Č. 12400.

Pojišťovací právo: Plťařské práce jsou podle § 3 zák. čl. XIX:1907 podrobeny úrazovému pojištění teprve tehdy, když soubor zařízení k výkonu těchto prací lze pojímati jako samostatně organisovanou hospodářskou jednotku.
(Nález z 12. května 1936 č. 8123/34.)
Věc: Československý stát proti rozh. zem. úřadu v Bratislavě z 16. října 1933 o úrazovém pojištění.
Výrok: Naříkané rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 21. prosince 1931 prohlásila zem. úřadovna pro dělnické pojištění na Slovensku v Bratislavě podnik ředitelství stát. lesů a statků v Bratislavě: pltění užitkového dřeva po Hromě na pilu v Báňské Bystřici správami Lučatín, Sv. Ondřej, Jasenic a Predajná za podrobený úrazovému pojištění podle § 3 bod 17 zák. čl. XIX:1907 a zařadila jej podle vlád. nařízení č. 200/1922 Sb. od 1. ledna 1928 pod titul 31 plťařstva, též ve spojení se sklady dříví, do nebezpečenské třídy IX. a nebezpečenského procenta 48.
V odvolání z tohoto výměru uplatňovalo ředitelství stát. lesů a statků v Báňské Bystřici v podstatě, že pltění dřeva po Hrone je součástí lesního hospodářství ředitelství stát. lesů a statků, majíc za účel dopraviti dřevo z lesních správ na parní pilu v Báňské Bystřici, a že proto jde jen o pomocné zařízení lesní prvovýroby, které nepodléhá pojistné' povinnosti podle ustanovení bodu 17 § 3 zák. čl. XIX:1907, jež se vztahuje jen na podniky provozované po živnostensku.
Nař. rozhodnutím zamítl žal. úřad podané odvolání z těchto důvodů: Pojistná povinnost pltnictví zakládá se na bodě 17 § 3 zák. čl. XIX:1907. Tento předpis podrobuje pojištění pltění (plinické podniky) bez jakéhokoliv omezení, jako činí na př. bod 21 co do lesních manipulací. Posuzuje-li se věc s tohoto hlediska, jest úplně nerozhodno, má-li pltění ráz převážně podniku lesohospodářského či nikoli. Takový ráz jest ostatně u každého pltnictví věcí samozřejmou, poněvadž pltnictví je vždy jen pokračováním lesní manipulace, s níž je hospodářsky, po případě technicky spojeno. Je-li pltnictví přes to zařazeno zvlášť jako samostatný podnik, neznamená to nic jiného, než že pltnictví jest organisačně a hospodářsky samostatnou jednotkou, po případě že je to dílčí závod, rozeznatelný od hlavní podnikové činnosti (viz § 3 zařazovacího schématu), který může býti zařazen zvlášť.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
V § 3 zák. článku XIX:1907 je stanoveno v odst. 1, že pojistné povinnosti podléhají všechny osoby, zaměstnané trvale nebo prozatímně, výpomocné nebo přechodně u níže uvedených podniků, závodů nebo prací. Podniky, závody a práce, na něž se vztahuje působnost pojištění, jsou pak vyjmenovány v zákoně celkem v 26 bodech, mezi nimiž jest pod bodem 17 uvedeno: podniky pro hloubení řečišť, převozní, prámové a plťařské a pod bodem 21 po živnostensku prováděná produkce dříví.
Stížnost má za to, že ustanovení bodu 17 § 3 cit. zák. článku podrobuje osoby zaměstnané v oboru pltnictví jen tenkráte pojistné povinnosti, jde-li o samostatný podnik pltnický, nikoli také v případě, kde práce pltnické jsou jen pomocným zařízením jinakého podnikání, jež samo o sobě úrazovému pojištění nepodléhá. K této námitce stížnosti jest uvésti:
Ze shora citovaného ustanovení 1. odst. § 3 zák. čl. XIX:1907, jež praví, že povinnosti pojistné pro případ úrazu podléhají všechny osoby zaměstnané u níže uvedených podniků, závodů nebo prací, jde, že zákon rozlišuje mezi podniky, závody nebo pracemi. Podniky jsou mu zřejmě útvary, jež možno pojímati jako samostatně organisované hospodářské jednotky, kdežto pracemi jsou mu určité činnosti samy o sobě bez ohledu, že jejich soubor netvoří zvláštní samostatně organisovanou hospodářskou jednotku. Praví-li proto ustanovení bodu 17 cit. § 3, že působnost pojištění pro případ úrazu se vztahuje na podniky plťařské, nepodrobuje touto svou dikcí úrazovému pojištění práce plťařské již samy o sobě, nýbrž teprve tenkráte, jestliže soubor zařízení k výkonu prací těch lze pojímati jako samostatně organisovanou hospodářskou jednotku. Pokud by tedy pltnictví bylo skutečně jen pomocným zařízením jinakého podnikání, jež samo úrazovému pojištění nepodléhá a jakým jest na příklad produkce dříví, jež se neprovozuje po živnostensku, nebylo by lze osoby při tomto pltnictví zaměstnané podrobiti po zákonu úrazovému pojištění.
Zdali v konkrétním případě je pltění dřeva na pilu skutečně jen pomocným zařízením produkce dříví, to jest, jde-li o pltění dřeva v rámci této produkce, či jde-li o práce, jež přesahujíce hranice lesní produkce, mohou býti chápány jako úkony zvláštní samostatné hospodářské jednotky, žak úřad nezkoumal. Opominul tak učinili, vycházeje z mylného názoru, že ustanovení bodu 17 § 3 nahoře citovaného zákona podrobuje úrazové pojistné povinnosti pltění dřeva bez jakéhokoliv omezení, tedy i v případě, že jde o pomocné zařízení produkce dříví, jež — nejsouc provozována po živnostensku — úrazovému pojištění nepodléhá.
Pro tento mylný právní názor bylo nař. rozhodnutí zrušiti.

Citace:

Č. 12400. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 519-520.