Č. 12 451.

Školství: I. Každá okolnost jakéhokoli druhu a povahy, ať subjektivní, ať objektivní, která činí službu učitelské síly nepřípustnou z důvodů služebních, opravňuje úřad, aby učinil opatření podle § 78 zákona č. 319/1917 ř. z. (učitel. pragmatika). — II. Zjištění disciplinárního provinění není nutným předpokladem použití § 78 učitel. pragmatiky. — III. Úsudek úřadu o tom, že nastaly okolnosti, které činí další službu učitelské síly podle § 78 učitel. pragmatiky nepřípustnou, musí se opírati o skutečnosti řádně zjištěné.
(Nález z 18. června 1936 č. 13 699/36.) Věc: Ing. Josef B. v Báňské Šťávnici (adv. Dr. Jan Čáp z Prahy) proti proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 21. listopadu 1933 o dání na dovolenou s čekatelným a zastavení služebního přídavku.
Výrok: Naříkané rozhodnutí, pokud vyslovuje dání st-le na dovolenou s čekatelným, zrušuje se pro vadnost řízení; jinak se stížnost odmítá pro nepřípustnost.
Důvody: St-li, profesoru stát. prům. školy v Báňské Šťávnici, bylo výnosem min. škol. a nár. osvěty z 26. září 1933 oznámeno, že z četných stížností, týkajících se jeho osoby, jež došly min. nejen se strany ředitelství školy, nýbrž také se strany jiných státních úřadů, a jejichž nejhlavnější body projednal se st-lem již ústně 28. dubna 1933 přednosta 2. oddělení III. odboru min. v přítomnosti ředitele školy, nabyl ministr přesvědčení, že podstatné zájmy školské služby vylučují, aby st-l dále konal službu na dosavadním svém služebním místě nebo na jiném místě, jež by odpovídalo jeho služebnímu postaveni a jeho způsobilosti. Hodlá proto ministr použiti ustanovení § 78 služ. pragm. učit. a dáti jej na dovolenou s čekatelným. — Zároveň učinil ministr opatření podle bodu III. odst. 1 vládního usnesení z 20. března 1928, aby účtárna min. škol. zastavila st-li dnem 30. září 1933 výplatu dosavadního služebního přídavku ročních 3 000 Kč až do nejbližšího určení kvalifikace.
Proti tomuto výměru vznesl st-l námitky, v nichž se bránil proti chystanému opatření, domáhal se vyšetření všech stížností a řádného zjištění stavu věci.
Nař. rozhodnutím nebylo těmto námitkám vyhověno, st-l dán byl podle § 78 služ. pragm. učit. na dovolenou s čekatelným dnem 30. listopadu 1933, týmž dnem byl zproštěn činné služby a zároveň bylo učiněno opatření, aby mu dnem 30. listopadu 1933 výplata činovného byla zastavena. Rovněž bylo ponecháno v platnosti opatření v příčině zastavení výplaty služebního přídavku Kč 3 000.
Nař. rozhodnutí obsahuje podle svého znění dva výroky: Překládá st-le na dovolenou s čekatelným a zastavuje mu výplatu služebního přídavku per 3 000 Kč, čili jinými slovy odnímá mu přídavek ten.
Proti tomuto opatření, upravujícímu autoritativně otázku nároku st-lova na uvedený služební přídavek, nekonkretisuje však stížnost žádného stižného bodu, ač podle označeného nař. rozhodnutí směřuje proti němu v jeho celistvosti, a tedy i co do zastavení výplaty služebního přídavku. Nemohl proto soud, jehož kogniční činnost jest vázána podle §§ 5 a 18 zákona o ss na příslušný návrh stran, přezkoumávati nař. rozhodnutí co do jeho zákonitosti a formální správnosti v oné části, která obsahuje výrok o zastavení výplaty služebního přídavku 3 000 Kč, a musil, pokud jde o zastavení přídavku, odmítnouti stížnost pro nepřípustnost. Jinak se má však věc, pokud jde o opatření o dání na dovolenou s čekatelným.
Po této stránce vytýká stížnost nař. rozhodnutí
1. jednak vadnost řízení, kterou spatřuje v tom, že není nař. opatření odůvodněno konkrétními skutkovými okolnostmi, že řízení zůstalo neúplným, protože nebyla o st-lových námitkách provedena žádná šetření a že odporuje spisům, pokud v něm uvedeno, že výnos z 26. záři 1933 byl vydán na podkladě stížností, které byly se st-lem dne 28. dubna 1933 projednány ústně,
2. jednak nezákonnost, která spočívá v tom, že žal. úřad má mylně za to, že nebylo třeba provésti disciplinární řízení, ač předpisu § 78 učit. pragm. nelze použiti bez zřetele k §§ 88 a 89 téhož zákona, které výslovně stanoví, že musí býti konána šetření a dokázáno zavinění.
Nss rozhoduje o této stížnosti zabýval se především námitkou zmíněnou pod č. 2. jako širší, protože kdyby bylo shledáno, že bylo třeba v daném případě provésti dříve disciplinární řízení, a proto bylo nutno nař. rozhodnutí pro nesprávný právní názor žal. úřadu podle § 7 zákona o ss zrušiti, odpadla by již potřeba, aby se nss zabýval ještě také vytýkanými vadami řízení.
Leč po této stránce nemohl soud stanovisko stížnosti uznati správným.
Zákon z 28. července 1917 č. 319 ř. z. o služebním poměru učitelstva státních středních a nižších učilišť (učitelská pragmatika), který až na některá ustanovení, jež v daném případě nepřicházejí v úvahu, byl § 214 odst. 2 plat. zákona č. 103/1926 Sb. zachován v platnosti, obsa- huje v oddílu IV. — jak svědčí jeho nadpis — »Změny ve služebním poměru a jeho zrušení« a zahrnuje §§ 72 až 94 předpisy jednající o přeložení, o službě u státních úřadů a její směně, o dání mimo službu, dovolené s čekatelným, přeložení na dočasný odpočinek (kvieskování), přeložení na trvalý odpočinek (pensionování), dále o řízení při přeložení na odpočinek (dání mimo službu a dovolenou s čekatelným) a konečně o zrušení služebního poměru, tedy předpisy jak povahy materiální, tak povahy formální (procesuální). Naproti tomu oddíl V. jedná pod nadpisem »Jak se trestá porušení povinností« v §§ 95 až 165 o disciplinární odpovědnosti, pořádkových trestech, disciplinárních trestech, o disciplinárních komisích a stranách, o disciplinárním řízení a j., tedy opět jak předpisy hmotně-právní, tak procesuálně-právní.
Již z tohoto uspořádání látky je nepochybně jasno, že dání na dovolenou s čekatelným je zcela samostatným opatřením povahy administrativní, upravujícím služební poměr osob zmíněných v čl. I. cit. zákona, které s disciplinární zodpovědností těchto osob nemá nic společného, a že také řízení o zmíněném opatření je zcela jinak upraveno a přísluší jiným orgánům, než je tomu u řízení disciplinárního, takže mezi ním a řízením disciplinárním není žádné právní souvislosti a nelze je také považovati za suspensi, jakou má na zřeteli na př. ustanovení § 153 služ. pragm. učit. č. 319/1917 ř. z.
Správnosti tohoto názoru svědčí dále sám obsah předpisů upravujících dání na dovolenou s čekatelným. Ustanovuje totiž prve cit. § 78 zákona č. 319/1917 ř. z., že »není-li pro některého definitivního nebo prozatímního učitele důsledkem změny v organisaci služby dočasně žádného místa k disposici nebo nastanou-li okolnosti, které další službu učitelovu na některém místě jeho služebnímu postavení a jeho schopnosti přiměřeném činí nepřípustnou z důležitých služebních důvodů, tedy přednosta ústředny může mu dáti dovolenou s čekatelným.« Předpis § 88 cit. zákona upravující řízení stanoví pak dále v odst. 1, že »obmýšlí-li se, aby byl učitel z úřední moci dán na odpočinek, tedy buď nejprve učitel o tom písemně zpraven a oznámeny mu důvody s doložením, že má toho na vůli; ve 14 dnech své námitky přednésti. O podaných námitkách buďtež konána potřebná vyšetřování. Nebyly-li námitky podány, buď týmž způsobem postupováno, jako kdyby byl učitel žádal za přeložení na odpočinek.« — Konečně § 89 praví, že »ustanovení § 88 vztahují se obdobně na případ, když jest učitel dán mimo službu nebo na dovolenou s čekatelným.«
Ze znění citovaného § 78 je zřejmo, že dání na dovolenou s čekatelným je dáno do úvahy úřadu (arg. slovo »může«), a to tak, že jsou-li splněny zákonné předpoklady tohoto opatření, je mu ponecháno rozhodnutí o tom, chce-li ho použiti, ale naříditi ho nemusí; jest však omezen tím, že opatření to naříditi nesmí, nenastaly-li takové okolnosti, které by činily z důležitých služebních ohledů další službu učitelské síly na některém místě, přiměřeném jeho služebnímu postavení a jeho schopnosti, nepřípustnou. Zákon nenaznačuje sice blíže, jaké jsou to okolnosti, jež mohou odůvodniti dání na dovolenou s čekatelným, ale nelze naprosto z něho vyčisti, že by to měly býti jen okolnosti tvořící podklad disciplinárního provinění. Naopak ze všeobecného znění tohoto předpisu nutno usuzovati, jak nss vyslovil již v nálezu Boh. A 2255/23 na základě obdobného ustanovení § 73 služ. pragm. úřednické č. 15/1914 ř. z., že každá okolnost jakéhokoli druhu a povahy, ať subjektivní, či objektivní, která z důležitých služebních důvodů činí službu učitelské síly nepřípustnou, opravňuje úřad, aby učinil opatření podle § 78. Mluví-li tedy § 88, resp. § 89 o »potřebném vyšetřování«, lze tím rozuměti toliko takové administrativní úkony, které slouží k zjištění skutečností potřebných k rozhodnutí o dání na dovolenou s čekatelným na podkladě námitek, podaných učitelskou osobou, nelze tím však vyrozumívati disciplinární vyhledávání, resp. vyšetřování, prováděné ve smyslu §§ 121 až 123, resp. 127 až 130 zákona č. 319/1917 ř. z. Z toho vyplývá, že jsou-li dány předpoklady § 78 cit. zákona, může přednosta ústředního úřadu dáti učitelskou osobu na dovolenou s čekatelným bez zřetele k tomu, bylo-li snad disciplinární řízení proti ní zavedeno, resp. aniž by musil disciplinární řízení zaváděti. Jinými slovy, zjištění disciplinárního provinění není nutným předpokladem použití § 78 služ. pragm. učit. Mýlí se proto stížnost, pokládá-li nař. rozhodnutí za nezákonné proto, že žal. úřad neprovedl disciplinárního řízení. Je proto stížnost v tomto směru bezdůvodnou.
Za tohoto stavu věci bylo přikročiti k výtkám zmíněným shora pod č. 1., zabývajícím se vadností řízení.
Znění shora citovaných §§ 88 a 89 nasvědčuje, že zákon ukládá po stránce formální kogentně, aby osoba učitelská byla o zámýšleném dání na dovolenou s čekatelným písemně zpravena se sdělením důvodů, a to podle všeobecných zásad správního řízení, které došly výrazu v konstantní judikatuře tohoto soudu, důvodů jak po stránce právní, tak skutkové tak dalece konkretisovaných, aby se nejen mohla proti tomuto opatření řádně brániti, ale aby rozhodnutí úřadem vydané bylo lze jak v cestě instanční, tak po případě v důsledku mimořádné stížnosti na základě zákona č. 36/1876 ř. z. nss býti přezkoumáno. I když pak zákon ponechává v § 78 rozhodnutí o dání na dovolenou s čekatelným — jak prve uvedeno — volnému uvážení úřadu, neplyne z toho, že by řízení a zvláště provádění potřebného vyšetřování ve smyslu § 88 bylo pouze věcí úřadu, a že by do jeho uvažování spadalo i řešení otázky, zda jsou dány skutkové předpoklady § 78, t. j. nastaly-li okolnosti, které činí z důležitých služebních ohledů další službu nepřípustnou. Jak nss vyslovil a odůvodnil již v nálezu Boh. A 1682/22, může sice úřad k závěru v tom směru dospěti jen na základě vlastní úvahy, když řádně ocenil skutkové okolnosti ve správním řízení zjištěné, avšak toto volné uvažování není aktem libovůle, nýbrž výkonem úřední moci, jež se může pohybovati toliko v mezích daných účelem zákona a podstatou věci. Nss pak může podle § 6 zákona o ss přezkoumati toliko, zda nař. výrok úřadu dostatečně vyznačuje momenty, které správní úřad pokládal za rozhodné, a zda skutkové okolnosti, jež sloužily za podklad rozhodnutí, jsou náležitě zjištěny a tak úplně, aby jimi mohlo býti rozhodnutí náležitě odůvodněno, t. j. aby závěr jeho vyplýval podle zásad logického usuzování ze zjištěných skutečností.
Přihlédne-li se z těchto hledisek k řízení provedenému v daném případě, je patrno, že již výměr žal. úřadu z 26. září 1933 o zamýšleném dání st-le na dovolenou s čekatelným nevyhovoval požadavkům právě zmíněným, poněvadž neuváděl naprosto žádných konkrétních skutečností, ze kterých dospěl žal. úřad k závěru, že »služební poměr st-lův k ředitelství školy jemu bezprostředně nadřízenému je do té míry podryt, že nelze očekávati nezbytně nutné vzájemné důvěry, aby byla možná zdárná spolupráce a součinnost se st-lem na této škole«, a proč »nelze srovnati s podstatnými zájmy školské služby, aby st-l konal dále službu na svém dosavadním místě služebním«, resp. z čeho usuzuje, »že poměr st-lův k ředitelství školy je takového rázu, že zbavil i min. škol. a nár. osvěty další důvěry k st-li tak, že nemůže použiti jeho služeb v oboru školství podléhajícím správě tohoto min. a svěřiti mu případně jiné profesorské místo.«
Pouhý poukaz na četné stížnosti týkající se osoby st-lovy, jež došly min. nejen se strany ředitelství školy, ale i od jiných státních úřadů, nemůže postačiti, když nebylo uvedeno ani o jaké konkrétní stížnosti šlo a v jakém směru byly činěny, ani které úřady je podaly.
Nedostatkem odůvodnění konkrétními skutkovými okolnostmi trpí však samo nař. rozhodnutí, neboť toto — pokud jde o splnění předpokladů § 78 — odvolává se na odůvodnění výnosu ze dne 26. září 1933, v němž však, jak bylo právě dolíčeno, konkretisace ta chybí. Mimo to nař. rozhodnutí nevyhovujíc námitkám st-lovým uvádí, že námitky nepřesvědčily žal. úřad o opaku, aniž však naznačuje, proč má za to, že nejsou st-lovy námitky způsobilé otřásti správností provedeného opatření, zvláště když neshledal potřebu provésti o námitkách další vyšetřování. Tyto nedostatky nejen znemožnily st-li řádnou obranu po stránce meritorní, ale i nss náležité přezkoumání nař. rozhodnutí. Jde proto o vady podstatné ve smyslu § 6 zákona o ss, které stížnost právem vytýká. Pro tyto vady bylo proto nutno nař. rozhodnutí, pokud vyslovilo dání st-le na dovolenou s čekatelným, zrušiti.

Citace:

č. 12451. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 636-641.