Č. 12295.

Živnostenské právo: * Ošetřování nemocných jest podle čl. V. lit. g) uvozovacího patentu k živn. řádu činností vyňatou z předpisů tohoto zákona.
(Nález z 18. února 1936 č. 10386/36.)
Věc: Šelma W. v Mor. Ostravě proti rozh. min. obchodu v Praze ze 17. února 1934 o zrušení živnostenského listu.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 9. dubna 1918 vydalo okr. hejtmanství v Mor. Ostravě st-lce živnostenský list na svobodnou živnost »ošetřování nemocných« (Krankenpflege) se stanovištěm v Mor. Ostravě, Johannyho ul. č. 19.
Rozhodnutím ze 6. října 1933 zakročil zem. úřad v Brně k návrhu okr. úřadu v Mor. Ostravě na základě § 146 odst. 4 živn. řádu a zrušil z moci úřední zmíněný živnostenský list pro nedostatek zákonné náležitosti, a to z těchto důvodů: »Podle čl. V. lit. g) uvozovacího patentu k živn. řádu se nevztahuje živn. řád na provozování lékařství (lékaři, ranhojiči, zubní, oční lékaři, pomocnice při porodu a babičky atd.) na podniky všelikých zdravotních ústavů včetně porodnic a blázinců, lázni a ústavů na léčení pitím, na lékárnictví, zvěrolékařství včetně kleštění dobytka. Tyto činnosti, zaměstnání a podniky jest však posuzovati podle předpisů pro ně platných. Podle toho jest výkon ošetřování nemocných z povolání z předpisů živn. řádu vyloučen, tedy nejen osobní služby ošetřovatelky nemocných, nýbrž i služby pomocnými silami a taktéž podnik zprostředkující publiku služby ošetřovatelek nemocných. O přípustnosti takového podniku rozhodují jediné úřady zdravotní, v poslední instanci min. veř. zdrav, a těl. výchovy; ošetřování nemocných z povolání upravuje pak dosud platné nařízení býv. rak. min. vnitra z 25. června 1914 č. 139 ř. z. Vydalo-li Vám tedy bývalé okr. hejtmanství v Mor. Ostravě živn. list na »ošetřování nemocných«, porušilo tím zákon.«
Nař. rozhodnutím byl tento výměr potvrzen.
O stížnosti uvážil nss toto: — — —
Žal. úřad vychází z názoru, že činnost st-lkou provozovaná, t. j. »ošetřování nemocných« je vyňata z ustanovení živn. řádu podle čl. V. lit. g) uvozovacího patentu a proto také nemohl býti vydán živnostenský list, který předpokládá, že jde o činnost podléhající živn. řádu.
Nss nemohl shledati, že by názor ten neměl opory v zákoně.
Dovolaný předpis zní: »Živn. řád se nevztahuje na provozování lékařství (lékaři, ranhojiči, zubní, oční lékaři, pomocníci při porodu a babičky atd.), podniky všelikých zdravotních ústavů včetně porodnic a blázinců, lázní a ústavů na léčení pitím, lékárnictví, zvěrolékařství včetně kleštění dobytka.«
Z ustanovení toho, zejména z exemplikativního výpočtu různých činností, majících vesměs za předmět určité zdravotní zásahy, podává se úmysl zákonodárcův, aby veškerá činnost na poli zdravotnictví, a to nejenom odborné léčení vykonávané přímo lékaři, nýbrž i ošetřování konané pod dozorem lékařů vůbec, bylo pokládáno za věc veřejného zdravotnictví, ke kterému i podle své povahy náleží, a aby dozor nad ní nebyl svěřen úřadům živnostenským, nýbrž oněm úřadům, jimž náleží péče v oboru zdravotnickém. Při opačném výkladu by se dospělo k tomu, že by úřady živnostenské aspoň v určitém úseku vykonávaly pravomoc v záležitostech, které spadají do oboru úřadů jiných a aplikovaly na ně předpisy, které podle své povahy se na ně nehodí (srov. nález Budw. A. 11609/1916).
Ustanovuje-li § 18 odst. 1 nařízení min. vnitra z 25. června 1914 č. 139 ř. z., které bylo vydáno na základě §§ 1 a 2 zákona o organisaci veř. zdrav. služby č. 68/1870 ř. z., že ten, kdo z povolání provozuje ošetřováni nemocných, jest povinen před započetím oznámiti to politickému úřadu okr., normuje tím toliko oznamovací povinnost s hlediska zájmů zdravotních, aniž by tím prohlašoval ošetřováni nemocných z povolání za živnost, a to za živnost svobodnou, neboť nehledíc k tomu, že ze znění cit. paragrafu nic podobného se nepodává, nedostáváte by se min. vnitra ani podle jeho resortní pravomoci ani podle základu, podle něhož ono nařízení bylo vydáno, příslušnosti, což ostatně stížnost sama vyzdvihuje.
Poukazuje-li stížnost k tomu, že st-lka, resp. její zaměstnanci provádějí též různé práce, které svojí povahou se nejeví jako ošetřování nemocných ve vlastním slova smyslu, jako upravování postele, čištění těla, podání jídla a nápojů osobám, které vůbec nejsou nemocny, nýbrž toliko staré a slabé, jest okolnost tato zcela nerozhodná vzhledem k tomu, že se zde jedná o zrušení živnostenského listu, znějícího na »ošetřování nemocných (Krankenpflege)«. — — —

Citace:

Č. 12295.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 273-275.