Č. 12625.

Pojišťovací právo. — Řízení správní: Na základě opravného prostředku, v němž je vyjádřen toliko projev nespokojenosti strany s výměrem úrazové pojišťovny o přeřazení podniku a vůle, aby vyšší stolice tento akt přezkoumala, není odvolací úřad oprávněn přezkoumati napadený výměr věcně.
(Nález z 11. listopadu 1936 č. 15984/36.)
Věc: Fa G. Kohn a syn v Brně (adv. Dr. Heřman Friedmann z Brna) proti rozh. zem. úřadu v Brně ze 14. února 1934 o úrazovém pojištění.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Zástupci stížnosti Dru Heřmanu Friedmannovi, advokátu v Brně, se ukládá pokuta pro svévoli částkou 500 (pět set) Kč, kterou jest povinen zaplatiti chudinskému fondu města Brna do 14 dnů od doručení tohoto nálezu za následků exekuce.
Důvody: Výměrem úrazové pojišťovny dělnické v Brně z 24. července 1933 byla parní cihelna firmy G. Kohn a syn v Brně přeřazena z dosavadního procenta 42, IX. třídy nebezpečenské od 1. ledna 1930 do procenta 46, IX. třídy nebezpečenské. Současně byly firmě předepsány za dobu od 1. ledna 1930 do 31. prosince 1932 dodatečné příspěvky v částce 37956.80 Kč.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad námitky stěžující si firmy z těchto důvodů: Firma ohražuje se v námitkách proti předepsanému nedoplatku, žádných určitých námitek však neuvádí, nýbrž vyhrazuje si vzhledem ke krátké době, že podá k věci podrobnou zprávu. Takováto nekonkretisovaná námitka nemůže však sloužiti za podklad k přezkoumání sporného výměru a výhrada tu učiněná je bez právního významu. Ostatně dodatečně konkretisované námitky stěžující si firmy, rozšířené nejen na předpis, nýbrž i také na přeřazeni podniku, nutno pokládati také za opožděné a tudíž nepřípustné, jelikož podány byly po uplynutí 14denní lhůty odvolací.
Stížnost uznává, že v námitkách proti výměru úrazové pojišťovny dělnické nebyl uveden žádný konkrétní důvod odvolací, nýbrž jen povšechná nespokojenost s výměrem v odpor vzatým a žádost o jeho instanční přezkoumání, má však za to, že žal. úřad přes to byl povinen zabývati se otázkou přeřazení podniku a předepsání pojistných příspěvků, poněvadž stanovisko st-lčino bylo patrno z jejích projevů učiněných v řízení před úrazovou pojišťovnou dělnickou, jež předcházelo vydání napadeného výměru pojišťovny.
Nss nemohl toto stanovisko uznati správným. Z pojmu opravného prostředku vyplývá, že nestačí, aby podání, jímž se opravný prostředek vznáší, obsahovalo toliko povšechný projev nespokojenosti strany s obsahem správního aktu a vůli, aby vyšší stolice tento správní akt přezkoumala, nýbrž je třeba, aby podle povahy věci bylo v něm aspoň přibližně naznačeno, čeho se tento projev nespokojenosti týká, resp. po jaké stránce strana se domáhá nápravy napadeného aktu tak, aby opravná stolice mohla seznati, čeho se strana na ní dožaduje, a aby měla takto aspoň nějaký věcný podklad pro své judikování o opravném prostředku. To je zajisté minimální požadavek pro obsah opravného prostředku, jenž je nezbytným pro rozhodovací činnost opravné stolice. Opačné stanovisko vedlo by k tomu, že by odvolací stolice byla nucena rozhodovati, aniž by věděla, čím se strana ze správního aktu samého nebo z řízení jemu předcházejícího cítí ve svém právu nebo právním zájmu dotčena (srov. Boh. A 12063/35).
Bezdůvodnost námitky st-lčiny plyne však i z positivního právního předpisu. Paragraf 19 odst. 2 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. stanoví, že z podání má býti zřejmo, kdo je činí, případně kdo vystupuje jako zástupce nebo zmocněnec, o jakou věc jde a jaký návrh se činí. Návrh v podání uplatňovaný musí býti věcně odůvodněn tak, jak toho povaha případu vyžaduje, a musí býti připojeny neb aspoň navrženy potřebné důkazy. Ježto podle 1. odstavce tohoto paragrafu pod souhrnné označení »podání« spadá i odvolání, resp. odpor, nemůže býti pochybnosti o tom, že předpis odst. 2 vztahuje se též na opravný prostředek podaný proti výměru úrazové pojišťovny dělnické podle § 19 úraz. zákona. Je tedy positivním předpisem právní normy předepsáno, že podání takové, uplatňující určitý nárok, tedy in concreto nárok na zrušení výměru pojišťovny, musí býti věcně ve směrech tam uvedených odůvodněno, a nemůže býti pochybnosti, že povaha věci, totiž aby zem. úřad mohl rozhodnouti, toho vyžaduje, aby toto podání obsahovalo námitky uplatňované proti výměru úrazové pojišťovny s hlediska právního a skutkového. Tvrdí-li stížnost opak, ocitá se tím v rozporu s positivním ustanovením § 19 vlád. nař. č. 8/1928 Sb. a je proto námitka ta nejen neodůvodněná, nýbrž i svévolná.
Z toho se podává, že žal. úřad nebyl povinen, a ježto šlo o spor stran, vzhledem k nabytému procesnímu právu strany druhé ani oprávněn, přihlížeti k projevům st-lčiným, učiněným před úrazovou pojišťovnou, jež nedošly výrazu v opravném prostředku samém.
K námitkám stížnosti se jen ještě podotýká, že nedostatek věcného odůvodnění některého podání, tedy v daném případě konkretisace námitek odvolání, není vadou formální, jejíž odstranění má úřad zaříditi z moci úřední a uložiti k tomu cíli podateli přiměřenou lhůtu ve smyslu § 19 odst. 3 vlád. nař. č. 8/1928 Sb., nýbrž nedostatkem obsahovým, jejž úřad z důvodů shora vyložených z moci úřední sanovati nemůže. Okolnost, že úřad o podání obsahově nevyhovujícím zavedl řízení a dal protistraně příležitost k němu se vyjádřiti, nemůže býti překážkou, aby v konečném rozhodnuti o tomto podání rozhodl tak, jak podle zákona s ním naložiti sluší.
Proti dalšímu výroku žal. úřadu, že k vývodům obsaženým v dodatku ke st-lčinu odvolání nemohlo jako k opožděným býti přihlíženo, stížnost žádné námitky neformuluje, nýbrž výslovné uznává stanovisko žal. úřadu správným. Je tedy stížnost bezdůvodná.
Výrok o pokutě je založen na ustanovení § 41 zákona o ss.

Citace:

č. 12625. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 1039-1041.