Č. 12 421.

Honební právo. — Řízení správní. — Řízení před nss: Povolení chytati koroptve do sítí podle § 7 zákona č. 98/1929 Sb. uděluje úřad podle volné, ničím neomezené úvahy.
(Nález z 28. května 1936 č. 8 210/34.)
Věc: Antonín V. v Praze proti rozh. min. zemědělství z 27. října 1933 o povolení k chytání zajíců a koroptví do sítí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 28. prosince 1932 povolil zem. úřad v Bratislavě Antonínu V. v Praze chytání živých zajíců a živých koroptví do sítí v jeho honebních revírech Guta a Šok. Zem. úřad v Bratislavě výměrem z 20. ledna 1933 odvolal shora uvedený výměr stran honebního revíru obce Šoku a zakázal chytání v tomto revíru ode dne doručení tohoto výměru pod následky trestního stíhání dle § 10 zákona č. 98/1929 Sb.
Odvolání st-lovo zamítlo min, zemědělství nař. rozhodnutím.
O stížnosti uvážil nss:
St-l domáhal se povolení k chytání zajíců a koroptví do sítí na obec. honitbě obce Šoku. Min. zemědělství v pořadu instančním nevyhovělo této žádosti, vycházejíc z právního názoru, že povolení takové bylo by lze uděliti toliko nájemci oné honitby, jímž však st-l není. Ačkoli v nař. rozhodnutí není citován zákonný předpis, z něhož žal. úřad tento svůj názor čerpá, je přece nepochybno, že vychází z téhož stanoviska jako zem. úřad, který v tomto směru se dovolal § 15 odst. 2 zák. čl. XX:1883 (jenž přiznává právo chytání srstnaté a pernaté užitkové zvěře jen vlastníku nebo nájemci honitby) a § 7 zákona č. 98/1929 Sb. (dle něhož musí ten, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, dosáhnouti zvláštního povolení k chytání koroptví do sítí). Mimo to poukázal žal. úřad stran chytání zajíců k tomu, že st-l sám doznal, že mu nepřísluší právo honiti zajíce. Ježto pak stížnost neformuiuje proti tomuto druhému, byť i jen mimochodem uvedenému důvodu žádné námitky a v celém svém kontextu, dovolávajíc se § 7 zákona č. 98/1929, brojí výlučně jen proti odepření povolení k chytání koroptví do sítí, mohl i nss nař. rozhodnutí přezkoumávati jen potud, pokud obsahuje nepovolení chytání koroptví do sítí, kdežto výrok, týkající se chytání zajíců, zůstal stížností nedotčen (§ 18 zákona o ss).
Paragraf 7 zákona č. 98/1929 Sb. stanoví, že chytati koroptve do sítí je přípustné jen tehdy, dosáhne-li ten, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, zvláštního povolení okr. úřadu.
Ježto dle § 2 zákona o ss je nss povolán toliko k ochraně subjektivních práv, bylo se soudu nejprve zabývati otázkou, mohlo-li nař. rozhodnutím vůbec býti do nějakých práv st-le zasaženo.
Zákon č. 98/1929 jeví se jako doplněk, resp. jako změna některých ustanovení honebně policejních, obsažených v honebních zákonech pro tu kterou zemi platných, a stanoví v § 11, že pokud není v tomto zákoně jinak stanoveno, zůstávají dosavadní hanební předpisy nedotčeny.
Paragraf 15 odst. 1 zák. čl. XX:1883 vyslovuje všeobecný zákaz chytání užitečné srstnaté a pernaté zvěře (tedy i koroptví) do pastí, sítí a ok, a to nejen v době hájení, nýbrž i v ostatní době. Výjimku z tohoto absolutního a všeobecného zákazu obsahuje odst. 2 (který zde nepřichází v úvahu) a odst. 3, dle něhož chytání za účelem chovu je dovoleno vlastníku honitby, pachtýři a jejich odborným zmocněncům. Z uvedeného plyne, že vlastník honitby a pachtýř měli za platnosti cit. ustanovení nesporně právo chytati koroptve do sítí, ovšem jen za účelem chovu, a to bez jakéhokoliv zvláštního povolení. V tom však nastala zásadní změna ustanovením § 7 zákona č. 98/1929, který má dvojí tvářnost, neboť jednak obsahuje výjimku ze striktního zákazu odst. 1, jednak ruší dřívější neomezené právo vlastníka a pachtýře honitby na chytání koroptví pro účele chovu tím, že chytání koroptví do sítí, ať již za účelem chovu nebo k jinému účelu, pojí na zvláštní povolení.
Zákon sám neobsahuje žádných ustanovení, z nichž by bylo zřejmo, za jakých předpokladů je takové povolení uděliti, resp. za jakých okolností by ten, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, měl nárok na to, aby mu takové povolení bylo uděleno.
Paragraf 1 cit. zákona určuje pro zvěř tam jmenovanou t. zv. dobu hájení, během které zvěř nesmí býti stíhána, chytána a usmrcována; z toho se podává, že zásadně mimo tuto dobu může býti zvěř, tedy i koroptev, nejen stíhána a usmrcována, ale i chytána. Stanoví-li však § 7, že chytání koroptví do sítí je přípustné toliko na zvláštní povolení, nutno dospěti k závěru, že zákonodárce chytání koroptví do sítí pokládá za zvláštní druh chytání, jehož přípustnost i v době, kdy se koroptve nehájí, neplyne ještě z § 1, nýbrž za všech okolností je vázáno na zvláštní povolení. Ze srovnání § 1 a § 7 plyne tedy, že chytání koroptví do sítí je zásadně nepřípustné, a to bez rozdílu, zda se děje k účelům chovu nebo za jiným účelem, a že jen výjimkou může býti povoleno. Jde-li však o výjimku ze všeobecného zákazu a neuvádí-li zákon sám, který zřejmě chytání koroptví do sítí pokládá za způsob výkonu myslivosti, nesrovnávající se se zásadami řádného výkonu myslivosti, žádných okolností, za kterých by úřad povolení měl uděliti, nutno dospěti k závěru, že povolování je dáno do volné, ničím neomezené úvahy úřadu, aniž by ten, kdo jest oprávněn k výkonu honebního práva, měl právní nárok na takovéto povolení.
Nemohlo-li však odepřením povolení býti zasaženo nějaké subjektivní právo st-lovo i v tom případě, kdyby byl osobou, která jest oprávněna k výkonu honebního práva, schází tu předpoklad § 2 zákona o ss, a bylo stížnost zamítnouti, aniž soud musil zkoumati, zda předpoklad, z něhož žal. úřad, odpíraje uděliti povolení, vycházel, je správný, neboť i kdyby tomu tak nebylo, — čímž se ovšem soud nezabýval —, neměnilo by to ničeho na věci.

Citace:

č. 12421. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 563-565.