Č. 12494.Policejní věci: I. Závěr úřadu, že žadatel o cestovní pas by mohl zneužíti své cesty k účelům ohrožujícím důležité zájmy státní bezpečnosti (§ 7 odst. 1 lit. d) zákona č. 55/1928 Sb.), přezkoumává nss podle § 6 zákona o ss. — II. Skutková podstata trestného činu, který byl amnestován rozhodnutím presidenta republiky z 16. června 1934, může býti položena za základ rozhodnutí podle § 7 odst. 1 lit. d) zákona č. 55/1928 Sb.(Nález z 15. září 1936 č. 12496/35.)Věc: Alice Sch. v Praze proti rozh. zem. úřadu v Praze z 14. září 1934 o cestovním pasu.Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. Důvody: Výměrem policejního ředitelství v Praze z 9. července 1934 nebylo vyhověno st-lčině žádosti o prodloužení cestovního pasu do všech evropských státu podle ustanovení § 7 odst. 1 lit. d) zákona č. 55/1928 Sb.Tento výměr byl nař. rozhodnutím potvrzen.O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:Podle § 7 odst. 1 lit. d) zákona č. 55/1928 Sb. smí býti cestovní pas odepřen osobám, jejichž cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité zájmy státní bezpečnosti nebo důležité hospodářské zájmy republiky Československé, jakož i světoběžníkům ze zvyku.Policejní ředitelství v Praze, opírajíc se o toto zákonné ustanovení, odepřelo st-lce prodloužiti cestovní pas do všech evropských států, vyslovivši, že tu je důvodná obava, že by jako činná stoupenkyně podvratného politického směru mohla zneužíti své cesty k účelům ohrožujícím důležité zájmy státní bezpečnosti. K tomuto závěru dospělo policejní ředitelství jednak na základě zjištění, že z materiálu zabaveného při domovní prohlídce provedené ve st-lčině bytě v dubnu 1932 bylo shledáno, že pracovala illegálním způsobem v komunistickém hnutí, jednak na základě zjištění, že v dubnu 1932 byla zadržena, rozdávajíc illegální letáky před továrnou »Orion« v Praze XII., pro kterýžto delikt byla také rozsudkem kraj. soudu trestního v Praze z 20. března 1933 odsouzena. Žal. úřad potvrdil výměr I. stolice z jeho důvodů. Dospěl tedy v souhlasu s I. stolicí k závěru, že tu je důvodná obava, že by st-lka jako činná stoupenkyně podvratného politického směru mohla zneužíti své cesty k účelům ohrožujícím důležité zájmy státní bezpečnosti, na základě uvedených dvou skutkových zjištění.Stížnost nepopírá, že obě uvedená skutková zjištění jsou správná, tvrdí jen, že žal. úřad nepřihlížel k námitce vznesené v odvolání z výměru I. stolice, ve kterém st-lka vytýkala, že činu, pro který byla rozsudkem uznána vinnou, se dopustila z mladické nerozvážnosti, že tento trestný čin byl amnestován a že před odsouzením a po něm vedla bezúhonný život a žádné politické činnosti nevyvíjí.K tomu sluší uvésti předem, že proti výměru I. stolice st-lka vůbec nebrojila námitkou, že před odsouzením; a také po něm vedla bezúhonný život a že čin spáchala z mladické nerozvážnosti. Je proto neodůvodněná výtka, že žal. úřad k těmto námitkám nepřihlížel.Stížnosti sluší dáti za pravdu jen potud, že žal. úřad neodpověděl výslovně v nař. rozhodnutí na námitku vznesenou v odvolání z výměru I. stolice, ve které st-lka tvrdila, že trestný čin, pro který byla odsouzena, byl amnestován a že politické činnosti nevyvíjí. Než v tomto opominutí nelze shledati v konkrétním případě podstatnou vadu řízení, pro kterou jedině nař. rozhodnutí by mohlo býti zrušeno.Pokud jde předem o výtku, že úřad nepřihlédl k tvrzení, že st-lka politické činnosti nevyvíjí, jest uvésti, že žal. úřad vedle tohoto tvrzení měl před sebou st-lkou nepopřené konkrétně doložené zjištění, že ještě v dubnu 1932 illegálním způsobem v komunistickém hnutí pracovala. Když úřad toto konkrétní zjištění položil za základ svého úsudku, že je činnou stoupenkyní podvratného politického směru, dal tím zřejmě najevo, že opačnému, nijak nedoloženému tvrzení st-lky nevěří a že tedy zmíněnou její obranu pokládá za věcně nesprávnou. Nebyla tedy tím, že žal. úřad výslovně na zmíněnou námitku neodpověděl, st-lce ztížena obrana, a nejde tedy o vadu podstatnou. Poněvadž pak správní řízení jest ovládáno zásadou volného hodnocení prostředků průvodních, nelze shledati ani podstatnou vadu řízení ani nezákonnost v tom, že žal. úřad tvrzení st-lčinu nevěřil, kdyžtě měl před sebou nepopřené skutečnosti, z nichž mohl dospěti k závěru, že st-lka činnou stoupenkyní podvratného směru politického jest.K výtce, že žal. úřad neodpověděl výslovně na námitku, že trestný čin, pro který byla st-lka odsouzena, byl amnestován, sluší uvésti, že podle čl. 1 rozhodnutí presidenta republiky ze 16. června 1934 (Věstník min. spravedlnosti ze 16. června 1934 č. 6 roč. XVI.), na které stížnost poukazuje, byly osobám, které byly přede dnem tohoto rozhodnutí občanským soudem pravoplatně odsouzeny pro přestupky nebo přečiny zákona na ochranu republiky, spáchané před 1. lednem 1934, k trestu na svobodě ne delšímu než jeden měsíc, prominuty tresty (zbytek trestů) pod podmínkou, že nebudou znovu odsouzeny k trestu na svobodě pro trestný čin spáchaný do 2 let ode dne tohoto rozhodnutí. I když tedy snad st-lka byla účastnou této amnestie, mělo to v zápětí jen, že jí byl prominut trest (zbytek trestu) s podmínkou v amnestičním aktu uvedenou, nebránilo to však správnímu úřadu, aby skutkovou podstatu, která byla základem onoho odsouzení, položil za základ svého rozhodnutí podle § 7 odst. 1 lit. d) zákona č. 55/1928 Sb., poněvadž amnestie ze 16. března 1934 takového účinku nemá. Jestliže však zmíněný amnestiční akt pro konkrétní spor je nerozhodný, nelze shledati ani podstatnou vadu řízení v tom, že žal. úřad na námitku vznesenou v tomto směru v odvolání z výměru I. stolice výslovně neodpověděl.