Č. 12365.

Stavební právo: I. Komisionální řízení o polohových plánech podle § 4 mor. stav. řádu jest určeno pouze k projednání námitek již dříve včas a řádně uplatněných. — II. Okolnost, že ustanoveními polohového plánu budou někteří majitelé pozemků omezení ve stavebních disposicích svými pozemky, nečiní ještě ustanovení polohového plánu nezákonnými. — III. Plán polohy podle § 2 mor. stav. řádu má se týkati jen regulací, jichž nyní již zapotřebí je nebo v blízké budoucnosti bude. — IV. Disposice polohového plánu lze nahraditi jinými, jež jsou účelnější, i bez předpokladu změny faktických poměrů.
(Nález z 8. dubna 1936 č. 12302/36.)
Věc: Eduard T. a spol. ve Zlíně (adv. Dr. Karel Zicha ze Zlína) proti rozh. min. veř. prací z 20. září 1936 (za zúč. město Zlín adv. Dr. Jaromír Růžička z Prahy) o částečném polohovém a regulačním plánu města Zlína.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem z 18. srpna 1932 schválil zem. úřad v Brně, vyslechnuv zem. výbor, podle § 4 mor. stav. řádu předložený změněný polohový a regulační plán města Zlína, a to trati »Strhanec« v úseku ulice Zahradní a Malenovské, jakož i dílčí polohový a regulační plán na zvětšení a úpravu Masarykova náměstí, jeho nejbližšího okolí a prostranství před kostelem v ulici Kostelní. Odvolání proti tomu podaná byla nař. rozhodnutím zamítnuta, resp. odmítnuta. O stížnosti uvažoval nss takto:
Ludmila H. a Marie J. vznesly ve 4týdenní lhůtě, po kterou plány podle § 4 stav. řádu k veřejnému nahlédnutí byly vyloženy, námitky toho obsahu, že navrženou regulací podle usnesení městské rady z 24. února 1931 ztrácejí všechny domy na své ceně a že nemůže býti úmyslem městské rady, aby někteří občané byli zkracováni na svých právech a majetku, při čemž poznamenaly, že jejich dům čp. 186 tvoří opěrný bod pro budoucí zaměstnání dětí st-lek.
V nař. rozhodnutí prohlásilo min. veř. prací, že tyto v námitkovém řízení přednesené námitky nepostačují k vyvrácení oprávněnosti regulačních úprav, ježto k námitkám povahy soukromohospodářské možno přihlížeti toliko tenkráte, když se jimi prokazuje, že účel, který sleduje regulační plán, lze splniti i jiným stejně dokonalým způsobem, při kterém soukromohospodářské zájmy tolik neutrpí. Poněvadž st-lky tímto způsobem své písemné námitky nemotivovaly, ba ani neuvedly, kterými úpravami regulačního plánu a která stavebním řádem chráněná subjektivní práva jsou dotčena, nemá min. veř. prací možnosti, aby, rozhodujíc o podaném odvolání, přihlíželo k takovým povšechným námitkám rázu čistě materiálního nijak nekonkretisovaným. Ohledně námitek dalších, které st-lky vznesly při komisionálním řízení 25. května 1931 a ve svém odvolání, prohlásilo min., že námitky ty odmítá jako nepřípustné, ježto nebyly uplatněny ve 4 nedělní preklusivní lhůtě stanovené stavebním řádem k podávání námitek.
Proti tomu namítá stížnost, že stavební řád úmyslně neobsahuje přesných předpisů co do formy a materiálního obsahu námitek, a že proto stačí, když úřad z námitek podaných v námitkovém řízení u první instance se doví, že existují interesenti, kteří s řešením polohových plánů nesouhlasí, a že teprve komisionální řízení má za účel v osobním styku všech interesentů a na základě přednesu stran posouditi oprávněnost a důvodnost všech uplatněných námitek.
Nss neshledal v tomto bodu stížnost důvodnou.
Podle § 4 mor. stav. řádu má vyhláška o vyložení polohových plánů obsahovati mimo jiné upozornění, že každý účastník jest oprávněn podati proti nim ve lhůtě 4 týdnů námitky. Byly-li v této lhůtě námitky podány, dlužno k návrhu účastníků nebo v případě potřeby i ex officio konati o nich komisionální řízení, při kterém mají býti přednesené námitky projednány a výsledek tohoto jednání protokolován. Z tohoto předpisu plyne, že komisionální řízení o polohových plánech na rozdíl od řízení podle §§ 11 a 39 mor. staveb. řádu není jednáním určeným k podávání nebo doplňování námitek, nýbrž pouze k projednávání námitek už dříve včas řádně uplatněných. K řádnému uplatněni námitek proti polohovému piánu je však zapotřebí, aby interesent nejen vytkl, která ustanovení přehledného plánu a ohledně kterých svých nemovitostí napadá, nýbrž také aby uvedl, v čem spatřuje nepřípustnost zamýšleného zásahu do svých subjektivních práv. V daném případě uvedly sice svrchu zmíněné st-lky v písemných svých námitkách, že brojí proti disposici přehledného plánu, dotýkající se jejich domu č. p. 186 ve Školní ulici a záležející v zabrání tohoto domu pro účely zamýšleného rozšíření a úpravy Masarykova náměstí, avšak nepřípustnost tohoto zásahu odůvodňovaly pouze tvrzením, že mají dotčený dům jako opěrný bod pro budoucí zaměstnání svých dětí a že nemůže býti úmyslem městské rady, aby někteří občané byli zkracováni na svých právech a na svém majetku. Takto formulovanou námitku právem prohlásil žal. úřad za bezdůvodnou, neboť okolnost, že ustanovením přehledného plánu budou někteří majitelé pozemků omezeni ve svých stavebních disposicích ohledně svých pozemků a tím poškozeni na svém majetku, nečiní ještě ustanovení polohového plánu nezákonným. Stavební řád připouští taková omezení, vyžadují-li toho veřejné zájmy uvedené v § 2 odst. 2 mor. stav. řádu, totiž, je-li omezení těch zapotřebí k tomu cíli, aby dokonale bylo vyhověno potřebám zdravotním, bezpečnosti a snadnosti chůze a vozby, jakož i požadavkům v příčině okrašlování. Nelze tedy proti takovým omezením brániti se jedině poukazem na škodu, kterou vlastník pozemku jimi utrpí, nýbrž dlužno, aby dotčené námitky mohly uznány býti důvodnými, vytýkati, že veřejné zájmy, pro které úřad rozhodl se provésti zamýšlenou regulaci buď vůbec toho nevyžadují nebo sice nějaké úpravy vyžadují, ale této dá se docíliti stejně dokonale nebo ještě dokonaleji způsobem jiným, interesenty méně zatěžujícím. Svrchu uvedené st-lky v námitkách podaných v zákonné lhůtě takto proti zamýšlené úpravě se nehájily, zejména nevytýkaly, že neexistují komunikační závady ve vyložené důvodové zprávě podrobně uvedené, jejichž odstranění sleduje právě úprava, o kterou jde, ani nenamítaly, že téhož cíle dá se dosáhnouti jinak bez neúměrného zatížení interesentů, nýbrž, jak již svrchu uvedeno, poukazovaly pouze na to, že úpravou tou budou ony samy, resp. děti jejich majetkově poškozeny, což podle toho, co výše bylo řečeno, není samo o sobě zákonnou překážkou pro zamyšlenou regulaci. Teprve při komisionálním řízení uvedly tyto stěžovatelky, připojivše se k námitkám předneseným ostatními interesenty, důvody, pro které mají za to, že nejsou dány zákonné předpoklady pro zamýšlenou regulaci podle § 2 mor. stav. řádu, avšak výtky ty, nebyvše těmito st-lkami uplatněny ve lhůtě § 4 odst. 1 mor. stav. řádu, byly vesměs opožděné a tudíž nepřípustné, takže, odmítl-li žal. úřad z tohoto důvodu dotčené vývody svrchu jmenovaných st-lek, nedopustil se žádné nezákonnosti.
Stížnost obrací se dále proti názoru žal. úřadu, že § 2 mor. stav. řádu, mluvě o plánech polohových, má na zřeteli nejen evidenční funkci těchto plánů, nýbrž i funkci regulační, a že zákon slovy »regulování, které v době nejblíže příští se zamýšlí,« chtěl vymeziti rozsah polohových plánů jen v té míře, aby obce při vytyčování programatické výstavby města neopouštěly pole faktické realisovatelnosti a nezabíhaly snad do sféry jisté ilusornosti. Stížnost proti tomu namítá, že v prvém oddílu stavebního řádu jedná se jen o plánech polohových, do nichž pojaty smějí býti jen práce nejaktuálnější, totiž práce, které se právě provádějí nebo které s těmito pracemi bezprostředně souvisejí, a že teprve oddíl druhý tohoto řádu jedná o plánech regulačních, majících za předmět regulace budoucí. Poněvadž — jak žal. úřad ve svém rozhodnutí správně konstatuje — zde jde o plány polohové podle I. oddílu stav. řádu, nemůže předmětem těchto plánů býti odstranění domů st-lů za účelem rozšíření Masarykova náměstí, ježto opatření to jest úplně neaktuální, jest otázkou budoucnosti a nepatří proto do polohového plánu podle § 2 mor. stav. řádu. Výtka tato spočívá na mylném výkladu zákona.
Funkce polohového plánu podle oddílu I. stav. řádu je dvojí:
1. Získati evidenční pomůcku o dosavadních stavebních poměrech zastavěného obecního území, kterýžto účel sleduje § 1 mor. stav. řádu, když nařizuje, aby do polohového plánu pojata byla všechna tam jsoucí náměstí a veřejná prostranství, třídy a ulice, stoky a potrubí atd., a dále 1. věta § 2, pokud mluví o regulování, které se právě provádí; 2. vytýčiti závazné směrnice pro příští stavební rozvoj obce, k čemuž směřují další ustanovení § 2 cit. zákona, vztahující se na veškeré regulování, »které provésti v době nejblíže příští se zamýšlí.«
Z uvedeného plyne, že do polohového plánu podle § 2 cit. zákona zakresliti jest i zamýšlené regulace budoucí, a jde jen o to, jaké časové omezení ohledně těchto regulací znamenají slova »v době nejblíže příští«. Slovy těmi mělo býti vyznačeno, že plán polohy nemá býti sděláván pro vzdálenější budoucnost, jejíž potřeby nelze v době sdělávání plánu spolehlivě odhadnouti (srov. nález Boh. A 9332/31), nýbrž týkati má se jen regulací, jichž nyní již zapotřebí je nebo v blízké budoucnosti zapotřebí bude. Že město Zlín jen takovéto regulace mělo při sdělání plánu na zřeteli, je patrno z technické zprávy, jež spolu s plány byla k veřejnému nahlédnutí vyložena, podle které vztahují se tyto plány pouze na »úpravy v těch částech, jichž řešení a projednávání je nejvýše aktuální a nesnese odkladu do té doby, než budou hotovy generální polohopisné plány celého města. Tyto části nutno řešili nejdříve, neboť již dnešním dopravním a bezpečnostním poměrům nevyhovují.« Také nař. rozhodnutí konstatuje, že ulice Školní a Kostelní jsou komunikacemi očividně nedostatečnými, naprosto nezaručujícími bezpečnost chůze a vozby . . . a že regulační plán, o nějž jde, jeví se s hlediska směrnic § 2 stav. řádu netoliko účelným a vhodným, ale téměř nezbytným. Nelze tedy důvodně tvrditi, že na základě mylného výkladu § 2 stav. řádu pojaty byly do polohového plánu úpravy, jichž uskutečnění stane se aktuální teprve v daleké budoucnosti. Zda navržené úpravy jsou skutečně do té míry aktuální, jak předpokládá obec a úřady plán schvalující, nemůže nss věcně přezkoumávati, ježto jde o hodnocení různých skutkových okolností, které podle § 6 zákona o ss vymyká se kognici nss.
Pro svůj názor, že polohové plány mohou se týkati pouze regulací již prováděných a nejvýše ještě snad regulací s nimi bezprostředně souvisejících, nikdy však regulací teprve v budoucnosti zamýšlených, nemůže stížnost nic vytěžiti z předpisů oddílu II. mor. stav. řádu, neboť předpisy ty vztahují se ovšem na regulace budoucí, ale na regulace prováděné k návrhům vlastníků pozemků na rozdělení jich na stavební skupiny nebo jednotlivá místa stavební, při čemž v § 12 pod č. 1 výslovně je předepsáno, že celé založení má býti uvedeno v náležité spojení se stavbami, které v polohovém plánu — ač je-li tu jaký a byl-li schválen — jsou projektovány. Z toho však nelze na žádný způsob dovoditi, že obsah polohového plánu podle § 2 smí býti pouze evidenční a nesmí týkati se regulací budoucích. — — —
Stížnost dále namítá, že s ohledem na předvídanou obrovskou frekvenci ve Zlíně byly polohové plány zhotoveny a schváleny již v letech 1927 a 1928 a že od té doby se poměry, pokud se týče předpokladů, valně nezměnily, ba naopak vývin nebyl ani tak rychlý, jak se předpokládalo. Proto není třeba plány z roku 1928 změniti. Tvrdí-li min. veř. prací, že plány z r. 1928 náležitě nepočítaly s rozmachem tohoto vývoje, neodpovídá to skutečnosti a vývody min. veř. prací jsou jen čistě akademického rázu. Při tom zdůrazňuje stížnost, že nenapadá plán, pokud řešil otázku komunikací v užším slova smyslu, nýbrž pouze brojí proti odstranění bloků ke zbytečnému rozšíření Masarykova náměstí. Nař. rozhodnutí samo přiznává, že nová regulační úprava se ocitla v rozporu s regulačními disposicemi dřívějšími, avšak bagatelisuje ustanovení § 12 č. 1 stav. řádu, které apodikticky žádá, aby celé založení bylo uvedeno v náležité spojení se stavbami, které v polohovém plánu jsou projektovány.
Stížnost je také v tomto bodu bezdůvodnou. Obec není podle § 5 oprávněna změniti jednou schválené polohové plány jen tehdy, když faktické poměry, které sloužily za základ plánům dřívějším, se změnily, neboť pro takové omezení není v zákoně podkladu, a lze proto disposice plánu nahraditi jinými, které se jeví býti účelnějšími, i bez tohoto předpokladu. Tuto myšlenku vyjadřuje nař. rozhodnutí, když praví, že lze provésti korekturu regulace i tehdy, když novým řešením dospěje se k účelnějšímu stavebnímu programu, než tomu bylo v plánech předchozích, a že přirozeně se připouští, aby nová úprava ocitla se i v jistém rozporu s méně dokonalými regulačními disposicemi dřívějších regulačních plánů. Neprávem dovolává se stížnost § 12 č. 1 mor. stav. řádu, který ustanovuje, že při zkoušení plánu rozdělovacího a regulačního má býti k tomu hleděno, aby celé založení v náležité spojení bylo uvedeno se stavbami, které v polohovém plánu — ač je-li tu jaký a byl-li schválen — jsou projektovány, neboť tento předpis stanoví poměr regulací navržených od parcelantů podle oddílu II. stav. řádu, jednajícím o rozdělení pozemků na stavební skupiny nebo na jednotlivá místa stavební, k plánu polohovému, nikoli však poměr polohového plánu pozdějšího k plánu dřívějšímu a nelze tedy z něho dovozovati omezení pro měnitelnost plánů polohových. — — —

Citace:

č. 12365. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 424-428.