Č. 12405.

Zaměstnanci veřejní. — Školství: * Ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. o úsporných opatřeních personálních jsou kryta zákonem.
(Nález ze 16. května 1936 č. 10235/36.)
Věc: Marie K. a Antonín K. v Mor. Ostravě — Zábřehu n. O. proti rozh. min. škol. a nár. osvěty v Praze z 26. července 1934 a z 29. srpna 1934 o snížení odpočivných platů a platů služebních.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: I. Výnosem z 8. června 1934 oznámila zem. školní rada v Brně st-lce Marii K., řídící učitelce v. v., že podle jejího prohlášení je její manžel, Antonín K., s nímž žije ve společné domácnosti, řídícím učitelem v činné službě s platem, který činí po srážkách podle zákona č. 204/32 Sb. a vlád. nařízení č. 252/33 Sb. ročně 29106 Kč. Poněvadž úhrn st-lčiných odpočivných požitků a služebních příjmů jejího manžela převyšuje po srážkách po rozumu zákonných ustanovení částku 36000 Kč ročně, krátí se odpočivné požitky st-lčiny podle § 9 cit. vlád. nařízení od 1. ledna 1934 o 8% ročně.
Proti tomuto opatření podala st-lka námitky, jež zem. škol. rada výnosem z 21. června 1934 zamítla.
Odvolání podané st-lkou zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, podotknuv se zřetelem k vývodům odvolání, že mu nepřísluší zkoumati otázku zákonitosti vlád. nařízení č. 252/1933 Sb., o něž je rozhodnutí zem. škol. rady opřeno.
II. Výnosem z 3. dubna 1934 zem. škol. rada v Brně oznámila st-li, řídícímu učiteli obecné školy, že jeho manželka Marie K., s niž vstoupil v manželství 16. listopadu 1899, je požívatelkou odpočivného platu a její příjem převyšuje částku 6300 Kč ročně. Poněvadž st-lovy služební příjmy převyšují tuto částku, snižuje se st-li podle ustanovení § 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. od 1. ledna 1934 činovné o 40%.
Námitkám podaným st-lern nevyhověla zem. škol. rada výnosem z 3. května 1934.
Odvolání st-lovo zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím, v podstatě stejného obsahu jako ve věci uvedené nahoře sub I.
O stížnosti podané na obě citovaná rozhodnutí min. škol. a nár. osvěty uvážil nss toto:
Stížnost dovozuje, že ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nařízení z 22. prosince 1933 č. 252 Sb., podle nichž bylo provedeno snížení služebních příjmů, resp. odpočivných požitků st-lů, nejsou kryta předpisem zákona o mimořádné moci nařizovací z 9. června 1933 č. 95 Sb., novelisovaného zákonem z 15. listopadu 1933 č. 206 Sb., dále že cit. vlád. nařízení nebylo podle § 5 cit. zmocňovacího zákona předloženo do 14 dnů oběma sněmovnám Národního shromáždění k schválení, nebylo vůbec dosud sněmovnami schváleno a že nebylo ani podepsáno presidentem republiky. Především dlužno se vypořádati s těmito posléze vytýkanými formálními nedostatky.
Podle § 5 zákona č. 95/1933 Sb. je vláda povinna nařízeni vydaná podle tohoto zákona předložití do 14 dnů ode dne vyhlášení oběma sněmovnám Národního shromáždění. Odepřou-li obě sněmovny hlasováním podle § 48 odst. 1 ústavní listiny je schváliti, pozbývají platnosti ode dne tohoto usnesení. Vláda je povinna vyhlásiti bez odkladu ve Sbírce zákonů a nařízení, že a od kdy nařízení pozbylo platnosti. Tomuto předpisu bylo v daném případě učiněno zadost, neboť vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. bylo publikováno v částce 86. Sb. z. a n., vydané 30. prosince 1933. Podle těsnopisecké zprávy o 313. schůzi poslanecké sněmovny ze 17. ledna 1934 (str. 6) došlo toto vlád. nařízení poslanecké sněmovny dopisem předsedy vlády z 10. ledna 1934 č. 428/34 a bylo přikázáno výborům sociálně-politickému a rozpočtovému. Podle těsnopisecké zprávy o 245. schůzi senátu ze 17. ledna 1934 (str. 5) bylo cit. vlád. nařízení z předsednictva přikázáno výborům sociálně-politickému a ústavně-právnimu. Aby vlád. nařízení, vydaná podle cit. zmocňovacího zákona, byla sněmovnami Národního shromáždění také výslovně schválena, toho není podle cit. předpisu k platnosti oněch vlád. nařízení zapotřebí. Je tedy námitka učiněná proti vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. s hlediska § 5 zákona č. 95/1933 Sb. bezdůvodná.
Co pak se týče vytýkaného nedostatku podpisu presidenta republiky na vlád. nařízení č. 252/1933 Sb., uvážil nss toto: Podle § 102 ústavní listiny mají soudcové, řešíce určitou právní věc, právo zkoumati platnost nařízení. Tohoto práva používá i nss z úřední moci, ať jde o obsahovou nebo formální stránku nařízení. Vzejdou-li pochybnosti o platnosti nařízení po stránce formální, zejména v tom směru, je-li nařízení řádně podepsáno podle § 84 ústavní listiny, vychází i tu soud při své jurisdikci z toho, jak bylo nařízení uveřejněno ve Sbírce zákonů a nařízení státu československého, určené podle ustanovení § 2 bodu c) zákona z 13. března 1919 č. 139 k veřejnému vyhlašování též nařízení, vydaných ústředními úřady státními. Stejné stanovisko zaujal soud také v případu právě projednávaném v příčině vlád. nařízení č. 252/1933 Sb., pokud jde o vytýkaný nedostatek podpisu presidenta republiky na tomto nařízení, kterýžto podpis byl předepsán v § 3 zákona č. 95/1933 Sb. Se zřetelem k publikaci tohoto nařízení č. 252/1933 Sb., jak se stala ve Sbírce zákonů a nařízení, kde je pod cit. nařízením vytištěno i jméno presidenta republiky »T. G. Masaryk v. r.«, nemá soud pochybnosti, že vl. nařízení č. 252/1933 Sb. je řádně podepsáno, a to i presidentem republiky. Ve stížnosti st-lé pouze tvrdí, že vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. není podepsáno presidentem republiky, aniž namítají, že publikace tohoto vlád. nařízení, jak jest obsažena ve Sbírce zákonů a nařízení, neodpovídá skutečnosti. V této své formulaci nebyla námitka stížnosti, se zřetelem k tomu, co bylo nahoře uvedeno, s to, aby vzbudila pochybnosti soudu v tom směru, zda publikace ve Sbírce zákonů a nařízení souhlasí se skutečným stavem či nikoli.
Avšak ani s hlediska materiálně-právního obsahu ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nař. č. 252/1933 Sb. nemohl nss uznati, že by tato ustanovení vybočovala z rámce zmocnění daného vládě v zákoně č. 95/1933 Sb.
V § 1 cit. zákona se praví, že vláda se zmocňuje, aby po dobu mimořádných poměrů hospodářských domácích i zahraničních, nejdéle však do 15. listopadu 1933 nařízením upravila celní sazebník republiky Československé a — pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny nebo nejde o zákonnou úpravu československé měny — činila opatření pro přiměřenou úpravu cen a výrobních a odbytových poměrů v průmyslu, živnostech a zemědělství, jakož i pro zachování rovnováhy v hospodářství státním, státních nebo státem spravovaných podniků, ústavů, fondů a zařízení, jež z moci zákonné vybírají příspěvky, poplatky nebo dávky. Podle čl. I. zákona č. 206/1933 Sb. byla doba mimořádné moci nařizovací, stanovená v § 1 zákona č. 95/1933 Sb., prodloužena do 30. června 1934.
Vlád. nařízení č. 252/1933 Sb., nadepsané »O úsporných opatřeních personálních«, dlužno zařaditi mezi ona opatření, k nimž byla vláda zmocněna v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. za účelem zachování rovnováhy v hospodářství státním a v hospodářství ostatních tam uvedených útvarů. Stížnost dovozuje, že služební a odpočivné požitky st-lů byly vyrtiěřeny na základě zákona č. 104/1926 Sb. a byly sníženy podle zákona č. 204/1932 Sb. Mohla by býti proto jejich změna provedena jen na základě předpisu dalšího zákona, který by změnil oba předchozí zákony, nikoli však pouhým vlád. nařízením vydaným podle zákona č. 95/1933 Sb., poněvadž § 1 tohoto zákona připouští jen taková opatření, k nimž není ve smyslu ústavy potřebí zvláštního zákona. Stížnost tedy stojí tu na stanovisku, že zmocnění vlády podle § 1 zákona č. 95/1933 Sb. se nevztahuje na opatření, která by se dotýkala takových poměrů, jichž úprava byla již dříve provedena zákonem. Omezení toto je podle názoru st-lů vysloveno v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. slovy »pokud k tomu není zapotřebí zvláštního zákona podle předpisů ústavní listiny.«
Stížnost si však po názoru nss toto ustanovení zákona nesprávně vykládá, neboť uvedené omezení se týká jen poměrů, majících relevanci v oboru veřejného hospodářství, jichž úpravu ústavní listina vyhrazuje zákonu, na př. §§ 27, 92, 97, 99, 109, 111 a j. ústavní listiny č. 121/1920 Sb. Že zákon č. 95/1933 Sb. sám předpokládá možnost měniti vlád. nařízeními, vydanými podle tohoto zákona, i zákony dosud platné, plyne jasně z § 2 tohoto zákona, kde se praví, že ustanovení zákonů upravujících týž obor jako nařízení vydaná podle tohoto zákona pozbývají účinnosti, pokud jsou od těchto nařízení odlišná. To potvrzuje i důvodová zpráva k vlád. návrhu zmíněného zákona (č. tisku 2290, III. voleb. období, 8. zasedání), z níž je zřejmo, že motivem k vydání tohoto zákona byla úvaha, že současná všeobecná tíseň hospodářská prokazuje čím dále tím více potřebu rychlého rozhodování a že nelze s plnou jistotou očekávati, že by bylo vždy a za všech okolností možno v pravý čas opatřiti vše nutné cestou zákonodárnou. Účelem zákona č. 95/1933 Sb. bylo tedy umožniti, aby vláda mohla v mezích daného zákonného zmocnění činiti i taková opatření, k nimž by jinak bylo třeba zákona.
Ježto úprava právních a zejména platových poměrů zaměstnanců (s výjimkou soudců) ve veřejných službách není v ústavní listině vyhrazena zákonu, mohla býti v mezích zmocnění daného vládě v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. provedena vlád. nařízením také úsporná opatření v oboru personálním u těchto zaměstnanců, a to i změnou dosavadních předpisů zákonných, upravujících služební poměry těchto zaměstnanců.
Dále namítá stížnost, že vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. překračuje zmocnění § 1 zákona č. 95/1933 Sb. také v tom, že připouští snížení služebních a odpočivných platů na dobu časově neomezenou, neboť podle názoru stížnosti srážky ze služebních příjmů podle citovaného nařízení mohou se prováděti jen do konce r. 1934. Ani v tom nelze stížnosti přisvědčiti.
Zákon č. 95/1933 Sb. v souvislosti se zákonem č. 206/1933 Sb. sice omezil zmocnění dané vládě v § 1 prvního zákona také časově, nestanovil však nikde, že účinnost vlád. nařízení, vydaných podle onoho zmocnění, je rovněž omezena jen na dobu, po kterou trvá zmocnění. Naopak z ustanovení § 5 zákona č. 95/1933 Sb. nutno usuzovati, že zákon ten předpokládá, že platnost nařízení, vydaných na základě zmocnění v něm vládě daného, nezanikne již dnem, kdy končí zmocnění vlády, neboť stanoví-li se v § 5 tohoto zákona, že vláda je povinna nařízení vydaná podle tohoto zákona předložití do 14 dnů ode dne vyhlášení oběma sněmovnám Národního shromáždění, týká se toto ustanovení zřejmě i takových vlád. nařízení, která vláda vydá i v posledních dnech doby, na niž je zmocnění omezeno, a i o těchto nařízeních platí ustanovení zákona, že pozbudou platnosti teprve, odepřou-li obě sněmovny je schváliti.
Z té pak okolnosti, že účelem vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. bylo přispěti k zachování rovnováhy v hospodářství státu a ostatních útvarů v § 1 zákona č. 95/1933 Sb. uvedených, nelze ještě dovozovati, že platnost personálních úsporných opatření v onom vlád. nařízení stanovených nutno omeziti jen na příslušná rozpočtová období (t. j. na r. 1933 a 1934), kdyžtě zákon sám zmocnění dané vládě neomezuje výslovně zřetelem jen na hospodářství v určitém rozpočtovém roce, nýbrž mluví všeobecně o zmocnění k opatření pro dobu mimořádných poměrů hospodářských domácích i zahraničních.
Nelze proto shledati, že vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. překročilo rámec zmocnění, daného zákonem č. 95/1933 Sb., neomezilo-li platnost ustanovení §§ 8 a 9 jen na dobu do konce roku 1934, jak to učinilo svým výslovným předpisem § 17 odst. 2 v příčině ustanovení §§ 1 až 6.
Stížnost konečně vytýká, že vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. nemá opory v ústavním právu. Má-li tu stížnost na mysli předpis § 55 ústavní listiny, podle něhož lze nařízení vydávati jen k provedení určitého zákona a v jeho mezích, stačí poukázati na hořejší vývody, podle nichž vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. v předpisech §§ 8 a 9 nepřekročilo zmocnění daného vládě v zákoně č. 95/1933 Sb. Míní-li tím stížnost snad namítati, že se citované vlád. nařízení opírá o zákon odporující ústavě, je námitka taková před nss nepřípustná, neboť podle § 2 zákona o ss není nss povolán zkoumati, vyhovujídi zákony ústavní listině; řešení této otázky je podle čl. II. ústavní listiny přikázáno ústavnímu soudu.
Z těchto úvah dospěl nss k závěru, že ustanovení §§ 8 a 9 vlád. nařízení č. 252/1933 Sb. jsou platnými právními normami, a že proto nelze shledati nezákonný zásah v subjektivní práva st-lů v tom, použil-li žal. úřad těchto předpisů při úpravě služebních, resp. odpočivných platů st-lů. Že by pak snížení těchto služebních, resp. odpočivných platů bylo provedeno podle citovaných předpisů nesprávně, stížnost nevytýká.

Citace:

Č. 12405. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 528-532.