní rozhodnutí příslušného úřadu, veřejně neoznámené. Tento názor není možno uznati za správný a je nutno z důvodů, jež byly uvedeny, dospěti k závěru, že opatření ministra, kterým se zavádí vybírání mýta na státních silnicích a objektech podle § 89 zák. čl. I:1890, vyžaduje ke své účinnosti řádného vyhlášení. Za tohoto stavu věci nebylo třeba zabývati se otázkou, zda vyhlášení rozhodnutí o vybírání mýta musí se podle dnešního právního řádu státi ve sbírce zákonů a nařízení, jak za to má stížnost, neboť je nesporné, že k vyhlášení jakýmkoliv způsobem vůbec nedošlo, takže zákonnému ustanovení nepochybně nebylo učiněno zadost. — — —

Citace:

č. 12347. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 387-388.