Č. 12281.Honební právo. — Řízení správní. — Řízení před nss:* Dosavadní honební společenstvo nemá právního nároku na to, aby při zániku samostatné jeho společenstevní honitby osadni pozemky byly podle § 5 odst. 1 nebo 2 čes. hon. zák. přikázány některému určitému z držitelů sousedních honiteb.(Nález ze 6. února 1936 č. 10474/36.)Věc: Honební výbor v Loučné (František F., starosta honeb. výboru v Loučné) proti rozh. zem. úřadu v Praze z 24. března 1933 o přikázání honeb. území.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.Důvody: Okr. úřad v Jablonci n. Nis. přidělil výměrem ze 17. prosince 1931 výkon práva myslivosti na pozemcích, patřících k osadě Loučné, Dru Vilému M., jakožto držiteli honeb. obvodu nejvíce hraničícího (§ 5 odst. 1 čes. honeb. zákona), na dobu šesti honeb. roků, t. j. od 1. února 1931 do 31. ledna 1937.Při tom opřel se okr. úřad o tyto důvody: Jak bylo zjištěno, činí celková výměra pozemků osady Loučné 133.7926 ha. Na veřejné cesty, zastavěnou plochu a hřbitov připadá z toho 7.4459 ha, které dlužno při vypočítání pozemkového komplexu za účelem vytvoření společenstevního honeb. obvodu odečísti. Dále jest odečísti pozemkový komplex městské obce Jablonce n. N. (městský les) ve výměře 21.0095 ha, jelikož tato městská obec nemá v osadě Loučné žádnou usedlost. Dlužno tedy od celkové plochy pozemků osady Loučné 133.7926 ha odečísti 7.4459 ha a 21.0095 ha, úhrnem tedy 28.4554 ha, takže kvalifikovaný pozemkový komplex, požadovaný čes. honeb. zákonem (§ 4) ke konstituování honeb. společenstva, totiž 115 ha souvislých pozemků, držitelé pozemků bydlící v osadě Loučné nemají. Jelikož tedy není pro nedostatek zákonem předepsaného pozemkového kopmplexu předpoklad pro konstituování honebního společenstva a zřízení honebního obvodu držiteli pozemků osady Loučné (§ 5 honeb. zákona), dlužno podle § 5 odst. 1 honeb. zákona přikázati vykonávání práva myslivosti na veškerých pozemcích držitelů pozemků osady Loučné držiteli nejvíce hraničícího honeb. obvodu, za kterého podle konaných šetření nutno pokládati Dra Viléma M., jehož vlastní honební obvod v délce 2977 m hraničí s pozemky k osadě Loučné patřícími. Obnos odškodnění za vykonávání honby na přikázaných pozemcích určí se ve smyslu § 7 honebního zákona dodatečně.Odvolání stěžujícího si honeb. výboru bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z důvodů napadnutého rozhodnutí, při čemž žal. úřad připojil ještě tyto důvody: Nesporně jest prokázáno, že osada Loučná nemá 115 ha souvislých pozemků, které by byly v držení usedlíků v Loučné. Nemůže tudíž míti tato osada společenstevní honitbu, ježto zde nejsou splněny podmínky § 4 čes. hon. zákona z 1. června 1866. Vedle těchto pozemků jest v obvodu osady Loučné ještě pozemek města Jablonce n. N., který jest enklávou ve smyslu § 5 odst. 2 čes. honeb. zákona; jsou zde tudíž dvě právně rozdílné enklávy v obvodu jedné osady. S hlediska veřejných zájmů, zvláště z důvodů veřejno-policejních i s hlediska řádného mysliveckého obhospodařování honitby všech pozemků ležících v obvodu téže osady, nelze ničeho namítati proti tomu, aby tyto enklávní pozemky byly přikázány v celku, čímž se v daném případě stane, že řečené enklávní pozemky připadají Dru M., jehož samostatná honítba má s nimi nejdelší hranici.O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil soud:Stížnost uplatňuje, že žal. úřad, když přidělil Dru M. celé honeb. území loučenské, tím vlastně negoval, že les patřící městu Jablonci n. N. má povahu enklávy, takže měl za tohoto stavu věci celé honeb. území loučenské ponechati jako samostatnou honitbu honeb. společenstva v Loučné. Soud nemohl tuto námitku stížnosti shledati důvodnou.Samostatná honitba honeb. společenstva může existovati jen, jestliže výměra souvislých pozemků, patřících držitelům domovních usedlostí v té které osadě konskribovaných, činí aspoň 115 ha (§ 4 čes. honeb. zák.). Nemají-li tyto pozemky výměry 115 ha, přísluší podle odst. 1 § 5 provozovati myslivost na nich držiteli okršku honeb. (honitby), který s nimi nejvíce hraničí (§§ 2 a 4). Totéž platí podle odst. 2 § 5 o pozemcích, které nemají 115 ha a jsou okrškem honeb. buď docela nebo do 2/3 obklíčeny (enklávy).V daném případě není sporno, že městská obec Jablonec n. N. nemá v osadě Loučné konskribované usedlosti; její les nelze tedy počítati po rozumu § 4 honeb. zákona do souvislého souboru pozemků, patřících držitelům usedlostí v osadě Loučné, třebas s nimi fakticky souvisel. Rovněž není sporno, že ostatní část honeb. území osady Loučné nedosahuje výměry požadované §em 4, t. j. výměry 115 ha. Ale pak nemohlo býti území osady Loučné uznáno za samostatnou honitbu honeb. společenstva po rozumu § 4 honeb. zák., nýbrž bylo toto území jednak, pokud šlo o pozemky, patřící držitelům usedlostí v Loučné, přikázati majiteli sousední honitby podle ustanovení odst. 1 § 5 honeb. zákona, jednak, pokud šlo o les města Jablonce n. N., který sám o sobě ani ve spojitosti s jinými souvislými pozemky města Jablonce nemá výměry 115 ha, požadované §em 2 čes. honeb. zák., přiděliti jako enklávu podle odst. 2 § 5 honeb. zák. Jestliže však, jak uvedeno, les města Jablonce n. N. netvoří po rozumu § 4 honeb. zák. součást osadních pozemků loučenských, a soubor těchto osadních pozemků bez onoho lesa o sobě nemá minimální výměry 115 ha, požadované cit. §em 4 pro utvoření samostatné společenstvem honitby v osadě Loučné, pak nelze shledávati porušení subj. práva stěžujícího si společenstva v tom, že žal. úřad, pojav ten a onen komplex jako dvě honebně-právně odlišné entity, z nichž jeden přikázal podle odst. 1 a druhý podle odst. 2 § 5 honeb. zák., byť i jednomu a témuž držiteli honitby, odepřel dosavadní takticky trvající společenstevní honitbě v Loučné nadále uznání za samostatnou honitbu.Pokud stížnost poukazuje na nálezy Budw. č. 1768/1883, 2728/1885 a Boh. A 5974/26, přehlíží, že v případech tam řešených šlo o území tvořící část souvislého území honeb., kdežto v daném případě jde o pozemky patřící osobě, jež nemá v Loučné konskribované usedlosti, tedy o území, které vůbec nemůže býti součástí honeb. obvodu honeb. společenstva.Okolnost, že ani Dru M., ani jiným sousedům — podle názoru stížnosti — nepříslušel nárok na přikázání komplexů vzhledem k tomu, že nesplnili podmínek odst. 1 a 2 § 5, na věci nic nemění; neboť, není-li tu předpokladů normovaných v obou citovaných odstavcích, jest na honeb. úřadě, aby učinil podle svého uvážení opatření podle analogie odst. 3 § 5 honeb. zák., aniž má kdo právní nárok na to, aby úřad výkon honitby na takových pozemcích upravil určitým způsobem (srov. Boh. A 1749/22).Stížnost obrací se dále proti přidělení osadní enklávy Dru M., poněvadž při zjištění délky hranice nelze prý hleděti k lesu města Jablonce n. N., který sám je zvláštní enklávou, takže s osadní enklávou má nejdelší hranici ve smyslu odst. 1 § 5 nikoliv honitba Dra M., nýbrž společenstevní honitba v Gránzendorfu, které by měl pak také připadnouti uvedený les, ježto vlastní honitba Dra M. ho pak neobkličuje ze dvou třetin.Soud nemohl ani v tomto ohledu stížnosti dáti za pravdu.Honeb. výbor může se jménem honeb. společenstva domáhati toho, aby honeb. území společenstva bylo nadále uznáváno jako samostatná honitba a brániti se proti tomu, aby určitá část honeb. území osady byla vyloučena jako enkláva z onoho území, které podle § 4 může tvoři ti společenstevní honitbu, kdyžtě vyloučením oné části by se zmenšil obvod samostatné společenstevní honitby, po případě znemožnilo by se trvání takovéto honitby. Je-li však pravoplatně uznáno, že soubor pozemků gruntovníků určité osady je nesamostatným honebním územím po rozumu § 5 odst. 1 honeb. zák., pak nepřísluší již dosavadnímu honeb. výboru žádná ingerence na to, jak bude s tímto územím nakládáno. Totéž platí o enklávě podle odst. 2 § 5, neboť prohlášením enklávou stala se tato pro honební společenstvo honebním územím cizím.Nemůže tedy dosavadní honeb. společenstvo domáhati se toho, aby při zániku dosavadní společenstevní honitby byly osadní pozemky podle odst. 1 nebo odst. 2 § 5 čes. honeb. zák. přikázány držiteli určité sousední honitby, a nemůže se proto ani s úspěchem brániti proti tomu, že úřad přikázal je držiteli honitby, který snad podle § 5 honeb. zák. neměl na ně nároku.Když tedy žal. úřad zamítl odvolání stěžujícího si honeb. výboru, pokud se bránilo proti přikázání honeb. území Dru Vilému M., neporušil tím žádného subjektivního práva st-lova.Poněvadž tedy stížnost nemůže důvodně tvrditi, že zmíněným výrokem nař. rozhodnutí nastalo porušení nějakého subjektivního práva strany ve smyslu § 2 zák. o ss, jest, i pokud se obrací proti přikázání honeb. území Dru M., bezdůvodnou.