Č. 12282.

Chudinství. — Řízení správní:* O nároku na náhradu chudinského zaopatření podle § 28 dom. zák. č. 105/1863 ř. z. uplatňovaném státním dětským domovem na Slovensku a Podkarpatské Rusi vůči domovské obci ležící v zemi Moravskoslezské rozhodují politické úřady v zemi Moravskoslezské.
(Nález ze 7. února 1936 č. 2348/34.)
Věc: Obec města Uničova proti rozh. zem. úřadu v Brně z 31. července 1933 o ošetřovacích útratách.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Okr. úřad ve Šternberku rozhodl výměrem z 18. října 1932, že město Uničov jest jako domovská obec povinno zaplatiti správě čekoslovenského státního dětského domova v Mukačevě částku 7.841 Kč 70 h jako úhradu ošetřovacích útrat za její obec. příslušníky Karla S., nar. 29. listopadu 1922, a Arnoštku S., nar. 29. října 1921, nemanželské děti Arnoštky S., za ošetřování dětí v dětském domově od 18. prosince 1922, resp. od 20. listopadu 1922 do 4. dubna 1929, kdy domovská obec převzala děti do své péče.
Odvolání stěžující si obce z tohoto výměru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto.
O stížnosti uvážil nss toto:
Stížnost v prvé řadě namítá, že obec již ve svém odvoláni označila rozhodnutí okr. úřadu za nesprávné, ježto nelze se částečně opírati jak o zákony dříve rakouské, tak i o zákony dříve uherské, neboť jako předpisy zák. čl. VIII a XXI:1901 neplatí pro obce na Moravě, tak také předpisy domovského zákona č. 105/1863 ř. z. neplatí pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, proto nemůže ani dětský domov v Mukačevě na základě býv. rak. zákona o domovském právu č. 105/1863 ř. z. uplatňovati nárok na náhradu svých nákladů, ani obec moravská nemůže býti povinna na základě tohoto zákona plniti náhradu ústavu na území, kde tento zákon neplatí. Nss neuznal námitku stížnosti důvodnou.
Domovský zákon z 3. prosince 1863 č. 105 ř. z. stanoví v § 28, že obec nemůže ani přespolním chudým v případu náhlé potřeby odepříti pomoci potřebné, zůstavuje se jí však, že může za to žádati náhradu buď na té obci, kde takový chudý má právo domovské, nebo na těch, kdož dle práva občanského neb dle jiných zákonů jsou pomocí tou povinni. Z tohoto ustanovení plyne, že obec pobytu je povinna v případě nutné potřeby cizího chudého zaopatřiti a obec domovská je povinna náklady s tímto zaopatřením spojené obci pobytu nahraditi. O takto vznesených nárocích, které jsou povahy veřejnoprávní, rozhodují podle § 39 domovského zákona úřady politické.
V daném případě nevznesla nárok na náhradu ošetřovacích útrat za obecní příslušníky stěžující si obce obec pobytu, nýbrž československý státní dětský domov v Mukačevě, v jehož péči se nezl. příslušníci stěžující si obce nalézali. Tento svůj nárok vůči stěžující si obci mohl čerpati a také čerpal jedině z ustanovení § 28 domovského zák. č. 105/ 1863 ř. z. Pokud se při tom dovolal též norem platných na Slovensku a Podkarpatské Rusi, činil tak jedině k odůvodnění svého oprávnění tento nárok uplatniti, dovozuje z norem těch, že nastoupil jak co do povinnosti ošetřování chudých, tak co do nároku na náhradu ošetřovacích nákladů na místo obce pobytu. Neuplatňoval tedy státní dětský domov v Mukačevě vůči stěžující si obci nárok svůj na základě norem platných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi, nýbrž výslovně jen na základě ustanovení domovského zákona č. 105/1863 ř. z., platného na území, v němž leží stěžující si obec. Ježto pak na podkladě tohoto zákona správní úřady o uplatněném nároku také rozhodovaly a na něm povinnost stěžující si obce nahraditi sporné ošetřovací náklady založily, jak to též výslovně žal. úřad v nař. rozhodnutí uvádí, nemá stížnost pravdu, tvrdí-li, že úřad ten rozhodl o povinnosti st-lky k náhradě ošetřovacích nákladů na základě předpisů platných na území Slovenska a Podkarpatské Rusi. Těchto předpisů se žal. úřad nedovolal k odůvodnění povinnosti stěžující si obce, nýbrž k odůvodnění oprávnění subjektu, nárok podle § 28 dom. zák. oproti domovské obci uplatňujícího, tento nárok vůči ní vznésti.

Citace:

Č. 12282. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 246-247.